Indie 2006
Měsíční cesta, které jsme se obávali, se nakonec ukázala nesmírně
zajímavě.
-0.den/středa - letíme
Ráno 1.prosince vstáváme v 5 hodin, abychom stihli druhé metro a první bus č.100 na
letiště. Na 7:10 máme totiž objednaný speciál do Milana.
McDonell
MD-80 máme opravdu přistavený a bez problémů nás hodí do Milana. Zdejší
letiště nás překvapuje, protože všechny pánské záchodky se právě uklízejí.
Po 10hod máme přistaveno naše letadlo do Delhi. Je to
Boeing 767, ještě
trochu poopravit moje sedadlo, vyložit zavazadla nedostavivšího se
pasažéra a můžeme vyrazit. V letadle se začínají objevovat první indiáni.
Alitalia má pro nás připraveno i dost jídla a cesta pěkně ubíhá. Bohužel
místo GPS navigace běží nějaký film. Nemůžeme proto přesně identifikovat
krajinu pod sebou. To se podaří až při západu slunce, kdy je krásně
vidět (asi) jezero Van s bájnou horou Ararat. Při výstupu se vybavíme na cestu
dekami, které se budou hodit ve vlaku.
Před přistáním jsme překvapeni, že nejsou vidět dlouho žádná světla na zemi,
jenom měsíček na křídle, jinak jen tma, asi to je zde neobydlené. Že tomu je trochu jinak poznáváme těsně před dosednutím,
je totiž obrovská inverze, která pokrývá velkou část Indie.
Přistání před půlnocí i odbavení je bez problémů, když už si myslíme, že
batohy nepřijedou, zřízenci nás posílají k hromadě, kde už na nás notnou
dobu čekají. Na zbytek noci se utáboříme v prostoru za celnicí. Paradoxně
vedle stojí vozík plný kufrů z Thajska, ke kterému se nikdo nehlásí.
-1.den/čtvrtek - rozdíly
K ránu vybíráme k bankomatu 10000 rupek v pětistovkách, které nám ovšem žádná směnárna
nechce rozměnit. Nevadí můžeme jít si koupit pre-paid taxi na
Nizamuddin train station za 230Rs. Nacpeme batohy do žlutého taxíku a
ještě za tmy vyrážíme. První zkušenost je, že zde neplatí evropská pravidla
silničního provozu. Jednak u nás nemáme na dálnici pruh pro slony a jednak
i u nás více méně bereme do úvahy barvy právě svítící na semaforech. A taky
se pochopitelně jezdí vlevo.
Na nádraží je živo, přespává zde víc lidí než na "Hlaváku" a zájemců u pokladen je
také požehnaně. Ještě, že máme zařízenou většinu vlaků jako e-ticket přes internet.
Nacházíme i úschovnu zavazadel - cloak room - kde necháváme velkou bagáž. Cena
10Rs za zavazadlo za 1.den je příjemná.
Jelikož už máme hlad, navštěvujeme poměrně pěkný fast food nám neznámé značky.
Tam H. poněkud vyděsí asi 20 centimetrová krysa, která se lstivě proplíží až
k ní a pak na ni bafne. Ňamky vypadají všechny nevinně ale jejich nebezpečí
se projeví až po nakousnutí, jsou totiž pálivé. Čaj s mlékem je pro nás také exotika.
Vyrážíme z nádraží přes zadní dvorek s oslíkem dírou ve zdi k nedaleké UNESCO památce
Humayun's tomb.
Ač na mapě se to zdá za rohem, vchod je z druhé strany a vzdálenosti jsou zde
ruské. Nevadí kolem poletují papoušci a spící lidé na ulici jsou pro nás
změna. Vstupné je tradičních 20Rs ale jelikož se marně vydáváme za domorodce,
platíme 250Rs. Dá se platit i výhodnějších 5USD ale nemáme drobné zelené.
Později se dozvídáme, že se normálně vrací i dolary. Jeětě několikerá kontrola
vstupenek a můžeme do oploceného areálu s velkolepou hrobkou. Uvnitř je klid,
můžeme v klidu relaxovat po dlouhém letu.
Před polednem se vydáváme na cestu zpět na nádraží. Jdeme jinudy s vyhlídkami
na komfortní slumy za řekou, kde žije spodních 900 miliónů.
Vlak má asi hodinu zpoždění ale jsme rádi, že na ceduli nacházíme opravdu svoje
jména a e-ticket tudíž funguje. Máme
bookable 2nd class, což
jsou místenky ve vagónu s komfortními sedadly. Poprvé vidíme žebrajícího
vlakového zametače, příště už nám to ani nepřijde.
Za dvě hodiny jsme v
Bharatpur, trochu je problém identifikovat dopředu
průjezdní stanici ale místní nám poradí. Bereme autorikšu za 20Rs k turistickým
informacím blízko vstupu do NP
Keoladeo Ghana. Sice se nám rikšák snažil namluvit,
že cena je za osobu ale nakonec sám rád musel uznat, že to je nesmysl.
