Indie 2006

Měsíční cesta, které jsme se obávali, se nakonec ukázala nesmírně zajímavě.

-0.den/středa - letíme

Ráno 1.prosince vstáváme v 5 hodin, abychom stihli druhé metro a první bus č.100 na letiště. Na 7:10 máme totiž objednaný speciál do Milana. McDonell MD-80 máme opravdu přistavený a bez problémů nás hodí do Milana. Zdejší letiště nás překvapuje, protože všechny pánské záchodky se právě uklízejí. Po 10hod máme přistaveno naše letadlo do Delhi. Je to Boeing 767, ještě trochu poopravit moje sedadlo, vyložit zavazadla nedostavivšího se pasažéra a můžeme vyrazit. V letadle se začínají objevovat první indiáni.

Alitalia má pro nás připraveno i dost jídla a cesta pěkně ubíhá. Bohužel místo GPS navigace běží nějaký film. Nemůžeme proto přesně identifikovat krajinu pod sebou. To se podaří až při západu slunce, kdy je krásně vidět (asi) jezero Van s bájnou horou Ararat. Při výstupu se vybavíme na cestu dekami, které se budou hodit ve vlaku.

Před přistáním jsme překvapeni, že nejsou vidět dlouho žádná světla na zemi, jenom měsíček na křídle, jinak jen tma, asi to je zde neobydlené. Že tomu je trochu jinak poznáváme těsně před dosednutím, je totiž obrovská inverze, která pokrývá velkou část Indie.

Přistání před půlnocí i odbavení je bez problémů, když už si myslíme, že batohy nepřijedou, zřízenci nás posílají k hromadě, kde už na nás notnou dobu čekají. Na zbytek noci se utáboříme v prostoru za celnicí. Paradoxně vedle stojí vozík plný kufrů z Thajska, ke kterému se nikdo nehlásí.

-1.den/čtvrtek - rozdíly

K ránu vybíráme k bankomatu 10000 rupek v pětistovkách, které nám ovšem žádná směnárna nechce rozměnit. Nevadí můžeme jít si koupit pre-paid taxi na Nizamuddin train station za 230Rs. Nacpeme batohy do žlutého taxíku a ještě za tmy vyrážíme. První zkušenost je, že zde neplatí evropská pravidla silničního provozu. Jednak u nás nemáme na dálnici pruh pro slony a jednak i u nás více méně bereme do úvahy barvy právě svítící na semaforech. A taky se pochopitelně jezdí vlevo.

Na nádraží je živo, přespává zde víc lidí než na "Hlaváku" a zájemců u pokladen je také požehnaně. Ještě, že máme zařízenou většinu vlaků jako e-ticket přes internet. Nacházíme i úschovnu zavazadel - cloak room - kde necháváme velkou bagáž. Cena 10Rs za zavazadlo za 1.den je příjemná.

Jelikož už máme hlad, navštěvujeme poměrně pěkný fast food nám neznámé značky. Tam H. poněkud vyděsí asi 20 centimetrová krysa, která se lstivě proplíží až k ní a pak na ni bafne. Ňamky vypadají všechny nevinně ale jejich nebezpečí se projeví až po nakousnutí, jsou totiž pálivé. Čaj s mlékem je pro nás také exotika.

Vyrážíme z nádraží přes zadní dvorek s oslíkem dírou ve zdi k nedaleké UNESCO památce Humayun's tomb. Ač na mapě se to zdá za rohem, vchod je z druhé strany a vzdálenosti jsou zde ruské. Nevadí kolem poletují papoušci a spící lidé na ulici jsou pro nás změna. Vstupné je tradičních 20Rs ale jelikož se marně vydáváme za domorodce, platíme 250Rs. Dá se platit i výhodnějších 5USD ale nemáme drobné zelené. Později se dozvídáme, že se normálně vrací i dolary. Jeětě několikerá kontrola vstupenek a můžeme do oploceného areálu s velkolepou hrobkou. Uvnitř je klid, můžeme v klidu relaxovat po dlouhém letu.

Před polednem se vydáváme na cestu zpět na nádraží. Jdeme jinudy s vyhlídkami na komfortní slumy za řekou, kde žije spodních 900 miliónů.

Vlak má asi hodinu zpoždění ale jsme rádi, že na ceduli nacházíme opravdu svoje jména a e-ticket tudíž funguje. Máme bookable 2nd class, což jsou místenky ve vagónu s komfortními sedadly. Poprvé vidíme žebrajícího vlakového zametače, příště už nám to ani nepřijde.

