Cesta

Vyrážíme úterý 8.11.2005 autem do Mnichova, pochopitelně vše na poslední chvíli. Důkladná prohlídka foťáků, bot. Prvním airbusím skokem (Air France) se dostáváme do Paříže, kde mi alibistická francouzská pracovnice sebere z batohu karabinu, prý se dá použít jako boxer. Sebere co vidí ale to, že v batohu je další to už jí nezajímá. Dalším větším skokem (A330) se přeneseme za Atlantik do São Paolo, máme výborná místa, výběr z mnoha filmů (Karlíkova továrna na čokoládu aj.), prostě neevropská společnost (TAM). Brazílie je velká, letíme přes ni několik hodin ale je tma a zataženo. Dalším let, tentokrát B757 Varig, napájíme se guaranou, nás dostane do Paraguaye do hlavního města Asuncion. Tam nás už čekají naše batohy a letenky na poslední část cesty. Pro zpestření nám hraje živá kapela s harfenistou a můžeme si dojít pro občerstvení zdarma. Pouze nemůžeme příjit na kloub cože je to za město San Pablo, kam odtud odlétají letadla. To bude asi nějaká místní díra Poslední letadlo je Fokker 100, změna, protože letím zpět na sever. Po mezipřistání Santa Cruz de la Sierra dorážíme do Cochabamba, která leží ve výšce 2000m.

Bolívie

Na semaforu nám skočila zelená, takže proneseme salám, vybíráme v bankomatu peníze (3500Bs, cca 10500Kč), autobusem jedeme na autobusák (14Bs, ale správná cena je 4Bs), kde si kupujeme lístky na noční bus do Potosí (40Bs), batohy necháváme v pokladně.

Bloudíme, kousnul mě trochu pes - druhé varování, a bereme taxíka k soše Krista (50Bs), která má být větší než známější v Rio de Janeiro. V nočním autobuse je zima, zastavujeme v noci na altipianu na záchod. Ráno pak sjíždíme po krásné silnici do Potosí v 4000m.

Potosí

Necháváme batohy v úschovně na autobusáku (5Bs) a jdeme do centra, teď ještě netušíme, že tudy budeme chodit týden. V Koala Tours si bereme exkurzi do stříbrných dolů v Cerro Rico (80Bs). Nejdříve nákup dynamitu, koky, lama k snídani, úpravna rudy - mezi chemikáliemi a nakonec zlatý hřeb, tunely v hoře. Zde jsou podmínky naprosto nepředstavitelné, úzké tunely, spojky mezi patry, prostě ráj klaustrofobika a astmatika. Aspoň, že zde mají pořád teplíčko.

Navečer se vykoupeme v lázních (5Bs), najíme (Pollo al spiedo) a můžeme se usadit v luxusním cama autobuse firmy Chicheños do Tupiza (70Rs), ve kterém nastává zlatý hřeb dne v minutě přicházíme o všechny foťáky, díky profláknutému triku "elegantní falešný letušák". Čímž je bohatě překonána kráva v Paříži i psí kousnutí. Mozek už se bohužel viděl odpočívající, spící po náročném programu. No aspoň budeme mít možnost si celý týden intenzivně zakonverzovat španělsky na policii, v hotelu, s advokátem, s pokladní od Chicheños, s majitelemi - velmi "příjemný" dueño. Dále se budeme bavit při zabraňování odjezdu autobusu vlastním tělem, prohlížení fotek kriminálníků, studium práce zlodějů na autobusáku, pronikáním do místního soudního systému, hledání nuancí proti českému prostředí, sledování práce celého policejního sboru při vyšetřování a honbou za odměnou 500USD, noční návštěva černého trhu, návštěvy internetových kaváren (2-3Bs/hod) vylepování plakátů, vypsání odměny v novinách a televizi aj. nevšední zábavičky. Zůstáváme týden v Residencia Sumaj (55Bs), jejíž majitelé nám velmi pomáhali. Mj. ještě navštěvujeme Sucre (podezřelé bazary), Casa de la Moneda (20Rs, zajímavé) a 24°C teplé jezírko - kulaté oko -Ojos de Inca (5Bs), kde trénuje bolivijská plavecká reprezentace.

Uyuni

Ve čtvrtek sepisujeme poslední policejní protokoly a večer se chystáme k přejezdu večerním autobem (19:00) do Uyuni (40Bs), kam dorazíme kolem půlnoci. Máme už telefonicky objednaný pokoj v Avenida (20Bs).

V pátek ráno bereme 3 denní tour od Esmeralda (60USD). Je nás v jeepu 6+řidič+kuchařka. Postupně navštěvujeme hřbitov vlaků, solné "doly", Isla Pescadores, jeskyně Galaxy, vesnici San Juan (kde budeme spát) s kostelíkem, jedno místo hezčí než druhé, to budou fotky.

