Alta via Bepi Zac

Vysokohorská hřebenová túra vedoucí po frontových liniích z 1.světové války.

Příjezd

Sedlo Passo Pellegrino (1919m) na silnici mezi Moena a Falcade. V sedle je lyžařské středisko.

Trasa

Z parkoviště na sedle po cestě 604 k SZ na Passo la Selle (chata, 2529m, 1h30min). Naznačená cesta se ztrácí ve změti sjezdovek ale je jednoznačná. Za posledním vlekem končí oblast devastace a eroze.

Ze sedla po hřebeni většinou po vojenském chodníku (rakouské pozice) až na Costabella a dále stále po hřebeni až k italským pozicím, kde je v pozorovatelně vybudováno otevřené muzeum s emotivními fotografiemi ("hrdinský papá na obsazeném území - publikováno v rodinné ročence", "papá za několik dní - nepublikováno v ročence"). Stezka vede několika i poměrně dlouhými tunely ale svítilna není nezbytná, v místech pod hřebenem na severní straně může být zmrzlý sníh (říjen), několik zajištěných míst ale nepříjemný je jen jeden exponovější sestup na rozhraní rakouských a italských pozic. Z hřebenu 2 nouzové ústupové cesty k jihu a rekonstruovaná jeskyně z palandami z r.1916 (v 1.části). Po cca 3 hodinách zajištěná cesta končí a dál pokračuje zdá se už nejištěná ale značená cesta podle ukazatelů až k Forcella Uomo/Val Tasca což podle názvů nekoresponduje úplně s mapou Kompass. Sestup k výchozímu bodu nejprve sutí, loukách a nakonec sjezdovkách.

Samojištění není nezbytné, helma se hodí v nízkých tunelech. Umělé pomůcky byly obnoveny (2004).

Cima d'Asta (2847m)

Pěkná túra po starých italských vojenských stezkách v horách nezapadajících do Dolomit neboť jsou tvořeny tmavými vyvřelinami.

Příjezd

Z údolí Valsugana přes městečko Pieve Tesino k samotě Malga Sorgazza (1450m), kde je parkoviště. Při příjezdu přes Passo Broncon odbočíme u lanovek vpravo na úzkou silničku, která nás zavede do Val Tolva a odtud k Malga Sorgazza.

Trasa

Z parkoviště po vozové cestě až k nákladní lanovce (30min), zde odbočit vlevo na vojenskou zásobovací cestu 380,která zvolna stoupá v dlouhých serpentinách na Forcella Magna(2117m, 80min). V okolí sedla italské zákopové pozice. Ze sedla se vydáme prudce vzhůru k SV a za 15min dorazíme úbočím k dalším opevněním, kde je rozcestí (15min), na kterém se dáme ve směru šipek Via ferrata Gabrielli. Stezka dosáhne hřebenu a za 30min dojdeme k prvnímu zajištěnému úseku. Dále postupujeme mezi věžemi až dosáhneme hřebenu a kóty 2568m (60min), odkud sestoupíme kamenným svahem (20min) k Rifugio d'Asta (Ottore Brentari)(2447m), ležící nad jezerem. Na chatě je vybavený zimní prostor pro 6 osob ale není zde pramen vody.

Od chaty stezka pokračuje přes balvany až do sedla nad jezerem, ze kterého se sestupuje na jeho severní stranu (lana na přidržení, pozor na zmrzlý sníh), poté se traverzuje přes kameny k rozcestníku a nakonec po východním úbočí po upravené stezce (kamenné schody) až na vrchol s vrcholovým křížem (2847m, 85min). Pod vrcholem je malá chatka se dvěmi lůžky (deky), která sloužila jako ubikace pro posádku pozorovatelny, odkud se otevírá pohled na celý řetěz pohoří Lagorai.

Sestup stejnou cestou zpět k chatě (1hod). Další sestup buď po hlavní přístupové cestě 327 pod lanovkou k její údolní stanici (100min) a poté k parkovišti (20min). Nebo od chaty do sedla Forcella dell Pessetto (2495m, 30min) a dále úbočími Il Pessetto, Campagnasa a M.Coston a dále sestup k západu po cestě 386.

Vybavení

Zvážit zda s sebou brát samojištění, ferrata se skládá za dvou jištěných úseků, první je lehké lezení po policích/zářezech podél lan, druhý pak asi 30 metrový kolmý výstup po železných kramlích. Helma se nezdá nutná.

Cime dell'Auta (2622m)

Dlouhá túra na horu s kruhovým rozhledem, která monumentálně ční nad údolím Val Canale. .

Příjezd

Centrum je městečko Falcade na silnici ze sedla Passo di Pelegrino, resp. Canale d'Agordo odkud odbočuje silnice na Feder/Colmean(1300m). Ve vesničce Colmean je na konci silnice u lesa parkoviště.

Trasa

Z Colmean lesní vozovou cestou 689 vzhůru lesem. Značeno i jako trasa pro kola ale silnice prudce stoupá a má kamenitý povrch. Za hodinu se dojde k lanovce k chatě Baita dei Cacciatori, zde končí vozová cesta, lesní pěšinou se za 20 minut dojde k chatě, s výhledem na skupinu Pala. V říjnu, zde byl překvapivě správce, který připravoval dřevo na zimu. Variant cest 689 je zde více, připojují se další, které se kdesi odpojily.

Za dalších 15minut se dorazí na další chatu Baita Papa Giovanni Paolo I., otevřená ale bez pokrývek na spaní, sporák dřevo, zákaz stanování, voda. Odtud stezkou (šipky Via ferrata) dojdeme khranici lesa a pak namáhavě sutí k začátku ferraty Paolin-Piccolin(2280m, 30min). Ferrata začíná žebříkem, nejtěžší místa jsou na začátku až k druhému žebříku (přímo vzhůru a poměrně exponovaně za pomoci lan). Poté je možno buď dále ferratou po skalách v levé části žlabu nebo sutí vpravo (červené puntíky). Ferrata není vedena nejlehčími místy a občas je třeba využít síly. Za 35min vyústí na Forcella Medil (2470m). Odtud je podle Paula Wernera možno dosáhnout za půl hodiny západní vrchol. Osobně jsem se ale vrátil neboť terén byl lámavý, ujíždějící kameny na skalách, nejasný ideální směr.

Ze sedla tedy pokračujeme na hlavní vrchol nejprve jednoduše pěkným lezením podél lan, později ale přímo vzhůru po hladkých skalách a nakonec traverzem pod vrchol. Zde se napojuje normální cesta Via Normale. Z vrcholu (2622m, 45min) nádherné rozhledy zejména na monumentální jižní stěnu Marmolada.

Sestup po normálce nejprve přes štěrbinu na sousední vrchol a poté podél lan nepříjemným východním svahem, kde za lana končí (20min). Poté stezkou po hřebeni k rozcestí, kudy je možno se vrátit k chatám (Via Normale). Pokračujeme ale dále po hřebeni a nad jezerem Lago di Franzei dojdeme na Forcella del Nagher (2287m). Odtud pěšinou 687 po pastvinách dolů. Až k salaši ve výšce (1852m, 45min) příjemný sestup, poté ale už v lese opět kamenitá vozová cesta, více různých cest, mapa Kompass odpovídá skutečnosti jen rámcově, stále po šipkách směr Feder i když se zdá, že se silnice zbytečně vzdaluje od cíle. Pod asfaltovým úsekem s prudkým klesáním (35min) opouštíme tuto cestu a dále sledujeme rozcestníky Feder. V závěrečné fázi, když už je slyšet hučení vody narazíme na neznačenou odbočku (s nadjížděcím místem pro vytočení), po které se můžeme dát vpravo, (po 5 minutách nejistoty) dojdeme v ranči poté dolů po cestě k odbočce příjezdové silnice do Colmean a po ní k autu (30min). Ve vsi je voda.

Vybavení

Kompletní vybavení na ferraty, teleskopické hůlky, mapa. Ferrata byla v říjnu 2008 ve výborném stavu.

Giro de Civetta

Náročný velkolepý okruh po těžkých ferratách s mnoha krásnými výhledy. Technicky náročné a namáhavé, podmínkou je dobré počasí. Příjezd ------- Do **Palafavera** (1500m) buď údolím z jihu přes `Foppa`, `Fusine` a `Pecol` nebo ze severu z `Selva di Cadore`, `Pescul` a sedlo `Forcella Stauenza` (1766m). Při příjezdu z jihu se naprosto překvapivě otevře pohled na monumentální `Monte Pelmo`. V Palafevara je kemp, u kterého je pitná voda, a proti němu velké parkoviště (zákaz přespávání). Podle nějakých průvodců se dá vyjet až na **Malga Pioda/Forcella d'Alleghe** (1816m). Dokonce to vydávají za dobrou silnici. V 9/2004 zde byl ale vysloveně zákaz vjezdu (kromě místních), který všichni dodržovali. Silnice je ale prašná cesta, která v zimě slouží jako zelená sjezdovka. Trasa ------ ==== 1.den Od parkoviště po široké cestě po zelené sjezdovce na **Malga Pioda** (1800m, 45min). Zde je tekoucí pitná voda a (asi) sezónní občerstvení. Odtud stezkou k **Refugio A.Sonino al Coldai** (2135m, 45min). Zde je, pokud je chata v provozu, pitná voda. Chata je otevřena do poloviny září. Krátká 15min odbočka k `Lago Coldai` s výhledem na `Marmoladu`. Od chaty stekou pod východními stěnami Civetty až k nástupu na `Via ferrata degli Alleghesi` (2360m, 90min) pod východním pilířem (odbočka s nápisem). Pozn: cestou je jedna suťová odbočka `Coldai` neoznačená v mapě, neodbočovat. Ferrata začíná na blízkém pilíři exponovaně (kramle, žebříky) a potom se postupuje žlaby a komíny až na vrchol pilíře. Zde se traverzuje vlevo, vzhůru a nakonec lehkým lezením po skalách přes asi 3 předvrcholy na **hlavní vrchol** s jednoduchým křížem, kruhový rozhled (3220m, 4h15min). Ferrata není až tak technicky náročná ani exponovaná, jsou zde až na pár výjimek účelné kramle a kolíky ale je extrémně dlouhá (800m!!). Pilíř je dobře zajištěný, výše jsou nějaké traverzy nezajištěné. Za koncem východního pilíře se přechází do severních partií, kde na jen částečně zajištěných traversech můžou být problémy se sněhem (cca 2900-3000m). V polovině 9/2004 zde byl umrzlý sníh a rampouchy. Sestup východním svahem po nepříjemných skalách pokrytých sutí k **Refugio Torrani** (2984m, 35min). V polovině září už byla zavřená ale je zde 18 lůžek ve stále otevřeném bivaku. Večer tekla u chaty voda, ráno byla asi zamrzlá. ==== 2.den U chaty obléci připravit ferratový set a po šipkách `Via Ferrata Tissi` doprava přes firnové pole k nástupu na ferratu (10min). Ta začíná exponovaným traversem vlevo až pod mokré klouzající skály skrápěné shora vodou. Zde je kritické místo zdroje padajícího kamení na níže položená místa ferraty!!! Odtud exponované po spádnici dolů až na kritické náročné místo ležící právě ve spádnici padajících kamenů. Odtud prudkou terasou podél lan až k závěrečnému výšvihu (sešvihu) a suťovému kuželu (300m?, 2hod). Ferrata je obzvlášť v sestupu náročnější a daleko více exponovaná než `VF degli Alleghesi`. Kramle a kolíky jsou zde instalovány jen velmi úsporně a je extrémně ohrožená padajícími kameny uvolněnými zejména lezci na konci kolmé pasáže a začátku traverzu v mokrých skalách. Odtud už po turistickém chodníku, nejprve obejít po vrstevnici suťový kotel, po planině až na její kraj. Odtud je fantastický pohled na 800m vysokou `Torre Trieste` (2458m) s malou věžičkou na vrcholu a do mohutných stěn skupiny `Moizza`. Dále nekonečně klikatou stezkou až pod spodní okraj Torre Trieste a na cestu k **Rifugio Vazzoler** (1714m) ležící pod `Torre Venezia` (2337m). Zde je tekoucí pitná voda (2h45min). Dále po prašné cestě na pastviny `La Forcelette` a dále na v dálce viditelnou **Rifugio Tissi** (2252m, 2h30min). Ta leží jen těsně pod vrcholem **Cima di Col Roen** (2281m) s leteckým pohledem na `Alleghe` a `Marmolada`. Otevřeno do poloviny září, bivak nonstop. ==== 3.den Od chaty zpět na magistrálu a pak vrstevnicově sutí a přes kamenné bloky k **Lago di Coldai** (2143m, 1h45min) a kolem **Rifugio Coldai** známou trasou k parkovišti (1h30min). Vybavení -------- - helma!!! - vybavení na ferraty - hůlky - pohory Poznámka: -------- Všechny časy jsou skutečné časy chůze z bodu do bodu (včetně krátkých zastávek na focení) se středně těžkým batohem (bez spacáku a vařiče) a zejména druhý den na pokraji zhroucení :-)

Nuvolau

Poledenní okruh s kruhovými výhledy přes několik vrcholů. Příjezd

Oblast je lehce přístupná díky vysoko položeným silnicím. Lze využít buď úzkou silnici pod Cinque Torri (2100m, pro auto do šířky 2m, přes den se naplní parkovací plochy), horské sedlo Passo Giau (2236m) nebo Passo Falzarego (2105m). Lehká přístupnost se podepisuje na velké návštěvnosti.

Cesta

Popisuji cestu od chaty Cinque Torri. Za hotelem vlevo pěšinou kolem přes louku (pítko) stezkou 443. Stezka obchází zleva masív Ra Gusela a asi za hodinu, kdy už je vidět Passo Giau, se dojde k odbočce vpravo na cestu 438 (rozcestníky). Ta stoupá prudce a namáhavě nepříjemnou sutí až k nástupu na ferratu (krátká, lehká, žebřík a natažené lano, 5min). Jí je třeba vystoupit asi 30m komínkem na náhorní plató, po kterém se dojde nejprve na vrchol Ra Gusela (2595m), vrchol Nuvolau (2575m, s chatou přímo na vrcholu) a do sedla Forcella Nuvolau (sedačková lanovka, 2416m).

Odtud odbočka k ferratě na Monte Averau (2649m). Nejprve sutí pod SV svah, kde začíná zajištěná cesta, lehká, krátká ale celkem zajímavá (10-15min). Kousek nad nástupem se rozděluje na dvě větve, které se po chvíli spojí. Pravá větev je podstatně náročnější (výstup?), levá prolézá po kramlích za vklíněným balvanem (sestup?). Žlabem dosahuje plató, po kterém sutí a po skalách se dosáhne za 20min vrchol s křížem. Sestup na sedlo stejnou cestou a dále po sjezdovkách zpět k autu.

Peitlerkofel (2874m), Tullen (2652m)

Nenáročný okruh na vynikající rozhledovou horu.

Příjezd

Ze západu přes Villnösstall (San Pietro), ostré stoupání, úzká silnice, krásné výhledy na skupinu Saas Rigais, popř. ze Sarnes nebo z východu z Val Badia přes Antermoia a Würzjoch/Passo de Erde(2004m). Na sedle je velké parkoviště i na spaní. Východisko je u "ruského kříže" Russiskreuz (1700m) kousek (cca 300m) od odbočky na Sarnes, je zde místo jen pro 2-3 auta, více místa na parkování je u výše zmíněné křižovatky.

Trasa

Od kříže vzhůru lesem po pěšině značené "GM" (Günther-Messner-Steig), která ze západu obejde masív (pitná voda) a stoupá z jižní strany až na Tullen (2652m). Pouze závěrečný úsek vede sutí a po skalách (2h15min). Pokračujeme kousek cesty zpět a sutí v východu, cesta v blízkosti hřebene (většinou z jižní strany), později většinou klesá jižním úbočím aby na závěr přešla přes hřeben (žebřík, zajištění) a nakonec po louce klesne k Peitlerscharte(2361m) (2hod).

Odtud serpentinami po pěšině vzhůru k vrcholu Peitlerkofel(2874m), v závěru po skalách, zajištění ocelovým lanem (1h20min), frekventované (jednodušší je dosažení západního vrcholu, na který vede pěšina). Vynikající rozhledy na Zillertálské Alpy, Fanes/Sennes, Kreuzkogel, Tofane, Col di Lana, Monte Pelmo, Geisler, atd.

Sestup stejnou cestou zpět do štěrbiny a chodníkem č.2/GM k SZ. Okruh lze dokončit návratem po "GM" do výchozího místa nebo sestoupit k silnici (1h20min), kde budeme mít zaparkováno druhé auto (nebo kolo - návrat je z kopce).

Obtížnost

Jednoduché, v pohodě lze zvládnout oba vrcholy, několik zajištěných míst, která lze ale v pohodě zvládnout bez samojištění, jeden exponovanější žebřík. Helma by se mohla hodit v závěru výstupu na Peitlerkofel, který je frekventovaný a je možnost shození kamenů.

Obě hory jsou výborně projektované, neboť nemají žádné předvrcholy

Rotwand/Roda di Vael (2806m)

Zajištěná cesta Masaré-Rotwand ve skupině Rosengarten, překrásné výhledy.

Příjezd

Karerpass/Passo de Costalunga(1745m) na silnici mezi Bolzano a Vigo di Fassa. Parkování přímo v průsmyku je zakázáno ale 200m směrem na V je možné. U silnice z Vigo di Fassa 2x pramen s vodou.

Trasa

Přímo od parkoviště strmě stoupající vozovou cestou 548, kterou posléze nad salašemi opustíme a pěšinou dojdeme k památníku Christomannos (výhledy), který se je už na frekventované (lanovka) vrstevnicové cestě. Nyní po cestě k V dojdeme k chatě Roda di Vael (2283m), výborné výhledy z blízkého vrchu Ciampaz. U bufetu je názorný nákres zajištěných cest na Rotwand.