Za dvě hodiny jsme v Bharatpur, trochu je problém identifikovat dopředu průjezdní stanici ale místní nám poradí. Bereme autorikšu za 20Rs k turistickým informacím blízko vstupu do NP Keoladeo Ghana. Sice se nám rikšák snažil namluvit, že cena je za osobu ale nakonec sám rád musel uznat, že to je nesmysl.

Na informacích jsme zavaleni prospekty a informacemi, dokonce bakšiš je odmítnut se slovy "mě platí vláda". Jen pár metrů to máme do hotelu, vybíráme Evergreen guest house za 200Rs. Jsme rádi, že je zde syn majitele, který pracuje většinu roku ve Španělsku a umí výborně anglicky. Angličtinou totiž překvapivě vládne málo lidí a navíc jejich výslovnost není zrovna oxfordská, takže pravděpodobně nejpoužívanějším slovem je "cože". V hotelu si dáváme své první thálí, ani moc nepálí, rodina je prý jediná rodina ve městě, která nejí pálívá jídla. Ceny jsou příznivé a i ceny za nápoje se neliší mnoho od pouličního prodeje, kde cena je určena cenou na obalu. Jen pivo je drahé, 80Rs za láhev.Prodej prý je omezený a lidé ho jezdí kupovat do Delhi.

-2.den/pátek - ptáci

Ráno za svítání vyrážíme do parku (200Rs). U vstupu nás odchytává průvodce Mr.Babulal (70Rs/hod), pravda nemůže pochopit, že ho chceme jenom na pár hodin. To se ukáže v praxi jako nesmysl neboť park je veliký. Velký problém je vybrat rozumné kolo (25Rs), upevnit sedlo a nafouknout ho ucházejícím ventilkem. Některé modely se vyznačují krásně vyhřezlými dušemi. Aspoň, že s přehazovačkami problémy nejsou. Ergonomicky tvarovaná řídítka spolehlivě brání prudší změně směru jízdy.

Bohužel letos byl špatný monzun a většina normálně zatopených ploch je bez vody. Jeřáb sibiřský letos žádný nepřiletěl, pravděpodobně byli zabiti při přeletu pohoří Hindukúš v Afganistánu nebo Pakistánu. Ale i tak je zde mnoho ptáků. Průvodce se snaží vystopovat krajtu ale je moc velká zima (nebo teplo) a dikobrazí nory, kde se normálně zdržují, jsou prázdné. Vracíme se až za tmy.

-3.den/sobota - rikša

Na blízké křižovatce se snažíme chytnout autobus do Fatehpúr Sikrí ale nic nejede. Bavíme se se školáky z blízké školy, kteří nakonec po dlouhé době odchytnou prázdné tempo (platíme 2x25Rs). Nastupuje nás cca 9 a vyrážíme po pěkné široké silnici. Říkáme si, jak je tempo plné. Po několika kilometrech přibíráme další cestující, pravda je potřeba trochu přeorganizovat zasedací pořádek, 3 indiáni jdou na zadní nárazník a my v 15 můžeme pokračovat dále. Zdá se, že maximální kapacita je už dosažena, tedy alespoň do dalšího městečka, kde se otevírá upper-class a my můžeme v 21 pokračovat. Odhadujeme, že max. plánovaná kapacita vozítka je cca 25 indiánů, neboť my zabíráme se dvěma velkými batohy nadprůměrně místa.

Ve Fatehpúr Sikrí nás odchytává mladý průvodce, který nám za 50Rs nabízí průvodce se vstupem zadarmo boční brankou. Je jasné, že se jedná o scam ale jelikož nabízí uschování batohů zadarmo v hotelu, přijímáme. Cestou do hotelu značně znejisťujeme, protože se nezdá, že by na smetišti někdo postavil hotel ale po opakovaném ujištění opravdu vcházíme do Sunset View. Zde je problém se zabezpečením batohů, přivazujeme je k záchodu.

Průvodce nám ukazuje velkou mešitu Jama Mashid, kam je vstup pochopitelně zadarmo pro každého. Odhání nespřízněné prodejce a v čem je háček se dozvídáme nakonec, zatahuje nás k prodavači suvenýrů, který nasazuje ceny podle množství slonů na výrobku - 200Rs za slona. Nevadí nemusíme nic koupit ale nakonec přeci jen bereme jednoho menšího slona za 100Rs.

Jdeme i do sousedního placeného palácového komplexu, kde je už více turistů. Američani s neuměle namotanými turbany a tečkami na čele, fotograf, který si za 2 dolary natočí skok kluka do špinavé nádrže.

Není moc času, spěcháme zpět pro batohy a jelikož máme hlad, dáváme nějaké jídlo. Vyhlídka by byla, nebýt inverze, opravdu pěkná. Nevíme jestli schválně prodlužují donesení jídla aby nám ujel autobus do Agra a mi museli přespat v jejich hotelu. To se jim nakonec podaří ale mi pochopitelně přespáváme v sympatickém hotelu hned vedle autobusáku za 150Rs.

