Alta via Bepi Zac

Vysokohorská hřebenová túra vedoucí po frontových liniích z 1.světové války.

Příjezd

Sedlo Passo Pellegrino (1919m) na silnici mezi Moena a Falcade. V sedle je lyžařské středisko.

Trasa

Z parkoviště na sedle po cestě 604 k SZ na Passo la Selle (chata, 2529m, 1h30min). Naznačená cesta se ztrácí ve změti sjezdovek ale je jednoznačná. Za posledním vlekem končí oblast devastace a eroze.

Ze sedla po hřebeni většinou po vojenském chodníku (rakouské pozice) až na Costabella a dále stále po hřebeni až k italským pozicím, kde je v pozorovatelně vybudováno otevřené muzeum s emotivními fotografiemi ("hrdinský papá na obsazeném území - publikováno v rodinné ročence", "papá za několik dní - nepublikováno v ročence"). Stezka vede několika i poměrně dlouhými tunely ale svítilna není nezbytná, v místech pod hřebenem na severní straně může být zmrzlý sníh (říjen), několik zajištěných míst ale nepříjemný je jen jeden exponovější sestup na rozhraní rakouských a italských pozic. Z hřebenu 2 nouzové ústupové cesty k jihu a rekonstruovaná jeskyně z palandami z r.1916 (v 1.části). Po cca 3 hodinách zajištěná cesta končí a dál pokračuje zdá se už nejištěná ale značená cesta podle ukazatelů až k Forcella Uomo/Val Tasca což podle názvů nekoresponduje úplně s mapou Kompass. Sestup k výchozímu bodu nejprve sutí, loukách a nakonec sjezdovkách.

Samojištění není nezbytné, helma se hodí v nízkých tunelech. Umělé pomůcky byly obnoveny (2004).

Cima d'Asta (2847m)

Pěkná túra po starých italských vojenských stezkách v horách nezapadajících do Dolomit neboť jsou tvořeny tmavými vyvřelinami.

Příjezd

Z údolí Valsugana přes městečko Pieve Tesino k samotě Malga Sorgazza (1450m), kde je parkoviště. Při příjezdu přes Passo Broncon odbočíme u lanovek vpravo na úzkou silničku, která nás zavede do Val Tolva a odtud k Malga Sorgazza.

Trasa

Z parkoviště po vozové cestě až k nákladní lanovce (30min), zde odbočit vlevo na vojenskou zásobovací cestu 380,která zvolna stoupá v dlouhých serpentinách na Forcella Magna(2117m, 80min). V okolí sedla italské zákopové pozice. Ze sedla se vydáme prudce vzhůru k SV a za 15min dorazíme úbočím k dalším opevněním, kde je rozcestí (15min), na kterém se dáme ve směru šipek Via ferrata Gabrielli. Stezka dosáhne hřebenu a za 30min dojdeme k prvnímu zajištěnému úseku. Dále postupujeme mezi věžemi až dosáhneme hřebenu a kóty 2568m (60min), odkud sestoupíme kamenným svahem (20min) k Rifugio d'Asta (Ottore Brentari)(2447m), ležící nad jezerem. Na chatě je vybavený zimní prostor pro 6 osob ale není zde pramen vody.

Od chaty stezka pokračuje přes balvany až do sedla nad jezerem, ze kterého se sestupuje na jeho severní stranu (lana na přidržení, pozor na zmrzlý sníh), poté se traverzuje přes kameny k rozcestníku a nakonec po východním úbočí po upravené stezce (kamenné schody) až na vrchol s vrcholovým křížem (2847m, 85min). Pod vrcholem je malá chatka se dvěmi lůžky (deky), která sloužila jako ubikace pro posádku pozorovatelny, odkud se otevírá pohled na celý řetěz pohoří Lagorai.

Sestup stejnou cestou zpět k chatě (1hod). Další sestup buď po hlavní přístupové cestě 327 pod lanovkou k její údolní stanici (100min) a poté k parkovišti (20min). Nebo od chaty do sedla Forcella dell Pessetto (2495m, 30min) a dále úbočími Il Pessetto, Campagnasa a M.Coston a dále sestup k západu po cestě 386.

Vybavení

Zvážit zda s sebou brát samojištění, ferrata se skládá za dvou jištěných úseků, první je lehké lezení po policích/zářezech podél lan, druhý pak asi 30 metrový kolmý výstup po železných kramlích. Helma se nezdá nutná.

Cime dell'Auta (2622m)

Dlouhá túra na horu s kruhovým rozhledem, která monumentálně ční nad údolím Val Canale. .

Příjezd

Centrum je městečko Falcade na silnici ze sedla Passo di Pelegrino, resp. Canale d'Agordo odkud odbočuje silnice na Feder/Colmean(1300m). Ve vesničce Colmean je na konci silnice u lesa parkoviště.

