V Číně se nachází několik systémů obraných valů stavěných v různé době, ve většině případů jako obrana proti nájezdných kmenům ze severu. Dodnes uchovaný systém čínské zdi (Wan-li čcahang-čcheng) je z velké části dílem dynastie Ming a pochází ze 16. století. Celková délka zdí včetně jejich jednotlivých větví činí přes 6300km.

Po roce 1447, kdy byla Čína poražena Mongoly, začalo postupně vznikat opevnění obložené kamenem a cihlami se stovkou strážných věží. Obranou zeď stavělo několik dynastií. Nejprve v 3.století před n.l. Čhin Š’-chunang-ti spojil zdi států Jen, Čao a Čchin na obranu proti Siungnuům, kteří disponovali ve 3 stol. př.n.l. silnou lukostřeleckou jízdou (až 300tis. bojovníků). Na stavě pracovalo přes 100 tis. dělníků, převážně vojáků, rolníků a trestanců, odvedených z celé říše. V těžkých pracovních podmínkách jich mnoho umíralo a byli pohřbíváni přímo do zdi. Za velmi krátkou dobu bylo postavěno asi 700km zdi (221- 214 před. n.l.) V pozdějších se stavěla především za dynastie Chan opět proti Siungnuům a měřila 1000km a vedla z dnešní provincie Liaoning až do Turkestánu, za dynastie Suej, která se obávala turkických kmenů, a dále dynastie Ťin a Ming proti Mongolům, kdy zeď získala současnou podobu a bylo přistavěno dalších 5000km v dnešní provincii Heilongjiang a Vnitřním Mongolsku. Zeď vedla z východu od řeky Jalu v provinci Liaoning, Liao-ning, až k horám Čchin-lien v provincii Gansu do výšky 1733m n.m. Za dynastie Čchingů (1636), spojenců Mongolů, nebylo již obraného valu třeba a tak zeď začala pomalu chátrat.

Ze stavebního hlediska je zeď udusaný hliněný nahoře zúžený val, pokrytý pláštěm z kamení nebo cihel. V základech je široký 7m, vysoký 6-9m s cimbuřím na vnitřní straně asi 1m a na vnější asi 2m. Rozměry se liší podle terénu. Na vzdálenost 300-500m byly stavěny dvouposchoďové strážní věže, kde byla ubytována posádka. Na ploché horní terase věže se v případě nebezpečí rozdělal oheň. Pomocích ohňových signálů bylo možné předat zprávu během několika hodin na vzdálenost 500km. Zeď nahoře byla široká 3-5m aby mohla sloužit k rychlému přesunu vojáků.

Arthur Waldron v roce 1990 dokázal, že stavba zdi na Mingů neměla velký vojenský význam a nemohla zastavit pronikání nománských kmenů ze severu a názorně vyjádřila pocit čínského ohrožení.

Čínská zeď nemá nic společného se systémem obranných valů, vybudovaných už ve 4.stol. př. n.l. vybudovanými válčícími státy Čan-kuo, proti severním kočovníkům a staršími z 7. stol. před n.l. spojující pevnosti státu Čchun.

Zpřístupněná místa

První pevnost Šan-chaj-kuan (Shanhaiguan) se nachází na východním okraji a byla založena roku 1381. 20 metrová věž byla přistavěna r. 1639 za níž navazuje 10m vysoký val.

Tia-jü-kuan (jiayuguan) je poslední pevnost na západním okraji z roku 1372. Je odehnána 12m vysokou čtvercovou hradbou a obvodu 733m a má západní a východní bránu. Roku 1506 by přistavěna elegantní věž.

K nejnavštěvovanějšímu úseku patří Badaling (Pa-ta-ling), vzdálený SZ 85 km od Pekingu. Val zde dosahuje výšky 7-8 m, šíře je 6,5 m v základech a 5,5 m horní části.

Dalším otevřeným úsekem je Mutianyu (Mu-jü-tchien) 70km SV od Pekingu. Ke zdi se dá dostat autobusem #936 nebo #916 od metra Dongzhimen do Huairou. A odtud odchytit na hlavní ulici malé taxi/minibus (30Y za 1 cestu). Vlastní zeď se nachází v horách s pěknými výhledy. Pro vlastní prohlídku je třeba alespoň 2 hodiny.

Nejvzdálenější oficiálně otevřenou částí zdi je Simatai.

Je možné navštívit i místa která nejsou zpřístupněna turistům, ale cestu ke zdi si je třeba proklestit křovím, i také vlastní zeď je více či méně zarostlá. Na populárních divokých místech se také mohou vyskytnout samozvaní výběrčí vstupného.