-4.den/neděle - Taj Mahal

Ráno nám správce opravdu odchytí ještě za tmy autobus (34Rs). Přespání zde se ukázalo jako lepší varianta než hledání noclehu v Agře. V Agře jdeme pěšky na nádraží, kde necháváme batohy a po smlouvání bereme autorikšu za pre-paid cenu 50Rs k Taj Mahalu.

Lístek stojí obligátních 20/250Rs, pouze je nutno zaplatit daň 500Rs, za kterou dostáváme půl litr vody zdarma. Před vstupem musíme projít důkladnou prohlídkou a nechat mobil a nůž v úschovně.

Taj Mahal je překvapivě opravdu fantastický a fotogenický. Trávíme zde půl dne a při odchodu nás překvapují stometrové fronty u vstupu. Hledáme bankomat a nechtěně procházíme čtvrť na jih od Taj Mahal. To je kontrast, bohužel nejsem dost otrlý abych vytáhnul foťák. Bankomat nacházíme trochu někde jinde a bereme autorikšu vtipálka (30Rs) k Agra Fort. Tam už nemusíme platit extra daň (50Rs), "jen 250Rs" za vstup. Pevnost je také překvapivě fotogenická. Hlídači jsou ostražití, chytají drzé kluky, kteří vylezou po římse do nepřístupné části.

Autorikšou (40Rs) zpět na nádraží, odkud nám jede vlak do Jhansi. Má asi hodinu spoždění, v cíli jsme až za tmy. Po obligátním odhánění taxikářů bereme autorikšu do hotelu Samrat. Ten je sice dražší (300Rs) ale na pokoj si objednáváme výbornou levnou pizzu, chowmain a kolu.

-5-6.den/pondělí-úterý - Prince of Persia

Ráno autorikšou (25Rs) přes město na autobusák a dále tempem (15Rs) do 18km vzdálené Orchha. Ubytováváme se v hotýlku Shri Mahant (250Rs) a jdeme do pevnosti (30Rs+20Rs za foťák) za řekou. Pevnost je neskutečné bludiště schodů a chodbiček alá Prince of Persia. Pevnost se pilně opravuje stejnými metodami jako byla postavena. Modernější metody se snažil přinést indický expert, který názorně ukazuje, že je lepší nosit dva kbelíky místo jednoho. Na večeři jdeme do vyhlášené restaurace Ram Raja, davám tak krásně vypadající thálí, že když ho vidí sousedi Korejci, objednávají si ho také. Pravda, není zrovna z nejnepálivějších, i Korejci volají "hot hot", ale podaří se mi sníst i nejostřejší ingredience i rajčátko a slaďoučký gulab jamun. Když to vidí majitelka ihned mi je dolévá ďábelskou omáčku. Následek přichází po pár hodinách, kbelík se pěkně plní a i na záchodě je tak útulno. Zdá se, že nejen v našem pokoji, protože i sousedům Korejcům se velmi zamlouvá. Užíváme se si ho ještě jeden den navíc proti plánu.

-7.-8.den/středa-čtvrtek - chrámy

Vracíme se tempem do Jhansi (15Rs) a dále v 10hod autobusem do Khajuraho (100Rs). V autobuse nám nabízí pseudo manager ubytování za 200Rs v hotelu Marble Palace, šermuje fotkami, prý, že je lepší dát slevu než ho mít prázdný. Na autobusáku kupujeme lístky na vlak do Jabalpur (181Rs) v rezervační kanceláři s prťavým a protivným prodavačem a také lístky na autobus do Satna (85Rs). Přímý autobus už totiž nejezdí. Zkoušíme mramorový palác ale manager #2 nic neví "takovýhle pokoj za 200Rs, to přeci nemůžete myslet vážně". Nechápeme co tento scam měl znamenat a co tím mohl kdo získat. Nevadí jdeme do hotelu Zen, na který máme kontakt z předešlého hotelu. Pokoj je levný a pěkný (150Rs) ale jídlo a pití je zde předražené. Na procházce se vnutí kluk, který si chce pokonverzovat a předvádí o kolik umí víc jazyků než Kara ben Nemsí. Nakonec nás sice zatáhne do kašmírského obchodu ale nic nekupujeme. Koupil bych trochu obchodnického umění ale to není na prodej.

