Bolívie-Chile 2005
Cesta Jižní Amerikou dvěma státy po nádherných Andách a bájné poušti Atacama.
Cesta
Vyrážíme úterý 8.11.2005 autem do Mnichova, pochopitelně vše na poslední chvíli. Důkladná prohlídka
foťáků, bot. Prvním airbusím skokem (Air France) se dostáváme do Paříže, kde mi alibistická francouzská pracovnice
sebere z batohu karabinu, prý se dá použít jako boxer. Sebere co vidí ale to, že v batohu je další to
už jí nezajímá. Dalším větším skokem (A330) se přeneseme za Atlantik do
São Paolo, máme výborná místa,
výběr z mnoha filmů (Karlíkova továrna na čokoládu aj.), prostě neevropská společnost (TAM).
Brazílie je velká, letíme přes ni několik hodin ale je tma a zataženo. Dalším let, tentokrát
B757 Varig, napájíme se guaranou, nás dostane do Paraguaye do hlavního města
Asuncion. Tam nás už
čekají naše batohy a letenky na poslední část cesty. Pro zpestření nám hraje živá kapela s harfenistou
a můžeme si dojít pro občerstvení zdarma. Pouze nemůžeme příjit na kloub
cože je to za město
San Pablo, kam odtud odlétají letadla. To bude asi nějaká místní díra
Poslední letadlo je
Fokker 100, změna, protože letím zpět na sever.
Po mezipřistání
Santa Cruz de la Sierra dorážíme do
Cochabamba, která leží ve výšce 2000m.
Bolívie
Na semaforu nám skočila zelená, takže proneseme salám, vybíráme v bankomatu peníze (3500Bs, cca 10500Kč),
autobusem jedeme na autobusák (14Bs, ale správná cena je 4Bs), kde si kupujeme lístky na noční
bus do
Potosí (40Bs), batohy necháváme v pokladně.
Bloudíme, kousnul mě trochu pes - druhé varování, a bereme taxíka k soše Krista (50Bs), která má být větší než
známější v
Rio de Janeiro. V nočním autobuse je zima, zastavujeme v noci na altipianu na záchod.
Ráno pak sjíždíme po krásné silnici do
Potosí v 4000m.
Potosí
Necháváme batohy v úschovně na
autobusáku (5Bs) a jdeme do centra, teď ještě netušíme, že tudy budeme chodit týden. V
Koala Tours si bereme
exkurzi do stříbrných dolů v
Cerro Rico (80Bs). Nejdříve nákup dynamitu, koky, lama k snídani,
úpravna rudy - mezi chemikáliemi a nakonec zlatý hřeb, tunely v hoře. Zde jsou podmínky
naprosto nepředstavitelné, úzké tunely, spojky mezi patry, prostě ráj klaustrofobika a astmatika.
Aspoň, že zde mají pořád teplíčko.
Navečer se vykoupeme v lázních (5Bs), najíme (Pollo al spiedo) a můžeme
se usadit v luxusním cama autobuse firmy
Chicheños do
Tupiza
(70Rs), ve kterém nastává zlatý hřeb dne v minutě přicházíme o všechny
foťáky, díky profláknutému triku "elegantní falešný letušák". Čímž je
bohatě překonána kráva v Paříži i psí kousnutí. Mozek už se bohužel
viděl odpočívající, spící po náročném programu. No aspoň budeme mít
možnost si celý týden intenzivně zakonverzovat španělsky na policii, v
hotelu, s advokátem, s pokladní od Chicheños, s majitelemi - velmi
"příjemný" dueño. Dále se budeme bavit při zabraňování odjezdu
autobusu vlastním tělem, prohlížení fotek kriminálníků, studium práce
zlodějů na autobusáku, pronikáním do místního soudního systému, hledání
nuancí proti českému prostředí, sledování práce celého policejního sboru
při vyšetřování a honbou za odměnou 500USD, noční návštěva černého trhu,
návštěvy internetových kaváren (2-3Bs/hod) vylepování plakátů, vypsání odměny v
novinách a televizi aj. nevšední zábavičky. Zůstáváme týden v
Residencia Sumaj (55Bs), jejíž majitelé nám velmi pomáhali. Mj. ještě
navštěvujeme
Sucre (podezřelé bazary),
Casa de la Moneda (20Rs,
zajímavé) a 24°C teplé jezírko - kulaté oko -
Ojos de Inca (5Bs), kde trénuje
bolivijská plavecká reprezentace.
Uyuni
Ve čtvrtek sepisujeme poslední policejní protokoly a večer se chystáme k přejezdu
večerním autobem (19:00) do
Uyuni (40Bs), kam dorazíme kolem půlnoci.
Máme už telefonicky objednaný pokoj v
Avenida (20Bs).
V pátek ráno bereme 3 denní tour od
Esmeralda (60USD). Je nás v jeepu 6+řidič+kuchařka.
Postupně navštěvujeme hřbitov vlaků, solné "doly", Isla Pescadores, jeskyně Galaxy, vesnici
San Juan (kde budeme spát) s kostelíkem, jedno místo hezčí než druhé, to budou fotky.
