-1.den/čtvrtek - rozdíly

K ránu vybíráme k bankomatu 10000 rupek v pětistovkách, které nám ovšem žádná směnárna nechce rozměnit. Nevadí můžeme jít si koupit pre-paid taxi na Nizamuddin train station za 230Rs. Nacpeme batohy do žlutého taxíku a ještě za tmy vyrážíme. První zkušenost je, že zde neplatí evropská pravidla silničního provozu. Jednak u nás nemáme na dálnici pruh pro slony a jednak i u nás více méně bereme do úvahy barvy právě svítící na semaforech. A taky se pochopitelně jezdí vlevo.

Na nádraží je živo, přespává zde víc lidí než na "Hlaváku" a zájemců u pokladen je také požehnaně. Ještě, že máme zařízenou většinu vlaků jako e-ticket přes internet. Nacházíme i úschovnu zavazadel - cloak room - kde necháváme velkou bagáž. Cena 10Rs za zavazadlo za 1.den je příjemná.

Jelikož už máme hlad, navštěvujeme poměrně pěkný fast food nám neznámé značky. Tam H. poněkud vyděsí asi 20 centimetrová krysa, která se lstivě proplíží až k ní a pak na ni bafne. Ňamky vypadají všechny nevinně ale jejich nebezpečí se projeví až po nakousnutí, jsou totiž pálivé. Čaj s mlékem je pro nás také exotika.

Vyrážíme z nádraží přes zadní dvorek s oslíkem dírou ve zdi k nedaleké UNESCO památce Humayun's tomb. Ač na mapě se to zdá za rohem, vchod je z druhé strany a vzdálenosti jsou zde ruské. Nevadí kolem poletují papoušci a spící lidé na ulici jsou pro nás změna. Vstupné je tradičních 20Rs ale jelikož se marně vydáváme za domorodce, platíme 250Rs. Dá se platit i výhodnějších 5USD ale nemáme drobné zelené. Později se dozvídáme, že se normálně vrací i dolary. Jeětě několikerá kontrola vstupenek a můžeme do oploceného areálu s velkolepou hrobkou. Uvnitř je klid, můžeme v klidu relaxovat po dlouhém letu.

Před polednem se vydáváme na cestu zpět na nádraží. Jdeme jinudy s vyhlídkami na komfortní slumy za řekou, kde žije spodních 900 miliónů.

Vlak má asi hodinu zpoždění ale jsme rádi, že na ceduli nacházíme opravdu svoje jména a e-ticket tudíž funguje. Máme bookable 2nd class, což jsou místenky ve vagónu s komfortními sedadly. Poprvé vidíme žebrajícího vlakového zametače, příště už nám to ani nepřijde.

Za dvě hodiny jsme v Bharatpur, trochu je problém identifikovat dopředu průjezdní stanici ale místní nám poradí. Bereme autorikšu za 20Rs k turistickým informacím blízko vstupu do NP Keoladeo Ghana. Sice se nám rikšák snažil namluvit, že cena je za osobu ale nakonec sám rád musel uznat, že to je nesmysl.

Na informacích jsme zavaleni prospekty a informacemi, dokonce bakšiš je odmítnut se slovy "mě platí vláda". Jen pár metrů to máme do hotelu, vybíráme Evergreen guest house za 200Rs. Jsme rádi, že je zde syn majitele, který pracuje většinu roku ve Španělsku a umí výborně anglicky. Angličtinou totiž překvapivě vládne málo lidí a navíc jejich výslovnost není zrovna oxfordská, takže pravděpodobně nejpoužívanějším slovem je "cože". V hotelu si dáváme své první thálí, ani moc nepálí, rodina je prý jediná rodina ve městě, která nejí pálívá jídla. Ceny jsou příznivé a i ceny za nápoje se neliší mnoho od pouličního prodeje, kde cena je určena cenou na obalu. Jen pivo je drahé, 80Rs za láhev.Prodej prý je omezený a lidé ho jezdí kupovat do Delhi.