Na informacích jsme zavaleni prospekty a informacemi, dokonce bakšiš je odmítnut
se slovy "mě platí vláda". Jen pár metrů to máme do hotelu, vybíráme
Evergreen guest house za 200Rs. Jsme rádi, že je zde syn majitele, který pracuje většinu
roku ve Španělsku a umí výborně anglicky. Angličtinou totiž překvapivě
vládne málo lidí a navíc jejich výslovnost není zrovna oxfordská, takže
pravděpodobně nejpoužívanějším slovem je "cože". V hotelu si
dáváme své první thálí, ani moc nepálí, rodina je prý jediná rodina ve městě,
která nejí pálívá jídla. Ceny jsou příznivé a i ceny za nápoje se neliší
mnoho od pouličního prodeje, kde cena je určena cenou na obalu. Jen
pivo je drahé, 80Rs za láhev.Prodej prý je omezený a lidé ho jezdí
kupovat do Delhi.
-2.den/pátek - ptáci
Ráno za svítání vyrážíme do parku (200Rs). U vstupu nás odchytává průvodce Mr.Babulal (70Rs/hod), pravda nemůže pochopit,
že ho chceme jenom na pár hodin. To se ukáže v praxi jako nesmysl neboť park je veliký.
Velký problém je vybrat rozumné kolo (25Rs), upevnit sedlo a nafouknout ho ucházejícím ventilkem.
Některé modely se vyznačují krásně vyhřezlými dušemi. Aspoň, že s přehazovačkami
problémy nejsou. Ergonomicky tvarovaná řídítka spolehlivě brání prudší změně směru jízdy.
Bohužel letos byl špatný monzun a většina normálně zatopených ploch je bez vody.
Jeřáb sibiřský letos žádný nepřiletěl, pravděpodobně byli zabiti při přeletu pohoří
Hindukúš v Afganistánu nebo Pakistánu. Ale i tak je zde mnoho ptáků. Průvodce se
snaží vystopovat krajtu ale je moc velká zima (nebo teplo) a dikobrazí nory, kde
se normálně zdržují, jsou prázdné. Vracíme se až za tmy.
-3.den/sobota - rikša
Na blízké křižovatce se snažíme chytnout autobus do
Fatehpúr Sikrí ale nic nejede.
Bavíme se se školáky z blízké školy, kteří nakonec po dlouhé době odchytnou prázdné tempo (platíme 2x25Rs).
Nastupuje nás cca 9 a vyrážíme po pěkné široké silnici. Říkáme si, jak je tempo plné. Po
několika kilometrech přibíráme další cestující, pravda je potřeba trochu přeorganizovat
zasedací pořádek, 3 indiáni jdou na zadní nárazník a my v 15 můžeme pokračovat dále.
Zdá se, že maximální kapacita je už dosažena, tedy alespoň do dalšího městečka, kde se otevírá
upper-class a my můžeme v 21 pokračovat. Odhadujeme, že max. plánovaná kapacita
vozítka je cca 25 indiánů, neboť my zabíráme se dvěma velkými batohy nadprůměrně místa.
Ve
Fatehpúr Sikrí nás odchytává mladý průvodce, který nám za 50Rs nabízí
průvodce se vstupem zadarmo boční brankou. Je jasné, že se jedná o scam ale jelikož
nabízí uschování batohů zadarmo v hotelu, přijímáme. Cestou do hotelu značně znejisťujeme,
protože se nezdá, že by na smetišti někdo postavil hotel ale po opakovaném ujištění
opravdu vcházíme do
Sunset View. Zde je problém se zabezpečením batohů, přivazujeme
je k záchodu.
Průvodce nám ukazuje velkou mešitu
Jama Mashid, kam je vstup pochopitelně zadarmo pro každého. Odhání
nespřízněné prodejce a v čem je háček se dozvídáme nakonec, zatahuje nás k prodavači suvenýrů,
který nasazuje ceny podle množství slonů na výrobku - 200Rs za slona. Nevadí
nemusíme nic koupit ale nakonec přeci jen bereme jednoho menšího slona za 100Rs.
Jdeme i do sousedního placeného palácového komplexu, kde je už více turistů. Američani
s neuměle namotanými turbany a tečkami na čele, fotograf, který si za 2 dolary
natočí skok kluka do špinavé nádrže.
Není moc času, spěcháme zpět pro batohy a jelikož máme hlad, dáváme nějaké jídlo.
Vyhlídka by byla, nebýt inverze, opravdu pěkná. Nevíme jestli schválně
prodlužují donesení jídla aby nám ujel autobus do
Agra a mi museli
přespat v jejich hotelu. To se jim nakonec podaří ale mi pochopitelně
přespáváme v sympatickém hotelu hned vedle autobusáku za 150Rs.