Ve sobotu pak nádherná jezírka s plameňáky, sopky, vlak do Chile a na závěr červená
Laguna Colorada,
kde přespáváme. Tak se nazývá i rezervace v JZ cípu země, vstup 30Bs. V okolí děláme aklimatizační
výstup (4800m). Poznáváme jednak, jak vypadá pravidelný "zápaďák" - studený vichr a také,
jak je odhad vzdálenosti zde v bezlesé krajině matoucí- vše je strašně daleko.
V neděli pokračují gejzíry, teplé prameny, zamrzlé laguny, kde trénuje bolivijský národní tým, ještě
zde nebyl nikdy poražen. V 10hod jsme u
laguny Verde s výhledem na téměř 6tisícový
Llicancabur.
Vzdáváme jeho zdolání, protože by to znamenalo další den navíc, neboť bychom se nestačili
vrátit k rannímu autobusu do Chile. Jedeme tedy v 11hod autobusem a loučíme se výstupní taxou 15Bs
s nádhernou Bolívií. Pod námi se rozprostírá legendární
Atacama.
Chile
Atacama
Chilská hraniční kontrola je až v
San Pedro de Atacama ale je důkladná, čekáme
ve frontě 90min. Město samotné je pak šok, prašné ulice, turisté, drahota, prostě turistická
díra, zlatá Bolivie. Měníme nejnutnější peníze 30USD=510CLP (dále CLP=$), bankomat zde není,
internet $1000/hod. Rychle pryč, chytáme
Pullman do
Calama za $1000 - to je luxus -
kde nacházíme hotel
Los Andes ($8000 za pokoj), zde je internet už za $500(!) a mají zde bankomaty.
V pondělí obcházíme informace a autopůjčovny, objednáváme
nakonec
Nissan 4x2 u
National ale je "operated by"
Alamo (83USD/den s plným poj., 45l benzínu+25l barel),
kupujeme optický zázrak
Canon 800 za $17200 a 6x
Konica Centuria a $3100.
Ve 14hod začíná exkurze do největšího měděného dolu na světě firmy
Codelco v
Chuquicamata, kam se přesunujeme taxíkem/colectivem ($900).
Po vyzvednutí auta nakupujeme zásoby ve velkém supráči
Lider a pak už jedeme známou cestou
do
San Pedro de Atacama.
V úterý odbočujeme z hlavní silnice na starou
Ruta 23 vedoucí blíž k vulkánu
Lascár, objíždíme ho
a z JV strany zdoláváme. Jsem přesně na obratníku, tj. stejně jižně jako je
São Paolo. Pokračujeme k až argentinské hranici
Paso Sico (4079m), což je
obrovská pláň mezi dvěma pásy hor. Krajina se zde pořád mění. Vracíme už za tmy
až téměř k jezeru
Miscanti.
Ráno ve středu zjišťujeme, že na
Miscanti se nemůže ale protější
Miñiques (5910m) je možný.
Opět se přesvědčujeme jak jsou zde obrovské vzdálenosti, postup
je úmorný, bez náznaku stezky, přes kamenolávová pole, vracíme se asi 200m pod vrcholem k
vzdálené malilinkaté tečce, tj.našemu autu.
Uzavíráme okruh do
San Pedro de Atacama a za tmy dojíždíme před gejzírová pole
El Tatio.
Ve čtvrtek vstáváme brzo abychom viděli tryskající gejzíry, s východem slunce totiž zmizí a pak
se vykoupat v horkém jezírku. Po ránu je pěkná kosa. Zkoušíme "silnici" směrem na
Linzor ale
ta ukazuje se kamarád Jirka nekecal, je to silný adrenalinový zážitek. Nemáme 4x4 a raději se vracíme.
Sjíždíme do vesnice
Chiuchiu s vyhlášeným kostelíkem, do
Calama a přes 'Chuqui' směr
María Elena,
kde je elektrárna pro měděné doly. Také podél silnice jsou dráty vysokého napětí a silnice
sama je snad 50km úplně rovná a vytrvale klesající, připočteme-li trvalý západní vítr, je to cyklistův sen.
Přespáváme a v pátek pokračujeme k moři do špinavé
Tocopilla, všude kolem ledkové (dusičnan sodný, NaNO3) doly.
A samozřejmě trvalá mlha, způsobená studeným oceánem. Navštěvujeme rozpadlé bývalé
město
Colija, které prosperovalo v době ledkové horečky,
Mejillones a po frekventované panamerikáně se vracíme
do
Calama, odkud nám jede
TurBus do
Copiapó.
Vysoké Andy
Ráno jsme na místě ale je sobota a informace jsou zavřené a v
knihkupectví žádné průvodce nemají. Bereme v
Rodoggio terénní Toyotu 4x4 za $56000
(resp. $48000 při platbě v hotovosti). Bereme si na korbu 2 barely 50l+20l, směrem k
hranicím žádné pumpy nejsou. Zásoby nakupujeme v blízkém supráči.