Pěšina vede od chaty přímo ke stěně a posléze vlevo abychom došli k začátku zajištěné cesty na nejjižnější části hřebene Punta Masaré(2564m, 2h15 z parkoviště). Výborně zajištěno "tak akorát" (lano, kolíky), pěkně vedeno v okolí hřebeno, několik výstupů a sestupů. Za Teufelswand končí první část cesty (sestup/výstup k chatě), nyní je nutno sutí vystoupat (skalní okno s křížem) a sestoupit do štěrbiny. To je nejobtížnější místo, kdy je potřeba exponovaně traverzovat hladké skály (kolíky, lano). Ve štěrbině opět varianta výstupu/sestupu k chatě. Následuje už lehké lezení po skalách (lano, žebřík) a pak stezka k vrcholu Rotwand (2806m, zajištěná cesta 2h30min). Z vrcholu fantastický rozhled (Latemar, Brenta, Adamello, Stelvio, Schlern, Rosengarten,Langkofel,Sella,Marmolada,Pala,Lagorai).

Sestup severní stěnou je zajištěn, jedná se v podstatě jednoduchý sestup podél lana až do Passo di Vaiolon(2560m). Dále nepříjemnou sutí k západu, poté vrstevnicovou cestou 549 (ve skalním koutu je voda) k Ref.Paolina(2127m, konečná lanovky). Odtud značenou cestou 552 podél sjezdovky k parkovišti (2h30min z vrcholu).

Cesta se dá ulehčit výjezdem sedačkovou lanovkou k Ref.Paolina ale pozor na provozní hodiny.

Vybavení

• samojištění
• helma (padající kameny - Rotwand je frekventovaný)
• (hůlky)

San Sebastiano (2488m)

Pěkný okruh osamocenou krajinou skupiny Tamer s velkolepými výhledy.

Příjezd

Na Passo Duran (1601m) na silnici mezi Agordo a Forno di Zoldo. V sedle je parkoviště. Východisko do skupiny Moizza a Tamer.

Trasa

Podle ukazatele San Sebastiano/Tamer přes louku do lesa (č.524). Pěšina rychle stoupá nejprve lesem, pak kosodřevinou a nakonec sutí. Dobré značení červenými pruhy. Pod velkou skálou se suťovisko rozděluje (rozcestník), vlevo se jde na San Sebastiano, vpravo na Tamer a sedlo La Porta, kam budeme pokračovat později. Vlevo se sutí překvapivě rychle dosáhne sedlo a z něho pak po skalách vrchol San Sebastiano (2488m, 2h30min). Sledovat kamenné mužíky. Z vrcholu parádní výhled - Pala, Monte Agner, Moizza, Civetta, Monte Pelmo, Antelao.

Vrátíme se pod skály a dáme se vpravo sutí, a nyní už namáhavěji dosáhneme sedla La Porta (1hod z vrcholu, sedlo je vlevo). Odtud se dá pravděpodobně vystoupit na Tamer. Stezka pokračuje vpravo do obrovského suťového kotle. Sporé značení a stezka traverzuje kotel po vrstevnici až pod převislou Cima de Gardesama (opatrně našlapovat ať se neutrhne ) a tam se značení ztrácí. Spravná cesta je po spádnici dolů do kotle, kde stezka pokračuje do kosodřeviny. Pří výstupu z druhé strany (z V) je sedlo La Porta vpravo, téměř není vidět!

Značení je sporé, že jsme na správné cestě nás ujistí na stromě cedule s poněkud záhadně ukazujícími šipkami, (pozor v jednom místě se zdá, že cesta pokračuje "potokem" ale vede vlevo úzkou pěšinou kosodřevinou), kousek dále pramínek s vodou. Za 10min se dojde na rozcestí, dáme se ve směru Cap.Angelini. K ní po 10 minutách dorazíme (1875m, 1hod ze sedla). Jedná se o bivakovou chatku s krbem, dřevem, 6 palandami, pitnou vodou, pilou, kolečkem, výhledem,... ale bez pokrývek! (Zdá se, že sem o víkendech vyrážejí místní).

Cesta pokračuje lesem po úbočí s mnoha výstupy a sestupy, přes kořeny a několika výhledy, postupně se otevírá stále více pohledů na masív Moizza až konečně za 1hod45min doklopítáme k výchozímu bodu.

Sentiero Bonacossa v Cadini

Lehká túra v nádherném prostředí skupiny Cadiny a netradičními výhledy na Tre Cime di Lavaredo.

Příjezd

Výchozí místo je Misurina, okolo jezera jsou modré zóny s placeným stáním, karavany mají placená parkoviště u začátku vysokohorské silnice k Rifugio Auronzo. Silnice je placená při příjezdu (osobní auto 20€, moto 10€, karavan 30€). Zadarmo se dá dojet poměrně vysoko (1850m) k mýtné bráně, u brány se dá zadarmo zaparkovat na parkovišti pro asi 20 aut (nikoliv ale karavany). Pokud je obsazeno je možno zajet na parkoviště u restaurace Casa di Rimbianco - před bránou vlevo a několik stovek metrů po prašně silnici. V říjnu byl výběrčí pouze od 8 do 18 hodin, jinak byla závora zvednutá a dá se projet zdarma.

V létě zde jezdí autobus, první jede kolem 9, poslední kolem 17 hodiny.

Trasa

Od brány zpět po cestě č. 101, takto to říká alespoň mapa Kompass,já jsem ale stezku nenašel. Dá se jít tedy zpět, v pravotočivé zatáčce opustit silnici, jít přímo pěšinou podél mýtiny až znovu téměř k silnici, ale v místě kde křižuje pěšinu lesní cesta se dát vlevo. Po cestě se dojde po několika stovkách metru na hlavní příjezdovou silničku k lanovce na chatu Rufugio Fratelli Fonda-Savio.

Stezka 115 vede pod lanovkou a poměrně rychle se vystoupá k chatě (2367m, 75min). Na chatě malý zimní prostor s 2 lůžky. Chata je východištěm na žebříkovou ferratu Merlone na Cima Cadin. Cesta vede svahem do údolí a odtud k nástupu pod stěnu. Oboje má severní expozici a je zde šance na sníh i když samotná ferrata může být beze sněhu.

Dále u chaty ústí jižní větev ferraty Bonacossa od Rif.Col de Varda procházející přes dva severně orientované žlaby se sněhem často i v létě. My budeme pokračovat cestou 117 od chaty prudce dolů do žlabu (pár lan, severní expozice, sníh) a poté už jednoduše na Forcella Rimbianco (2176m, 35min). Sem je možno také vystoupit přímo od mýtné brány a vyhnout se chatě. Dále cesta pokračuje po policích a v závěru prudce vzhůru kolem velkého převisu (lana, v sezóně by se asi hodila přilba). Nakonec opět po policích (lana) až k vyústění pod Monte Campedelle, krásné výhledy na Monte Piana a Croda Rossa. Odtud po loukách k Rifugio Auronzo (2320m, 110min), kde bude patrně mnoho autoturistů.

Přejdeme parkoviště a cestou 105 dojdeme po vrstevnici na Forcella di Mezzo (20min), odtud se otevírá krásný pohled na Rautspitzen ale pro ještě lepší výhled je třeba popojít asi 5min pod severní stěny Tre Cime, odkud se otevře pohled přes celé plató (zákaz vjezdu kol).

Zpět do sedla a stezkou č.108 (Rimbianco) podél zbytků italských zákopů dolů do sedla Forcella della Alghena (2087m, 35min), kde jsou další zbytky italských postavení a začíná zde značená stezka ke kavernám (percorso). Ze sedla vojenskou zásobovací cestou lesem s výhledy na Cadini dorazíme k restauraci Rimbianco a poté i k výchozímu bodu (1hod).

Vybavení

Samojištění není pro severní variantu Bonacossa nutné, jižní část je trochu těžší, via ferrata Merlone vyžaduje kompletní vybavení včetně helmy.

Sextener Rotwand, Croda Rosa (2965m)

Náročný celodenní přechod s výstupem těžkou ferratou a pěknými rozhledy. Příjezd ------- Od severu ze [[Sexten]] nebo jihu z [[S.Stefano di Cadore]] na sedlo **Kreuzbergpass** (Passo Monte Croce di Camelico) (1630m) kde je velké parkoviště. Trasa ------- Od parkoviště podle ohrady a pak lesem po šipkách `Rif.Berti` (č.15). Kousek za koncem lyžařského vleku opustit cestu č.15 a odbočit vlevo - šipka `Rif.Berti` (č.124?). Po ní se dojde až na prašnou vozovou cestu, po které se jde vzhůru asi 5min k další odbočce vlevo. Pěšinou v mírném sestupu se traverzují svahy až k chatě **Rif.Sela** (2150m, 75min). Chata se rekonstruuje (9/2004). Zde trochu zmatené značení. Pokračuje se dále vzhůru ve směru `Belevedere`, ze kterého je krásný pohled, zejména na třítisícovku `Monte Popera`. Odtud by měla být vidět cesta na `Passo Sentinella`, která vede po planině nejprve podél jezírka a pak prudkými suťovými svahy až velkému nápisu `Via ferrara Zandonella` (1h45min). (Sedlo `Passo di Sentinella` je ještě asi 100m výše a je na něm socha madony a jeskyňka.) Asi 10min k nástupu na ferratu (2560m), která je dobře zajištěna průběžným lanem ale je bez jakýchkoliv dalších umělých pomůcek. Podle mého názoru vede navíc přímo vzhůru bez ohledu na obtížnost terénu. Vyúsťuje na zbytcích italských pozic z 1.sv.války (1h45min). Za nimi je třeba přejít do severního svahu a přetraversovat cca 200m na normální výstupovou cestu ze severu. Na traverzu může ležet sníh. Na **vrcholu** je kříž a krásný rozhled (2910m?, 10min). Nedaleký vrchol, který se zdá být vyšší a není turisticky přístupný, je pravděpodobně hlavním vrcholem. Sestup po cestě, která odbočuje dolů z cesty od ferraty (za západní straně, na SV straně je také sestupová cesta ale to pravděpodobně východní větev `VF Zanonella`), která vyúsťuje asi v kotli pod `Passo Sentinella`. Sestup vede převážně sutí a pouze na několika místech je zajištěn lany. Je nesrovnatelně jednodušší než výstup. U změti dřevěných zbytků z rakouských pozic se držíme stále vpravo do kotle, kterým se sestupuje až k vrstevnicové cestě 15B, po které se jde až na **Kreuzberg** (z vrcholu 3hod). Prochází se kolem zbytků velké pevnůstky. Pozn. V suťovém traverzu je "objížďka" pro nebezpečí pádu kamenů, která v praxi znamená sestup do koryta potoka a následný výstup zpět na cestu, což při nedostatku sil nebo času se nezdá adekvátní potenciálnímu nebezpečí na přehledném úseku. Vybavení -------- - helma - vybavení na ferraty (pro výstup, sestup je jednoduchý) - hůlky - pohorky - voda Poznámka: -------- Údaje v mapě `Kompass/Sextenské Dolomity` č.58 se částečně liší od skutečnosti. Všechny časy jsou skutečné časy chůze z bodu do bodu (včetně krátkých zastávek na focení) s lehkým batohem a výškové údaje z mapy nebo výškoměru.

Skalní věže Cimerlo (2505m) ve skupině Pala

Okružní túra po zajištěných cestách ke skalním věžím Cimerlo a k monolitu Saas Maor.

Příjezd

Výchozím bodem je Baita la Ritonda(1160m) v závěru údolí Valle dei Canali. V celém údolí je od začátku července do první neděle září placené parkování (1€/hod, 4€/den), přes noc je parkování zakázáno. Nejbližší město je Fiera di Primiero.

Trasa

Od chaty Baita la Ritonda po silnici k salaším Prati Fosne(1350m) a dále podle šipek Via Ferrata Dino Buzzati, po lesních pěšinách a nad hranicí lesa sutí až k nástupu na ferratu (2h). Pozor: místo pod začátkem ferraty a její úvodní část jsou silně ohrožovány padajícími kameny!!! Nejprve podél lan přímo vzhůru, poté lehce až ke komínu, kterým je nutno se prosoukat pomocí žebříků k jeho hornímu konci. Komín je úzký a větší batoh bude pravděpodobně třeba tlačit před sebou. Poté úbočím už lehce k vrcholu (70min), který je malý kousek od značené stezky, dosáhneme lehkým lezení.

Sestup vede žlaby, komínem a přes zajištěné stupně až k rozcestí (25min). Dále pokračujeme dolů po Sentiero del Cacciatore, nejprve po stezce k místu s fantastickým pohledem na monumentální Saas Maor, jehož stěnu budeme ve stálém sestupu podcházet. Několik stupňů zajištěno (jeden je poměrně obtížný), přes mokrou rokli a poté traverzy mezi stěnou a kosodřevinou (většinou zajištěno) ke konci lan (90min). Poté sutí a kamenným řečištěm k údolí Pedemonte, kde dosáhneme široké stezky (25min), vydáme se pár minut na SV, kde dosáhneme stezky 709, po které za hodinu sestoupíme v výchozímu bodu.

Vybavení

Samojištění, helma, karabiny pro zajištění batohu na žebříku při průchodu komínem. Stav 10/2008: obě ferraty jsou v dobrém stavu (Dino Buzzati má lana poněkud starší ale plně vyhovující).

Sorapiss

Dlouhý a náročný okruh kolem třítisícového Sorapisu bez velkého převýšení. Příjezd

Z Misurina nebo Cortina d'Ampezzo vede silnice na sedlo Passo di Tre Croci (1807m), kde se parkuje na menším parkovišti za hotelem nebo přímo na kraji silnice.

Cesta

Ze sedla asi 200m na východ a poté vpravo na vozovou cestu 215. Ta zpřístupňovala vojenské pozice a bunkry. Posléze se mění na stezku, která úbočím vede až na Rifugio Vandelli (1928m, 1h45min). Na ní je třeba zvolit směr postupu.

Po směru hodinových ručiček

Cesta pokračuje kolem chaty po šipkách Via ferrata A.Vandelli, nejprve karem bývalého ledovce a pak traverzem suťoviska pod stěnu (2100m, 45min). Zde žebříkem začíná zajištěná cesta. která vede stěnou šíkmo vzhůru na Col de Fuoco (2567m, 2hod), odkud se otevírá nádherný rozhled od Monte Cristallo ke Cadini. Červená ferrata není nijak extrémně exponovaná a je dobře zajištěná na místech, kde je třeba. Cesta poté klesá do suťového kotle a poté kosodřevinou (místy lano na přidržení) vede k bivakovací chatce Biv.E.Comici (2050m, 1hod). Chatka je pro alespoň 9 osob (deky, polštáře, bez vody).

Od chatky pár desítek metrů dolů na odbočku, kterou lze sestoupit do údolí, poté suťoviskem vzhůru na hřeben (20min), a posléze kosodřevinou JV úbočím Tre Sorelle. Stezka je poměrně exponovaná, občas zajištěna lany pro přidržení. Několikrát je třeba podcházet různé pilíře. Otevírají se pohledy do protilehlého masívu Marmarole s kaskádovitým vodopádem. Po dvou hodinách se prochází kolem dvou převisů, kde by bylo možno nouzově přespat a kde je šance nachytat kapající vodu. Po 2h30 od chatky je odbočka (2050m) na stezku 247, kterou je možno sestoupit do údolí.

Zde začíná výstup k bivaku Slapeter. Stezka vede přechází kolem potůčku a vede k západu (na mapě Kompass je značena po opačném východním okraji suťoviska) neprve mírně po travnatých svazích. Cesta je zde špatně a zmateně značena, po projití kolem ukazatelů Bivacco Slepeter/E.Comici je po chvíli na kameni už jen nápis Rif.San Marco a další zamalovaný nápis. Zde je třeba odbočit vpravo ze stezky do travnatého žlabu a po starém značení dosáhnout už z dálky viditelnou stezku 246 (San Marco-Slapeter) a po ní z dálky viditelný červený bivak (2680m, 1h45min). Bivakovací chatka je podobná jako E.Comici ale chybí zde palandy na zemi. Není zde tekoucí voda, níže pod protilehlou (na SV) stěnou lze nalézt jezírko s čistou vodou patrně z rozpuštěného sněhu.

Pozn: Od bivaku lze lezením vystoupit na Sorapis po neznačené cestě. Přes Ref.San Marco lze sestoupit cestách 246/226/225 za 3h30 do údolí do San Vito di Cadore.

Po 15min se dojde k hřebenu, ze kterého se otevírá fantastický pohled do údolí a zejména na hory od Monte Pelmo po Tofany a zde také začíná Via ferrata Francesco Berti.

Ta vede zdánlivě neprostupnou kolmou stěnou vysokou 250-300m, je dobře zajištěna lanem (+několik žebříků) se stupy na správném místě ale s padajícími kameny!. Sutí se poté sestoupí k žebříkům vedoucím nahoru (patrně nejobtížnější místo) na úzkou lávku (zajištěno!) a poté už následují traverzy západním úbočím (sutě, na několika místech lana na přidržení). Na 2-3 místech tekoucí voda v potůčcích. Po 2hod odbočka 241 do údolí. Odtud stezka stoupá aby se přes hřeben dostala do údolí Tondi di Sarapiss(45min) vedoucím zpět k Ref.Vandelli. Zavěrečný nepříjemný sestup (skála+suť) je nejištěný.

Odtud by patrně bylo možno pokračovat po cestě 215 přes hřeben La Selletta abychom se vyhnuli stejné cestě z chaty. Stezka se ale zdá poměrně obtížná (???). Pokračujeme tedy údolím k S a pak sutí k V až k chatě (1h15min). Odtud známou cestou k autu (1h45).