-4.den/neděle - Taj Mahal
Ráno nám správce opravdu odchytí ještě za tmy autobus (34Rs). Přespání zde se ukázalo jako lepší
varianta než hledání noclehu v Agře. V Agře jdeme pěšky na nádraží, kde necháváme batohy
a po smlouvání bereme autorikšu za pre-paid cenu 50Rs k
Taj Mahalu.
Lístek stojí obligátních 20/250Rs, pouze je nutno zaplatit daň 500Rs, za kterou dostáváme
půl litr vody zdarma. Před vstupem musíme projít důkladnou prohlídkou a nechat
mobil a nůž v úschovně.
Taj Mahal je překvapivě opravdu fantastický a fotogenický. Trávíme zde půl dne a při
odchodu nás překvapují stometrové fronty u vstupu. Hledáme bankomat a nechtěně procházíme
čtvrť na jih od
Taj Mahal. To je kontrast, bohužel nejsem dost otrlý abych vytáhnul foťák.
Bankomat nacházíme trochu někde jinde a bereme autorikšu vtipálka (30Rs) k
Agra Fort. Tam už nemusíme
platit extra daň (50Rs), "jen 250Rs" za vstup. Pevnost je také překvapivě fotogenická.
Hlídači jsou ostražití, chytají drzé kluky, kteří vylezou po římse do nepřístupné části.
Autorikšou (40Rs) zpět na nádraží, odkud nám jede vlak do
Jhansi. Má asi hodinu spoždění, v cíli jsme až za tmy.
Po obligátním odhánění taxikářů bereme autorikšu do hotelu
Samrat. Ten je sice dražší (300Rs)
ale na pokoj si objednáváme výbornou levnou pizzu, chowmain a kolu.
-5-6.den/pondělí-úterý - Prince of Persia
Ráno autorikšou (25Rs) přes město na autobusák a dále tempem (15Rs) do 18km vzdálené
Orchha. Ubytováváme se v hotýlku
Shri Mahant (250Rs) a jdeme do pevnosti (30Rs+20Rs za foťák) za řekou.
Pevnost je neskutečné bludiště schodů a chodbiček alá
Prince of
Persia. Pevnost se pilně opravuje stejnými metodami jako byla
postavena. Modernější metody se snažil přinést indický expert, který
názorně ukazuje, že je lepší nosit dva kbelíky místo jednoho. Na večeři
jdeme do vyhlášené restaurace
Ram Raja, davám tak krásně vypadající thálí, že
když ho vidí sousedi Korejci, objednávají si ho také. Pravda, není
zrovna z nejnepálivějších, i Korejci volají "hot hot", ale podaří se mi
sníst i nejostřejší ingredience i rajčátko a slaďoučký
gulab jamun. Když
to vidí majitelka ihned mi je dolévá ďábelskou omáčku. Následek přichází po pár
hodinách, kbelík se pěkně plní a i na záchodě je tak útulno. Zdá se, že
nejen v našem pokoji, protože i sousedům Korejcům se velmi zamlouvá.
Užíváme se si ho ještě jeden den navíc proti plánu.
-7.-8.den/středa-čtvrtek - chrámy
Vracíme se tempem do
Jhansi (15Rs) a dále v 10hod autobusem do
Khajuraho (100Rs).
V autobuse nám nabízí pseudo manager ubytování za 200Rs v hotelu
Marble Palace, šermuje fotkami, prý, že
je lepší dát slevu než ho mít prázdný. Na autobusáku kupujeme
lístky na vlak do
Jabalpur (181Rs) v rezervační kanceláři s prťavým a protivným prodavačem a také
lístky na autobus do
Satna (85Rs). Přímý autobus už totiž nejezdí.
Zkoušíme mramorový palác ale manager #2 nic neví "takovýhle pokoj za 200Rs,
to přeci nemůžete myslet vážně".
Nechápeme co tento scam měl znamenat a co tím mohl kdo získat.
Nevadí jdeme do hotelu
Zen, na který máme kontakt z předešlého
hotelu. Pokoj je levný a pěkný (150Rs) ale jídlo a pití je zde předražené.
Na procházce se vnutí kluk, který si chce pokonverzovat a předvádí
o kolik umí víc jazyků než Kara ben Nemsí. Nakonec nás sice zatáhne do
kašmírského obchodu ale nic nekupujeme. Koupil bych trochu obchodnického umění
ale to není na prodej.
Druhý den bereme ráno kola (30Rs) pro návštěvu východních chrámů a odpoledne pak pěšky
západní skupinu. Za plotem už nikdo neotravuje, zůstáváme až do večera
a nakonec se jdeme najíst do pěkné restaurace
Blue Sky Restaurant s výhledem na
light show. Mají zde i extra stůl na sloupu za 100Rs s lepším výhledem.