Jedeme po silnici
Ruta 31 a poté její vedlejší větví vystoupáme na altipiano k
Laguna Santa Rosa a
poté k
Laguna del Negro Francisco, kde jsou opět plameňáci. Zkoumáme s chatařem možnosti
výstupu na vulkán
Copiapó (6052m). Odrazuje nás, že to moc dlouhé a náročné. Uvidíme ráno, přespáváme
na chatě.
Ráno se nechce vstávat, kupodivu stačily 2 dny u moře aby se ztratila
naše dobrá aklimatizace z Bolivie. Jako náhradní cíl zvolíme výjezd
terénní silnicí k dolům pod
Elzufre(5500m). Autem se dá vyjet až do cca 5100m,
Copiapó se
zdá opticky blízko ale klame to.
Bavíme se s veselými horníky,
kteří zrovna čekají než dovezou cisternu vody z údolí. Kromě železné
rezervy na čaj už není čím chladit diamantové vrtáky, kterými dělají
kilometrové sondy. Vzorky se posílají do laboratoře, kde se vyhodnotí
jestli má cenu těžit ve velkém. Pracuje se pouze přes léto a na směny.
Místo, kde se má sondovat, se určuje ze satelitních fotografií.
Poté pokračujeme směrem k argentinské hranici až k
Laguna Verde a
zpět k odbočce k
Ojos do Salado(6893m), kde vaříme u opuštěného domu,
opět vane západní vichr. Na Ojosu se zdá, že je hodně sněhu.
V pondělí se vracíme a neplánovaně zajíždíme terénem pod
Cerros Tres Cruces, jehož
nejvyšší ze tří vrcholů má 6749m, já se vydávám zdolat nejnižší ale s neznámou
výškou. Opět klamoucí vzdálenosti, kamenolávová pole i trocha sněhu. Podaří se
ale po návratu podle GoogleEarth, že zdá že výška je těsně pod magickou hranicí
6000m. Výhled ale jako z letadla. Pokračujeme přes celnici pod vulkán
Doña Inés kde přespáváme u
Salar de Pedernales.
V úterý sjíždíme z altipiana do údolí grandiózní silnicí, křížíme starou inckou stezku,
v okolí
El Salvador opět vidíme měděné doly, pobočka firmy
Codelco až
k moří do
NP Pan de Azucar. Zde je velmi zajímavá flóra, která chytá vzdušnou
vlhkost na listy, protože zde je sice pořád mlha ale neprší. Okruh
dokončujeme po panamerikáně přes
Caldera, i s vykoupáním v jižním Pacifiku.
Valparaiso
Nočním autobusem do
Valparaiso, kde jsem brzo ráno, vše je ještě zavřeno.
Batohy necháváme na autobusáku v úschovně, procházíme přístavem, zkoušíme
pověstně výtahy, pozemní metro do
Viña del Mar, kde je zajímavý lesopark
s amfiteátrem, dokonce nacházíme knihkupectví, kde se dají nakoupit zajímavé
průvodce, botanická zahrada, která je spíš svou rozlohou vhodná na autosafari
a zpět na autobusák, odkud jede noční autobus do
Pucón.
Zasněžené vulkány
Ve čtvrtek ráno ale vystupujeme už v
Temuco, protože je zde větší naděje na
půjčení auta, což se po běhání po městě a porovnávání cen podaří v
Roselot
a opět je to
Nissan Pickup 4x2 ale na rozdíl od toho z
Calama je
na něm najeto jen pár kilometrů. Jedeme úplně jinou zelenou krajinou přes
Vilcún
do
NP Conquillio los Paraguas, kterému dominuje bílý kužel
sopky
Volcan Llaima vysoký 3125m. Máme štěstí, protože po dlouhé době deště budeme
mít skoro 2 dny sluníčka. Cesta přes národní park je nádherná, bílé hory, jezera,
obrovská lávová pole. Z
Melipeuco jedeme málo frekventovanou silnicí
na
Curarrehue, přepáváme a další den můžeme přes jezero
Caburgua viděl
bílý
Volcan Villarica (2840m), koupeme se v horkých pramenech na
soukromé zahradě ($2000), ve vesnici
San Sebastián de Río Blanco,
ke které vede jen tak tak sjízdná odbočka
pro náš 4x2. Přes velmi turistický
Pucón dokončujeme okruh a vracíme
se do
Temuco. Počasí se opět vrací do normálu, nízké mraky a prší.
Santiago
Nočním autobusem se brzo ráno v sobotu dostáváme do hlavního města
Santiago de Chile,
batohy necháváme v drahé úschovně na autobusáku a jedeme do centra, kde marně
hledáme záchodky, všechny jsou zavřené. Zachraňuje nás Burger King, kde se nasnídáme.
Jdeme se podívat k národnímu stadiónu, při západu slunce a bez smogu by byl pěkný
s Andami v pozadí. Je to pěšky daleko a jelikož je potom na letišti fronta,
do letadla nastupujeme na poslední chvíli (last-call).
Airbus A-320 stoupá
a přelétává pás hor v malé výšce, jsou krásně vidět ledovce. Známou
cestou přes
São Paolo,
Paris se dostáváme do Mnichova. Bavorsko
je pod bílou peřinou, na Šumavě haldy sněhu. Jsme doma.