Trasa

Z Colmean lesní vozovou cestou 689 vzhůru lesem. Značeno i jako trasa pro kola ale silnice prudce stoupá a má kamenitý povrch. Za hodinu se dojde k lanovce k chatě Baita dei Cacciatori, zde končí vozová cesta, lesní pěšinou se za 20 minut dojde k chatě, s výhledem na skupinu Pala. V říjnu, zde byl překvapivě správce, který připravoval dřevo na zimu. Variant cest 689 je zde více, připojují se další, které se kdesi odpojily.

Za dalších 15minut se dorazí na další chatu Baita Papa Giovanni Paolo I., otevřená ale bez pokrývek na spaní, sporák dřevo, zákaz stanování, voda. Odtud stezkou (šipky Via ferrata) dojdeme khranici lesa a pak namáhavě sutí k začátku ferraty Paolin-Piccolin(2280m, 30min). Ferrata začíná žebříkem, nejtěžší místa jsou na začátku až k druhému žebříku (přímo vzhůru a poměrně exponovaně za pomoci lan). Poté je možno buď dále ferratou po skalách v levé části žlabu nebo sutí vpravo (červené puntíky). Ferrata není vedena nejlehčími místy a občas je třeba využít síly. Za 35min vyústí na Forcella Medil (2470m). Odtud je podle Paula Wernera možno dosáhnout za půl hodiny západní vrchol. Osobně jsem se ale vrátil neboť terén byl lámavý, ujíždějící kameny na skalách, nejasný ideální směr.

Ze sedla tedy pokračujeme na hlavní vrchol nejprve jednoduše pěkným lezením podél lan, později ale přímo vzhůru po hladkých skalách a nakonec traverzem pod vrchol. Zde se napojuje normální cesta Via Normale. Z vrcholu (2622m, 45min) nádherné rozhledy zejména na monumentální jižní stěnu Marmolada.

Sestup po normálce nejprve přes štěrbinu na sousední vrchol a poté podél lan nepříjemným východním svahem, kde za lana končí (20min). Poté stezkou po hřebeni k rozcestí, kudy je možno se vrátit k chatám (Via Normale). Pokračujeme ale dále po hřebeni a nad jezerem Lago di Franzei dojdeme na Forcella del Nagher (2287m). Odtud pěšinou 687 po pastvinách dolů. Až k salaši ve výšce (1852m, 45min) příjemný sestup, poté ale už v lese opět kamenitá vozová cesta, více různých cest, mapa Kompass odpovídá skutečnosti jen rámcově, stále po šipkách směr Feder i když se zdá, že se silnice zbytečně vzdaluje od cíle. Pod asfaltovým úsekem s prudkým klesáním (35min) opouštíme tuto cestu a dále sledujeme rozcestníky Feder. V závěrečné fázi, když už je slyšet hučení vody narazíme na neznačenou odbočku (s nadjížděcím místem pro vytočení), po které se můžeme dát vpravo, (po 5 minutách nejistoty) dojdeme v ranči poté dolů po cestě k odbočce příjezdové silnice do Colmean a po ní k autu (30min). Ve vsi je voda.

Vybavení

Kompletní vybavení na ferraty, teleskopické hůlky, mapa. Ferrata byla v říjnu 2008 ve výborném stavu.