Druhý den bereme ráno kola (30Rs) pro návštěvu východních chrámů a odpoledne pak pěšky západní skupinu. Za plotem už nikdo neotravuje, zůstáváme až do večera a nakonec se jdeme najíst do pěkné restaurace Blue Sky Restaurant s výhledem na light show. Mají zde i extra stůl na sloupu za 100Rs s lepším výhledem. Light show nic moc.

-9.-10.den/pátek-sobota - přesun

Cesta ranním autobusem je překvapivě různorodá, před městem Panna silnice stoupá lesy na náhorní plošinu. Ve vlaku v Satna-Jabalpur poznáváme respekt nižších kast vůči vyšším, kdy nastoupivšímu stačí ukázat rukou a hned je místo. Na nádraží v turistické kanceláři získáváme informace o dopravě do NP Kanha a kupujeme lístky na turistický klimatizovaný autobus za 150Rs. Jabalpur přecházíme pěšky abychom se vyhnuli nebezpečí provize pro rikšáky. Vyhlédnutý levný hotel Rahul (175Rs) není žádný zázrak ale na přespání stačí.

Ráno pozorujeme ranní hygienu rikšáků u napíchnutého potrubí a na autobusáku nacházíme náš autobus. Cestou nám pouští krásné bollywoodské filmy. Před městem Mandla máme přestávku v turistickém hotelu na svačinku. V Khatia u brány parku nalézáme ubytování v Van Vihar Guesthouse za 250Rs. Bohužel zjišťujeme, že další pokračuje neúnosné zdražování vstupného pro cizince a vysoké ceny za jeep.

11.-12.den/neděle-pondělí - tygři

Ráno před svítáním máme objednaný jeep s anglicky mluvícím řidičem. U vstupu se už tvoří fronty aut převážně s indiány. Nejprve jedeme do severní části, kde jsou vzácné barasingy. Proti africkým parkům je to velký rozdíl, neboť se zde převážně jedná o džungli, ve které se zvířata kupodivu lehce skryjí. Tygři před námi zatím nedefilují a tudíž jedeme na tiger show, které se koná v centrální části na Kanha meadows. Jeep obdrží pořadové číslo a než na něj přijde řada, čeká se. Na nás dochází řada až po poledni a na slony se naloďujeme jako jedni s posledních. Celá akce za 600Rs trvá jen několik minut, nástup, 100 metrů k tygru, bakšiš za posečkání na místě, minutu na místě a zpět. Nejsme z toho zrovna odvázaní ale máme zajišťovacího tygra, resp. tygřici s obojkem. Vracíme se zpět do hotelu a zbytek odpoledne trávíme procházkou po okolí.

V noci štěkají psi jako pominutí, později se dozvídáme, že na dvoře byl levhart. Příští den se jedeme podívat do jiné části parku. Na cestách nacházíme tygří stopy a řidič s průvodcem se snaží vystopovat tygra, což se jim nakonec za pomoci varovných zvuků sambarů podaří! To je neskutečný zážitek, když se tygr, resp. hladová tygřice, vynoří z džungle sto metrů před námi. Ostatní nám pak jen závidí. Na závěr ještě pozorujeme podivně bláznící ptáky, když se u vody objeví malá jungle cat. Jinak jsme ještě viděli šakali, mnoho axisů, samice sambarů, skrytě žijící malé barking deer, opice a různé ptáky včetně dravců.

Po návratu rychle balíme a spěcháme na normální bus, se kterým jedeme do Mandla (35Rs, do Jabalpur 85Rs). Nemůžeme totiž sehnat lístky na vlak, naše spojka v Česku hlásí "všechno přinejmenším wait list". Musíme tedy přejet nočním autobusem do Raipur(v 20hod, 135Rs). Na autobusáku tedy kupujeme lístky, necháváme batohy v pokladně a jdeme se podívat do města. Mandla je díra děr, nenacházíme žádné místo, kde by se dalo rozumně najíst a kdekoliv si sedneme, hned je kolem nás srocení dětí. Co dělat 4 hodiny do odjezdu? Nakonec nacházíme rozumně vypadající hotel, kde neumí nikdo anglicky. Předkládají nám hindsky psaný lístek, nevadí dáme plain rice a vegetable soup.

Když uvidíme ovšem co nám donesli za polévku, víme, že je zle. Celý personál se rozestavuje kolem nás u čeká jak nám bude chutnat. Nebude, protože tak koncentrovanou pálivou ingredienci, která pálí už na několik metrů, jsme ještě neviděli. Musíme obecenstvo zklamat. Ještě, že existuje plain rice a čaj. I když je jim divné, proč si cukr sypeme do čaje a nikoliv do rýže. Nicméně se nám podaří zabít pár hodin času sledováním filmu "Be free", příběh o koni z Namibie. Zbytek času trávíme na autobusáku se psi, kozami, spícími dětmi pod lavičkami. Na závěr pak ještě diskuzí s vševědem a všeumělem, který má být údajně otec ministerského předsedy. Konečně jedeme, místa na nohy je minimálně, noc dlouhá.