Light show nic moc.
-9.-10.den/pátek-sobota - přesun
Cesta ranním autobusem je překvapivě různorodá, před městem
Panna silnice stoupá lesy
na náhorní plošinu. Ve vlaku v
Satna-
Jabalpur poznáváme respekt nižších
kast vůči vyšším, kdy nastoupivšímu stačí ukázat rukou a hned je místo.
Na nádraží v turistické kanceláři získáváme informace o dopravě do NP
Kanha a
kupujeme lístky na turistický klimatizovaný autobus za 150Rs.
Jabalpur přecházíme pěšky abychom se vyhnuli nebezpečí provize pro rikšáky.
Vyhlédnutý levný hotel
Rahul (175Rs) není žádný zázrak ale na přespání stačí.
Ráno pozorujeme ranní hygienu rikšáků u napíchnutého potrubí a na autobusáku nacházíme náš autobus. Cestou nám
pouští krásné bollywoodské filmy. Před městem
Mandla máme přestávku v turistickém hotelu na svačinku.
V
Khatia u brány parku nalézáme ubytování v
Van Vihar Guesthouse za 250Rs. Bohužel zjišťujeme, že
další pokračuje neúnosné zdražování vstupného pro cizince a vysoké ceny za jeep.
11.-12.den/neděle-pondělí - tygři
Ráno před svítáním máme objednaný jeep s anglicky mluvícím řidičem. U vstupu se už tvoří fronty aut
převážně s indiány. Nejprve jedeme do severní části, kde jsou vzácné barasingy. Proti
africkým parkům je to velký rozdíl, neboť se zde převážně jedná o džungli, ve které
se zvířata kupodivu lehce skryjí. Tygři před námi zatím nedefilují a tudíž jedeme na tiger show,
které se koná v centrální části na
Kanha meadows. Jeep obdrží pořadové číslo a než na něj
přijde řada, čeká se. Na nás dochází řada až po poledni a na slony se naloďujeme jako jedni s posledních.
Celá akce za 600Rs trvá jen několik minut, nástup, 100 metrů k tygru, bakšiš za posečkání na místě, minutu na místě a zpět.
Nejsme z toho zrovna odvázaní ale máme zajišťovacího tygra, resp. tygřici s obojkem.
Vracíme se zpět do hotelu a zbytek odpoledne trávíme procházkou po okolí.
V noci štěkají psi jako pominutí, později se dozvídáme, že na dvoře byl levhart.
Příští den se jedeme podívat do jiné části parku. Na cestách nacházíme tygří stopy a řidič s průvodcem
se snaží vystopovat tygra, což se jim nakonec za pomoci varovných zvuků sambarů podaří!
To je neskutečný zážitek, když se tygr, resp. hladová tygřice, vynoří z džungle sto metrů před námi.
Ostatní nám pak jen závidí. Na závěr ještě pozorujeme podivně bláznící ptáky, když se
u vody objeví malá jungle cat. Jinak jsme ještě viděli šakali, mnoho axisů, samice sambarů,
skrytě žijící malé barking deer, opice a různé ptáky včetně dravců.
Po návratu rychle balíme a spěcháme na normální bus, se kterým jedeme do
Mandla (35Rs, do Jabalpur 85Rs). Nemůžeme totiž
sehnat lístky na vlak, naše spojka v Česku hlásí "všechno přinejmenším wait list".
Musíme tedy přejet nočním autobusem do
Raipur(v 20hod, 135Rs). Na autobusáku tedy kupujeme lístky, necháváme batohy
v pokladně
a jdeme se podívat do města.
Mandla je díra děr, nenacházíme žádné místo, kde by se dalo
rozumně najíst a kdekoliv si sedneme, hned je kolem nás srocení dětí. Co dělat
4 hodiny do odjezdu? Nakonec nacházíme rozumně vypadající hotel, kde neumí nikdo
anglicky. Předkládají nám hindsky psaný lístek, nevadí dáme plain rice a vegetable soup.
Když uvidíme ovšem co nám donesli za polévku, víme, že je zle. Celý personál se rozestavuje
kolem nás u čeká jak nám bude chutnat. Nebude, protože tak koncentrovanou pálivou
ingredienci, která pálí už na několik metrů, jsme ještě neviděli.
Musíme obecenstvo zklamat. Ještě, že existuje plain rice a čaj. I když je jim
divné, proč si cukr sypeme do čaje a nikoliv do rýže. Nicméně se nám
podaří zabít pár hodin času sledováním filmu "Be free", příběh o koni z Namibie.
Zbytek času trávíme na autobusáku se psi, kozami, spícími dětmi pod lavičkami.
Na závěr pak ještě diskuzí s vševědem a všeumělem, který má být údajně otec
ministerského předsedy. Konečně jedeme, místa na nohy je minimálně, noc dlouhá.