Giro de Civetta

Náročný velkolepý okruh po těžkých ferratách s mnoha krásnými výhledy. Technicky náročné a namáhavé, podmínkou je dobré počasí. Příjezd ------- Do **Palafavera** (1500m) buď údolím z jihu přes `Foppa`, `Fusine` a `Pecol` nebo ze severu z `Selva di Cadore`, `Pescul` a sedlo `Forcella Stauenza` (1766m). Při příjezdu z jihu se naprosto překvapivě otevře pohled na monumentální `Monte Pelmo`. V Palafevara je kemp, u kterého je pitná voda, a proti němu velké parkoviště (zákaz přespávání). Podle nějakých průvodců se dá vyjet až na **Malga Pioda/Forcella d'Alleghe** (1816m). Dokonce to vydávají za dobrou silnici. V 9/2004 zde byl ale vysloveně zákaz vjezdu (kromě místních), který všichni dodržovali. Silnice je ale prašná cesta, která v zimě slouží jako zelená sjezdovka. Trasa ------ ==== 1.den Od parkoviště po široké cestě po zelené sjezdovce na **Malga Pioda** (1800m, 45min). Zde je tekoucí pitná voda a (asi) sezónní občerstvení. Odtud stezkou k **Refugio A.Sonino al Coldai** (2135m, 45min). Zde je, pokud je chata v provozu, pitná voda. Chata je otevřena do poloviny září. Krátká 15min odbočka k `Lago Coldai` s výhledem na `Marmoladu`. Od chaty stekou pod východními stěnami Civetty až k nástupu na `Via ferrata degli Alleghesi` (2360m, 90min) pod východním pilířem (odbočka s nápisem). Pozn: cestou je jedna suťová odbočka `Coldai` neoznačená v mapě, neodbočovat. Ferrata začíná na blízkém pilíři exponovaně (kramle, žebříky) a potom se postupuje žlaby a komíny až na vrchol pilíře. Zde se traverzuje vlevo, vzhůru a nakonec lehkým lezením po skalách přes asi 3 předvrcholy na **hlavní vrchol** s jednoduchým křížem, kruhový rozhled (3220m, 4h15min). Ferrata není až tak technicky náročná ani exponovaná, jsou zde až na pár výjimek účelné kramle a kolíky ale je extrémně dlouhá (800m!!). Pilíř je dobře zajištěný, výše jsou nějaké traverzy nezajištěné. Za koncem východního pilíře se přechází do severních partií, kde na jen částečně zajištěných traversech můžou být problémy se sněhem (cca 2900-3000m). V polovině 9/2004 zde byl umrzlý sníh a rampouchy. Sestup východním svahem po nepříjemných skalách pokrytých sutí k **Refugio Torrani** (2984m, 35min). V polovině září už byla zavřená ale je zde 18 lůžek ve stále otevřeném bivaku. Večer tekla u chaty voda, ráno byla asi zamrzlá. ==== 2.den U chaty obléci připravit ferratový set a po šipkách `Via Ferrata Tissi` doprava přes firnové pole k nástupu na ferratu (10min). Ta začíná exponovaným traversem vlevo až pod mokré klouzající skály skrápěné shora vodou. Zde je kritické místo zdroje padajícího kamení na níže položená místa ferraty!!! Odtud exponované po spádnici dolů až na kritické náročné místo ležící právě ve spádnici padajících kamenů. Odtud prudkou terasou podél lan až k závěrečnému výšvihu (sešvihu) a suťovému kuželu (300m?, 2hod). Ferrata je obzvlášť v sestupu náročnější a daleko více exponovaná než `VF degli Alleghesi`. Kramle a kolíky jsou zde instalovány jen velmi úsporně a je extrémně ohrožená padajícími kameny uvolněnými zejména lezci na konci kolmé pasáže a začátku traverzu v mokrých skalách. Odtud už po turistickém chodníku, nejprve obejít po vrstevnici suťový kotel, po planině až na její kraj. Odtud je fantastický pohled na 800m vysokou `Torre Trieste` (2458m) s malou věžičkou na vrcholu a do mohutných stěn skupiny `Moizza`. Dále nekonečně klikatou stezkou až pod spodní okraj Torre Trieste a na cestu k **Rifugio Vazzoler** (1714m) ležící pod `Torre Venezia` (2337m). Zde je tekoucí pitná voda (2h45min). Dále po prašné cestě na pastviny `La Forcelette` a dále na v dálce viditelnou **Rifugio Tissi** (2252m, 2h30min). Ta leží jen těsně pod vrcholem **Cima di Col Roen** (2281m) s leteckým pohledem na `Alleghe` a `Marmolada`. Otevřeno do poloviny září, bivak nonstop. ==== 3.den Od chaty zpět na magistrálu a pak vrstevnicově sutí a přes kamenné bloky k **Lago di Coldai** (2143m, 1h45min) a kolem **Rifugio Coldai** známou trasou k parkovišti (1h30min). Vybavení -------- - helma!!! - vybavení na ferraty - hůlky - pohory Poznámka: -------- Všechny časy jsou skutečné časy chůze z bodu do bodu (včetně krátkých zastávek na focení) se středně těžkým batohem (bez spacáku a vařiče) a zejména druhý den na pokraji zhroucení :-)

Nuvolau

Poledenní okruh s kruhovými výhledy přes několik vrcholů. Příjezd

Oblast je lehce přístupná díky vysoko položeným silnicím. Lze využít buď úzkou silnici pod Cinque Torri (2100m, pro auto do šířky 2m, přes den se naplní parkovací plochy), horské sedlo Passo Giau (2236m) nebo Passo Falzarego (2105m). Lehká přístupnost se podepisuje na velké návštěvnosti.