Proti směru hodinových ručiček

Pod Ref.Vandelli se zprava obchází jezírko a pak dlouhý výstup sutí. Na konci Tondi di Sorapiss se špatně hledá nástup na cestu 242, Ta začíná vlevo vysoko ve skalách přímo proti viditelné cestě 215, která odbočuje vpravo. U začátku je na skále velký nápis se šipkou Biv.Slapeter, který ovšem zdola nemusí být vidět. Výstup k nástupu kamenným polem a sutí vlevo od (zbývajícího?) sněhového pole.

Při sestupu z Biv.Slapeter nepřejít nenápadnou odbočku na 247 (za cca 15min).

Vybavení

• souprava na zajištěné cesty
• helma!
• hůlky
• voda
• bivakovací potřeby v případě plných bivakovacích chatek
• pohory

Poznámka:

Všechny časy jsou skutečné časy (pomalé) chůze z bodu do bodu (včetně krátkých zastávek na focení) se středně těžkým batohem (se spacákem, bez vařiče). Na začátku července 2005 se nikde nepřecházel žádný sníh.

Jóf di Montasio (Montaš)

Celodenní okruh přes druhou (?) nejvyšší horu [[Julské Alpy|Julských Alp]] po stopách italských pozic za 1.světové války. Ve vyšších polohách je množství kamzíků a kozorožců. Příjezd ------- Po dálnici přes [[Villach]] do [[Tarvisio]] (italská je od hranic naplacená). V Tarvisio odbočit na `Cave del Predil`. Za cca 15km ve středisku `Sella Nevea` odbočit na úzkou a prudkou (18% ?)asfaltku směr `Pecol` (maximálně projede camper). Po cca 3km vyústí ve výšce cca 1500m na velkém parkovišti (zdarma), 1 stolek, asi možno i přespat. Z Prahy 650km, cca 7,5hod přes [[Salzburg]] Ze Slovinska příjezd [[Rateče]], [[Fusine]] a [[Tarvisio]] nebo přes průsmyk [[Predil]]. Trasa ----- Z parkoviště se dá jít buď podle šipky přes `Rifugio Brazza` nebo přes `Pecol`. Cesta kolem chaty je trošku delší a kopíruje částečně návratovou cestu. Přes `Pecol` se pokračuje asi 500m dále po vrstevnicové cestě a pak se zahne doprava do nevýrazného údolíčka a po neznačené ale prošlapané cestě se stoupá nejprve po pastvinách, pak lesíkem a nakonec kamennou sutí přímo vzhůru. Obě cesty se spojí asi v 1800m. Ve výšce 2200m se dojde k prošlapané stezce, která vede na hranu divoké strže. Po exponované suťové hraně se dá jít vzhůru ale lépe je se vrátit na značku a pokračovat dále přes suťové pole. Asi uprostřed je **odbočka** (směrovky na kamenu), rovně se pokračuje klasickou frekventovanou cestou přes žebřík a doleva k `bivaku Suringar` (2430m, cca 20min). Dáme se vlevo, cesta nadejde nad výše zmíněnou strž a pak po vrstevnici se dojde k červenému plechovému **bivaku** (4 palandy, deky). Nyní je třeba se otočit, vracet se zpět a hledat znatelnou stezku vlevo. Cesta je značená vcelku dostatečně vybledlými červenými puntíky a mužíky. Je třeba se pozorně dívat ale za dobré viditelnosti orientačně vcelku bez problému. Cesta vede nejprve lehce směrem k prudkému žlabu, kterým je třeba dojít až na hřeben. Přelézají se zde jednotlivé výšvihy (II), nejsou exponované, lano pro výstup není nutné. Sestupovat tudy ale nedoporučuji. Není zde žádné jištění ani kolíky. Po dosažení hřebene se přejde po ostrém hřebeni na **hlavní vrchol** (2730m, od bivaku něco přes hodinu, od parkoviště cca 3,5hod). Na vrcholu je knížka a zvon. Pěkné výhled na [[Viš]], na [[Karnské Alpy]] i na hraniční hřeben kolem [[Kanin]]. V dálce je za dobré viditelnosti vidět [[Triglav]]. Sestup vede po klasické cestě přes žebřík. Nejprve sestup po hřebenu a pak prudce po skalnaté suti k **žebříku**. Ten je asi 60m vysoký a je v ocelových lanech. Žebřík se dá obejít vlevo přes `sedlo Verde` (při pohledu shora) po značené cestě. Ale bezpečnější a rychlejší bude pravděpodobně použít žebřík než sestupovat exponovaný svah ujíždějící sutí. Pod žebříkem se cesty spojují. Sestup dále vede stále dolů a traverzuje vlevo velké suťové pole. Ve výšce cca 2300m je u skal odbočka vlevo na zajištěnou cestu `Sentiero attrezzato Leva`. U prvních lan je dost místa na přípravu ferratového setu. Cesta vede zhruba nejprve po vrstevnici po policích. Je zpestřena exponovanými traverzy po ukloněných kamenech. Jištění je dobré pouze lana jsou poměrně otřepená (rukavice), místy vypadlé jištění a několik volných konců lana. Jeden zejména nepříjemný (9/2003) je ve výšvihu ve žlabu ještě před sestupem do sedla. V tomto směru se jde nahoru tak je vidět ale v opačném směru pozor! Nejtěžší částí je sestup do sedla **Forca del Palone** (2242m). Akutní nebezpečí pádu kamenů. Pozor cesta ještě v sedle nekončí (i když by pravděpodobně šlo sestoupit sutí dolu) ale pokračuje nahoru přes lanový žebřík. Po jeho zdolání cesta vyústí za několik minut na vojenském chodníčku vedoucím od chaty `Rif.Brazza` na **Cima di Terra Rossa** (2420m). Cesta na vrchol trvá asi 15min a vede kolem rozbořeného vojenského baráku. Z vrcholu opět mj. krásný pohled do stěn Više. Sestup po vojenském chodníčku k chatě **Rif.Brazza** (1660m) a dále k **parkovišti** (cca 1,5hod). Chodníček - zásobovací cesta k italským pozicím za 1.sv. války - je bezproblémový ale klikatí se tak, že má minimální sklon a cesta se zkrátit prakticky nedá. Celkový čas na túru cca 8hod 15min. Vybavení -------- - teleskopické hůlky - souprava na ferraty, rukavice - voda (není zde pramen, pitná voda teče na náměstí proti kostelu v [[Cave del Predil]], v [[Sella Nevea]] ani podél silnice jsem ji neobjevil a ani na `Rif.Brazza` volně neteče)

Kleiner Pal (1866m)

Polodenní túra po rekonstruovaném opevnění z 1.světové války. Příjezd ------- Z Rakouska z [[Kötschach-Mauthen]] nebo z jihu od [[Tolmezzo]]. Parkoviště přímo na hranicích na velkém parkovišti na **Plöckenpass/Passo di Monte Croce Carnico** (1357m). Trasa ----- Po cestě na vedoucí z rakouské strany po značkách `Freilichtmuseum, Kleiner Pal`. V mapě `Kompass, Lienzer Dolomiten/Lesachtal č.47` je cesta značena jako ferrata `Oberst Gressel W.` ale to není pravda. Jde o běžnou stezku. Ferrata existuje a vede hned od parkoviště a je těžká (minimálně začátek, sebejištění). Nevím kde přesně vyúsťuje. Výstup trvá cca 90min. Ve vrcholovém plato v partiích v části směrem k průsmyku se nachází neskutečné bludiště rakouských zákopů, kaveren, spojovacích tunelů, pozorovacích stanovišť, pozic pro děla, minomety a světlomety. Tato část je jen částečně rekonstruována a popsána tabulkami. U vstupu je krátký úsek zajištěný lanem vedoucí do tunelu, skrz který se plazí. Rekonstruovaná část se nachází kolem vrcholu u konce nákladní lanovky vedoucí po historické trase z `Hausalm` (1244m). Zde se nachází mimo jiné železný pozorovací zvon a kulometné pozice proti italské pozici `Trincaleria`(?). Šokující je, že se nejpředsunutější pozice jsou na stejném kopci od sebe vzdálené snad jen 40metrů. Sestup se dokončí přes italskou stranu opevnění, které je ale proti rakouské části nesrovnatelně menší, a italskou vojenskou stezkou (č.401) zpět k parkovišti (1h). V sedle jsou zbytky těžkých zátarasů a poněkud směšné strážní stanoviště ve skalách, přístupné skrytým schodištěm. Pro prohlídku opevnění na vrcholu je třeba si rezervovat aspoň 3hodiny času. Další historické pozice se nacházení v protilehlém masívu `Frischenkofel/Cellon` (2241m). Zde je zajímavá zejména dlouhá přístupová štola. Na rakouské straně u `Plöckenhaus` (1244m) u spodního konce lanovky se nachází památník, historický dieselový motor pro lanovku a končí zde rakouská zásobovací cesta `Landsturmweg`. Dále pak v nejnižší serpentině vojenský hřbitov. Vybavení -------- - baterka

Krn/Monte Nero (2244m)

Celodenní túra po frontové linii z 1.světové války.

Příjezd

Z údolí Soča z Tolmin nabo Kobarid po asfaltové silnici na parkoviště nad vesnicí Krn u chaty Zavetišče na Planini Kuhinja ve výšce cca 950m. Silnice je částečně úzká s velkým stoupáním ale pěkný asfalt.

Trasa

Po značené cestě kolem pastvim a salaší až na hřeben nad vsí Drežnica a dále k chatě Gamiščkovo zavetišče. Od chaty po skalách na vrchol, který se objeví až na poslední chvíli. Oficiální doba výstupu 3.5hod je poměrně předimenzovaná, dá se "normální" chůzí zvládnout o 45min rychleji. Z vrcholu kruhový výhled. Vrchol dobila italská armáda na začátku tažení v roce 1915 souběžným útokem ze dvou směrů, od Vršice přes Krnčicu a z našeho směru výstupu. Na vrcholu překvapili nepřipravené maďarské jednotky. Na místě chaty Gamiščkovo zavetišče postavili mezi válkami památník, který byl po navrácení území Jugoslavii odstraněn.

Pokračujeme sestupem do Krnska škrbina a výstupem na Batognica (2164m) (z Krnu 30min), kterou částečně Italové dobili postupem z Krnu. Na rozhlehlé vrcholové plošině se ale rakousko-uherské jednotky zachytily a fronta zde uvízla až do ústupu v roce 1917. Po celou dobu zde zuřila minová válka bez výrazného úspěchu. Okolí s množstvím kaveren, zbytků baráků, drátěných překážek, zákopů je pojmuto jako muzeum.

Pokračujeme sestupem pod Vrh nad Peski do suťové doliny Peski k jezeru Lužnica, po krátkém výstupu pokračujeme prudkým sestupem pod Stador, kde opět mineme frontovou linii, až k salaším na planině Leskovca. Pozn. horní spojka vedoucí po úbočí Stador vedeucí k sedlo Pretovč byla 10/2013 zavřena. Z Batognica cca 1hod.

Po prašné silnici dojdeme za 30min k výchozímu parkovišti.

Vybavení

• baterka pro prohlížení kaveren
• hůlky

Mala a Velka Mojstrovka, Travnik

3/4 denní vděčná s ne moc velkým převýšením. Z vrcholů je nádherný pohled do údolí Tamar/[[Planica]], na mamutí můstky v Planici. a zejména na protilehlou dvojici obrů [[Mangart]] (2679m), [[Jalovec]] (2645m) a mezilehlé `Kotovo sedlo` (2134m). Příjezd ------- Od severu z [[Kranjska Gora]] nebo z jihu z [[Bovec]] po legendární silnici na sedlo **Vršič** (1611m). Silnice byla vybudována ruskými válečnými zajatci za 1.světové války. Sloužila jako strategická zásobovací cesta pro rakouské jednotky, které držely pozice od Više po Bovec. Při stavbě zahynulo mnoho zajatců a tak je připomínají vojenské hřbitovy kolem silnice a nad `Mihov dom` je památník `Ruska kapelica` s pravoslavný kostelíkem (parkoviště) Na úseku severně od sedla je 24 vraceček a na jižní straně je jich o dvě méně. Na severní větvi silnice ve výšce cca 1350m je místo na zastavení, stolky, informační tabule a především místo s krásným výhledem do severní stěny [[Prisojnik]]. Je vidět 80m skalní okno i přírodní útvar, který je podobný obrazu lidské tváře. Jelikož hranice Triglavskeho NP je za Kranjska Gora není zde možno stanovat ani bivakovat. Jezdí kolem strážci. Není možno přespávat ani v autech. Pokud se ale zastaví na označeném parkovišti (např.přímo na sedle), tak podle mého názoru je vše v pořádku (není zde žádné omezení platnosti značky). Pozor toto parkoviště je, jako jedno z mála, placené a za poměrně nesmyslnou cenu 1000SIT. Hlídač už před 8 hodinou ráno obcházel kolem, uklízel a vyhlížel koho by kasíroval! Tak je lépe odjet o několik desítek metrů ze sedla dolů a tam bez problémů zaparkovat (např. u `Erjačeva Koča`, 1525m). Trasa ----- Z `Vršiče pěšinou` skoro přímo k severu, popř. od `Erjačeva koča` přímo vzhůru kameným mořem a nad další zatáčkou po pěšině až na cestu vedoucí z Vršiče. Na sedélko **Vratica** (1807m, 30min), kde je odbočka vpravo na `Sleme` a doleva přímo pod severní srázy `Mojstrovka`. Buď lze jít přímo vlevo (50min od parkoviště) nebo si udělat obcházku přes `Sleme` a vrátit se k začátku cesty z protisměru. Ze **Sleme** (1815m) krásné pohledy do severních stěn Jalovce. Přístup k začátku zajištěné cesty vede přes **suťoviska** pod severními srázy Mojstrovky. Zajištěná cesta vede kolmými severními stěnami a je dobře odjištěna ocelovým lanem a kolíky. Vede často ve spádnici, tak velké nebezpečí pádu kamenů. Po dosažení hřebene jištění končí a **vrchol** (2332m) se dosahuje lehkým lezením po skalách (I). Celkový čas na zajištěnou cestu je necelých 1,5 hod. Na vrcholu je razítko, vrcholová knížka, krásné rozhledy a pravděpodobně lidi. Jižní svah, který je vlastně obrovské suťoviště, kontrastuje s kolmými severními stěnami. Dále se lze vrátit sestupem po klasické cestě směrem k jihu nebo pokračovat dále na protilehlou **Velkou Mojstrovku** (2366m, 20min). K tomu je třeba sejít několik desítek metrů a přejít přes suťové pole k suťovému žlabu vlevo od vrcholu. Žlabem se dosáhne hřebenu a po něm i vlastního vrcholu. Cesta je orientačně i technicky bezproblémová, dokonce je zde i staré značení. Pokračovat lze dále po jakémsi ochozu téměř po vrstevnici na další vrchol **Travnik** (2379m, 20min). V závěru se vrcholu dosahuje lehkým lezením, nejlehčí průstup je značen mužíky. Ve vrcholové oblasti se úplný les kamenných mužíků a nádherný výhled na stále se blížící [[Jalovec]] a [[Mangart]]. Zpět stejnou cestou a obrovské nepříjemné suťovisko traverzujeme křížem v sestupu a dále po stezce až do **sedla** (cca 2000m), odkud je vidět Vršič 400m pod námi. Následuje nepříjemný sestup prudkou sutí (pozor na uvolněné valící se kameny) a pak traversem se dosáhne sedla (cca 1hod15min). Vybavení -------- - helma - set na ferraty - hůlky - voda (pitná voda je v mnoha pramenech/vodopádech podél silnice, nahoře už není žádná)

Monte Arvénis (1968m)

Cyklistické svaté místo Monte Zoncolan a jako bonus krásná rozhledová hora.

Příjezd

Od východu z městečka Ovaro (525m, 10,2km), úzká silnice, trvalé stoupání min 14%, perfektní asfalt, v závěru 3 úzké tunely s osvětlením na fotobuňku, u silnice plakáty s historickými osobnostnmi "Gira". Toto je klasické stoupání, které se jezdí na Giru d'Italia. Z východu vede silnice z města Sutrio (570m, 13,9km), široká silnice i pro autobusy až do horského střediska k vlekům, odtud pak prudce nahoru úzkou asfalkou na hřeben. Na vrcholu je parkoviště. Monte Zoncolan je lyžařské středisko.

Trasa

Z parkoviště 50m po silnici na západ a odtud po cestě č.170, nejprve po stezce, pak široké cestě s betonovými kanály a poté vpravo "via rapida" po travnatém hřebeni na Monte Tomai, s horní stanicí sedačkové lanovky a dále po pěšině do sedla a poté vzhůru na Monte Arvénis(1968m). Vynikající rozhledy od Julských Alp, přes Karnské Alpy (Hohe Warte) po Dolomity (Monte Pelmo, Civetta, Antelao) (z parkoviště 1h30min).

Stejnou cestou zpět, pouze z M.Tomai, lze jít po sjezdovce (eroze, šutry, ..., 1hod).

Monte Crostis (2251m)

Krátká túra v Karnských Alpách s příjezdem po fantastické horské silnici.

Příjezd

Příjezd po úzoučké horské silnici buď z východu z Ravascletto nebo ze západu přes Tualis. Obě varianty jsou podobné, vyhýbání s protijedoucími auty problematické, velké stoupání ale perfektní asfalt. Pozor na cyklisty! Pouze na vrcholu, kde silnice vede několik kilometrů po vrstevnici je šotolina. Nejvyšší bod je ve výšce 1982m. Nedaleko je možno zaparkovat.

Silnice měla být předposledním vrchřskou prémií 14té etapy Gira 2011 z Leinz na protilehlý Zoncolan ale tento výjezd (a hlavně sjezd) byl bohužel zrušen.

Trasa

Z parkoviště po vyšlapané pěšině směrem v vysílači a v sedélku poté vpravo až na samotný vrchol s křížem (45min). Vhodné i pro pětileté děti. Z vrcholu nádherné rozhledy na protilehlý hraniční hřeben s vrcholy Seekopf a Hohe Warte. Zpět stejnou cestou.