13.-14.den/úterý-středa - přesun
Hlavní město
Raipur nové provincie
Chhatisgarh nás vítá smogem. Po
dohadování s rikšákama jedeme z autobusáku na nádraží. Rikša
chce sice víc (40Rs) než jsme se dohodli (30Rs) ale má smůlu. Na nádraží
je sice relativně pěkně vypadající fast food ale nikdo
v něm nejí, vystavená jídla jsou plesnivá, humáč. Kupujeme
lístky v nedaleké rezervační kanceláři na odpoledne. Co dělat
zde celý den? Teprve po dlouhé době nacházím pěkný ale drahý hotel
Sun-Om (500Rs),
kde relaxujeme, resp. H. se léčí. Jídlo je poměrně pálivé ale
nevadí, luxusní sprcha potěší a na televizi začínáme pronikat
do tajů kriketu.
Odpoledne se akorát přesuneme ke vlaku. Ten jede hlemýždím tempem a za hodinu
zůstane stát v polích tak, že a náš vagón přetíná lokální frekventovanou cestu, kudy
chodí vesničané. Ty ztratí trpělivost a začnou procházet skrz vagón na druhou
stranu, vidíme je jak protahují obrovské nůše i jízdní kola.
Vlak je příjemně poloprázdný a ráno se blížíme se zpožděním k
Bhubaneswar. Klábosíme s partou kluků, upřesňuji se
pravidla kriketu a snažím se vyzvědět co je
West Indies alias
Windies.
15.-17. /čtvrtek-sobota - Orissa
Na peróně si zařizujeme v informační kanceláři ubytování v
Barkul, teď už zbývá jen
se dopravit 90km vlakem do
Balugaon. Už se těšíme, máme totiž
jen
2nd unreserved class (44Rs). Skutečnost překonala všechna očekávání,
dvě hodiny na jedné noze, držíc se prsty za pletivo. V
konečné stanici indiáni začali dříve nastupovat než vystupovat,
čímž způsobili totální zácpu u dveří, H. si dokonale nacvičila základy
plachtění. Do
Barkul pokračujeme autorikšou, nesmlouvá se,
prý pevné ceny. Chatky
Barkul Panthanivas (500Rs) leží přímo u břehu velikého
jezera
Chilika lake a mají zde výbornou restauraci.
V LP se jezero nazývá
Chilka, čemuž vůbec nikdo nerozumí.
Pouze létající havěti by mohlo být méně nebo alespoň nainstalovat pořádné
sítě v oknech. Moskytiéra se opět osvědčuje.
Druhý den si pronajímáme loďku (450Rs/hod, 4hod) na
Nalabana Island, bohužel
je inverze a difúzní světlo. Vodních ptáků tu jsou mračna.
Cestou se zastavujeme na ostrůvku s chrámem
Kalijai Temple.
Další den brzo ráno spěcháme na loď do
Balugaon. Loď
do
Satapada opravdu jede ale není to trajekt ale motorová loď,
na kterou se ale naloží i motorky. "Mladej" pomocník
se nás snaží natáhnout, místo dohodnutých 2x20Rs je mu
najednou 50Rs málo a chce 100Rs. Naštěstí kapitán uznává
dohodnutou cenu.
V
Satapada je ubytování
Panthanivas (250Rs) horší než na druhé straně jezera ale
také pěkné. Domlouváme si loďku (750Rs) pro výlet za
delfíny (orcela) a k ústí jezera do moře. Náš malý člun se šine jako šnek
a jeho motor nám pravděpodobně způsobí hluchotu. V moři
odškrtávám Bengálský záliv. Určitě se dá zařídit daleko levněji přímo na molu.
Ráno pokračujeme autobusem (22Rs) do
Puri, nechceme uvěřit,
že 48km pojedeme 3 hodiny. V Puri potřebujeme
nalézt internet a podaří se to na hlavní třídě blízko
Jagannath Mandir.
Musíme si vytisknout e-tickety na vlak, které nám objednala
spojka doma. Autorikšou na nádraží, kde necháváme batohy
a pak minibusem (15Rs) do
Konark, hlavu budu mít nakřivo jako "velký šéf".
Procházíme překvapivě zajímavý
Chrám Slunce, opět obligátní dvojí ceny 20/250Rs,
kupujeme žvýkací tabák a indian kanki (cigarety) a vracíme se na nádraží.
V nádražní restauraci nemůžou pochopit, že chceme plain rice, i přes
několikeré urgování ji nedonesou. Ach jo, musíme na vlak.
18.den/neděle - Kalkata
Nádraží
Howrah nepatří k nejútulnějším, potěší snad jen dohadování
s taxikáři při čekání na pre-paid taxi (65Rs). Při nájezdu na
Howrah bridge
je solidní zácpa, však také při vystoupení na druhém nádraží
Sealdah
po nás chce taxikář naivně "jam bakšiš".