13.-14.den/úterý-středa - přesun

Hlavní město Raipur nové provincie Chhatisgarh nás vítá smogem. Po dohadování s rikšákama jedeme z autobusáku na nádraží. Rikša chce sice víc (40Rs) než jsme se dohodli (30Rs) ale má smůlu. Na nádraží je sice relativně pěkně vypadající fast food ale nikdo v něm nejí, vystavená jídla jsou plesnivá, humáč. Kupujeme lístky v nedaleké rezervační kanceláři na odpoledne. Co dělat zde celý den? Teprve po dlouhé době nacházím pěkný ale drahý hotel Sun-Om (500Rs), kde relaxujeme, resp. H. se léčí. Jídlo je poměrně pálivé ale nevadí, luxusní sprcha potěší a na televizi začínáme pronikat do tajů kriketu.

Odpoledne se akorát přesuneme ke vlaku. Ten jede hlemýždím tempem a za hodinu zůstane stát v polích tak, že a náš vagón přetíná lokální frekventovanou cestu, kudy chodí vesničané. Ty ztratí trpělivost a začnou procházet skrz vagón na druhou stranu, vidíme je jak protahují obrovské nůše i jízdní kola. Vlak je příjemně poloprázdný a ráno se blížíme se zpožděním k Bhubaneswar. Klábosíme s partou kluků, upřesňuji se pravidla kriketu a snažím se vyzvědět co je West Indies alias Windies.

15.-17. /čtvrtek-sobota - Orissa

Na peróně si zařizujeme v informační kanceláři ubytování v Barkul, teď už zbývá jen se dopravit 90km vlakem do Balugaon. Už se těšíme, máme totiž jen 2nd unreserved class (44Rs). Skutečnost překonala všechna očekávání, dvě hodiny na jedné noze, držíc se prsty za pletivo. V konečné stanici indiáni začali dříve nastupovat než vystupovat, čímž způsobili totální zácpu u dveří, H. si dokonale nacvičila základy plachtění. Do Barkul pokračujeme autorikšou, nesmlouvá se, prý pevné ceny. Chatky Barkul Panthanivas (500Rs) leží přímo u břehu velikého jezera Chilika lake a mají zde výbornou restauraci. V LP se jezero nazývá Chilka, čemuž vůbec nikdo nerozumí. Pouze létající havěti by mohlo být méně nebo alespoň nainstalovat pořádné sítě v oknech. Moskytiéra se opět osvědčuje.

Druhý den si pronajímáme loďku (450Rs/hod, 4hod) na Nalabana Island, bohužel je inverze a difúzní světlo. Vodních ptáků tu jsou mračna. Cestou se zastavujeme na ostrůvku s chrámem Kalijai Temple.

Další den brzo ráno spěcháme na loď do Balugaon. Loď do Satapada opravdu jede ale není to trajekt ale motorová loď, na kterou se ale naloží i motorky. "Mladej" pomocník se nás snaží natáhnout, místo dohodnutých 2x20Rs je mu najednou 50Rs málo a chce 100Rs. Naštěstí kapitán uznává dohodnutou cenu.

V Satapada je ubytování Panthanivas (250Rs) horší než na druhé straně jezera ale také pěkné. Domlouváme si loďku (750Rs) pro výlet za delfíny (orcela) a k ústí jezera do moře. Náš malý člun se šine jako šnek a jeho motor nám pravděpodobně způsobí hluchotu. V moři odškrtávám Bengálský záliv. Určitě se dá zařídit daleko levněji přímo na molu.

Ráno pokračujeme autobusem (22Rs) do Puri, nechceme uvěřit, že 48km pojedeme 3 hodiny. V Puri potřebujeme nalézt internet a podaří se to na hlavní třídě blízko Jagannath Mandir. Musíme si vytisknout e-tickety na vlak, které nám objednala spojka doma. Autorikšou na nádraží, kde necháváme batohy a pak minibusem (15Rs) do Konark, hlavu budu mít nakřivo jako "velký šéf". Procházíme překvapivě zajímavý Chrám Slunce, opět obligátní dvojí ceny 20/250Rs, kupujeme žvýkací tabák a indian kanki (cigarety) a vracíme se na nádraží.

V nádražní restauraci nemůžou pochopit, že chceme plain rice, i přes několikeré urgování ji nedonesou. Ach jo, musíme na vlak.