Cesta

Popisuji cestu od chaty Cinque Torri. Za hotelem vlevo pěšinou kolem přes louku (pítko) stezkou 443. Stezka obchází zleva masív Ra Gusela a asi za hodinu, kdy už je vidět Passo Giau, se dojde k odbočce vpravo na cestu 438 (rozcestníky). Ta stoupá prudce a namáhavě nepříjemnou sutí až k nástupu na ferratu (krátká, lehká, žebřík a natažené lano, 5min). Jí je třeba vystoupit asi 30m komínkem na náhorní plató, po kterém se dojde nejprve na vrchol Ra Gusela (2595m), vrchol Nuvolau (2575m, s chatou přímo na vrcholu) a do sedla Forcella Nuvolau (sedačková lanovka, 2416m).

Odtud odbočka k ferratě na Monte Averau (2649m). Nejprve sutí pod SV svah, kde začíná zajištěná cesta, lehká, krátká ale celkem zajímavá (10-15min). Kousek nad nástupem se rozděluje na dvě větve, které se po chvíli spojí. Pravá větev je podstatně náročnější (výstup?), levá prolézá po kramlích za vklíněným balvanem (sestup?). Žlabem dosahuje plató, po kterém sutí a po skalách se dosáhne za 20min vrchol s křížem. Sestup na sedlo stejnou cestou a dále po sjezdovkách zpět k autu.

Peitlerkofel (2874m), Tullen (2652m)

Nenáročný okruh na vynikající rozhledovou horu.

Příjezd

Ze západu přes Villnösstall (San Pietro), ostré stoupání, úzká silnice, krásné výhledy na skupinu Saas Rigais, popř. ze Sarnes nebo z východu z Val Badia přes Antermoia a Würzjoch/Passo de Erde(2004m). Na sedle je velké parkoviště i na spaní. Východisko je u "ruského kříže" Russiskreuz (1700m) kousek (cca 300m) od odbočky na Sarnes, je zde místo jen pro 2-3 auta, více místa na parkování je u výše zmíněné křižovatky.

Trasa

Od kříže vzhůru lesem po pěšině značené "GM" (Günther-Messner-Steig), která ze západu obejde masív (pitná voda) a stoupá z jižní strany až na Tullen (2652m). Pouze závěrečný úsek vede sutí a po skalách (2h15min). Pokračujeme kousek cesty zpět a sutí v východu, cesta v blízkosti hřebene (většinou z jižní strany), později většinou klesá jižním úbočím aby na závěr přešla přes hřeben (žebřík, zajištění) a nakonec po louce klesne k Peitlerscharte(2361m) (2hod).

Odtud serpentinami po pěšině vzhůru k vrcholu Peitlerkofel(2874m), v závěru po skalách, zajištění ocelovým lanem (1h20min), frekventované (jednodušší je dosažení západního vrcholu, na který vede pěšina). Vynikající rozhledy na Zillertálské Alpy, Fanes/Sennes, Kreuzkogel, Tofane, Col di Lana, Monte Pelmo, Geisler, atd.

Sestup stejnou cestou zpět do štěrbiny a chodníkem č.2/GM k SZ. Okruh lze dokončit návratem po "GM" do výchozího místa nebo sestoupit k silnici (1h20min), kde budeme mít zaparkováno druhé auto (nebo kolo - návrat je z kopce).

Obtížnost

Jednoduché, v pohodě lze zvládnout oba vrcholy, několik zajištěných míst, která lze ale v pohodě zvládnout bez samojištění, jeden exponovanější žebřík. Helma by se mohla hodit v závěru výstupu na Peitlerkofel, který je frekventovaný a je možnost shození kamenů.

Obě hory jsou výborně projektované, neboť nemají žádné předvrcholy

Rotwand/Roda di Vael (2806m)

Zajištěná cesta Masaré-Rotwand ve skupině Rosengarten, překrásné výhledy.

Příjezd

Karerpass/Passo de Costalunga(1745m) na silnici mezi Bolzano a Vigo di Fassa. Parkování přímo v průsmyku je zakázáno ale 200m směrem na V je možné. U silnice z Vigo di Fassa 2x pramen s vodou.

Trasa

Přímo od parkoviště strmě stoupající vozovou cestou 548, kterou posléze nad salašemi opustíme a pěšinou dojdeme k památníku Christomannos (výhledy), který se je už na frekventované (lanovka) vrstevnicové cestě. Nyní po cestě k V dojdeme k chatě Roda di Vael (2283m), výborné výhledy z blízkého vrchu Ciampaz. U bufetu je názorný nákres zajištěných cest na Rotwand.