Ve sobotu pak nádherná jezírka s plameňáky, sopky, vlak do Chile a na závěr červená Laguna Colorada, kde přespáváme. Tak se nazývá i rezervace v JZ cípu země, vstup 30Bs. V okolí děláme aklimatizační výstup (4800m). Poznáváme jednak, jak vypadá pravidelný "zápaďák" - studený vichr a také, jak je odhad vzdálenosti zde v bezlesé krajině matoucí- vše je strašně daleko.

V neděli pokračují gejzíry, teplé prameny, zamrzlé laguny, kde trénuje bolivijský národní tým, ještě zde nebyl nikdy poražen. V 10hod jsme u laguny Verde s výhledem na téměř 6tisícový Llicancabur. Vzdáváme jeho zdolání, protože by to znamenalo další den navíc, neboť bychom se nestačili vrátit k rannímu autobusu do Chile. Jedeme tedy v 11hod autobusem a loučíme se výstupní taxou 15Bs s nádhernou Bolívií. Pod námi se rozprostírá legendární Atacama.

Chile

Atacama

Chilská hraniční kontrola je až v San Pedro de Atacama ale je důkladná, čekáme ve frontě 90min. Město samotné je pak šok, prašné ulice, turisté, drahota, prostě turistická díra, zlatá Bolivie. Měníme nejnutnější peníze 30USD=510CLP (dále CLP=$), bankomat zde není, internet $1000/hod. Rychle pryč, chytáme Pullman do Calama za $1000 - to je luxus - kde nacházíme hotel Los Andes ($8000 za pokoj), zde je internet už za $500(!) a mají zde bankomaty.

V pondělí obcházíme informace a autopůjčovny, objednáváme nakonec Nissan 4x2 u National ale je "operated by" Alamo (83USD/den s plným poj., 45l benzínu+25l barel), kupujeme optický zázrak Canon 800 za $17200 a 6x Konica Centuria a $3100. Ve 14hod začíná exkurze do největšího měděného dolu na světě firmy Codelco v Chuquicamata, kam se přesunujeme taxíkem/colectivem ($900). Po vyzvednutí auta nakupujeme zásoby ve velkém supráči Lider a pak už jedeme známou cestou do San Pedro de Atacama.

V úterý odbočujeme z hlavní silnice na starou Ruta 23 vedoucí blíž k vulkánu Lascár, objíždíme ho a z JV strany zdoláváme. Jsem přesně na obratníku, tj. stejně jižně jako je São Paolo. Pokračujeme k až argentinské hranici Paso Sico (4079m), což je obrovská pláň mezi dvěma pásy hor. Krajina se zde pořád mění. Vracíme už za tmy až téměř k jezeru Miscanti.

Ráno ve středu zjišťujeme, že na Miscanti se nemůže ale protější Miñiques (5910m) je možný. Opět se přesvědčujeme jak jsou zde obrovské vzdálenosti, postup je úmorný, bez náznaku stezky, přes kamenolávová pole, vracíme se asi 200m pod vrcholem k vzdálené malilinkaté tečce, tj.našemu autu.

Uzavíráme okruh do San Pedro de Atacama a za tmy dojíždíme před gejzírová pole El Tatio.

Ve čtvrtek vstáváme brzo abychom viděli tryskající gejzíry, s východem slunce totiž zmizí a pak se vykoupat v horkém jezírku. Po ránu je pěkná kosa. Zkoušíme "silnici" směrem na Linzor ale ta ukazuje se kamarád Jirka nekecal, je to silný adrenalinový zážitek. Nemáme 4x4 a raději se vracíme. Sjíždíme do vesnice Chiuchiu s vyhlášeným kostelíkem, do Calama a přes 'Chuqui' směr María Elena, kde je elektrárna pro měděné doly. Také podél silnice jsou dráty vysokého napětí a silnice sama je snad 50km úplně rovná a vytrvale klesající, připočteme-li trvalý západní vítr, je to cyklistův sen.

Přespáváme a v pátek pokračujeme k moři do špinavé Tocopilla, všude kolem ledkové (dusičnan sodný, NaNO3) doly. A samozřejmě trvalá mlha, způsobená studeným oceánem. Navštěvujeme rozpadlé bývalé město Colija, které prosperovalo v době ledkové horečky, Mejillones a po frekventované panamerikáně se vracíme do Calama, odkud nám jede TurBus do Copiapó.

Vysoké Andy

Ráno jsme na místě ale je sobota a informace jsou zavřené a v knihkupectví žádné průvodce nemají. Bereme v Rodoggio terénní Toyotu 4x4 za $56000 (resp. $48000 při platbě v hotovosti). Bereme si na korbu 2 barely 50l+20l, směrem k hranicím žádné pumpy nejsou. Zásoby nakupujeme v blízkém supráči.