Vybavení

• pevné boty

Monte Chiadenis (2490m)

Kratší denní túra v pěkném prostředí po zbytcích pozic z 1.světové války. Příjezd ------- Ze západu údolím Piavy nebo z východu přes sedlo do střediska [[Sappada]] (1350m?) a odtud odbočit (ukazatel `Monte Peralba, Sorgenti del Piave`) na uzoučkou asfaltovou silnici, která asi po 7km končí ve výšce 1800m na velkém parkovišti **Casera**. Silnice je sjízdná pouze pro osobní automobily, úzká místa na mostech, prudké stoupání a série protisměrných zatáček v 18% stoupání. Trasa ------ Na parkovišti je přehledná mapa oblasti. Z parkoviště kousek zpět až k odbočce na **cestu 173**, která vede po pastvinách a lesem. U vodního zdroje s betonovou budkou se držet nahoru a nepodejít cestu. Pokud se stane, tak vlevo ve svahu je na stromku značka. Další nejednoznačné místo je po chvíli při vyústění na pěknou cestu vedoucí vzhůru. To je pravděpodobně stará zásobovací cesta na italské pozice nad `Rifugio Calvi`. Pokud tedy dlouho nebude vidět značka, mine se lavička s malým mužíkem vpravo od cestu, po průchodu mnoha serpentinami a traversem do zpětného směru, tak je třeba se vrátit. Lze projít lesem od lavičky s mužíkem přímo k východu, dokud se nenarazí na správnou cestu. Ta obchází svahy a stoupá až do "loveckého" sedla **Passo dei Cacciatori/Jägerpass** (2232m, 90min). Dále se pokračuje vlevo po hřebeni až k **nástupu na ferratu** (15min). Po cestě se dá dále dojít za 20min na sedlo `Passo di Sesses` (v mapě Kompass, Lienzer Dolomiten/Lesachtal č.47 to není naznačeno). Vlastní ferratu je poměrně náročný ale pěkný výstup zářezem a komínem až na vrchol `Monte Chiadenis`. Zajištění je provedeno pouze průběžným ocelovým lanem bez (asi až 2 vyjímky) dalších umělých pomůcek. Jištění se vyznačuje obrovskými rozestupy mezi jednotlivými ukotveními. **Na vrcholu** jsou zachovalé zbytky italských pozic, kříž a vrcholová knížka (45min). Sestup lehkou mírně exponovanou ferratou jištěnou opět průběžným lanem k chatě `Rifugio Calvi` (2167m, 45min). Na **sedle** nad chatou, kde končí ferrata, jsou pěkné zachovalé zbytky opevnění s několika kavernami. Při dostatku času lze pokračovat přechodem [[Monte Peralba]] nebo jinak sestoupit za 40min po vozové cestě k parkovišti. Vybavení -------- - helma - vybavení na ferraty - pohorky Poznámka: -------- Všechny časy jsou skutečné časy chůze z bodu do bodu (včetně krátkých zastávek na focení) s lehkým batohem a výškové údaje z mapy nebo výškoměru. Při odjezdu se projíždí v [[Sappada]] kolem budky, která vypadá jako pokladna ale nezdá se, že je používaná.

Monte Zermula, Tschemulkofel (2145m)

Přesto, že Monte Zermula nevypadá za sedla Lanza nijak úchvatně, jedná se o pěknou polodenní túru krásnou, nepřelidněnou krajinou, kolem italských pozic z 1.světové války.

Příjezd

Na Passo di Lanza (1567m) lze přijet autem buď z východu z Pontebba po úzké silnici značně různorodé kvality. Začíná po vcelku normální silničce, následují rozbité úseky, mosty přes řeku, serpentýny, prudká stoupání, perfektní nový asfalt z dotací EU a na závěr zase rozbitější úsek. Na sedlo lze vyjet i ze západu (kratší) z Paularo. Přímo na průsmyku je velká horská chata.

Cesta

Z průsmyku proti hotelu šipka Via ferrata M.Zermula, lesem a v závěru sutí k začátku ferraty (1h). Ta vede žlábky a po plotnách, je zajištěná průběžným lanem (velmi pěkné). Po dosažení hřebenu (1h20) se za 15min dosahne tranvatý vrchol. Všude kolem jsou zbytky italských postavení, bohužel ve značně poničeném stavu.

Sestup po jižním úbočí cestou 442 do štěrbiny Forca di Lanza (1834m) a poté po 442A do výchozího bodu.

Vybavení

• helma
• souprava na zajištěné cesty

Okruh v Kamnicko-Savinjských Alpách

Velkolepý třídenní přechod přes několik vrcholů po zajištěných cestách s lezeckými zážitky. Okruh lze různě modifikovat díky šikovně umístěným chatám a bivakům. Příjezd ------- Výchozím místem je velké parkoviště (zdarma) u **Dom v Kamniški Bistrici**. Což je při předpokládaném příjezdu ze severu poměrně komplikovaně přístupné místo ale nachází se přímo ve středu našeho okruhu. Údolí ústí až blízko `Lublaně` [[Ljubljana]] ale pokud jedeme ze směru [[Jezersko]]/[[Kranj]] lze přejet hřeben po trase `Cerklje`, `Apno`, `Šenturjska Gora`, `Sidraž`, `Mlaka`, `Kamnik`. Pozor v jednom úseku mezi `Šenturjska Gora`-`Sidraž` je v uvedeném směru poněkud záhadný zákaz vjezdu (jednosměrka) v určitých hodinách ve všední dny. Při cestě z [[Celje]] vede silnice přes `Gornji Grad`. Trasa ----- ==== 1.den Od parkoviště u jezírka (600m) - tzv. velký pramen - zpět 1,5km po silnici k začátku pěšiny (571m) směr `Slap Orlice`/`Kacbekov dom`. Cesta nejprve stoupá mírně lesem, za cca 45min je nepopsaná odbočka (široká cesta) k vodopádu, který ovšem 10/2009 měl málo vody. V blízkosti [[http://www.geocaching.com/seek/cache_details.aspx?wp=GCZPPN|geocache]]. Dále začíná pěšina prudce stoupat a klikatit se lesem. Značení je poněkud nejisté ale pravděpodobně je zde jen jedna stezka s mnoha zkratkami (I když je zde teoretická možnost dojít po lovecké cestě přes `Šraj pesek` přímo na `Kazbekov dom`, najít její začátek nebude ale pro cizince jednoduché, navíc je na ní údajně obtížnější nejištěný úsek). První část stoupání vyústí na vyhlídce s lavičkou abychom přechodem přes žlab pokračovali ve stoupání řídnoucím lesem a klečí až dosáhneme sedla `Presedljaj` (1613m, 2,5h z parkoviště). Následuje klečový výstup (`Čohavnica`), kdy se přetlačujeme občas s pružícími větvemi. Později se krajina otevře už lehce podél železných tyčí dojdeme na `Prag` (1911m), odkud už je pohled na rovný kotel **Korošica**, kde se později ukáže i chata **Kazbekov dom** (1h40min). Ještě předtím je možno odbočit k jezírku `Vodotočnik`, což má být rarita - jezero ne vápencové krajině. Od domu stezka stoupá jižními svahy **Ojstrice** a lehkým lezením za 1hod dosáhneme vrcholu (2350m). Sestup stejnou cestou k odbočce na štěrbinu `Škarje` (2141m), kterou dosáhneme za 1hodinu. Stezka dále stoupá vzhůru v blízkosti hřebene poté asi 2x nahoru dolu přes dvě tušené "Planjavy" ale ten pravý vrch **Planjava** (2394m) je až za 1h30min chůze (krátká odbočka k vrcholu). Krátký sestup ke křižovatce, kde se dáme vpravo, následuje sestup suťovými poli a žlaby k "hlavní cestě" `Korošica`-`Kamniško sedlo`. Ta po dosažení západní stěny začné prudce klesat a poté traverzovat stěnu, opatrně, traverzy zajištěny lany. **Kamniško sedlo** s chatou **Kamniška koča**(1864m) dosáhneme za 1h20min. Na chatě je přátelská atmosféra, mapy, průvodce, voda zdarma, i když nápis říká, že je nepitná, šéf ji vřele doporučil. Celkový čas 10h30min. ==== 2.den Od chaty stoupáme severními svahy `Brana` abychom poté sestoupili zase dolů do štěrbiny `Kotliči`. Jedná se nepříjemný částečně exponovaný úsek zajištěný většinou ocelovým lanem. Za deště a mokra i nebezpečný. Ve štěrbině se přelézá nahoru dolu kolem věží a poté už lehce východním úbočím **Turska hora**. Jedinou vyjímkou je prolézání skrz útvar `Sod brez dna` (Sud bez dna), kdy je nutno vylézt vzhůru podél ocelového lana (krátké). Vrchol 2251m dosáhneme za 1h45min. Následuje lehký sestup k hornímu okraji `Turski žleb` a poté vápencovým karem pod JV stěnu **Skuta**. Nejprve po kolících traverzujeme stěnu abychom velkým suťovým kotlem dosáhli nástupu. Lezeme přímo vzhůru po pevné skále (nádhera!!!)a po kolíkách stěnou až dosáhneme hřebenu, po něm exponovaně vpravo (ocelové lano) a dále opět vzhůru až dosáhneme vrcholu 2532m, což je kupodivu konec stěny, který celou dobu vidíme. Z `Turska hora` překvapivě jen 1hod45min. Sestup už vede chodeckým suťovým terénem kolem `Štruca`. Zde je šipka `voda` ale žádnou jsem na přelomu září/října zde neviděl. Dojdeme k odbočce na **Dolgi hrbet** (25min). Ten sice můžeme podejít karem ale jeho přelezení je zlatým hřebem dne. Tato nádherná hřebenovka začíná nejtěžším místem, kdy je nutno exponovaně slézt v sestupu do štěrbiny po několika kramlích vedoucích po břichu skály. Zhora vypadá těžší než to je. Následuje hřebenovka nahoru dolu s minimální ztrátou výšku přímo po hřebenu přes několik vrcholků. Nakonec prudce slézáme dolů, to je druhý nejtěžší úsek, exponováno, zajištěno lany a kolíky, dobrá skála a stupy. Za dobrou 1h dosahujeme **Mlinarsko sedlo**(2334m). Odtud můžeme sestoupit sk severu na `Češka koča` nebo zkrátit trasu a sestoupit karem na `Kokrsko sedlo`. Pokud je dostatek času pokračujeme na **Grintovec**. Opět přelézáme přes hřebenové věže a skryté štěrbiny až dosáhneme severní stěny, kudy nepříjemným chodeckým terénem (s jednou vyjímkou - vzdušné kolíky), Pozor na padající kameny (helma!) vystoupíme na vrchol (2558m) nejvyšší hory pohoří, slabá 1hod. Sestup klasickou cestou je velmi nudný (monotónní široká suťovo-kamenitá stěna), později erodovaná stezka, ale je to ideální závěrečný sestup dne, cíl je vidět a je to už pouze dolů (já 1h50min ale hodně pomaloučku s focením a svačinou) na **Kokrsko sedlo** (1793m) kde je **Cojzova koča**. U chaty se trochu pozastavím, na rozdíl od předcházející přátelské chaty je tato opakem. Snad je to tím, že leží na velmi frekventované trase auto-chata-vrchol-chata-auto ale 10/2009 zde nebyla tekoucí voda. Všechny kohoutky kromě nepřístupné kuchyně a splachovacích nádržek měly odmontované hlavice, takže bylo na další den nutno kupovat 1/2l vody po 1,10€. Za krajíc chleba si automaticky účtují 0,70€ (i když ho automaticky dávají k jídlu `jota` - ta byla tedy výborná - jako by byl jeho součástí), platí se za jídlo okamžitě, zmatky při placení-samozřejmě v neprospěch platícího. Žádné knižky ke čtení. Celkem 10hod. ==== 3.den Můžeme sestoupit podél nákladní lanovky k parkovišti nebo pokračovat dále na **Kalški greben**. Stezka vede od chaty po suťové hraně vzhůru, poté traverzuje suťový kotel abychom poté lezením stěnou (kolíky) dosáhli hřebene (30min). Odbočka vlevo nás za 10min dovede na nenápadný vrchol **Kalška gora** (2058m). Což je ovšem fantastický rozhledový bod, odkud máme celý amfiteátr před sebou. Za pěkného počasí se vyplatí i kdybychom se měli vrátit k chatě. Což bych zvážil, protože zbytek popsaného okruhu je úmorný. Vrátíme se na odbočku a buď můžeme pokračovat dolů a podejít tak `Kalški greben` přes `Kalce` nebo dále po hřebeni. Bude následovat nepříjemná stěrbina, zajištěná lanem a po chvíli ještě jedna, což bude nejtěžší místo celého okruhu. Jedná se o exponovaný sestup (cca 15m) do štěrbiny. Výborně zajištěno dvěma lany a kolíky (ale já osobně použil sebejištění, no aspoň jsem ho netáhnul zbytečně). Poté už většinou chodeckým terénem dosáhneme několika předvrcholů a nakonec vrcholu (2224m, 1hod). Výhledy na [[Storžič]] a kopce s lyžařskou oblastí [[Krvavec]]. Někde v `Kalce` je `Krvava lokev`, což je jezírko s červenou vodou. Následuje vyloženě chodecký terém po klečových planinách do sedélka (45min) a na **Vrh korena** (1989m, 30min). Pokračujeme dále směr `Mokrica`, po napojení na další cesty ovšem pozor na značení, zejména za mlhy, je zde několik cest, značení sporadické, kleč, stezky od dobytka. Správný směr je držet se co nejvíc vpravo (při pochodu na JZ) pod svahem `V.Zvoh` (sestup k jezírku). Já jsem šel po starém značení `Košutna`, které vedlo více vlevo a dovedlo mě k salaši s pěknou kapličkou. Údajně se dá sestupovat dále ale já jsem zatočil doprava ke kříži a poté pod stěnou (zajištěno lanem) se vrátil na původní trasu k jezírku kde je (pastevecká???) `koča Koren`. Značení ovšem i tady je bídné. Pokračujeme vpravo nad jezírkem, přehoupnem se přes vrchol, na odbočce vlevo. Následuje sestup k dalším salaším, kde se dáme zase vlevo, odtud je značení už jasné, kolem salaší, po louce, lesem, stále dolů do **Dolina Korošice** kde bude zprvu hodně kamenitá poničená cesta, která později vyústí na širokou prašnou lesní silnici. Pokud by zde bylo zaparkované auto nebo např. schované kolo, jednalo by se o dobrou variantu sestupu. Pokud ale je nutno dojít k výchozímu bodu pěšky bude se jednat o šlapačku nekonečným liduprázdným údolím než sestoupíme do hlavního údolí k řece `Kamniška Bistrica` (z `Vrh Korena` 4hod). Odtud stopem, autobusem nebo pěšky (lesem, ne po silnici, 50min) k výchozímu bodu. U `Naravni most` je uzoučká hluboká skalní soutěska **Predoselj**, ve které burácí řeka. Další zajimavostí se `Mali izvir` (malý pramen), který je poslední zastávkou před toužebně očékávaných parkovištěm, kde cesta končí. Celkem 9h30min. Těsně pod parkovištěm je odbočka k "mezinárodnímu picnic centru", hospoda ale i stolek s lavičkou a v nedaleké řece se nechá umýt. Vybavení -------- o voda o hůlky o helma o sebejištění (viz text) o mapa `Freytag&Berndt WK471 Kamniško/Savinjske Alpe` (1:50000) nebo pěkná slovinská `Grintovci` 1:25000 (cca 8€) o inkoust pokud si chcete orazítkovat vrcholovými razítky o spacák ani povlečení není potřeba, na chatách jsou deky i povlečení

Pokljuška soteska

Pěkná atraktivní soutěska, která může sloužit pro aktivní odpočinutí to náročných túrách. Soutěska je suchá a nalezneme zde kromě kolmých stěm také atraktivní vysuté lávky a průchod skalním tunelem.

Příjezd

Do městečka Krnica blízko Bled, odbočit směr Radovna (také malá směrovka Poklujška soteska) a následně po úzké cestě až ke spodnímu konci, kde je parkoviště. Při příjezdu z údolí Radovna se dá otočit na hlavní silnici (jinak prudká odbočka vpravo).

Vybavení

• na focení stativ

Storžič

Polodenní přechod přes `Storžič`. Příjezd ------- Z [[Tržič]] přes `Lom` a `Slaparska Vas`, kde končí asfalt a začíná vcelku dobrá prašná cesta, k `Dom pod Storžičom` (1123m), kde je parkoviště. Cestou se mine poněkud nejednoznačný zákaz vjezdu s doplňkovými tabulkami 'Neplatí pro vlastníky pozemků' a 'Na vlastní zodpovědnost'. Trasa ----- Od parkoviště vzhůru lesem po značkách směr `Stržič`. Po 10 minutách odbočka směr `cez Žrelo`. Pěšina stoupá prudce lesem a po okraji suťoviska dosáhne ústí strže - **žrelo** (jícen). Po její pravé části pravého vede výstupová trasa. První polovina výstupu spočívá v prudkém stoupání mezi klečí po vlhkých kamenech a kořenech, částečně zajištěno ocelovými lany. Druhá polovina je naštěstí už zajímavější, když se dostaneme nad zlom. Na závěr těsně před dosažením hřebenu pěkné lezení po plotnách (lana, kolíky). Také pozor na padající kameny od předlezců. Sebezajištění podle mě není nutné, jednak místa nejsou příliš obtížná a jednak např. v horní části je nezajištěný kluzký kout, rozhodně obtížnější než některé zajištěné partie. Z parkoviště na hřeben 1h30min. Většinou atraktivně po hřebeni, stále vzhůru přes několik předvrcholů, několik pasáží zajištěno kolíky, až se dosáhne hlavního vrcholu 2123m s křížem a žulovým pultem (45min). Sestupujeme na druhou stranu za kříž (pozor za mlhy, v blízkosti vrcholu začíná několik cest na různé strany) cestou přes `Škarjev rob`. Nejdříve vede nepříjemným rozlámaným terénem, později stezkou v kleči k lesu k odbočce k výchozímu místu (1650m, 1hod). Zde jsou dvě možnosti, buď se dáme naznačeným směrem a lesem dojdeme za 1h10min k parkovišti nebo pokračujeme dále málo chozenou pěšinou na `Javorniški preval` (1465m) a odtud (údajně po vozové cestě) k parkovišti. Vybavení ------- o hůlky o přilba Další zajímavosti ----------------- Cestou do `Tržič` možno udělat malou odbočku úzkou silnicí s několika tunely do **Dovžanova soutěska**, kde potok v jednom místě prudce padá přes obrovské balvany. Je zde parkoviště a vyhlídková stezka. Při hlavní silnici `Tržič` - `Ljubelj` je místo, kde byla za války **pobočka koncentračního tábora** [[Mauthausen]]. Je zde památník a popisy co kde bylo. Tábor byl spjat s ražbou strategického silničního tunelu pod Ljubelským sedlem.

