Po několikanásobném přehodnocování dovolené jsme přes Austrálii, Maroko, Kubu končíme na Tenerife. Kupujeme po slevě letenky z Drážďan za 179eur u české agentury napojené na německé lastminute http://www.nacesty.cz. Původně jsme předpokládali přechod Tenerife po svých ale s pomyšlením na váhu batohů, volíme pohodlnější pronájem auta na celou dobu. Bohužel na poslední chvíli a můžeme už dostat pouze Opel Corsa za 179eur.

V sobotu ráno vyrážíme po 6hodině a po 160km a 2,5hod jsme na letišti a v 11:20 startujeme. Letíme s Air Berlin B737-800 s winglety. Letadlo je plné tak z 80%. Jelikož se jedná o low-cost společnost obáváme se aby se za jídlo neplatilo ale obavy jsou zbytečné. Jsou vidět Alpy, Pyreneje a pak gibraltarská úžina, Rabat, Casablanca, Lanzarote. Letadlo začíná snižovat hladinu cca 160km před přistáním na ostrově Fuerteventura, kde vystupuje několik lidí. Na zemi jsme v 16:02 CET ale zde je o hodinu méně.

Za 45min startujeme a žabím skokem jsme za dalších 250km v cíli, je 16:25. Batohy přiletěly ale nevíme kde si vyzvednout auto, od FTI zde nikdo není. Dostáváme informaci, že od nich zde operuje "malá blondýnka". Ta se nakonec objeví ale jediné co může udělat je poslat nás do Cicar, kteří operují na voucheru uvedenou Alamo. Kupodivu jsme na jejich výpisu (151eur) ale prý bez dalšího pojištění 40eur nebo spoluúčasti 500eur (složeno hotově) nám auto nedají. Volám tedy do agentury Na cesty (p.V.Uher) co dělat. Zaplatit 40eur a on mi to proplatí po návratu. Platíme tedy 40+18 za benzín v nádrži a dostáváme klíčky od modré Opel Astra 1.6.

Zajíždíme ho do Palmar, což je nově budované turistické ghetto, a v Playa de las Américas chytáme otevřený supráč a pak sbohem turistické megarezorty.

Neděle

První klíčový poznatek je, že slunce tady svítí přibližně od 7 do 21hod. Začínáme výstupem na Roques de Chevao z Boca Tauce a startujeme tím několikadenní akci - „Teide na každé fotce“. Pokračujeme několik kilometrů k Parador National, kde necháváme auto, a autobusem v 10:30 za 1,60eur se dopravujeme na druhý konec caldery do El Portillo, kde v poledne startujeme cestu zpět po jejím horním okraji. Místy se otevírají pěkné výhledy ale hlavně se na vlastní nohy přesvědčujeme o její velikosti. Nad calderou je jasno ale pobřeží je pod mraky, což zde není nijak mimořádný úkaz. Když už se zdá toužený parador na dosah, cesta na truc ještě udělá dva zákruty aby nám ukázala krásy kraje. U auta jsme v 20:30. Přejíždíme přespat pod bělostnou observatoř Izaña.

Pondělí

Pozorujeme nanečisto východ slunce, balíme těžké krysy, které nechávám spolu s H. na El Portillo a já jedu zaparkovat auto na Boca Tauce a pak zpět autobusem za 3,40eur. Oddalujeme odchod co se dá focením ještěrek ale nakonec po jedné hodině přeci jen vyrážíme. Prvních 7km vede fotogenickou krajinou mezi keříky na světlé pemze a ústí na vozové cestě na Montaña Blanca. Krize. Ve 2700m začíná prudké stoupání k Refugio de Altavista (3200m) kde jsme s vypětím všech sil v sedm. Na chatě teče voda ale proklamovaný čaj nedělají. Platíme 3eur jako členové ÖEAV, normální cena je 12eur. Chata je kupodivu téměř zaplněná.

Úterý

V pět hodin budicí budíci startují hromadné přípravy k útoku na vrchol. My vyrážíme jako druzí v 5:30. Cestu s čelovkami namáhavě sledujeme ale nakonec nás z ní první dvojice svede. Musíme se tedy namáhavě prostoupit vlastní variantu lávovým kamennými poli. Skály jsou ostré, sil je málo, díra v kalhotách na zadku obrovská. Konečně lanovka a my můžeme zahodit kletry a jen nalehko vyběhnout závěrečných zakázaných 200m. Pravda ke běhu náš pohyb má daleko ale kolem 7:45 jsme asi jako 4 a 5 na vrcholu. Máme zpoždění ale rozhledy jsou pěkné a sirovodík cítit také ani není. Dolů to jde o poznání lépe a nezávidíme funícím skupinám, které míjíme.

Krosny na hrb a sami pokračujeme na Pico Viejo. Nejprve dlážděným chodníkem, pak důvěrně známými kamennými poli a nakonec příjemnou stezkou ve světlé pemze dosahujeme menšího bratříčka. Jeho západní vrchol tvoří rozsáhlé plató i s kouskem stínu, který rádi zabíráme. Vidíme odtud místo, kde čeká auto. To je ale 1200m pod námi a vzdušnou čarou 6km daleko, nic moc ale nedá se nic dělat. Zpočátku se výška ztrácí rychle neboť se jedná o suťový sjezd, kde jediným omezujícím faktorem je množství kamenů v botách, ale jakmile se dosáhne vozové cesty s rychlostí je konec. Cesta se neskutečně kroutí, marně hypnotizujeme druhý okraj caldery aby se přiblížil. Navíc klopýtáme přes ostré všudypřítomné kaménky. Když se zdá parkoviště nadosah cesta naposledy změní směr a pěkně po obvodu čtverce nám trojnásobně oddálí slastný pocit zahození batohů a bot. Je 16hod a není kam dál jít! Ale také není co jíst a pít a kde se umýt.