18.den/neděle - Kalkata

Nádraží Howrah nepatří k nejútulnějším, potěší snad jen dohadování s taxikáři při čekání na pre-paid taxi (65Rs). Při nájezdu na Howrah bridge je solidní zácpa, však také při vystoupení na druhém nádraží Sealdah po nás chce taxikář naivně "jam bakšiš".

Obcházíme několik hlavních atrakcí jako jsou mateřinec, South Park St.Cemetery, Dalhousie square, Victoria memorial (4Rs do zahrad), doporučované Anand Restaurant (dobrá pizza ale nic a vyloženě turistickou Blue Sky Café, zkoušíme autobusy, tramvaje i metro, u kterého nás překvapuje, že v neděli jezdí až od 15 hodin. Máme dost času Darjeeling mail nám jede až pozdě večer. V kupé s námi jede tlustoprd, který si nechutně rozbalí žvýkací tabák, lžičkou si ho nabírá do pusy, fuj, celou noc chrápe jako medvěd a ráno na nádraží ho nikdo nemůže vzbudit.

19.-20.den/pondělí-úterý - Západní Bengálsko

Vlak přijíždí do New Jalpaiguri na minutu přesně, bereme drahou autorikšu (70Rs) do Siliguri, kde si zajišťujeme permit pro Sikkim a ubytování v NP Jaldhapara, máme štěstí mají volný pokoj v Hollong. Na blízkém autobusáku nacházíme autobus Madarihat (59Rs), který leží v těsném sousedství parku. Dvouhodinová cesta je silný adrenalinový zážitek, hustý nákladní provoz na hlavní přístupové silnice do státu Assam, průvodčí oslavuje každé úspěšné předjetí poklepáním kamenem na dveře. Do parku musíme vzít jeep za 150Rs (jedna cesta). Ubytování je luxusní, jako ve filmu, výhled do džungle, pasoucí se divoká zvířata, "Co by vám prosím vyhovovalo k večeři", atd. Cena za noc, povinné jídlo, vstup a safari na slonech pro dva celkem 1960Rs.

Ráno máme safari na slonech, splní to cíl vidíme jednoho divokého nosorožce, pouze sloní kymácení není přátelské k focení. Po návratu procházíme okolí a pozorujeme orchideje a ptáky. V poledne se přesouváme taxíkem na autobus a do zpět do New Jalpaiguri. Odháníme rikši a jdeme několik kilometrů pěšky, ubytováváme se v hotelu vedle hotelu Hollydon (250Rs). Dozvídáme se, že v pondělí explodovala nedaleko bomba ve vlaku z Haldibari, 7 mrtvích.

21.-24.den/středa-sobota - Darjeeling

Ráno nás napíná vláček, dlouho nepřijíždí. Potkáváme prvního krajana, Pavla. Jízda vlakem je zážitek, stoupajíc lesem do kopců se proplétá s paralelní silnicí. Pravda, často ho pěšky lze jednoduše předejít. Cesta trvá ještě déle než se píše v jízdním řádu, v Darjeelingu jsme až v 18:30. Hledáme společně hotel, nakonec končíme v původně vyhlédnutém Aliment Hotel (250Rs). Dobrá volba, excelentní restaurace a vyhlídka ze střechy.

Další den chceme jít do zoo ale ve čtvrtek je zavírací den. Nevadí odškrtáváme čajové plantáže a nakupujeme čaj. V listopadu funguje továrna jenom jednou za týden, neboť už není dost čaje na každodenní provoz, a nebo je továrna rozbitá, při pohledu přes okno se nezdá, že by fungovala aspoň v omezeném provozu. Natrhané lístky se tedy shromáždí a zpracují najednou. Nejlepší čaj se sbírá od března do května, česačka musí nasbírat 20kg za den za což dostane 60Rs, za každý kilogram navíc má 3Rs, těžce vydělané peníze. Také fotíme v botanické zahradě ve skleníku orchideje.

V pátek vstáváme před pátou a jelikož jsou vidět hvězdy, vyrážíme taxíkem na Tiger hill (2590m), (70Rs, vstup 10Rs). Zde zjišťujeme, že počasí ideální není, půjde o závod kdo stoupá rychleji, slunce nebo mraky. Je zima ale nás zahřívá přítulný zájezd školáků z Nepálu s učitelem maoistou. Přesvědčují nás jak je Nepál levný pro cizince. Mraky se drží rozumně vysoko, Kanchendzonga je vidět ale Mt.Everest nikoliv. Indiáni využívají naše foťáky jako dalekohled a my odpovídáme na inteligentní dotazy: "what extra facilities has this camera?" a "do you know the name of the Kanchendzonga?". Překvapuje nás, že většina lidí čeká pouze na východ slunce a odjíždějí ještě dříve než se pořádně osvětlí osmitisícovka.