Třídenní okruh kolem Triglavu

Velkolepý okruh kolem nejvyšší slovinské hory s mnoha krásnými výhledy. Vede jak frekventovanými stezkami tak liduprázdnými místy. Technicky vcelku bezproblémové, jediný problém kromě počasí může být těžký batoh ve spojení s velkým převýšením. Příjezd ------- Do [[Mojstrana]] a dále po šipkách `Vrata` k `Aljaževu domu` (1015m). Silnice je dobrá, nejdříve asfaltová a později prašná, v jednom místě je krátké 20% stoupání. Pod **Aljažev dom** je velké parkoviště (zdarma), které je ráno prázdné ale v průběhu dne se zaplní. Hranice Triglavskeho NP začíná hned za Mojstranou a tak je zde zakázáno přespávat (i v autech). To lze obejít a přespat v lese těsně za koncem vesnice (Mojstrana), kde se dá zastavit na velkém hliněném "odpočívadle". Trasa ------- ==== 1.den Od parkoviště po široké cestě kolem **Aljažev dom** k památníku padlým partyzánům v průběhu 2.světové války (obří plechová karabina, 15min). U ní vlevo přes řečiště, kde začíná značená `Tominškova cesta`. Cesta je značená červenými značkami a rychle lesem nabírá výšku. V místě, kde se přechází kamenný žlab (po 15min) značení žlabem ale stezka vede i za řečištěm (stará cesta). Dají se použít obě varianty, protože se výše opět spojí. Stezka dost prudce a nepříjemně stoupá (hlína, kameny, stromy), za mokra to bude dost klouzat a dolů to také není nic moc, hodí se hůlky. Po 1hod45min se dochází k **začátku jištění** (1795m). To je tvořeno buď ocelovými kolíky nebo průběžným lanem (dá se jít bez úvazů, helma se hodí i když cesta převážně vede horizontálně). Pěkné pohledy přes dolinu Vrata, k sedlu `Luknja` i do severních stěn Triglavu. Cesta nyní traverzuje svahy po místy exponovaných policích `Begunjského vrchu` a zároveň nabírá výšku, aby se nakonec spojila v místě **Begunjski Studenec** ve výšce 2140m (2h10min) s cestou `Prag`. Podle průvodce by zde měl být ve skále pramínek vody (neviděl jsem ho). Nyní zbývá vystoupat 15min sutí ke **křižovatce** (2290m), cesta doprava vede k `Triglavskemu domu` a doleva k `Staničeva koča`. Dáme se vlevo a po 45min chůze krasovým terénem dorazíme k **chatě** (2332m). Ačkoliv podle informací i podle průvodce má být otevřena do konce září, byla 19.9.2003 už zavřena. Naštěstí za ní je nově krásně rekonstruovaný zimní prostor se 4 lůžky (vyspalo by zde ale i 8 lidí). Co zde ale chybí je pramen vody, v blízkosti chaty lze ale nalézt zbytky sněhu a ten rozehřát. Zde je možno nechat věci (a zabrat si tak místo) a pokračovat od chaty na sever krasovou plošinou a přes místo `Begunjska vratca` (2341m) zprava obcházíme traversem `Begunjski vrch`. Za ním mohou být na stezce zbytky sněhu až do pozdního léta. Cesta je značena vybledlými značkami ale stezka je všude znatelná. Po dosažení hřebenu se stáčí vpravo a dosahuje vrchol **Rjačeva Glava** (2360m). Předtím je ale nutno překonat exponovaný traverz po ocelových kolíkách ve skále (průběžné lano). Za vrcholem následuje 2x sestup kolmým zářezem, jištěno lanem a kolíky. Ze shora se zdá těžší než ve skutečnosti je (použil jsem klettersteig set). Následuje další výstup nepříjemnou skalnatou sutí a po hřebeni a nakonec skalami na **Cmir** (2393m). Po celou dobu pobytu na hřebeni krásné výhledy přes dolinu Vrata. Návrat stejnou cestou až na `Begunjska Vratca`. Nyní je možno za 25min vystoupit chodeckým terénem na **Begunjski vrch** (2461m, rozhledy, razítko, knížka) a po návratu ještě na protilehlou **Visoka Vrbanova Špica** (2408m, 25min) a z ní pak za 15min z chatě. V celé oblasti je množství kamzíků. ==== 2.den Od chaty k jihu po šipkách `Kredarica`. Na cestě v severních svazích zbytky sněhu. Na hřebeni Kredarica zábradlí ale terén je lehký. Za 1hod se dojde k velké chatě **Triglavski dom na Kredarici** (2515m). Na umývárnách/WC možno napustit vodu! Za chatou je malá kaple, větrná elektrárna a heliport. Mírně dolů a poté po místy exponované cestě osazené ocelovými kolíky na **Mali Triglav** (2725m, 50min), pak po velmi ostrém hřebeni (zábradlí, za bouřky je to zde jeden velký bleskosvod, extrémně nebezpečné, mnoho pomníčků) a závěrečným výšvihem na vrchol **Triglavu** (2864m, 30min). Jelikož všechny cesty jsou silně frekventované přilba se hodí. Sebejištění není nutné. Na vrcholu stojí ocelová raketka - `Aljažev stolp`, ve které jsou popsané hory, které jsou díky kruhovému rozhledu vidět. Cesta pokračuje dále k jihu sestupem (lana) **Triglavska škrbina** (2659m). Vlevo se dá sestoupit k `chatě Planika` a vpravo pak prudce nepříjemným suťovým žlabem a poté místy exponovaným traversem (lana) dosáhneme náhorní planiny **Triglavske podi** (2550m, 1hod z Triglavu). Zde je křižovatka cest, vpravo se dá jít těžkou `Bambergovou cestou` na sedlo `Luknja`. Vpředu jsou zbytky bývalých kasáren `Morbegno` a vlevo vede po náhorní planině cesta k chatě **Tržaška koča** (2151m, 1hod). Na chatě opět není voda a v okolí ani zbytku sněhu. Na chatě nechat věci a na lehko stezkou, která začíná přímo u noclehárny, je možno dosáhnout za 1hod10min **Kanjavec** (2568m, knížka) s výhledy na Triglav a k jihu na `Gribarice`). Cesta vede krasovou krajinou a pouze na jednom místě pod vrcholem se vystupuje asi 20m koutem (lano). Z vrcholu nejprve po hřebeni k východu a poté sutí do **sedla** (2380m, 30min) pod výraznou horou `Mišeljski konec` a dále sestup suťovisky k severu na `Dolič` (2164m) a k chatě (1h20min z Kanjavce). ==== 3.den Dlouhý sestup po transverzále chodníkem směrem k dolině `Zadnjica`. Za 1h20min se dosáhne (1470m) konečně odbočky na sedlo `Luknja` (1758m). K jeho dosažení je bohužel ale třeba znovu vystoupat po chodníku 300m. Na **sedle Luknja** je křižovatka cest, zprava přichází `Bambergova cesta` na Triglav přes `Plemence` a vlevo vede zajištěná cesta na [[Bovški Gamsovec]]. Do doliny Vrata se pokračuje seběhem prudkého suťového pole k lesíku, v němž se nachází velká bivakovací chatka **Bivak pod Luknjo** (1450m, 30min). Chatka je zamčená ale za chatkou je rezervoár na pitnou vodu (filtrovaná dešťová voda), kterou je možno v nouzi načepovat. Dále se pokračuje lesíkem až k odbočce na cestu `Prag` (1150m, 40min). Zde je další možnost nabrat vodu z potoka, který se za několik desítek metrů dále ztrácí. Za dalších 40min se dorazí na **parkoviště**. Vybavení -------- - povlak na chaty / spacák - helma - hůlky - vybavení na ferraty není nezbytné (místní ho ani moc nepoužívají) - voda (v celé oblasti je minimum vody!)

Třídenní okruh s vyvrcholením na Škrlatici

Pěkný okruh přes několik dvoutisícovek s vyvrcholením na druhé nejvyšší slovinské hoře Škrlatici a kruhovými výhledy nejen na protilehlý Triglav.

Příjezd

viz. Třídenní okruh kolem Triglavu

Trasa

1.den

Od parkoviště po široké cestě kolem Aljažev dom k památníku padlým partyzánům v průběhu 2.světové války (obří plechová karabina, 15min). Poté postupně stoupáme přes Bukovlje (vysokohorský listnatý les) a pak sutí na Sedlo Luknja (1758m, 2h). Poslední voda je buď v potoku nebo u Bivaku pod Luknjo.

Odtud stezka vede vprava a začíná nabírat výšku. V jednom místě není pokračování úplně jednoznačné, já jsem osobně přehlédnul značení vlevo a vydal se po pěšině fantasticky exponovaným traverzem zhruba v místech nad bivakem. Po traverzu stezka mizí ale dá se vlevo po strmých travnatých svazích přímo proti vrstevnicím dostat zpět na stezku. Závěrečný krátký úsek na Bovški Gamsovec (2392m, 2h) se doleze po skalách.

Pokračujeme kousek zpět a pak zářezem podél ocelových lan na sedlo Dovška Vratca (2180m, 30min) a poté krasovou krajinou k Pogačnikov dom (2050m, 40min). Mimo sezónu zimní prostor pro min. 16 osob nad lanovkou. Podle nápisů by voda měla být (15-30min) směrem do doliny Trenta, nevím.

Pokud je dostatek času a sil je možno zdolat např. Pihavec (2419m) se značně odmítavou západní stěnou (v říjnu už byla prudká stezka podle všeho pod sněhem) nebo Stenar (2501m), který má naopak z této strany suťoviska.

2.den

Necháme si přebytečné věci na chatě a jdeme směrem na sedlo Planja, nejprve se traverzuje pod mohutnými srázy Razor a pak úmorně po skalách a sutí až na sedlo (2349m, 1hod). Zde dále podle šipky Razor sutí, kolem velké jeskyně a poté znovu suťovým žlabem do sedélka odkud jsou krásné pohledy. Odtud pokračujeme traverzem vlevo až pod západní stěnu odkud pilířem dosáhneme hřebene těsně vedle vrcholu (2601m, 1hod). Pilíř je v zastíněné straně, pozor na sníh a námrazu.

Sestuupíme stejnou cestou na sedlo Planja (30min) a nejprve lehkým lezením, poté po nakloněném plató za 20min dosáhneme vrcholu Planja (2453m). Ač nižší než protilehlý Razor je zde k vidění vysoké skalní okno (most) a samozřejmě rozhledy.

Vrátíme se stejnou cestou na Pogačnikov dom (45min) a už se všemi věcmi pokračujeme stoupající stezkou na Križ. Ta vede vysoko nad modrými jezery (Kriško jez.), v závěru letecké pohledy do doliny Krnica, strmý výstup na hřeben (1h15min), po kterém lehce ze 15min dosáhneme vrcholu Križ (2410m). V závěru je nutné se prosoukat úzkou štěrbinou. Odtud je už také vidět cíl dnešní cesty Bivak IV. Vrátíme se tedy zpět po hřebeni a sestoupíme dále nejprve stezkou, pak krasovou krajinou se závrty (1hod). Pozn. lze se k němu dostat i sestupem stezkou (pozor na sníh) sutí mezi Stenar a Križ ale touto cestou se podejde a je nutné znovu vystoupat.

Bivak pro min. 8 lidí je podle zápisů v knize v sezóně poměrně dost frekventovaný, voda zde není ale zato myši ano (špunty do uší) a v sezóně i ovce.

3.den

Zbytečné věci necháme na bivaku a jdeme stezkou na SV pod srázy Dolkova špica až do suťového kotle pod Škrlatica. Jím je nutno se velice namázaně vyškrábat až ke skalám, kde začíná zajištěná cesta. Ta traverzuje stěnou doprava (komín, zářez, stěna, exponovaný traverz po kolíkách) a po dosažení hřebene pak lehce ale zdlouhavě až na vrchol s moderním křížem (2740m, podle zápisů v bivaku borci za 2hod, já osobně 4hod). Ten je vidět až v poslední okamžik, celou (dlouhou) cestu tedy netušíme kdy už bude (trápení) konec. Celou cestu se otevírají krásné rozhledy.

Sestup stejnou cestou na suťoviska (1h10min) a pokračovat zpěk k bivaku (1hod) nebo lze vystoupit do suťového sedla, slézt Dolkova špica a vrátit se kolem ní v závěru stejnou cestou jako 2.den.

Od bivaku se sestupuje zpět k Aljažev dom stále prudce klesající stezkou (1h30min).

Osobně bych tudy nechtěl jít nahoru, stezku permanentně a namáhavě stoupá (les, koryto, kamenný žlab) a ani se neotevírají žádné zajímavé výhledy. Kupodivu ani zde není voda.

Vybavení

• hůlky
• pro výstup na Škrlaticu helma a vybavení na ferraty
• voda! (já měl 3.5l a jedno pivo)

Vodopády na potoku Martuljek

3-4 hodinová vycházka malebným lesem k pěkným vodopádům. Vhodná jako odpolední přídavek po brzkém návratu z několikadenní túry. Kontrastem proti vyšším polohám je svěží les a dostatek vláhy. Příjezd ------- Přes [[Kranska Gora]] nebo [[Mojstrana]] do `Gozd Martuljek`. Před zatáčkou k mostu přes `Sava` (při cestě z Kranjske Gory) odbočit vpravo na úzkou silnici (kolmo k hlavní). Cesta ústí na poměrně velkém parkovišti (na rozcestí vpravo, zdarma). Trasa ----- Od parkoviště (750m) po šipkách k vodopádům (`Slap I a II`) vozovou cestou poměrně prudkým stoupáním lesem. Po 30minutách se projde kolem odbočky ke spodnímu vodopádu ale ten až na zpáteční cestě. Další odbočka vlevo je k chatě/občerstvení `xxx pri Ingote`(studánka). Stále po šipkách k hornímu vodopádu, ke kterému se dojde asi za 1,5 hod od parkoviště (1145m, nikoliv 900m jak je uvedeno `Klettersteig Atlas od Paula Wernera`). Pod vodopádem je nutno přejít potok, vystoupat sutí ke žlabu. Kolmým (cca 20m) žlabem (ocelové lano) přímo pod paprskový vodopád (na focení nic moc, stříkající voda). Zpět stejnou cestou až k horní odbočce k chatě. Cesta k ní vede přes potok kolem horského kostelíka. U bufetu pitná voda a nádherný pohled do horského amfiteátru (Špik, Oltar, Dovški Križ, Kukova Špica, atd.). Nejlepší pohled navečer ale ne zase tak aby byla spodní část už ve stínu. Dále po široké cestě a u odbočky ke spodnímu vodopádu se dáme vpravo. Proti vodopádu je dřevěná lávka, ze které je překvapivě pěkný pohled na vodopád (objektiv 28mm). Dále přes potok a po proudu dolů. V 9/2003 zde byla stržena pravobřežní cesta. Po kládách se přecházel potok na levý a posléze na pravý břeh. Za vysokého stavu vody by to byl asi trochu problém. Po pěšině a posléze cestě se dojde zpět k parkovišti (od horního vodopádu 1h10min). Vybavení -------- - lehké pohorky - nic zvláštního není třeba - vody je zde dostatek (až moc)

Wolayer Kopf (2472m)

Celodenní túra na hraniční vrchol s pozicemi z 1.světové války.

Příjezd

Z hlavní slinice Sappada Ovaro odbočit ve Forni Avoltri a po široké silnici do Collina, kde je pěkný kemp (http://www.campingcollina.it/). Kemp se nachází až za vesnicí kousek pod chatou Tolazzi ve výšce cca 1300m.

Trasa

Výstup začíná za mostkem, kde jsou nějaké budovy a pramen. Orientace je problematická. Buď se dá jít po vozové cestě vlevo, která se pak stočí vpravo nebo zkratkou po schůdkách. Z cesty se dá po pár minutách sejít vlevo kolem salaší a lesem až se narazí na značenou cestu 176. Po ní pokračujeme vpravo a nahoru. Špatná volba je vlevo přes potok. Pokud se neodbočí s salaším, vozová cesta nás dovede za 10min na cestu 176 také.

176 stoupá nejprve prudce lesem a poté pastvinách k salaším Chianaletta (1814m), odtud vlevo na hřeben, kterým stále stoupáme vzhůru. V dáli se objevují staré baráky, ke kterým dorazíme po zdolání suťového svahu. Na hraniční hřeben z druhé strany vedla kolmou stěnou via ferrata ale ta je 9/2012 odinstalována.

Pokračujeme obtížněni skalami vlevo až do místa kde překonáme hřeben a konečně uvidíme cíl cesty Wolayer Kopf. Závěrečný úsek vede po nepříjemných suťových skalách až na vrchol, ze kterého jsou výhledy směrem na Wolayersee, masív Hohe Warte i na druhou stranu na Monte Peralba s prameny Piavy. Výstup cca 3h15min.