Jedeme k moři do Puerto Cruz. Marně ale hledáme tekoucí vodu nebo supráč. Zdá se, že zde mají nějakou fiestu. Aspoň nalezneme pláž Socorro ale nedá se pro nebezpečné proudy koupat. Naštěstí teče voda ve sprchách.

Cestou zpět naše radost nezná konce, když narazíme na otevřený Super Dino. Zpátky do hor. Projedeme těsně nad mraky a zastavujeme u stolků-baštíme.

Středa

Vracíme se na parkoviště La Caldera a jdeme příjemným lesem k Choza Chimoche a poté zpět lesním tobogánem. V lesích jsou vodovodní trubky a na několika místech jde natočit dobrou vodu.

Pokračujeme známou silnicí přes El Portillo a vysokohorskou silnicí, bohatou na vyhlídky ale chudou na provoz, dorážíme do aglomerace Santa Cruz. U letiště Tenerifa Nord je pěkná pozorovatelna na úbočí, viditelnost je ale špatná a provoz malý. Nejzajímavější je Airbus A-340 u letištní haly. V San Andrés obdivujeme nejkrásnější písčitou pláž v těsném sousedství námořních lodí a za tmy vyjedeme točitou silnicí na ostrý hřeben pohoří Anaga, přes který se valí pasátová oblačnost. Zde za téměř strašidelné tmy přespáváme.

Čtvrtek

Zaparkujeme v 10hod na konci slepé silnice v Chamorga a krásným vlhkým mlžným lesem dosahujeme Cabezo del Tejo. Přes sedlo pak dlouhým sestupem El Draguillo a po pobřeží přes Las Palmas - se psy, maják Faro de Anaga a malou vesničku Roque Barmejo, kde jsou toho času jedinými obyvatelkami kočky. Na černé pláži se rochníme v moři. Výstup soutěskou už tak rozkošný není a jsme rádi, že jsme v sedm u auta. Marně lovíme signál. Vracíme se zpět hřebenovou silnicí do La Laguna s výhledy vlevo i vpravo a pak za tmy rychle přes celý ostrov do Buenavista.

Pátek

Cesta k Faro de Teno je oficiálně zavřená a mi raději neriskujeme pokutu a vyjíždíme raději na Teno Alto a dále na Barranco de Masca. Musíme zavolat do ITS abychom si upřesnili čas odletu. Mají tam však jen záznamník a ten je namluvený tak rychle a tak šumící, že je naprosto nesrozumitelný. To chce rodilého němce. Odchytáváme pár z Hannoveru a s jeho pomocí se podaří upřesnit odlet (pochopitelně platí původní čas). Je vedro a lenost veliká. S vypětím všech sil se v 12:30 vypravujeme na chodník Guergues. Za 3/4 hodiny objevujeme stinnou jeskyni s bývalým obydlím vysoko nad soutěskou. Ve stínu je krásně, salám a bageta chutnají výborné, pouze hluk z proti ležící silnice ruší. Píšu deník do palmtopu. V půl páté začínají otravovat mouchy a my raději pokračujeme do dalšího stínu pod opuštěnými staveními. Při cestě zpět je slunce už naštěstí níže a cesta ubíhá rychleji. Ve městečku Santiago de Teide mají naštěstí otevřený rodinný krámek a my tím pádem získáme něco na zub. Nad vesnicí u silnice baštíme na lavičce u silnice. Bohužel ale jen do doby než si začnou debílci za normálního provozu ve staré křusce hrát asi na Fernanda Alonsa (F1). Dívali se patrně v televizi na kvalifikaci na VC Španělska v Barceloně. Trpělivost dojde když dostanou přímo před námi hodiny a oklepou se o skálu. Naštěstí nešli přes střechu na naší Astru. Rychle pryč.

Sobota

Odškrtáváme vrch Grande Gala s požární věží a vysílačem, Barranco de Infierno, začínající přímo ve městě Adeje, je ještě rychlejší neboť platit 3eur rozhodně nehodláme, supráč je zajímavější. Za letištěm nacházíme celkem dobrou pláž, samozřejmě bez stínu ale zato s velkými vlnami. Nějakou dobu zde vydržíme, poté dáme svačinku, obhlídneme další z budovaných snových středisek a končíme na letišti. Teploměr v autě ukazuje rekordních 32 stupňů. Let má trochu zpoždění a utíká tradičně pomalu. V Drážďanech lije, fouká a jsou 2 stupně. Na Cínovci je dokonce pod nulou a je sněhová vánice. To kanárské teplo nakonec nebylo zase až tak teplé.

Tenerifa nebyla úplně špatná ale nedokáži si představit co zde by šlo déle dělat. Madeira byla daleko zajímavější, méně únavná a hlavně bychom se tam rádi znovu podívali.