Obcházíme několik hlavních atrakcí jako jsou
mateřinec,
South Park St.Cemetery,
Dalhousie square,
Victoria memorial (4Rs do zahrad), doporučované
Anand Restaurant (dobrá pizza ale nic a vyloženě turistickou
Blue Sky Café, zkoušíme autobusy,
tramvaje i metro, u kterého nás překvapuje, že v neděli jezdí až od
15 hodin. Máme dost času
Darjeeling mail nám jede až pozdě večer.
V kupé s námi jede tlustoprd, který si nechutně rozbalí žvýkací tabák,
lžičkou si ho nabírá do pusy, fuj, celou noc chrápe jako medvěd a ráno na
nádraží ho nikdo nemůže vzbudit.
19.-20.den/pondělí-úterý - Západní Bengálsko
Vlak přijíždí do
New Jalpaiguri na minutu přesně, bereme drahou autorikšu (70Rs)
do
Siliguri, kde si zajišťujeme permit pro
Sikkim a ubytování
v NP
Jaldhapara, máme štěstí mají volný pokoj v
Hollong. Na blízkém
autobusáku nacházíme autobus
Madarihat (59Rs), který leží
v těsném sousedství parku. Dvouhodinová cesta je silný adrenalinový
zážitek, hustý nákladní provoz na hlavní přístupové silnice
do státu
Assam, průvodčí oslavuje každé
úspěšné předjetí poklepáním kamenem na dveře. Do parku
musíme vzít jeep za 150Rs (jedna cesta). Ubytování je luxusní, jako ve filmu, výhled
do džungle, pasoucí se divoká zvířata, "Co by vám prosím
vyhovovalo k večeři", atd. Cena za noc, povinné
jídlo, vstup a safari na slonech pro dva celkem 1960Rs.
Ráno máme safari na slonech, splní to cíl vidíme jednoho divokého
nosorožce, pouze sloní kymácení není přátelské k focení.
Po návratu procházíme okolí a pozorujeme orchideje a ptáky.
V poledne se přesouváme taxíkem na autobus a do zpět
do
New Jalpaiguri. Odháníme rikši a jdeme několik
kilometrů pěšky, ubytováváme se v hotelu
vedle hotelu Hollydon (250Rs).
Dozvídáme se, že v pondělí explodovala nedaleko bomba ve vlaku z
Haldibari, 7 mrtvích.
21.-24.den/středa-sobota - Darjeeling
Ráno nás napíná vláček, dlouho nepřijíždí. Potkáváme prvního krajana, Pavla.
Jízda vlakem je zážitek, stoupajíc lesem do kopců se proplétá s paralelní silnicí.
Pravda, často ho pěšky lze jednoduše předejít. Cesta trvá ještě déle než se píše
v jízdním řádu, v
Darjeelingu jsme až v 18:30. Hledáme společně hotel,
nakonec končíme v původně vyhlédnutém
Aliment Hotel (250Rs). Dobrá volba, excelentní restaurace
a vyhlídka ze střechy.
Další den chceme jít do zoo ale ve čtvrtek je zavírací den. Nevadí
odškrtáváme čajové plantáže a nakupujeme čaj. V listopadu funguje
továrna jenom jednou za týden, neboť už není dost čaje na každodenní
provoz, a nebo je továrna rozbitá, při pohledu přes okno se nezdá,
že by fungovala aspoň v omezeném provozu. Natrhané lístky se tedy shromáždí a zpracují najednou. Nejlepší
čaj se sbírá od března do května, česačka musí nasbírat 20kg za den za
což dostane 60Rs, za každý kilogram navíc má 3Rs, těžce vydělané peníze.
Také fotíme v botanické zahradě ve skleníku orchideje.
V pátek vstáváme před pátou a jelikož jsou vidět hvězdy, vyrážíme
taxíkem na
Tiger hill (2590m), (70Rs, vstup 10Rs). Zde zjišťujeme, že počasí ideální není,
půjde o závod kdo stoupá rychleji, slunce nebo mraky. Je zima
ale nás zahřívá přítulný zájezd školáků z Nepálu s učitelem
maoistou. Přesvědčují nás jak je Nepál levný pro cizince.
Mraky se drží rozumně vysoko,
Kanchendzonga je vidět ale
Mt.Everest nikoliv. Indiáni využívají naše foťáky jako
dalekohled a my odpovídáme na inteligentní dotazy:
"what extra facilities has this camera?" a
"do you know the name of the Kanchendzonga?".
Překvapuje nás, že většina lidí čeká pouze na východ slunce a
odjíždějí ještě dříve než se pořádně osvětlí osmitisícovka.
Na závěr nás pobaví místní prodejce, který se snaží vnutit
baterie indiánovi, "tady máš dvě baterky", "nechci",
"nech si je, dej mi jenom 20Rs", "nechci! copak
jsi slepej já nejsem bílá huba, jsem indián!".