Pěšina vede od chaty přímo ke stěně a posléze vlevo abychom došli k začátku zajištěné cesty na nejjižnější části hřebene Punta Masaré(2564m, 2h15 z parkoviště). Výborně zajištěno "tak akorát" (lano, kolíky), pěkně vedeno v okolí hřebeno, několik výstupů a sestupů. Za Teufelswand končí první část cesty (sestup/výstup k chatě), nyní je nutno sutí vystoupat (skalní okno s křížem) a sestoupit do štěrbiny. To je nejobtížnější místo, kdy je potřeba exponovaně traverzovat hladké skály (kolíky, lano). Ve štěrbině opět varianta výstupu/sestupu k chatě. Následuje už lehké lezení po skalách (lano, žebřík) a pak stezka k vrcholu Rotwand (2806m, zajištěná cesta 2h30min). Z vrcholu fantastický rozhled (Latemar, Brenta, Adamello, Stelvio, Schlern, Rosengarten,Langkofel,Sella,Marmolada,Pala,Lagorai).

Sestup severní stěnou je zajištěn, jedná se v podstatě jednoduchý sestup podél lana až do Passo di Vaiolon(2560m). Dále nepříjemnou sutí k západu, poté vrstevnicovou cestou 549 (ve skalním koutu je voda) k Ref.Paolina(2127m, konečná lanovky). Odtud značenou cestou 552 podél sjezdovky k parkovišti (2h30min z vrcholu).

Cesta se dá ulehčit výjezdem sedačkovou lanovkou k Ref.Paolina ale pozor na provozní hodiny.

Vybavení

• samojištění
• helma (padající kameny - Rotwand je frekventovaný)
• (hůlky)

San Sebastiano (2488m)

Pěkný okruh osamocenou krajinou skupiny Tamer s velkolepými výhledy.

Příjezd

Na Passo Duran (1601m) na silnici mezi Agordo a Forno di Zoldo. V sedle je parkoviště. Východisko do skupiny Moizza a Tamer.

Trasa

Podle ukazatele San Sebastiano/Tamer přes louku do lesa (č.524). Pěšina rychle stoupá nejprve lesem, pak kosodřevinou a nakonec sutí. Dobré značení červenými pruhy. Pod velkou skálou se suťovisko rozděluje (rozcestník), vlevo se jde na San Sebastiano, vpravo na Tamer a sedlo La Porta, kam budeme pokračovat později. Vlevo se sutí překvapivě rychle dosáhne sedlo a z něho pak po skalách vrchol San Sebastiano (2488m, 2h30min). Sledovat kamenné mužíky. Z vrcholu parádní výhled - Pala, Monte Agner, Moizza, Civetta, Monte Pelmo, Antelao.

Vrátíme se pod skály a dáme se vpravo sutí, a nyní už namáhavěji dosáhneme sedla La Porta (1hod z vrcholu, sedlo je vlevo). Odtud se dá pravděpodobně vystoupit na Tamer. Stezka pokračuje vpravo do obrovského suťového kotle. Sporé značení a stezka traverzuje kotel po vrstevnici až pod převislou Cima de Gardesama (opatrně našlapovat ať se neutrhne ) a tam se značení ztrácí. Spravná cesta je po spádnici dolů do kotle, kde stezka pokračuje do kosodřeviny. Pří výstupu z druhé strany (z V) je sedlo La Porta vpravo, téměř není vidět!

Značení je sporé, že jsme na správné cestě nás ujistí na stromě cedule s poněkud záhadně ukazujícími šipkami, (pozor v jednom místě se zdá, že cesta pokračuje "potokem" ale vede vlevo úzkou pěšinou kosodřevinou), kousek dále pramínek s vodou. Za 10min se dojde na rozcestí, dáme se ve směru Cap.Angelini. K ní po 10 minutách dorazíme (1875m, 1hod ze sedla). Jedná se o bivakovou chatku s krbem, dřevem, 6 palandami, pitnou vodou, pilou, kolečkem, výhledem,... ale bez pokrývek! (Zdá se, že sem o víkendech vyrážejí místní).

Cesta pokračuje lesem po úbočí s mnoha výstupy a sestupy, přes kořeny a několika výhledy, postupně se otevírá stále více pohledů na masív Moizza až konečně za 1hod45min doklopítáme k výchozímu bodu.

Sentiero Bonacossa v Cadini

Lehká túra v nádherném prostředí skupiny Cadiny a netradičními výhledy na Tre Cime di Lavaredo.

Příjezd

Výchozí místo je Misurina, okolo jezera jsou modré zóny s placeným stáním, karavany mají placená parkoviště u začátku vysokohorské silnice k Rifugio Auronzo. Silnice je placená při příjezdu (osobní auto 20€, moto 10€, karavan 30€). Zadarmo se dá dojet poměrně vysoko (1850m) k mýtné bráně, u brány se dá zadarmo zaparkovat na parkovišti pro asi 20 aut (nikoliv ale karavany). Pokud je obsazeno je možno zajet na parkoviště u restaurace Casa di Rimbianco - před bránou vlevo a několik stovek metrů po prašně silnici. V říjnu byl výběrčí pouze od 8 do 18 hodin, jinak byla závora zvednutá a dá se projet zdarma.