Sestup stejnou cestou (2h15min) nebo cestou 141 do vsi Collina.

Vybavení

• hůlky

Dvojdenní okruh v Schladminger Tauern s výstupem na Hochgolling

Nádherný okruh s vydatným převýšením a dalekými rozhledy z nejvyšší hory celého pohoří. Na rozdíl od blízkého vápencového pohoří Dachstein, je pohoří tvořeno krystalickými horninami, s dostatkem vody, dravými potoky, vodopády, vysokohorskými jezery.

Příjezd

Do Schladming ležícím na silnici Liezen-Radstadt, odbočit na Rohrmoos, Untertal a na parkoviště Reisachfälle(zdarma) na konci slepé silnice.

1.den

Od parkoviště (1079m) k jihu po vozové cestě až dolní stanici nákladní lanovky (Unt.Stegeralm) a pak stezkou k už z dálky viditelné chatě Gollinghütte (1641m, cca 90min), která se vypíná na skalním prahu. Zde je vhodné si nechat zbytečné věci pro nocleh a rezervovat si místa na noclehárně (v zářijovou sobotu zde bylo pěkně narváno). Ačkoliv to není přímo chata Alpenverrein, platí zde slevy na průkazku. V jídelně si přečtěte rekordy výstupu na Hochgolling abyste se měli s čím srovnávat, rekord je kolem 53minut!

Od chaty podél potoka na pastviny Ob.Steinwenderalm (1705m) pod severní stěnu, kde jsou krásná místa na stanování. Zde začíná stoupání (stezka, poté kamenná pole) na sedlo Gollingscharte (2326m, 2hod), ze kterého se začnou otevírat pohledy na ledové Vysoké Taury.

Za sedla pak skalnatou stezkou západní stěnou poměrně ostře vzhůru až k rozcestí (2500m). Vlevo se pokračuje k vrcholu přes hřeben Nordgrat, vpravo po normálce Normalweg. Cesta přes Nordgrat je mnohem zajímavější a nabízí lehké lezení přímo na hřebeni po pevné skále. Je méně frekventovaná než normálka, která naopak šplhá vzhůru přes žlaby poměrně nepříjemnou stezkou s volnými kameny. Doporučuji výstup po Nordgrat a sestup normálkou. Na vrcholu Hochgolling (2862m, 2,5hod) je závětří, kříž a nádherné kruhové rozhledy, Totes Gebirge, Dachstein, Gossaukamm, Tennengebirge, Ankogel, Montasio, Jalovec, Mangart, Triglav, atd.

Sestup k chatě stejnou cestou (2x1,5hod pomalé chůze). Celkový hrubý čas z parkoviště až zpět na chatu cca 11hod.

2.den

Přímo od chaty přes potok směr Greifenberg, Preinstallerhütte. Ráno půjde touto cestou pravděpodobně většina spolunocležníků, takže je možno si zazávodit. Nejprve je třeba nastoupat výšku k jezeru na Greiffenbergstelle (2450m, 2hod) a odtud pak ještě 30min na vrchol Greifenberg(2618m). Opět krásné kruhové rozhledy ale nyní také pohledy na sever na Klefferkessel s množstvím jezer a jezírek.

Sestup pokračuje na V a SV do kotle Klefferkessel (35min). Zde je možno buď zvolit cestu přes Breite Scharte a Waldhorntörl (2283m) s možností výstupu na Waldhorn (2702m) nebo kolem jezer na Klefferscharte (30min) a odtud prudce dolů k potoku (1850m, 45min), kde se obě cesty opět setkávají. Za dalších 30min se dojde k velké Preintalerhütte (1657m). Patří stejné společnosti Alpine gesellschaft Preintaler (http://www.preintaler.at/) jako Gollinghütte.

Sestup pokračuje pod nákladní lanovkou na Kotalm (1420m) a poté dlouhým údolím až k jezeru Reisachsee (1338m, přes 1hod). Odtud je možno sestoupit atraktivní cestou (zdarma) s vysutými lanovými mosty a železnými žebříky soutěskou podél vodopádů Reisachfälle. Atraktivní cesta byla dokončena v roce 2005. V klidu až na parkoviště za 1hod. Celkový hrubý čas 10-11hod.

Vybavení

• teleskopické hůlky
• pohory
• měl jsem helmu ale nutná není
• (nejen) na chatách je pitná voda

Obertauern - Hundskogel

Několika hodinová procházka na vyhlídkovou horu nad [[Obertauern]]. Hodí se pokud se přes [[Obertauern]] objíždí severní dálniční tunel na tauernské dálnici `Salzburg-Villach` pro vyplnění času a odreagování od cesty. Příjezd ------- Ve středu `Obertauern` (1750m) odbočka mezi hotely. Za hotely několik parkovišť. Trasa ----- Po asfaltce kolem jezera `Hundsfeldsee` a lanovek na `Seekaralm` (1800m). Po svahu na hřeben do `Seekarscharte` (2022m). Po hřebenu kolem horní stanice lanovky na **Hundskogel** (2239m) s vrcholovým křížem a knížkou. Sestup pokračováním do štěrbiny a dolů po svahu. Dále po sjezdovce a svahy směrem k parkovišti. Čas 2,5-3 hodiny.

Passo Stalle/Staller Sattel (2052m)

Tyrolské sedlo na hranicích Itálie a Rakouska.

Na italské straně je provoz řízen semaforem mezi sedlem a městem Anterselva (biatlonové středisko). Do Itálie se jezdí 6-22:15 vždy čtvrthodinu po celé (0-15), z Itálie pak čtvrthodinou po půl (30-45). Přes noc zákaz průjezdu.

Dachstein

Dvoudenní okruh s přechodem ledovce a zajištěnou cestou na marketingovou třítisícovku. Příjezd ------- Po dálnici na [[Linz]], Voralpenkreuz, [[Kirchdorf]] (už je dostavěná další část dálnice, která ale vede téměř stále v tunelech), před tunelem `Bosruck` (placený a stejně moc času neušetří) sjezd `Spital/Pyhrn`, přes průsmyk `Pyhrnpass` (945m) do [[Liezen]], proti proudu řeky Enns až do [[Schladming]], zde stoupání do [[Ramsau]] a dále po placené silnici k `Türlwandhütte` (1702m). Velké parkoviště (zdarma) pod lanovkou. (z Prahy 2 x 420km). Silnice se platí při odjezdu (7/2003) a stojí 7EUR za auto. Mýto se vybírá do cca 18-19 hod. Cena mýta je v ceně lístku na lanovku `Gletcherbahn` (i jednosměrného)!!! Lístek si mýtný procvakne kleštěmi. Trasa ----- ==== 1.den Lanovkou na **Hunerkogel** (2687m), odtud cestou po ledovci (vyjeto rolbou) k východní ostruze Dachsteinu. Zde začíná zajištěná cesta. Prvních skoro kolmých cca 15m není zajištěno lanem ale jsou zde kolíky a skoby (někde dost daleko od sebe). Na krok přes okrajovou trhlinu to chce dlouhé nohy. Po tomto morálovějším nástupu už průběžné ocelové lano až k širokému traverzu, který vede pod vrchol. Závěrečný výstup je jištěn opět jen skobami (padající kameny!) ale není tak těžký jako nástup. Na **vrcholu** je vrcholový kříž s knížkou. Sestup na západní stranu je jištěný lanem a je lehký. Vyloženě nepříjemný je závěrečný sestup sutí k ledovci `Gosaugletcher`. Jednak padají kameny ale hlavně pod sutí je už led. Ledovec se traverzuje na SZ pod `Mitterspitz`. Zde je kamenné pole, kterým je nutno projít (mužíci, asi sundat mačky). Dále ke konci ledovce (zde je možno sutí pod `Scheebergwand` se napojit na cestu 601,614, držet se vlevo, nesejít pod skály morény!!!) a dále po jeho moréně (značeno mužíky). Ta se pod ledovcem traverzuje na sever až se dojde k chatě **Adamek hütte**. ==== 2.den Po cestě 601,614 se obchází údolí po moréně ledovce k jihu (červenobílé značení, 45min). Zde je nutno vystoupit po skalách nad morénu, kolíky a lano. Prvních kolmých 10m je poměrné morálových ale dále je to už lehké. U `Torsteineck` se ztratí výška (kolíky a lano) a pak sutí do `Windlegerscharte` (2438m). Odtud dlouhý sestup (1hod) karem sutí a přes skalní prahy (lano) až do 1900m. Pod skalami vlevo cestou 617 do sedla **Tor** (2023m). Sestup po cestě resp. sutí a pak po vrstevnici pod jižními stěnami na turistickou chatu `Dachsteinsüdwandhütte` (1871m). Odtud pěšina k parkovišti. Varianty -------- - Výstup těžkou ferratou **Der Johann** jižní stěnou Dachsteinu k `Seehalterhütte` - cesta 615 na Hunerkogel vedoucí pod lanovkou Časy ---- - Hanerkogel-Dachstein 2,5hod (čeká se při míjení a ve frontě) - Dachstein-Adamekhütte (daleko méně frekventovaná) 3hod - Adamekhütte-Windlegerscharte 2hod - Windlegerscharte-Dachsteinsüdwandhütte 3hod - Dachsteinsüdwandhütte-parkoviště 30min Lanovka Türlwand (1702m) - Hunerkogel (2687m) --------------------------------------------- V létě jezdí od 7:50 po 20minutách. Cena 15EUR za jednu jízdu. Sleva na AV není :-( Vybavení ======== o hůlky o helma, cesta na Dachstein je frekventovaná a prudká, tudíž kamínky padají o mačky, lano, cepín o soupravu na zajištěné cesty, exponovaná místa lze na cestě východní ostruhou odjistit klasicky o smyčka, skoby jsou místy daleko od sebe o voda o povlak pro spaní na chatách

Dvoudenní přechod přes Watzmann

Přechod druhé nejvyšší německé hory se známou 2km východní stěnou. Příjezd ------- Do [[Berchtesgaden]] a pak dále do [[Königsee]], kde je mamutí placené parkoviště (3EUR na den). Platí se při příjezdu, pokud se přijede v noci tak je tím pádem zdarma. Trasa ----- ==== 1.den Z parkoviště (605m) k jezeru ke a poté vpravo kolem výtoku k mostu na druhou stranu. Zde po šípkách na `Watzmannhaus` podél sáňkařské dráhy a poté vozovou cestou strmě lesem. Lze jít přímo na skupinu chat `Kühroint` (1420m, 2,5hod, voda, restaurace) nebo z odbočkou přes `Grünstein` (1304m, s níže ležící chatou). Z vrcholu je pěkný letecký pohled na údolí, jezero a skupinu Watzmann (odpoledne je ale v protisvětle). Na Kühroint se pak dojde mírně stoupající lesní cestou a pak po prašné silnici. Z Kühroint asi 20min odbočka k vyhlídce `Archerkaznel` (1342m) s pohledem na jezero. Z Kühroint se pokračuje nejprve lesem (`Falzsteig`), po louce na `Falzalm` a nakonec klikatou stezkou na `Watzmannhaus` (1914m, 2hod, voda na WC). Odtud začíná stoupání severním úbočím na severní vrchol, technicky jednoduché, jedno místo zajištěno řetězy, začátkem léta zbytky sněhových polí. Výstup na **Hocheck** (2651m) trvá cca 2,5hod. Na vrcholu je stará dřevěná chata bez oken (nové připraveny k osazení 6/2004), s ledem na podlaze a pryčnou na přespání (pro cca 2 ležící lidi). Není zde žádné nouzové vybavení a ochrana před bouřkou, hluk pokud fouká vítr. ==== 2.den Přechod na nejvyšší střední vrchol **Mitelspitze** (2713m, 30min) je zajištěn řetězy. Na konci června zde bylo bezproblémové sněhové pole a pod vrcholem ledový kout. Vše ale zajištěno průběžným lanem. Klettersteig set není bezpodmínečně nutný. Z vrcholu pohled na jezero a do východní stěny. Pro nestabilní počasí jsme se museli vrátit stejnou cestou jinak: Při stabilním počasí přechod na **Südspitze** (2712m, 2hod) bude náročnější než na Mitelspitze a pak dlouhý sestup k `Wimbachgries Hütte` (1327m, další 4hod) a přes sedlo `Trischube` (1700m?) a sestup k jezeru a k `St.Bartholomä` (kostelík). Odtud lodí zpět k Königsee. Jednosměrná jízdenka 6,50EUR, 8-17hod (http://www.bayerische-seenschifffahrt.de). ==== Varianta Nástup v `Ramsau` u `Wimbachbrücke` a návrat údolím `Wimbachtal` (od Wimbachgries je to zpět 11km!). Vybavení -------- - spacák - karimatka - hůlky (2km nahoru a 2km dolů!) - helma - vybavení na ferraty není nutné pro Mitelspitze Poznámka -------- Stav z 6/2004

Gasäuse

Dvoudenní přechod v národním parku `Gasäuse` v `Ennstalských Alpách`. Příjezd ------- Od Prahy na Freistadt, Pregarten, Enns, Steyr, Altenmarkt, St.Gallen, Admont, Johnsbach cca 370km. Rakouská dálniční známka není potřeba. Parkoviště přímo u nástupu, resp. konce cesty. Pro návrat je dobré mít buď zaparkované druhé auto v `Johnsbach` nebo tam mít připravená jízdní kola nebo se vrátit taxíkem (16EUR za auto) nebo autobusem (zjistit si předem kdy a kam jezdí - kombinace s vlakem/stopem). Trasa ----- Doporučuji přechod ze severu k jihu. Z jihu je výstup zdlouhavější. Návrat je také jednodušší z Johnsbach. ==== 1.den Z `Kummerbrücke` cestou 660 nejprve lesem, pak po suti pod stěnu s vodopádem. Ten se obchází zprava lesem a strmě po hliníkových/železných žebřících. Poté cesta vede údolíčkem až k odboččce (663) na `Planspitze`. Opět lesem, pak kosodřevinou a pak po skalách na vrchol **Planspitze** s velkým křížem. Krásný pohled do údolí a na protější `Buchstein`. Sestup lehkým lezením směrem k `Patternscharte`. Zde doporučuji krátkou odbočku (30min) po `Patternpfad` do **Patternscharte** (a kousek za ní) kde se otevírá fantastický pohled do kolmých severních stěn Hochtoru. Zpět na křižovatku a pak dále stezkou až na **Hesshütte**. Při dostatku času a sil je možno zvládnout ještě `Hochzinödl`. Pokud sil už není tak aspoň výstup do sedla **Sulzkarhund** s kamenným psem (prasetem). V oblasti jsou kamzíci a pohled do `Sulzkaralm` s jezerem (večer je ale ve stínu). Na sedle křížek a knížka. ==== 2.den Od chaty kosodřevinou, pak sutí a poté lehkým lezením po skalách až na hřeben `Gugelgrat`. Cesta místy zajištěna lany. Potenciální možnost pádu kamenů shozených předlezci. Krásné výhledy na chatu a na východ. Dále po hřebeni po vrstvení až na **vrchol** s hliníkovým křížem a vrcholovou knížkou. Nádherný panaramatický výhled. Při dobré viditelnoti jsou vidět [[Vysoké Taury]], [[Dachstein]], [[Totes Gebirge]], atd. Prudký sestup rozlámanými kameny, lehkým lezením skalními pilíři a žlaby do kotle. Poté sutí, kosodřevinou a lesem na hlavní cestu E4/01/601. Ještě před napojením je možno udělat krátkou odbočku k památníku (značeno červeno bílým kruhem). V oblasti kamzíci. Po E4 pak širokou cestou lesem na pastviny a k silnici. Časy ----- - Kummerbrücke (572m)-Ebersanger-Planspitze (2117m) - 3h40 - Planspitze-Hesshütte (1699m) - 1h30 - Hesshütte-Sulzkarhund(1821m) - 45min - Hesshütte-hřeben Gugelgrat (cca 2200m) 1h30 - Hochtor (2369m) 2h - Hochtor - Johnsbach(850m) - 2h30 Vrcholy ------- - Hochtor 2369m - Planspitze 2171m - Hochzinödl 2191m Vybavení -------- o hůlky o helma (hodí se pro jistotu) o voda (pramen u Hesshütte, pod Sulzkarhund, potok na Wasserfallweg) o čepice o povlak pro spaní na chatách Pozor ===== Chata Hesshütte je frekventovaná, pro nečleny OEAV si raději zajistit nocleh předem

Loser

Nenáročná půldenní túra s malým převýšením a krásnými kruhovými výhledy ([[Totes Gebirge]] na východ, [[Dachstein]] na JZ) Příjezd ------- Z `Altausee` (719m) do `Ramsau` (854m) a po placené vyhlídkové silnici pod `Loser` (1600m). Mýto se platí v `Ramsau`. o 2.90 Euro za auto o 5.90 Euro za osobu (včetně řidiče) Trasa ----- Od parkoviště na konci silnice po cestě (256) k jezeru `Augstsee` a dále stezkou kolem konečné lanovky na **Hochanger** (1838m). Cestou krásné výhledy do na sever do stěn `Greimuth`. Na vrcholu se staví bouda. Z vrcholu sestup do sedla a poté stezkou (255) na stejně vysoký **Loser** s vrcholovým křížem a knížkou. Sestup zpět do sedla a pak zpět k silnici (255). Kolem chaty a jezera frekventované, dále už ne. Převýšení 300m, doba cca 2,5 hod. Vybavení ------- hůlky, pohorky Pro cyklisty ------------ Za mýtem prudké stoupání (20%?) pak je sklon snižuje aby se ještě několikrát zvýšil. Vzdálenost 7,5km. Nevím jestli cyklisté také platí za osobu. Poznámky -------- o sedačky v létě nejezdí