Vracíme se se vtipálkem pěšky zpátky dolů do
Ghoom,
bavíme se o tom, že nemá rád indiány, že patří
ke druhé kastě, zde v horách se chovají k ženám
rovnoprávně, chtěli by částečnou samostatnost atd. My
se zase dohadujeme zda bude chtít bakšiš nebo ne.
Nebude, druhá kasta je druhá kasta!
Prohlížíme klášter
Yiga Choling Gompa a pěšky podél trati jdeme na
Batasia loop (vstup 5Rs), kde trať se točí o více než 560 stupňů.
Po obědě v našem hotelu ještě jdeme do zoo, kde
jsme překvapeni, že dvojí ceny dorazili až sem do hor,
dlouho rozhodujeme, zda dáme 100Rs ale jdeme.
A jsme rádi neboť vidíme mj. červené pandy,
jungle cat, nádherné sněžné levharty,
tibetské vlky a zejména levharta, válejícího
sudy, když pod ním praskla větev. Pouze
Himalájský
institut nás moc nenadchnul.
V sobotu ráno je jasno a Kanchendzonga je krásně vidět.
Čekáme poměrně dlouho než se naplní jeep ale alespoň
můžeme pozorovat postávající "kominíky".
My se potřebujeme přesunout do Sikkimu. Daří se
to ve třech fázích,
Jorethang alias
Naya Bazzar (80Rs),
Geyzing (extrémně málo místa na nohy, debilní tyč ve druhé řadě) (55Rs),
Pelling (20Rs). Ubytováváme se v
Hotel Garuda (250Rs), pokoj
s televizí a dobrou restaurací.
25.-28.den/neděle-středa
Ráno je jasno a
Kanchendzonga leží před námi jako na dlani. My se jdeme
podívat na
Pemayangtse Gompa (20Rs) a na druhé hlavní město
Rabdentse Palace. Druhý den
jsou všude okolo mraky/mlha, přesto jdeme na druhé významné monastery
Sangachoeling Gompa a poté jeepem do
Yuksom (60Rs). Proti
Pellingu, který připomíná
alpské lyžařské středisko, pouze hotely a kromě sledování kriketu jsme
už nevěděli co jiného dělat, zde v údolí leží vesnice a po okolí je
možno chodit po stezkách. Díky tomu je ubytování levné primitivní nebo dražší.
Volíme druhou možnost v
Hotel Yangrigang (400Rs po slevě).
Druhý den děláme zajímavý okruh přes
Dubdi Gompa a prohlížíme i ostatní
zajímavosti jako jsou korunovační trůn nebo
Tashi Tenka, první hlavní město.
Ve středu se přesunujeme jeepem přes
Jorethang (80Rs) do
Siliguri (90Rs).
Vedle našeho známého hotelu v
New Jalpaiguri jdeme na oběd.
Nemají zde, jako obvykle, záchod tak H. jde s místním zaměstnancem
hledat veřejný. Když se do deseti minut nevrací, vydávám se je hledat,
jelikož vůbec nevím kam šli a čtvrť nevypadá nejbezpečněji,
přinucuji dalšího zřízence aby mi ukázal, kam vlastně šli.
Dovede mě k veřejným zamknutým záchodkům a tvrdí, že je uvnitř.
Ptám se lidí, jestli ji neviděli, všichni mávají rukou a
volají "railway station", což je zjevný nesmysl, neboť
nádraží je kilometr daleko. Probíhám panicky se 3 těžkými batohy
uličkami a všichni volají na mě "railway station".
Už nedoufaje se vracím zpět do restaurace, když
tu vidím, že H. jde proti mě na ulici. Za všeobecného
veselí se jdeme konečně najíst.
Vlak má zpoždění, na nádraží otravují žebráci a ani
samotný
North East Express není nic extra, je přeplněný, lidé bez správných lístků,
kouří. Zatím, nejhorší
sleeper.
29.-30.den/čtvrtek-pátek - Varanasí
Máme zpoždění,
Mughal Serai odháníme taxikáře a bereme přeplněné tempo,
řidiči tvrdím, že se nevejdeme. Uvnitř i na střeše plno.
Ten se nedá odbít a po přeskupení opravdu jedeme (20Rs).
Cestou 2x platí nějaké výpalné, poprvé civilistovi, podruhé policajtovi.
Na
Varanasí Junction získáváme informace, je nám doporučen
hotel
Axxx. Bereme autorikšu za 20Rs, s řidičem jede i provizní náhončí.
Doporučovaný hotel není vůbec u řeky, druhý hotel u spalovacího ghátu má pěknou
vyhlídku ale mi jdeme do
Vishnu Rest House. Staré město je docela slušné
bludiště. Náhodou hledaný hotel nalézáme ale mají plno, máme se
zeptat v poledne. Dobrá aspoň se najíme a v poledne opravdu je volný pokoj (250Rs).
