Do země je možno přiletět do Ulánbátar, kde je mezinárodní letiště. Létají sem hlavně místní aerolinky, Aeroflot a čínské společnosti. Přímé spojení je z Berlína, Moskvy a Pekingu.

Další možností je příjezd vlakem z Ruska nebo z Číny. Po trati jezdí mezinárodní rychlík Moskva-Peking nebo kratší linky z Ulan-Ude, Hohhot či Pekingu. Železnice je stejného rozchodu jako v Rusku. Při přejezdu hranic do Číny je tedy nutno změnit vozové podvozky v Zamyn-Üüd. Ve východním Mongolsku je ještě jedna trať z Ruska do města Choibalsan, kterou ale není možno použít pro překročení hranic. V UB se mezinárodní jízdenky kupují v budově vpravo od nádraží.

Cizinci se mohou dostat do země pouze dvěma přechody nepříliš vzdálenými od železnice. Dokonce při cestě z Ruska se zdá, že bylo možno překročit hranice pouze ve vlaku. Vlastní auto bylo tedy nutno nechat zaparkované na hranici, tu přejet ve vlaku a pro auto se vrátit z druhé strany.

Jízdenky na přímé vlaky Peking-UB je obtížné sehnat v hlavní sezóně a jsou předražené.

Z Pekingu se lze levně dostat do UB tímto způsobem:

1. hotelbus Tiansin – Peking – Ereen/Erlian (100Y), cca 17hod
2. taxíkem přes hranice do Zamyn-Üüd (5USD)
3. nočním vlakem do UB (9700T)

V zemi jezdí vlaky pouze po trati Sükhbaatar, Darkhan s odbočkou do Erdenet, Ulánbátar a Zamyn-Üüd. Na místních spojích může průvodčí požadovat malý poplatek za ložní prádlo.

Mezi městy jezdí jako hromadná doprava terénní mikrobusy nebo taxíky UAZ.

Nejlepší způsob je najmout si v hlavním městě auto s řidičem (UAZ). Cena bude okolo 35-40USD za auto + jídlo pro řidiče cca 1500-2000T za den. Benzín je levný (310T v UB, 420T mimo, 2002) a pro UAZ stačí běžný 75 oktanový. Auto by mělo být vybaveno kanistry. Asfaltová silnice je pouze mezi hlavním městem a Kharkhorin a Sükhbaatar / Erdenet. Jinak je nutno počítat s nepevněnými cestami vedoucími stepí.

Místní řidič je takřka nutnost, protože cesty nejsou vůbec značené. Ve stepi je vyjeto mnoho variant a je nutná zkušenost popř. domluva v mongolštině. Mezi nejhorší úseky patřily Mörön-Khövsgöl, a zejména Jargalant-Terkhiin Tsagaan Nuur. Zajímavý byl přejezd Tsetserleg-Bayankhongor přes dvouapůltisícový horský průsmyk. Průměrná rychlost je opravdu minimální. Naproti tomu v oblasti blízko Gobi byly cesty poměrně rovné a rychlost byla relativně vysoká. Nejsou zde totiž podélná a příčná koryta vymletá vodou.

Na několika místech po nás požadovali zaplatit mýtné za přejezd mostu cca 500T. Těžko rozeznat zda se jedná o oficiální poplatek nebo samozvaný poplatek. Někde stačilo požadovat nějaký psaný dokument a závora šla nahoru zadarmo. Záleží na solidnosti řidiče.