Nurracher Höhenweg

Fyzicky náročná hřebenovka přes několik vrcholů `Loferer Steinberge`. Příjezd ---- Ze [[Salzburg]] na [[Bad Reichenhall]], [[Lofer]], [[Waidring]] do [[St.Ulrich am Pillarsee]] (750m). Parkování u fotbalového hřiště (směrovka `Sportanlangen`). Jinde (včetně `Weissleiten`) je parkování problematické, soukromé pozemky u domů, ohrady. Trasa ---- Z parkoviště přes potok k lesu, kde začíná stezka (šipka `Schmidt Zabierow hütte`, http://www.schmidt-zabierow.at/), která stoupá příjemně lesem, rychle a relativně pohodlně nabírá výšku až na první z dálky viditelný bod `Heimkehrerkreuz` (2030m, 2h15m), poté po skalách, částečně zajištěno na `Seehorn` (2175m, 20min), sestup zajištěn lanem, trochu vzdušné (nejtěžší úsek celé trasy), dále ma `Schafleg` (2175m, 1h). Zde je rozcestí kudy lze dojít do údolí do [[Waidring]] popř. přejít ferratou přes `Rothörndl` (2395m) nebo vpravo pokračovat úbočím a poté namáhavě po vápencových strukturách (nejnamáhavější úsek) do sedla mezi `Rothörndl` a `Gr.Rothorn` (35min). Odtud už rychle dosáhneme další vrchol `Grosse Rothorn` (2409m, 15min), přejdeme na sousední `Östliche Rothorn` (2402m), sestup do `Ulricher Nieder` a dále vzhůru k rozcestí pro návrat do výchozího bodu (1h10min). Nejprve ale vylezeme na nejvyšší vrchol `Mitterhorn/Grosse Hinterhorn` (2506m, 20min, 7hod od nástupu včetně zastávek). Z vrcholu lze sestoupit `Schmidt Zabierow hütte` (1hod) nebo se vrátit zpět na rozcestí (další možnost sestup náročnou ferratou `Nackter Hund` dále na východ pravděpodobně není optimální). Zpět k rozcestí tedy 15min, vlevo k jihu sestup směr `Weissleiten`. Po chvíli míjíme nástup na pro mě poněkud záhadnou ferratu `Mitterhorn Klettersteig`, vedoucí trošku stranou od normální stezky. Sestup po nepříjemné drolivé skále a suti na skalách (kolena řvou, Fastum-Gel teče proudem) k rozcestí (2h10min) cesty vedoucí na `Wehrgruberjoch` (a `Nackter Hund` nebo `Schmidt Zabierow hütte`, dále klečí k lovecké chatce (1h10min, pitná voda), lesem do `Weissleiten` (50min, v lese u zdrojů pitné vody pro vodovod je pitná voda). Dále po silnici a lesní stezkou do `St.Ulrich` (45min), nutno přejít na pravý břeh potoka (nejasně značeno), protože jinak je nutno projít štěrkovnou (i když ani to nebyl navečer problém). Celkem 12hod (včetně zastávek), převýšení přes 2000m. Vybavení ---- Pokud nechcete jít ferratu `Nackter Hund` je ferratový set zbytečný, helma není nutná ale unese se třeba jako ochrana proti sluníčku :-). Hůlky! Vodu! Poznámky ---- - Přijde mi jednodušší a rozumnější jít v uvedeném směru (pokud nechcete `Nacker Hund`), protože stoupání ze `St.Ulrich` je znalelně milosrdnější než suťové z `Weissleiten` a ráno je v lese na západní straně příjemný stín. Nepříjemný úsek na `Rothorn` se jde ve výstupu. - Osobně mě superlativy popisovaná stezka nepřišla až tak extra - obydlené údolí, dlouhé nástupy, lámavé skály, pěkné výhledy k jihu na `Kitzbühler Alpen` a za nimi na hlavní alpský hřeben (`Gross Venediger`), ale třeba např. `Wilder Keiser` je v neatraktivním úhlu). - časy na tabulkách jsou naštěstí nadhodnocené, ve výstupu je překonat včetně zastávek i při "normální" chůzi, sestupové jsem měl ale pomalejší

Okruh kolem Gosaukamm

Třídenní okruh kolem rozeklaného vápencového hřebene Gosaukamm.

Příjezd

Z Česka směr Linz, Gmunden, Bad Ischl, Gosau, parkoviště Gosaubahn (záchody, voda).

Trasa

1.den

Parkoviště u Vordere Gosausee (937m), pitná voda, cestou 620 na Geblonzer hütte (1650m, 1h15m). Lze použít i kabinkovou lanovku (jezdí v sezóně cca 8:15-17:20). Dále je možno pokračovat buď normální cestou 503/628 vedoucí na Grosse Donnerkogel (2055m) a tím i hřeben ze západní strany (kosodřevina, vápenec, hlína) nebo ferratou Intersport, která vede ze SV strany. Ta začíná asi 15min od chaty. Udávaný oficiální čas je 3hod. Jedná se ale o těžkou ferratu C/D, zajištění je provedeno průběžným ocelovým lanem doplněným úsporně ocelovými kolíky. Skládá se ze 3.etap, mezi nimi ji lze vždy opustit stezkou na JZ. 1.etapa vzdušné lezení s několika traverzy, 2.etapa je z největší části prolézání přes kořeny kosodřeviny, smekající se skálu a závěrečný několikasetmetrový traverz po hladkých prudkých skalách většinou bez pořádných stupů. 3.etapa závěrečný krásný exponovaný skalní hřeben (D). Osobně jsem jí šel v pohorkách a s těžkým batohem, což asi není nejlepší nápad, traverz mě tak vyčerpal, že jsem 3.etapu už vzdal. Na vrcholu je kříž a vrcholová knížka.

Dále pokračujeme po cestě 631 (nur für geübte, několik lan na přidržení) do sedla Gaissriesen Scharte a zase nahoru na Steinriesenkogel (2015m), ze kterého zase dolů a po 10 minutách cca 30m do poslední štěrbiny pod Strichkogel, odkud už pak klesá sutí a posléze kosodřeninou na Stuhlalm (90min) a pár minut k chatě ÖEAV Theodor-Körner-hütte (1468m) s výhledem na mj. Grossglockner. Chata je proslulá výborným jídlem a také rodinnou atmosférou. Pitná voda zdarma ze speciálního kohoutku, noclehárna 6.5 EUR ÖEAV)

Je možno vystoupit i na další vrcholy Angerstein a Mandlkogel ale u nich je výstup a sestup stejnou cestou.

2.den

Cestou 601 po úbočí Bischofsmütze cca 2h45min na velkou chatu Hofpürglhütte (1705m). Cesta vede kromě jednoho prudšího výstupu víceméně po vrstevnici a otevírají se pěkné pohledy na Tennengebirge, Hochkönig i zasněžené vrcholy Vysokých Taur. Na chatě pitná voda zdarma.

Dále pokračujeme opět vrstevnicově asi 1h30min po jižním úbočí Gosauerstein (Lienzer Weg) až k rozcestí, odkud se prudce vystoupá (ve skále kousek nad rozcestím u cesty je jeskyňka, kde se dá schovat) do Riessgangscharte (1960m, 40min) (suť, skály, pozor na kameny!) a odtud vysokohorským vápencovým stále vzhůru terénem k nejvyššímu bodu na hřebeni (2280m, 1hod), odkud už by měla být vidět Adamek hütte (2196m). Cesta k ní trvá ale ještě 1hod30min neboť se nejdříve sestupuje do suťového kotle pod Kleine Gosau Gletcher, několik zajištěných míst (lana, kramle) a z něho opět kolmo nahoru (kramle, lana) a po moréně ledovce stylem nahoru-dolu k chatě. Chata je o víkendech velmi frekventovaná, pitná voda zdarma, noclehárna 9 EUR ÖEAV).

3.den

Sestup k jezerům buď klasickou frekventovanou cestou 614 nebo daleko delší cestou 652. Ta nenápadně odbočuje hned pod svahy Schreiberwand po vápencových plotnách a po chvíli se od ní odděluje cesta na Simony hütte. Cesta vede zelenou krasovou krajinou nahoru-dolu (minimální výhledy na hory), po více než dvou hodinách nekonečného klopítání přes různé útvary konečně ústí na cestu 613 (1717m, kousek níže je mohutný převis kde se dá schovat), která pak hodinu prudce klesá lesem k Hintere Gosausee (1154m). Odtud pak za 1h30min dojdeme po prašné silnici k parkovišti. Přímo na molu se dá vykoupat v jezeru a smýt tak ze sebe všechnu špínu a únavu.

Vybavení

• hůlky
• (soupravu na zajištěné cesty)
• (helma)
• voda je zdarma na chatách
• povlak pro spaní na chatách

Poznámka

U spodního a horního jezera se nacházejí 2 geokešky, další je na Austri Weg v JV části.

Okruh v Totes Gebirge

Třídenní okruh ve vápencových horách `Totes Gebirge`. Krásné prostředí a výhledy s možností modifikace trasy a dalšími vrcholy. Bohužel také velké převýšení, protože nástup je v malé nadmořské výšce. Příjezd ------- Od Linz po dálnici nebo po vedlejších silnicích do Pettenberg, Scharnstein, Grünau do Habernau. Zde možno buď nechat auto na parkovišti se stolky, nebo dojet až na konec silnice k `Almsee (Seehaus)` nebo třetí možnost odbočit vlevo a dojet k `Almtaler haus`. Jako nejlepší se jeví, pokud je k dispozici jen jedno auto, první alternativa, tj. nechat auto na křižovatce a minimálně jednu (zpáteční) cestu absolvovat stopem. Trasa ------ ==== 1.den ráno z parkoviště v `Habernau (Jagersimmerl)` (577m) po východním břehu potoka `Alm` a jezera `Almsee` (cesta M04, 404) (589m) k chatě `Seehaus` na jižním okraji jezera. Odtud nejprve vozovou cestou (213, 214) a pak pěšinou k rozcestí (808m), kde se odbočí vpravo na `Griesskarsteig` (213). Cesta nejprve stoupá svahem napravo, poté přetraversuje doleva aby nejprve sutí a pak po skalách dosáhla **Griesskarscharte** (1927m). Na skalách několik úseků zajištěno řetězy (jištění není nutné). Za sedlem se cesta proplétá vápencovými bloky a pak krasovou krajinou pozvolna klesá do oblasti `In den Wiesen`. Cestou byla vidět stáda kamzíků. Dále je třeba překonat krátkým výstupem po pěšině svah `Abblasbühel` (1850m) (201) aby se pak pokračovalo k neobývaným chalupám `Elmgrube` (1622m). Zde se cesta napojuje na magistrálu (01, E4, 201, 214). Po ní se poněkud zdlouhavým závěrečných úsekem dostaneme k **Pühringerhütte** (1637m). Zde pěkné pohledy na `Elmsee` a `Scheiblingkogel`. Na příjemné chatě pokoje nebo několik nocleháren. ==== 2.den Pokračujeme dále po magistrále, (pramen na skalách) za odbočkou vedoucí k `Almsee` (`Sepp-Huber-Steig`, 214) cesta stoupá do **Rotkögelsattel** (2000m) a dále se proplétá krasovou krajinou se závrty. Po mírném klesání následuje výstup na hřeben **Temlbergsattel**. Za ním pak dlouhé klesání místy přes sněhová pole (červenec) do soutěsky `Klinserschlucht` (1807m). Zde odbočuje cesta suťovým svahem k zajištěné cestě severní! stěnou - `Stodertaler steig` (převýšení 250m). Cesta je exponovaná, vede po kramlích a kolíkách a je velmi dobře zajištěna ocelovým lanem (úvazek s brzdou a helma). Cesta končí v sedle. Odtud se stezkou vystoupí na vrchol **Spitzmauer** s vrcholovým křížem. Sestup buď zajištěnou cestou nebo okolo dlouhou cestou (264, o hodinu delší), která nejprve traverzuje svah pod `Weitgrubenkopf`, pak prudce klesá suťovým žlabem a nakonec následuje dlouhý sestup po kaskádách plochých skal až se nakonec napojí na magistrálu. Po ní se pokračuje soutěskou a po sestupu se pak obchází kotel (místy po kluzkých skalách) až k velké chatě **Prielschutzhaus** (1420m). ==== 3.den Zpět po cestě až k odbočce na cestu 260. Po ní cesta stoupá úbočím `Brotfall` až na hřebínek ve výšce cca 2100m. Za ním následuje sněhové pole. Pozor za snížené viditelnosti. Je zde mnoho stop, které vedou doprava na sníh aby se pak postupně ztratily. Správná cesta (stopa) vede po levém okraji pole (tj. netraverzovat pole už dole) až nakonec traverzuje sněhové pole ve žlabu ze zvýšeným sklonem na skalní blok. Odtud cesta vede pěkně po skalách (ocelové lano, bez jištění, helma se hodí - možnost pádu kamenů uvolněných předlezci). Nakonec cesta přetraversuje vlevo a hřebene dosáhne v **Brotfallscharte**. Zde je možnost úkrytu v jeskyni. Dále se pokračuje ještě stále svahem vzhůru až k odbočce vlevo dolů na `Fleischbanksattel` (262). Při dostatku času, sil a počasí dojít vpravo na `Grosser Priel` (262, 260). Cesta klesá až ke křižovatce **Fleischbanksattel** (262) (2123m). Odtud krásný rozhled na kotlinu a `Temlberg`. Pokračujeme k severu sestupem strží `Fleischbänke` (215). Je nutno sejít několik mírných sněhových polí a několik skalních stupňů (3?). Stupně zajištěny lanem a žebříky. Tento sestup je náročnější než podle mapy vypadal. Na několika místech se hodí přilba. Po dosažení chaty **Welserhütte** (1815m) se pokračuje strmě dolů, nejprve stezkou a pak sutí až k hranici lesa. Dále lesní stezkou a nakonec mohutným žebříkem (chodníkem) končí v údolí u spodní stanice nákladní lanovky k chatě (942m) (krásné pohledy nahoru). Dále po prašné silnici (nekonečné!) k **Almtaler haus** (714m). Je zde je parkoviště s restaurací a tudíž provoz, takže je možno se stopem vrátit k autu. Časy ------ - Almsee - Pühringerhütte 5hod - Prielshutzhaus - Welser hütte 4hod - Prielshutzhaus - Pühringerhütte 5hod - Almtalerhaus - Welser hütte 3hod - Welser hütte - Pühringerhütte 5hod - Pühringerhütte - Welser hütte 4hod Varianty -------- o Při odpoledním příjezdu možno 1.den zkrátit výstup přes Sepp-Huber-Steig (214) o Těžkou zajištěnou cestou na Grosser Priel Bert-Rinesch Steig o Další vrcholy o Přechod k Welserhütte místo k Prielschutzhaus Vrcholy ------- ==== Spitzmauer 2446m Krásné rozhledy na sever na Grosser Priel. ==== Grosser Priel 2515m ==== Temlberg 2331m ==== Schermberg 2396m ==== Elm (2128m) Vybavení -------- o hůlky o soupravu na zajištěné cesty (pro Stodertaller nebo Bert-Rinesch steig) o helma (hodí se i jinde) o hodně vody (ve vápenci ji moc není) o čepice o případně věci na vaření o povlak pro spaní na chatách

Okruh ve Wilder Keiser

Přechod pohoří ze severu k jihu s výstupem na nejvyšší horu. Příjezd ------- Příjezd po placené silnici z `Grisenau` (3€, 8-17) na velké parkoviště na `Griesner Alm` (1050m). Trasa ----- Výstup po frekventovaní cestě vedoucí na `Stripsenjochhaus`. Pod posledním výšvihem pod chatou je odbočka na `Eggersteig` (1hod z parkoviště). Cesta vede zpět, překonává pilíř a sestupuje do kamenitého údolí mezi `Fleischbank` a `Predigstuhl` do míst, která by bylo možno zdánlivě dosáhnout náznakem stezky od kamene s pamětními deskami, který jsme míjeli na cestě z parkoviště. Nevím jestli je zkratka schůdná. `Eggersteig` stoupá kamenitým terénem až na sedlo `Elmauer Tor` (2072m, 1h40min), jištění ocelovými lany ale jedná se o chodecký terén. Ze sedla možno vystoupit neznačenou stezkou na západ na vrcholy `Karlspitze` nebo na východ na vrcholy `Goigner Halt`. Na `Hintere Goigner Halt` (2192m) vede značená stezka, občas zajištěná ocelovým lanem, vrchol je frekventovaný, ze sedla 45min. Lze výhodně spojit s výstupem na `Vordere Goigner Halt`(2242m), odbočka ze stezky na `Ht.GH`, značeno v dostatečné míře kamennými mužíky. Několik lezeckých míst, nejtěžší místa jsou v první části, v závěru výstup kamenitým svahem. Z `Ht.GH` 45min, liduprázdno. Sestup zpět na `Elmauer Tor` 50min. Ze sedla sestup k jihu nepříjemnou sutí až k začátku ferraty `Jubileumsteig` (45min). Ferrata v první části traverzuje po vrstevnici divokou rokli, prochází kamennou branou aby v závěru před chatou `Gruttenhütte`(1620m) dolu-nahoru překonala kamennou strž. Bezproblémové, průběžné ocelové lano, jedny ocelové schody a žebřík, za mokra bude asi hodně klouzat, 35min až k chatě. Díky suťovisku je fyzicky snažší přechod ze severu k jihu. Pro přenocování na chatě stezka vede pod jižní svahy, kde začíná ferrata `Gamsängersteig` (55min) na nejvyšší horu `Elmauer Halt` (2344m). Podél občasného jištění traverzuje svahy na sedlo `Rote Rinnscharte` (25min), a odtud rozlámaným terénem s nebezpečím pádu kamenů od lezců výše dojde ke klíčovému místu, vzdušnému výšvihu, dobře zajištěno. Místo lze obejít vlevo skrz studenou štěrbinu, kde se drží sníh, přes jeden převislý žebřík. Dále po hřebenu k nouzové chatce `Babenstuberhütte` (3 postele, žádně deky) a na blízký vrchol s vrcholovým křížem (se sedla 45min). Cesta je velmi frekventovaná, vyrazit brzo aby aspoň výstup proběhl bez čekání při míjení a za sníženého nebezpečí pádu kamenů a pro zabrání místa na vrcholu. Pokračovat lze přechodem zajištěnou cestou `Kaiserschutzensteig` přes `Gamshalt` k chatě `Hans-Berger-Haus` (936m), ale stinnou stránkou je (kromě obtížnosti) velká ztráta výšky. Totéž platí pro sestup z `Rote Rinnescharte` ferratou k severu. Méně namáhavě lze tedy pokračovat návratem stejnou cestou a pod začátkem ferraty (1h15min) traverzem suťoviskem k cestě na sedlo `Kopftörl`, kam vystoupáme podél lan skalním zářezem. V sedle krásný přírodní útvar s hlavním alpským hřebenem v pozadí (40min). Sestup k severu je bohužel velmi nepříjemný (hnusný) vede kamenným tobogánem, podél skal jištěn lanem. Naštěstí je málo chozené, takže riziko pádu kamenů není tak enormní. Fyzicky snaží je přechod ve směru jih-sever. Za hodinu sestupu dojdeme ke značené zkratce, která obchází svahy `Totenkirchl` (v jednom místě žebřík a lany zajištěný přechod strže), za 20min se napojí na širokou stezku, po které za 10min dorazíme na `Stripsenjoch`. Při dostatku času je dobré si udělat odbočku na `Stripsenkopf` (35+20min) s fotogenickými rozhledy z altánku na vrcholu. Ze sedla dojdeme po známé cestě za 1hodinu na parkoviště. Vybavení -------- - hůlky (do suťovisk) - helma - samojištění (většina lidí na Gamsängersteig ho nepoužívá) Poznámky -------- - krajinářsky vděčné, pěkné výhledy na alpský hřeben i na historické horolezecké cesty, rozumné převýšení - frekventované a nebezpečí pádu kamenů