Na závěr nás pobaví místní prodejce, který se snaží vnutit baterie indiánovi, "tady máš dvě baterky", "nechci", "nech si je, dej mi jenom 20Rs", "nechci! copak jsi slepej já nejsem bílá huba, jsem indián!".

Vracíme se se vtipálkem pěšky zpátky dolů do Ghoom, bavíme se o tom, že nemá rád indiány, že patří ke druhé kastě, zde v horách se chovají k ženám rovnoprávně, chtěli by částečnou samostatnost atd. My se zase dohadujeme zda bude chtít bakšiš nebo ne. Nebude, druhá kasta je druhá kasta!

Prohlížíme klášter Yiga Choling Gompa a pěšky podél trati jdeme na Batasia loop (vstup 5Rs), kde trať se točí o více než 560 stupňů. Po obědě v našem hotelu ještě jdeme do zoo, kde jsme překvapeni, že dvojí ceny dorazili až sem do hor, dlouho rozhodujeme, zda dáme 100Rs ale jdeme. A jsme rádi neboť vidíme mj. červené pandy, jungle cat, nádherné sněžné levharty, tibetské vlky a zejména levharta, válejícího sudy, když pod ním praskla větev. Pouze Himalájský institut nás moc nenadchnul.

V sobotu ráno je jasno a Kanchendzonga je krásně vidět. Čekáme poměrně dlouho než se naplní jeep ale alespoň můžeme pozorovat postávající "kominíky". My se potřebujeme přesunout do Sikkimu. Daří se to ve třech fázích, Jorethang alias Naya Bazzar (80Rs), Geyzing (extrémně málo místa na nohy, debilní tyč ve druhé řadě) (55Rs), Pelling (20Rs). Ubytováváme se v Hotel Garuda (250Rs), pokoj s televizí a dobrou restaurací.

25.-28.den/neděle-středa

Ráno je jasno a Kanchendzonga leží před námi jako na dlani. My se jdeme podívat na Pemayangtse Gompa (20Rs) a na druhé hlavní město Rabdentse Palace. Druhý den jsou všude okolo mraky/mlha, přesto jdeme na druhé významné monastery Sangachoeling Gompa a poté jeepem do Yuksom (60Rs). Proti Pellingu, který připomíná alpské lyžařské středisko, pouze hotely a kromě sledování kriketu jsme už nevěděli co jiného dělat, zde v údolí leží vesnice a po okolí je možno chodit po stezkách. Díky tomu je ubytování levné primitivní nebo dražší. Volíme druhou možnost v Hotel Yangrigang (400Rs po slevě).

Druhý den děláme zajímavý okruh přes Dubdi Gompa a prohlížíme i ostatní zajímavosti jako jsou korunovační trůn nebo Tashi Tenka, první hlavní město.

Ve středu se přesunujeme jeepem přes Jorethang (80Rs) do Siliguri (90Rs). Vedle našeho známého hotelu v New Jalpaiguri jdeme na oběd. Nemají zde, jako obvykle, záchod tak H. jde s místním zaměstnancem hledat veřejný. Když se do deseti minut nevrací, vydávám se je hledat, jelikož vůbec nevím kam šli a čtvrť nevypadá nejbezpečněji, přinucuji dalšího zřízence aby mi ukázal, kam vlastně šli. Dovede mě k veřejným zamknutým záchodkům a tvrdí, že je uvnitř. Ptám se lidí, jestli ji neviděli, všichni mávají rukou a volají "railway station", což je zjevný nesmysl, neboť nádraží je kilometr daleko. Probíhám panicky se 3 těžkými batohy uličkami a všichni volají na mě "railway station". Už nedoufaje se vracím zpět do restaurace, když tu vidím, že H. jde proti mě na ulici. Za všeobecného veselí se jdeme konečně najíst.

Vlak má zpoždění, na nádraží otravují žebráci a ani samotný North East Express není nic extra, je přeplněný, lidé bez správných lístků, kouří. Zatím, nejhorší sleeper.

29.-30.den/čtvrtek-pátek - Varanasí

Máme zpoždění, Mughal Serai odháníme taxikáře a bereme přeplněné tempo, řidiči tvrdím, že se nevejdeme. Uvnitř i na střeše plno. Ten se nedá odbít a po přeskupení opravdu jedeme (20Rs). Cestou 2x platí nějaké výpalné, poprvé civilistovi, podruhé policajtovi.