V létě zde jezdí autobus, první jede kolem 9, poslední kolem 17 hodiny.

Trasa

Od brány zpět po cestě č. 101, takto to říká alespoň mapa Kompass,já jsem ale stezku nenašel. Dá se jít tedy zpět, v pravotočivé zatáčce opustit silnici, jít přímo pěšinou podél mýtiny až znovu téměř k silnici, ale v místě kde křižuje pěšinu lesní cesta se dát vlevo. Po cestě se dojde po několika stovkách metru na hlavní příjezdovou silničku k lanovce na chatu Rufugio Fratelli Fonda-Savio.

Stezka 115 vede pod lanovkou a poměrně rychle se vystoupá k chatě (2367m, 75min). Na chatě malý zimní prostor s 2 lůžky. Chata je východištěm na žebříkovou ferratu Merlone na Cima Cadin. Cesta vede svahem do údolí a odtud k nástupu pod stěnu. Oboje má severní expozici a je zde šance na sníh i když samotná ferrata může být beze sněhu.

Dále u chaty ústí jižní větev ferraty Bonacossa od Rif.Col de Varda procházející přes dva severně orientované žlaby se sněhem často i v létě. My budeme pokračovat cestou 117 od chaty prudce dolů do žlabu (pár lan, severní expozice, sníh) a poté už jednoduše na Forcella Rimbianco (2176m, 35min). Sem je možno také vystoupit přímo od mýtné brány a vyhnout se chatě. Dále cesta pokračuje po policích a v závěru prudce vzhůru kolem velkého převisu (lana, v sezóně by se asi hodila přilba). Nakonec opět po policích (lana) až k vyústění pod Monte Campedelle, krásné výhledy na Monte Piana a Croda Rossa. Odtud po loukách k Rifugio Auronzo (2320m, 110min), kde bude patrně mnoho autoturistů.

Přejdeme parkoviště a cestou 105 dojdeme po vrstevnici na Forcella di Mezzo (20min), odtud se otevírá krásný pohled na Rautspitzen ale pro ještě lepší výhled je třeba popojít asi 5min pod severní stěny Tre Cime, odkud se otevře pohled přes celé plató (zákaz vjezdu kol).

Zpět do sedla a stezkou č.108 (Rimbianco) podél zbytků italských zákopů dolů do sedla Forcella della Alghena (2087m, 35min), kde jsou další zbytky italských postavení a začíná zde značená stezka ke kavernám (percorso). Ze sedla vojenskou zásobovací cestou lesem s výhledy na Cadini dorazíme k restauraci Rimbianco a poté i k výchozímu bodu (1hod).

Vybavení

Samojištění není pro severní variantu Bonacossa nutné, jižní část je trochu těžší, via ferrata Merlone vyžaduje kompletní vybavení včetně helmy.

Sextener Rotwand, Croda Rosa (2965m)

Náročný celodenní přechod s výstupem těžkou ferratou a pěknými rozhledy. Příjezd ------- Od severu ze [[Sexten]] nebo jihu z [[S.Stefano di Cadore]] na sedlo **Kreuzbergpass** (Passo Monte Croce di Camelico) (1630m) kde je velké parkoviště. Trasa ------- Od parkoviště podle ohrady a pak lesem po šipkách `Rif.Berti` (č.15). Kousek za koncem lyžařského vleku opustit cestu č.15 a odbočit vlevo - šipka `Rif.Berti` (č.124?). Po ní se dojde až na prašnou vozovou cestu, po které se jde vzhůru asi 5min k další odbočce vlevo. Pěšinou v mírném sestupu se traverzují svahy až k chatě **Rif.Sela** (2150m, 75min). Chata se rekonstruuje (9/2004). Zde trochu zmatené značení. Pokračuje se dále vzhůru ve směru `Belevedere`, ze kterého je krásný pohled, zejména na třítisícovku `Monte Popera`. Odtud by měla být vidět cesta na `Passo Sentinella`, která vede po planině nejprve podél jezírka a pak prudkými suťovými svahy až velkému nápisu `Via ferrara Zandonella` (1h45min). (Sedlo `Passo di Sentinella` je ještě asi 100m výše a je na něm socha madony a jeskyňka.) Asi 10min k nástupu na ferratu (2560m), která je dobře zajištěna průběžným lanem ale je bez jakýchkoliv dalších umělých pomůcek. Podle mého názoru vede navíc přímo vzhůru bez ohledu na obtížnost terénu. Vyúsťuje na zbytcích italských pozic z 1.sv.války (1h45min). Za nimi je třeba přejít do severního svahu a přetraversovat cca 200m na normální výstupovou cestu ze severu. Na traverzu může ležet sníh. Na **vrcholu** je kříž a krásný rozhled (2910m?, 10min). Nedaleký vrchol, který se zdá být vyšší a není turisticky přístupný, je pravděpodobně hlavním vrcholem. Sestup po cestě, která odbočuje dolů z cesty od ferraty (za západní straně, na SV straně je také sestupová cesta ale to pravděpodobně východní větev `VF Zanonella`), která vyúsťuje asi v kotli pod `Passo Sentinella`. Sestup vede převážně sutí a pouze na několika místech je zajištěn lany. Je nesrovnatelně jednodušší než výstup. U změti dřevěných zbytků z rakouských pozic se držíme stále vpravo do kotle, kterým se sestupuje až k vrstevnicové cestě 15B, po které se jde až na **Kreuzberg** (z vrcholu 3hod). Prochází se kolem zbytků velké pevnůstky. Pozn. V suťovém traverzu je "objížďka" pro nebezpečí pádu kamenů, která v praxi znamená sestup do koryta potoka a následný výstup zpět na cestu, což při nedostatku sil nebo času se nezdá adekvátní potenciálnímu nebezpečí na přehledném úseku. Vybavení -------- - helma - vybavení na ferraty (pro výstup, sestup je jednoduchý) - hůlky - pohorky - voda Poznámka: -------- Údaje v mapě `Kompass/Sextenské Dolomity` č.58 se částečně liší od skutečnosti. Všechny časy jsou skutečné časy chůze z bodu do bodu (včetně krátkých zastávek na focení) s lehkým batohem a výškové údaje z mapy nebo výškoměru.