Zbytek odpoledne věnujeme procházce po ghátech a pak bloudění
ve starém městě. Pozoruhodná je zejména těžce opevněná
mešita
Alamgir a sousední zlatý hinduistický chrám
Vishwanath. Desítky vojáků,
strážní věže, důkladná osobní prohlídka, kulometná
hnízda za pytli s pískem. Uvnitř nic moc
k vidění není. Navíc se nachytám na požehnání, tečka se smývá špatně.
Po setmění sledujeme květinový
ceremoniál.
Ráno pronajímáme loď za 60Rs na hodinu, pozorujeme východ slunce a
fotíme řeku. Ještě konfirmovat letenky (50Rs, as you wish but normally...) a v
poledne bereme batohy a jdeme se podívat po doporučovaném shopu. Je to
hodně daleko ale odchytne nás chlápek, že nás tam dovede. Žvaní, že se
vrací domů a že je astrolog a podobné hovadiny. Samozřejmě nás dovede k
nějakému proviznímu obchodu v nedůvěryhodném sklepě. "Podívejte, to je
státem registrovaný a uznaný obchod", ukazujíc na nápis "state
registered moneychanger". Copak si myslí, že jsme úplní blbci?
"Copak chceme měnit peníze?", jdeme pochopitelně zpět,
vypadá dost nasraně, dokonce slibuje, že už nám
podruhé nebude lhát, když nepochodí ani s vykládáním z dlaně za 100Rs,
zmizí.
Bereme za námi vyhlášenou cenu 20Rs rikšu na nádraží, chudák se s námi
dost nadře, necháváme batohy a autorikšou/tempem (15Rs) jedeme do
Sarnath.
Bloumáme kolem budhistických chrámů, H. opět pořádá fotoseance s
indiánama. Já stěží dobíhám na záchod, není tam ani voda a dědek chce
10Rs, ještě, že platím až po výkonu, dostane normální cenu 2Rs.
V luxusně vypadajícím hotelu zejícím prázdnotou si v obrovské
jídelně dáváme rychlou polévku a vracíme se autorikšou/tempem na nádraží (20Rs).
31.den - Delhi a domů
Máme
3AC class, klimatizace naštěstí v zimě je vypnutá,
cestující jsou o poznání vyšší kasta a objevují se i
cizinci. Vlak bohužel více stojí než jede a získáváme
slušné zpoždění. Aspoň, že nás baví fakír s umělou kobrou.
Na NDLS necháváme batohy, prozkoumáváme možnosti transportu
na letiště a poté popojíždíme metrem. Metro zeje prázdnotou,
však také každý musí projít důkladnou osobní prohlídkou.
Nejdříve u velké mešity
Jama Masjid kupujeme šátek, bohužel
jsme zde po poledni a v tuto dobu můžou dovnitř pouze
muslimové. Nečekáme a pokračujeme na
Raj Ghat, kde byli spáleni
významné osobnosti včetně Ghándího a do jeho muzea a
poté k
India gate. Zde staví nebo odstraňují tribuny.
Podle vlajek se zdá, že to dělají kvůli přehlídce u příležitosti
jordánského prezidenta. K prezidentskému paláci je to pěkná dálka.
Před setměním metrem popojíždíme ke kulaťáku
Connaught square, kde
nakupujeme knížky a rozšoupáváme se v McDonnaldu. Ještě jedna
jízda metrem pro batohy a pak taxíkem s vyhlášenou cenou 230Rs
na letiště. Jsme zde ještě brzo a musíme počkat v protější budově,
protože se na checkin dá až 3 hodiny před odletem. Přebalujeme
a využíváme možnosti osprchovat.
Sprcha je překvapivě levná (5Rs), jinak zde stoupají ceny
exponenciálně s tím jak se blížíme k letadlu.
Odlétáme dokonce o 15minut dříve, nejde sice palubní počítač, takže
neuvidíme filmy ani mapu ale to nám nevadí aspoň se vyspíme.
Cesta proběhla bez komplikací a i batohy dorazily.
Zhodnocení
Jelikož jsme do Indie odjížděli s negativními předsudky, nakonec jsme byli
téměř ve všech aspektech mile překvapeni a do Indie se zamilovali. Ani věci, ze kterých jsme měli strach, nás na konci spíše bavily, např. smlouvání s taxikářemi. Negativní
byly zejména nesmyslné dvojí ceny v UNESCO památkách a velkých národních parcích a obecně špatná angličtina.
Překvapilo (plusy)
Taj Mahal
Orchha
NP Kanha
Darjeeling
Varanasí
ceny
Zklamalo (mínusy)
dvojí ceny (vstupné)
angličtina nižších kast
Khajuraho
částečně počasí (inverze, mraky v horách)
"nečitelnost" hindštiny
v NP parcích neměli žádné pořádné informace a knihy