Historie

Historie

Historie | Mongolsko
Historické výzkumy svědčí o tom že v Mongolsku žili lidé již v období paleolitu – přibližně 100-200 let př. n. l. neolitické vykopávky v okolí města Čojbalsanu (zbytky sídlišť, kamenné hroty šípů) dokumentují rozvinutý způsob loveckého hospodaření původního obyvatelstva. Kultury raně bronzového období jsou patrně spojovacím článkem mezi zemědělskými kulturami v severní Číně a altajsko-sajanskými kulturami. Od začátku prvního tisíciletí př. n.l. se na území Mongolska šířilo pastevectví a obyvatelstvo přecházelo postupně ke kočovnému způsobu života. Rozšiřuje se výrazná kultura kočovníků, která dostala název podle archeologických nálezů „deskových hrobů“. Deskové hroby kočovníků jsou roztroušeny po celém území Mongolska i v Zabajkalské oblasti. Od 7. do 3. století př. n. l. jsou hroby provázeny výskytem takzvaných sobolích kamenů – stél s prchajícími soby. Tvar železných nástrojů a zbraní a stylizované zvířecí motivy v umění z konce tohoto období se přibližují ke kulturám které se šířily v jižní oblasti Sibiře. Od konce 3.století do 1.století př.n.l. vznikl na území dnešního Mongolska kmenový svaz Hunů, kteří se zabývali kočovným pastevectvím. V 1.století n. l. byli Hunové poraženi seinpiskými kmeny. Od 4. do 12.století vytvořily na území Mongolska státní útvary raně feudálního typu staré kmeny Žou-žanů (4-6.století), Turků (6-8.století), Ujgurů (9-10.století) a Kitanů (10-12.století).
XML informace