Skalní věže Cimerlo (2505m) ve skupině Pala

Okružní túra po zajištěných cestách ke skalním věžím Cimerlo a k monolitu Saas Maor.

Příjezd

Výchozím bodem je Baita la Ritonda(1160m) v závěru údolí Valle dei Canali. V celém údolí je od začátku července do první neděle září placené parkování (1€/hod, 4€/den), přes noc je parkování zakázáno. Nejbližší město je Fiera di Primiero.

Trasa

Od chaty Baita la Ritonda po silnici k salaším Prati Fosne(1350m) a dále podle šipek Via Ferrata Dino Buzzati, po lesních pěšinách a nad hranicí lesa sutí až k nástupu na ferratu (2h). Pozor: místo pod začátkem ferraty a její úvodní část jsou silně ohrožovány padajícími kameny!!! Nejprve podél lan přímo vzhůru, poté lehce až ke komínu, kterým je nutno se prosoukat pomocí žebříků k jeho hornímu konci. Komín je úzký a větší batoh bude pravděpodobně třeba tlačit před sebou. Poté úbočím už lehce k vrcholu (70min), který je malý kousek od značené stezky, dosáhneme lehkým lezení.

Sestup vede žlaby, komínem a přes zajištěné stupně až k rozcestí (25min). Dále pokračujeme dolů po Sentiero del Cacciatore, nejprve po stezce k místu s fantastickým pohledem na monumentální Saas Maor, jehož stěnu budeme ve stálém sestupu podcházet. Několik stupňů zajištěno (jeden je poměrně obtížný), přes mokrou rokli a poté traverzy mezi stěnou a kosodřevinou (většinou zajištěno) ke konci lan (90min). Poté sutí a kamenným řečištěm k údolí Pedemonte, kde dosáhneme široké stezky (25min), vydáme se pár minut na SV, kde dosáhneme stezky 709, po které za hodinu sestoupíme v výchozímu bodu.

Vybavení

Samojištění, helma, karabiny pro zajištění batohu na žebříku při průchodu komínem. Stav 10/2008: obě ferraty jsou v dobrém stavu (Dino Buzzati má lana poněkud starší ale plně vyhovující).

Sorapiss

Dlouhý a náročný okruh kolem třítisícového Sorapisu bez velkého převýšení. Příjezd

Z Misurina nebo Cortina d'Ampezzo vede silnice na sedlo Passo di Tre Croci (1807m), kde se parkuje na menším parkovišti za hotelem nebo přímo na kraji silnice.

Cesta

Ze sedla asi 200m na východ a poté vpravo na vozovou cestu 215. Ta zpřístupňovala vojenské pozice a bunkry. Posléze se mění na stezku, která úbočím vede až na Rifugio Vandelli (1928m, 1h45min). Na ní je třeba zvolit směr postupu.

