Zjišťujeme, že ostatní na tom nejsou o mnoho lépe, Florián vypadá poněkud malátně a Angličan se sotva hýbe. Dokonce se kverulantsky chtějí vrátit. Náš přístup - nechat téměř vše na chatě a vyběhnout zbývajících 300m nalehko - přesvědčí aspoň F+K. Jdou dokonce napřed. Nejdřív je třeba vylézt suťový svah a pak kamenitou sutí přes několik předvrcholů. Abychom se neztratili značkuji si cestu (rýma a kašel). Konečně jsme za 2h na vrcholu, Las Rodillas (5105m) kde už na nás čekají F+K. Kupodivu je zde velká ocelová konstrukce a ačkoliv vidíme refugio, jí jsme zdola neviděli. Fotíme se a kocháme se pohledem nad inverzí (Orizaba, La Malinche, Perote, Popo, Nevado de Toluca). Sestup je daleko rychlejší - u Refugia jsme za 45min, najíme se a po poledni pokračujeme. Na La Joya jsme před druhou a stíháme taxi, které mají domluvené A+A. Místo $200 pro dva, jedeme $300 za čtyři.

Původně plánovaná možnost - jít zpět pěšky do Ameca byla šílenost.

Ubytujeme se v hotelu a jdeme na obhlídku města. Zde je konečně signál a H. dozvídá, že se stala dvojnásobnou tetičkou v den dobití 1.pětitisícovky. Z protějšího návrší se dvěma kostely je pěkný pohled na obě sopky. Po návratu do hotelu stále neteče teplá voda. Recepční si asi myslí, že si z něho dělám blázny ale slíbí až se vrátí odpovědná osoba, na chvíli ji pustí. To splní akorát, že teče z opačného kohoutku než jsme pořád zkoušeli!!! V hotelu potkáváme F+K. Přebalujeme, sníme tuňáka a jdeme spát.