Persailhorn

Bezproblémová celodenní túra nebo náročný přechod v "Kamenném moři". Příjezd ---- Na začátku vjezdu do města [[Saalfelden an Steinerner Meer]] z [[Lofer]] odbočka na [[Bachwinkl]], kde je u potoka velké lesní parkoviště (850m). Trasa ---- Nejprve po štěrkové silnici, pak po mostě přes potok a pěšinou lesem, popř. jinou stezkou pod nákladní lanovkou, na `Peter Wiechenthalerhütte` (1707m, 2hod, hodně frekventované). Odtud stoupáme k východu klečí rozcestí, vpravo traverz do jižního úbočí na ferratu. Další možností je pokračovat dále a vystoupit západním úbočím (údajně nechozené a ohrožené pádem kamenů) nebo ferratou v severní stěně (údajně trochu těžší než jižní). Všechny 3 cesty se spojí téměř na jednom místě ještě pod vrcholem, kdy následuje jedno těžší místo a pak výstup po hřebeni ke kříži a pak na vrchol (2347m, 2h30min). Výhledy hlavně k jihu a na sousední štíty, do "Kamenného moře" vidět není. Jižní ferrata je místy vzdušná, několik žebříků a stupaček, dobře zajištěno průběžným lanem, dopoledne první část je ještě ve stínu. Návrat stejnou/modifikovanou cestou nebo je možno pokračovat dále nezajištěnou značenou stezkou `Saalfeldener höhenweg` na `Mitterhorn`(2491m) a `Breihorn`(2504m) a přejít na `Riemannhaus` (2177m, 2hod) (nešel jsem, únava přemohla vůli). Celkový čas 8hod. Vybavení ---- - ferratový set - přilba - hůlky - voda

Přechod Kleiner Priel - Grosser Priel v Totes Gebirge

Vysokohorský přechod, prozatím info v němčině, bude doplněno po absolvování.

29 ÜBERSCHREITUNG KLEINER PRIEL - GROSSER PRIEL

1. Begehung - Gruber, Schmid 1904

Gratwanderung mit zahlreichen kurzen Kletterstellen (11)

Gratlänge: ca. 8 km, Aufstiegshöhenmeter: 1.200, Abstieg: 850 m dazu noch der Aufstieg zum Kleinen Priel (1500 m) ca. 4 Std. und der Abstieg zum Prielschutzhaus ca. 1 1/2 Std. Der Normalverbraucher sollte ein Biwak einplanen.

Abbruchmöglichkeiten bei Schlechtwetter: Krapfenscharte (3 Std. nach Hinterstoder) Arzlochscharte (1/2 Std. zur Welserhütte, 2 Std. Prielschutzhaus)

ÜBERSICHT:

Vom Kleinen Priel am Westgrat in Schrofen und über Felsstufen hinunter zu einem Abbruch, 5 m davor ist nordseitig hinunter eine Drahtseilsicherung in einen Kamin hinein, dann ausgesetzt abklettern (11). Oder abseilen 10 m. In der Nordflanke hin zur Scharte zwischen Kl. Priel und Schwarzkogel queren. Die folgende Platte querend nach rechts auf den Giebelfirst, zuerst rechts des Grates, dann links hinauf zum Gipfel des Schwarzkogels (1 Std.), Absteigen Richtung Norden, die untere Steilstufe links umgehen, direkt hinunter zur Scharte. Aufstieg zu einer mächtigen Gratschulter - die Gruberwand (2049 m). Abstieg Richtung Westen zur Scharte (1970 m), dann Aufstieg zwei Steilstufen rechts umgehend zum Gipfel der Angelmauer (2103 m - kleines Holzkreuz/1 Std.).

Nach Nordwest, später West oft auf und ab zu höherem Punkt mit Steinmann (2055m). Hinunter zu einer Scharte mit guten Biwakplätzen. Zum Teil waagrecht weiter bis vor einen steilen Abbruch. Links davor durch einen kaminförmigen Einschnitt nach Süden auf Steigspuren abwärts zur Krapfenscharte (1903 m - 3/4 Std.).

Von dieser tiefsten Einschartung des gesamten Grates über einen scharfen Grat nach Südwesten gestuft bergan und weiter Richtung Westen, die folgenden Türme teils überklettern, teils nördlich umgehen, in einem Linksbogen zum Nordgrat der Teufelsmauer. Rechts der Gratkante durch Riß (11) 10 m aufwärts, dann leichter werdend über Schrofen zum Gipfel der Teufelsmauer (2187m). über den zuerst grasigen, dann plattigen SW-Grat rund 50 m hinunter, bis er steil abbricht. über eine Plattenrampe (11) 30 m schräg rechts abwärts. In der Nordflanke umgeht man die letzten Grattürme und gelangt zu einem Sattel (2085m/2 Std.). über breiten Rücken bequem weiter zur Kirtagmauer (1 Std.). Hinunter nach Westsüdwest zur Einschartung 2075 m zwischen dem links liegenden Kirtagkar und der rechts steil abfallenden Hungerau. An der linken Seite des Grates hinüberqueren. Zwillingskogel und Kreuz läßt man nördlich liegen und steigt über grobes Blockwerk Richtung Süden ab. Kurz vor der Arzlochscharte einen Abbruch links umgehen und in die Scharte hinein (1 Std.).

Von der Arzlochscharte 50 m nach rechts queren über moosige, steile Platten zu einem Steinmann, weiter nach rechts in eine plattige Schuttrinne, 50 m empor und schräg rechts zu einer zweiten Rinne, die nach 100 m zum Fuße eines Plattenpfeilers führt. Hier 30 m aufwärts (II) und 15 m quergang nach rechts. Halbrechts 40 m hinauf zu Steinmännern. Auf einem Band nach rechts, durch einen Riß aufs nächste Band und in der rechten Flanke auf einen Gratabsatz. Wieder in der rechten Gratflanke rund 150 m bis zu schluchtartiger Rinne. Links der Rinne in eine Scharte. Die letzten Steilstufen links umgehen und weiter, eher östlich vom Grat, zum Gipfel des Gr. Priel (2515 m - II - 2 Std.).

Seisenbergklamm

Divoká soutěska spřistupněná lávkami. Soutěska začíná ve vesnici `Weissbach bei Lofer` na hlavní silnici `Lofer`-`Saalfelden am St.Meer`. Parkoviště u spodního vstupu. Otevírací doba 8:30-18:30 (květen-říjen), vstupné 3,50€, děti do 15 let 2€. Pokladna je u spodního vstupu, kdo by chtěl navštívit mimo otevírací dobu nebo zadarmo, horní konec soutěsky je otevřený s prosbou aby jste zaplatili u východu. Pro fotografování stativ a návštěva brzo ráno mimo davy. Návrat od horního konce stejnou cestou nebo vystoupit k silnici a obejít shora.

Traunstein

Dvě zajištěné cesty na **Traunstein** u jezera `Traunsee`. Túra na jaro s velkým převýšením na malé vzdálenosti. Vhodná jako náhradní túra při špatném počasí uvnitř hor. Nevhodná pro bolavá kolena. Příjezd ------- Z `Gmunden` podél východního břehu jezera `Traunsee` (ve městě kolem lanovky na `Grünberg`). Na konci slepé silnice neplacené parkoviště. Pokud je plné tak je možno parkovat podél příjezdové silnice. Trasa ----- ==== Naturfreundesteig o č. 419 o Vede v JZ západní stěně o Slušné výhledy o Frekventovaná o k nástupu z parkoviště několika tunely (410) nebo kolem tunelů po `Miesweg`. Ta vede po skalách a prknech podél jezera. Na pláži možnost koupání. o na cestu je zákaz vjezdu kol ale v praxi se moc nedodržuje o výstup 3 hodiny ==== Hernlersteig o č. 416 o vede v SZ stěně o hodně nudná a jednotvárná, zejména dlouhý naprosto monotónní sestup/výstup ve spádnici po vrásnění o nekonečný sestup lesem o výhledy na sever do předhůří o sestup 3 hodiny o výhledy do Z stěny ==== Vrchol Ve vrcholové oblasti dvě chaty **Traunsteinhütte** (1570m) a **Gmundner hütte** (1661m). Na vrchol `Traunstein` od `Traunsteinhütte` asi 15minut vápencovou krajinou (velký závrt). Na vrcholu železný kříž z vrcholovou knížkou. V dálce je vidět [[Grosser Priel]] a [[Spitzmauer]] na JV a [[Dachstein]] na J. Kromě 2 ferrat možno použít ještě třetí lehkou cestu v jižní stěně (412). Převýšení 1250m na krátké vzdálenosti Vybavení -------- Hůlky, pohorky, čepice. souprava na ferraty není nutná, pouze jedno exponované místo na cestě `Naturfreundesteig` (asi 8 kroků po železných stupačkách v kolmé stěně a prudší nástup). Helma se hodí ale není nezbytná. Použil jsem, protože jsem ji měl s sebou. Další ------ o v jezeru je možné koupání. Přístup na pláž přímo pod parkovištěm. o WC s pitnou vodou na parkovišti o další pítko u silnice k nástupu na ferratu (Naturfreundesteig) o nejsou zde stoly o frekventované parkoviště

Wilder Keiser - Lärchegg

3/4 denní okruh v méně frekventované části `Wilder Keiser`. Příjezd ------- Příjezd po placené silnici z `Grisenau` (3€, 8-17) na velké parkoviště na `Griesner Alm` (1050m). Trasa ===== Výstup po frekventovaní cestě vedoucí na `Stripsenjochhaus`, po 10minutách odbočka k `Fritz-Pflaum hütte`. Pěšina stoupá až k horní hranici lesa, kde se turisté trpícím momentální depresí z příliš lehkého batohu, mohou úspěšně vyléčit vynáškou dřeva k chatě. Stezka dále příjemně údolím `Gr. Griesner Tor` až k chatě (1h45min), ležící ve velém kotli. Chata je bez obsluhy a pro přespání je nutný AV-klíč. Pokračovat lze výstupem na `Ackerspitze`, přechodem na jih přes odmítavý `Kl.Törl` nebo zpět sestup skrz `Kl.Griesner Kar`. V případě poslední varianty za 30minut dojdeme k velikému suťovisku s velými mužíky, odkud stoupá "stezka" na `Lärchegg`(2123m). Výstup jistě ocení turisté milující stoupání v ujíždějící suti, kterou je nutno se vyškrábat až pod vrcholovou stěnu. Zde začíná výstup po drolivé skále občasné zajištěný lanem až do štěrbiny pod vrcholem (1hod). Stav 10/2010: Ovšem zde sesuv v prudkém žlabu způsobil zničení stezky a tudíž přechod exponovaného žlabu podél drolivé skály k dalším lanům velmi delikátní. Jedná se sice jen o pár kroků ale já to osobně neriskoval. Na tuto skutečnost vtipně stručně a nejasně upozorňoval papír umístěný pod kamenem uprostřed svahu, kdy už značnou část výstupu měl člověk za sebou. Sestup stejnou cestou a dále dolů skrz `Kl.Griesner Kar`. Zde si přijdou na své vyznavači takových lahůdek jako je prodírání se kosodřevinou, klopítání přes vždy kluzké kořeny proložené vápencovými odštěpy a bahnem, překonávání (suchých) potoků a strží, ujíždějící suť, na stezce podél skal vzhlížení vzhůru, jestli už letí kamenný pozdrav až k závěrečnému prudkému sestupu podél fixních lan. Nudné, prudké a i v sestupu dost namáhavé (1hod). Nakonec kousek po silnici zpět k parkovišti. Vybavení -------- - helma - hůlky

Briançon

Nejvýše položené evropské město (1321m) s historickým centrem a pevností na řece Durance, starý most vysoko nad řekou za pevností. Nejníže položené středisko lyžařské oblasti `Le Grand Serre Chevaliere`.

Grand canyon de Verdon

Jeden z nejhlubších kaňonů na světě na řece `Verdon`. Hloubka 250-700m, šířka 6-100m dole, nahoře 200-1500m, délka 21km. Výchozí bod je obec [[Castellane]], krajinou kolem kaňonu vede automobilový vyhlídkový okruh s krásnými vyhlídkami Příjezd ------- Přes obec Castellane cca 8km po silnici D952 směr `La-Palud-sur-Verdon` na parkoviště `Point Sublime`, slepá odbočka k řece, omezený počet míst. Zde začíná `Martelova stezka`, po betonových schodech a pak dvěma tunely, z nichž jeden je cca 700m dlouhý. Baterka se hodí ale dá se projít i ve tmě, protože tunel je široký, rovný, vysoký a má dobrý povrch. Občas má vytesána okna. Po stezce nad řekou se za 2hodiny dojde k žebříkům (echeles), po kterých je třeba nejdříve vystoupat a pak sestoupit k soutoku Verdonu s řekou `Mescla`. Zde se dá koupat. Návrat buď stejnou cestou nebo pokračovat dále 2hod a chatě `Maline` a pak zpět stopem. Link: [weblink:2000]

Ledové jezero Miage

Několikahodinová nenáročná procházka k ledovcovému jezeru s fantastickými výhledy na okolní hory. Příjezd ------- Autem do `Courmayer` přes centrum, v `La Saxe` odbočka do `Val Veny` (oficiálně zákaz zastavení přes noc pro spaní v autě). Úzká silnice končí závorou u `Visaille` (cca 1700m). Zde je možno podél silnice parkovat ale kdo dřív přijede stojí výš. Dál je silnice zavřená kvůli závalům. Cesta ----- Po silnici pěšky (nebo na kole) cca 45min k `Combal`, kde se údolí rozšiřuje. Pěšinou kolem salaší k moréně ledovce **Miage**. Sutí lze vyšplhat na jeho povrch a obejít jezero nebo sejít přímo k jezeru (2020m). Pod ním lze sledovat odlamující se kusy ledu, které s hukotem padají do vody. Další místo je na protějším břehu kde lze totéž pozorovat z nadhledu. Odtud je nádherný výhled na vrchol `Peutérey` a `ledovce Miage a Brouillard`. Poznámka -------- Po ránu je zde klid ale v průběhu dne mnoho lidí.

Vercors - Mt.Aiguille (2086m)

Kolem vápencového gigantu v pohoří Vercors. Příjezd ------- Po silnici `Grenoble-Sisteron` do `Clelles`, kde se odbočuje na silnici 120 vedoucí do `Chatillon-en-Diois`. Asi po 3km odbočka vpravo k památníku odboje z 2.sv. na `Donniere`. Dáme se touto cestou nebo odbočíme na následující odbočce přes vesnici `Chichilianne` (malá zajížďka ale trochu jiné pohledy). Obě silnice se setkají po cca 2km u trafostanice. Kousek za ní je restaurace `Richardiere`. Zde je možno pod stromy nechat na parkovišti auto. Nebo je možné pokračovat ve směru cedule `P` asi 300m po prašné cestě a nechat auto tam. Pozor: ačkoliv se to zdá neuvěřitelné tak jsem na vlastní oči viděl, že zde bylo vykradeno auto nechané zde celý den. Možná, že je lepší nechat auto už u restaurace, kde přeci jen nějaký pohyb lidí. Trasa ----- Z parkoviště (1040m) lesní cestou prudce nahoru až na sedlo `Col d'Aupet` (1627m) 1,5hod. Ze sedla směrem k hoře a pak sestup směr `les Granges et La Cotte`. V `La Cotte` úzkou cestou vpravo do osady `Les Pellas` (1100m, 1h20 ze sedla) a dále do sedla `Col des Pellas` (45min, +245m). Lesem 30min do dalšího sedla `Col de Papavet` (1428m). Cestou doprava sestup do `Trésanne` (cca 1200m, 40min). Nyní asi 1km po cestě směr `Ruthiere`, 250m před ní odbočit vpravo na lesní cestu. Po ní se dojde až skoro k `Richardiere` (1h). Celkový čas cca 6,5 hod Link: [weblink:2000]