Po směru hodinových ručiček

Cesta pokračuje kolem chaty po šipkách Via ferrata A.Vandelli, nejprve karem bývalého ledovce a pak traverzem suťoviska pod stěnu (2100m, 45min). Zde žebříkem začíná zajištěná cesta. která vede stěnou šíkmo vzhůru na Col de Fuoco (2567m, 2hod), odkud se otevírá nádherný rozhled od Monte Cristallo ke Cadini. Červená ferrata není nijak extrémně exponovaná a je dobře zajištěná na místech, kde je třeba. Cesta poté klesá do suťového kotle a poté kosodřevinou (místy lano na přidržení) vede k bivakovací chatce Biv.E.Comici (2050m, 1hod). Chatka je pro alespoň 9 osob (deky, polštáře, bez vody).

Od chatky pár desítek metrů dolů na odbočku, kterou lze sestoupit do údolí, poté suťoviskem vzhůru na hřeben (20min), a posléze kosodřevinou JV úbočím Tre Sorelle. Stezka je poměrně exponovaná, občas zajištěna lany pro přidržení. Několikrát je třeba podcházet různé pilíře. Otevírají se pohledy do protilehlého masívu Marmarole s kaskádovitým vodopádem. Po dvou hodinách se prochází kolem dvou převisů, kde by bylo možno nouzově přespat a kde je šance nachytat kapající vodu. Po 2h30 od chatky je odbočka (2050m) na stezku 247, kterou je možno sestoupit do údolí.

Zde začíná výstup k bivaku Slapeter. Stezka vede přechází kolem potůčku a vede k západu (na mapě Kompass je značena po opačném východním okraji suťoviska) neprve mírně po travnatých svazích. Cesta je zde špatně a zmateně značena, po projití kolem ukazatelů Bivacco Slepeter/E.Comici je po chvíli na kameni už jen nápis Rif.San Marco a další zamalovaný nápis. Zde je třeba odbočit vpravo ze stezky do travnatého žlabu a po starém značení dosáhnout už z dálky viditelnou stezku 246 (San Marco-Slapeter) a po ní z dálky viditelný červený bivak (2680m, 1h45min). Bivakovací chatka je podobná jako E.Comici ale chybí zde palandy na zemi. Není zde tekoucí voda, níže pod protilehlou (na SV) stěnou lze nalézt jezírko s čistou vodou patrně z rozpuštěného sněhu.

Pozn: Od bivaku lze lezením vystoupit na Sorapis po neznačené cestě. Přes Ref.San Marco lze sestoupit cestách 246/226/225 za 3h30 do údolí do San Vito di Cadore.

Po 15min se dojde k hřebenu, ze kterého se otevírá fantastický pohled do údolí a zejména na hory od Monte Pelmo po Tofany a zde také začíná Via ferrata Francesco Berti.

Ta vede zdánlivě neprostupnou kolmou stěnou vysokou 250-300m, je dobře zajištěna lanem (+několik žebříků) se stupy na správném místě ale s padajícími kameny!. Sutí se poté sestoupí k žebříkům vedoucím nahoru (patrně nejobtížnější místo) na úzkou lávku (zajištěno!) a poté už následují traverzy západním úbočím (sutě, na několika místech lana na přidržení). Na 2-3 místech tekoucí voda v potůčcích. Po 2hod odbočka 241 do údolí. Odtud stezka stoupá aby se přes hřeben dostala do údolí Tondi di Sarapiss(45min) vedoucím zpět k Ref.Vandelli. Zavěrečný nepříjemný sestup (skála+suť) je nejištěný.

Odtud by patrně bylo možno pokračovat po cestě 215 přes hřeben La Selletta abychom se vyhnuli stejné cestě z chaty. Stezka se ale zdá poměrně obtížná (???). Pokračujeme tedy údolím k S a pak sutí k V až k chatě (1h15min). Odtud známou cestou k autu (1h45).

Proti směru hodinových ručiček

Pod Ref.Vandelli se zprava obchází jezírko a pak dlouhý výstup sutí. Na konci Tondi di Sorapiss se špatně hledá nástup na cestu 242, Ta začíná vlevo vysoko ve skalách přímo proti viditelné cestě 215, která odbočuje vpravo. U začátku je na skále velký nápis se šipkou Biv.Slapeter, který ovšem zdola nemusí být vidět. Výstup k nástupu kamenným polem a sutí vlevo od (zbývajícího?) sněhového pole.

Při sestupu z Biv.Slapeter nepřejít nenápadnou odbočku na 247 (za cca 15min).

Vybavení

• souprava na zajištěné cesty
• helma!
• hůlky
• voda
• bivakovací potřeby v případě plných bivakovacích chatek
• pohory

Poznámka:

Všechny časy jsou skutečné časy (pomalé) chůze z bodu do bodu (včetně krátkých zastávek na focení) se středně těžkým batohem (se spacákem, bez vařiče). Na začátku července 2005 se nikde nepřecházel žádný sníh.