Na Varanasí Junction získáváme informace, je nám doporučen hotel Axxx. Bereme autorikšu za 20Rs, s řidičem jede i provizní náhončí. Doporučovaný hotel není vůbec u řeky, druhý hotel u spalovacího ghátu má pěknou vyhlídku ale mi jdeme do Vishnu Rest House. Staré město je docela slušné bludiště. Náhodou hledaný hotel nalézáme ale mají plno, máme se zeptat v poledne. Dobrá aspoň se najíme a v poledne opravdu je volný pokoj (250Rs).

Zbytek odpoledne věnujeme procházce po ghátech a pak bloudění ve starém městě. Pozoruhodná je zejména těžce opevněná mešita Alamgir a sousední zlatý hinduistický chrám Vishwanath. Desítky vojáků, strážní věže, důkladná osobní prohlídka, kulometná hnízda za pytli s pískem. Uvnitř nic moc k vidění není. Navíc se nachytám na požehnání, tečka se smývá špatně. Po setmění sledujeme květinový ceremoniál.

Ráno pronajímáme loď za 60Rs na hodinu, pozorujeme východ slunce a fotíme řeku. Ještě konfirmovat letenky (50Rs, as you wish but normally...) a v poledne bereme batohy a jdeme se podívat po doporučovaném shopu. Je to hodně daleko ale odchytne nás chlápek, že nás tam dovede. Žvaní, že se vrací domů a že je astrolog a podobné hovadiny. Samozřejmě nás dovede k nějakému proviznímu obchodu v nedůvěryhodném sklepě. "Podívejte, to je státem registrovaný a uznaný obchod", ukazujíc na nápis "state registered moneychanger". Copak si myslí, že jsme úplní blbci? "Copak chceme měnit peníze?", jdeme pochopitelně zpět, vypadá dost nasraně, dokonce slibuje, že už nám podruhé nebude lhát, když nepochodí ani s vykládáním z dlaně za 100Rs, zmizí.

Bereme za námi vyhlášenou cenu 20Rs rikšu na nádraží, chudák se s námi dost nadře, necháváme batohy a autorikšou/tempem (15Rs) jedeme do Sarnath.

Bloumáme kolem budhistických chrámů, H. opět pořádá fotoseance s indiánama. Já stěží dobíhám na záchod, není tam ani voda a dědek chce 10Rs, ještě, že platím až po výkonu, dostane normální cenu 2Rs.

V luxusně vypadajícím hotelu zejícím prázdnotou si v obrovské jídelně dáváme rychlou polévku a vracíme se autorikšou/tempem na nádraží (20Rs).

31.den - Delhi a domů

Máme 3AC class, klimatizace naštěstí v zimě je vypnutá, cestující jsou o poznání vyšší kasta a objevují se i cizinci. Vlak bohužel více stojí než jede a získáváme slušné zpoždění. Aspoň, že nás baví fakír s umělou kobrou.

Na NDLS necháváme batohy, prozkoumáváme možnosti transportu na letiště a poté popojíždíme metrem. Metro zeje prázdnotou, však také každý musí projít důkladnou osobní prohlídkou. Nejdříve u velké mešity Jama Masjid kupujeme šátek, bohužel jsme zde po poledni a v tuto dobu můžou dovnitř pouze muslimové. Nečekáme a pokračujeme na Raj Ghat, kde byli spáleni významné osobnosti včetně Ghándího a do jeho muzea a poté k India gate. Zde staví nebo odstraňují tribuny. Podle vlajek se zdá, že to dělají kvůli přehlídce u příležitosti jordánského prezidenta. K prezidentskému paláci je to pěkná dálka.

Před setměním metrem popojíždíme ke kulaťáku Connaught square, kde nakupujeme knížky a rozšoupáváme se v McDonnaldu. Ještě jedna jízda metrem pro batohy a pak taxíkem s vyhlášenou cenou 230Rs na letiště. Jsme zde ještě brzo a musíme počkat v protější budově, protože se na checkin dá až 3 hodiny před odletem. Přebalujeme a využíváme možnosti osprchovat.

Sprcha je překvapivě levná (5Rs), jinak zde stoupají ceny exponenciálně s tím jak se blížíme k letadlu.

Odlétáme dokonce o 15minut dříve, nejde sice palubní počítač, takže neuvidíme filmy ani mapu ale to nám nevadí aspoň se vyspíme. Cesta proběhla bez komplikací a i batohy dorazily.

Zhodnocení

Jelikož jsme do Indie odjížděli s negativními předsudky, nakonec jsme byli téměř ve všech aspektech mile překvapeni a do Indie se zamilovali. Ani věci, ze kterých jsme měli strach, nás na konci spíše bavily, např. smlouvání s taxikářemi. Negativní byly zejména nesmyslné dvojí ceny v UNESCO památkách a velkých národních parcích a obecně špatná angličtina.

Překvapilo (plusy)

Zklamalo (mínusy)