Jedeme po silnici Ruta 31 a poté její vedlejší větví vystoupáme na altipiano k Laguna Santa Rosa a poté k Laguna del Negro Francisco, kde jsou opět plameňáci. Zkoumáme s chatařem možnosti výstupu na vulkán Copiapó (6052m). Odrazuje nás, že to moc dlouhé a náročné. Uvidíme ráno, přespáváme na chatě.

Ráno se nechce vstávat, kupodivu stačily 2 dny u moře aby se ztratila naše dobrá aklimatizace z Bolivie. Jako náhradní cíl zvolíme výjezd terénní silnicí k dolům pod Elzufre(5500m). Autem se dá vyjet až do cca 5100m, Copiapó se zdá opticky blízko ale klame to. Bavíme se s veselými horníky, kteří zrovna čekají než dovezou cisternu vody z údolí. Kromě železné rezervy na čaj už není čím chladit diamantové vrtáky, kterými dělají kilometrové sondy. Vzorky se posílají do laboratoře, kde se vyhodnotí jestli má cenu těžit ve velkém. Pracuje se pouze přes léto a na směny. Místo, kde se má sondovat, se určuje ze satelitních fotografií.

Poté pokračujeme směrem k argentinské hranici až k Laguna Verde a zpět k odbočce k Ojos do Salado(6893m), kde vaříme u opuštěného domu, opět vane západní vichr. Na Ojosu se zdá, že je hodně sněhu.

V pondělí se vracíme a neplánovaně zajíždíme terénem pod Cerros Tres Cruces, jehož nejvyšší ze tří vrcholů má 6749m, já se vydávám zdolat nejnižší ale s neznámou výškou. Opět klamoucí vzdálenosti, kamenolávová pole i trocha sněhu. Podaří se ale po návratu podle GoogleEarth, že zdá že výška je těsně pod magickou hranicí 6000m. Výhled ale jako z letadla. Pokračujeme přes celnici pod vulkán Doña Inés kde přespáváme u Salar de Pedernales.

V úterý sjíždíme z altipiana do údolí grandiózní silnicí, křížíme starou inckou stezku, v okolí El Salvador opět vidíme měděné doly, pobočka firmy Codelco až k moří do NP Pan de Azucar. Zde je velmi zajímavá flóra, která chytá vzdušnou vlhkost na listy, protože zde je sice pořád mlha ale neprší. Okruh dokončujeme po panamerikáně přes Caldera, i s vykoupáním v jižním Pacifiku.

Valparaiso

Nočním autobusem do Valparaiso, kde jsem brzo ráno, vše je ještě zavřeno. Batohy necháváme na autobusáku v úschovně, procházíme přístavem, zkoušíme pověstně výtahy, pozemní metro do Viña del Mar, kde je zajímavý lesopark s amfiteátrem, dokonce nacházíme knihkupectví, kde se dají nakoupit zajímavé průvodce, botanická zahrada, která je spíš svou rozlohou vhodná na autosafari a zpět na autobusák, odkud jede noční autobus do Pucón.

Zasněžené vulkány

Ve čtvrtek ráno ale vystupujeme už v Temuco, protože je zde větší naděje na půjčení auta, což se po běhání po městě a porovnávání cen podaří v Roselot a opět je to Nissan Pickup 4x2 ale na rozdíl od toho z Calama je na něm najeto jen pár kilometrů. Jedeme úplně jinou zelenou krajinou přes Vilcún do NP Conquillio los Paraguas, kterému dominuje bílý kužel sopky Volcan Llaima vysoký 3125m. Máme štěstí, protože po dlouhé době deště budeme mít skoro 2 dny sluníčka. Cesta přes národní park je nádherná, bílé hory, jezera, obrovská lávová pole. Z Melipeuco jedeme málo frekventovanou silnicí na Curarrehue, přepáváme a další den můžeme přes jezero Caburgua viděl bílý Volcan Villarica (2840m), koupeme se v horkých pramenech na soukromé zahradě ($2000), ve vesnici San Sebastián de Río Blanco, ke které vede jen tak tak sjízdná odbočka pro náš 4x2. Přes velmi turistický Pucón dokončujeme okruh a vracíme se do Temuco. Počasí se opět vrací do normálu, nízké mraky a prší.

Santiago

Nočním autobusem se brzo ráno v sobotu dostáváme do hlavního města Santiago de Chile, batohy necháváme v drahé úschovně na autobusáku a jedeme do centra, kde marně hledáme záchodky, všechny jsou zavřené. Zachraňuje nás Burger King, kde se nasnídáme. Jdeme se podívat k národnímu stadiónu, při západu slunce a bez smogu by byl pěkný s Andami v pozadí. Je to pěšky daleko a jelikož je potom na letišti fronta, do letadla nastupujeme na poslední chvíli (last-call). Airbus A-320 stoupá a přelétává pás hor v malé výšce, jsou krásně vidět ledovce. Známou cestou přes São Paolo, Paris se dostáváme do Mnichova. Bavorsko je pod bílou peřinou, na Šumavě haldy sněhu. Jsme doma.