Jóf di Montasio (Montaš)

Celodenní okruh přes druhou (?) nejvyšší horu [[Julské Alpy|Julských Alp]] po stopách italských pozic za 1.světové války. Ve vyšších polohách je množství kamzíků a kozorožců. Příjezd ------- Po dálnici přes [[Villach]] do [[Tarvisio]] (italská je od hranic naplacená). V Tarvisio odbočit na `Cave del Predil`. Za cca 15km ve středisku `Sella Nevea` odbočit na úzkou a prudkou (18% ?)asfaltku směr `Pecol` (maximálně projede camper). Po cca 3km vyústí ve výšce cca 1500m na velkém parkovišti (zdarma), 1 stolek, asi možno i přespat. Z Prahy 650km, cca 7,5hod přes [[Salzburg]] Ze Slovinska příjezd [[Rateče]], [[Fusine]] a [[Tarvisio]] nebo přes průsmyk [[Predil]]. Trasa ----- Z parkoviště se dá jít buď podle šipky přes `Rifugio Brazza` nebo přes `Pecol`. Cesta kolem chaty je trošku delší a kopíruje částečně návratovou cestu. Přes `Pecol` se pokračuje asi 500m dále po vrstevnicové cestě a pak se zahne doprava do nevýrazného údolíčka a po neznačené ale prošlapané cestě se stoupá nejprve po pastvinách, pak lesíkem a nakonec kamennou sutí přímo vzhůru. Obě cesty se spojí asi v 1800m. Ve výšce 2200m se dojde k prošlapané stezce, která vede na hranu divoké strže. Po exponované suťové hraně se dá jít vzhůru ale lépe je se vrátit na značku a pokračovat dále přes suťové pole. Asi uprostřed je **odbočka** (směrovky na kamenu), rovně se pokračuje klasickou frekventovanou cestou přes žebřík a doleva k `bivaku Suringar` (2430m, cca 20min). Dáme se vlevo, cesta nadejde nad výše zmíněnou strž a pak po vrstevnici se dojde k červenému plechovému **bivaku** (4 palandy, deky). Nyní je třeba se otočit, vracet se zpět a hledat znatelnou stezku vlevo. Cesta je značená vcelku dostatečně vybledlými červenými puntíky a mužíky. Je třeba se pozorně dívat ale za dobré viditelnosti orientačně vcelku bez problému. Cesta vede nejprve lehce směrem k prudkému žlabu, kterým je třeba dojít až na hřeben. Přelézají se zde jednotlivé výšvihy (II), nejsou exponované, lano pro výstup není nutné. Sestupovat tudy ale nedoporučuji. Není zde žádné jištění ani kolíky. Po dosažení hřebene se přejde po ostrém hřebeni na **hlavní vrchol** (2730m, od bivaku něco přes hodinu, od parkoviště cca 3,5hod). Na vrcholu je knížka a zvon. Pěkné výhled na [[Viš]], na [[Karnské Alpy]] i na hraniční hřeben kolem [[Kanin]]. V dálce je za dobré viditelnosti vidět [[Triglav]]. Sestup vede po klasické cestě přes žebřík. Nejprve sestup po hřebenu a pak prudce po skalnaté suti k **žebříku**. Ten je asi 60m vysoký a je v ocelových lanech. Žebřík se dá obejít vlevo přes `sedlo Verde` (při pohledu shora) po značené cestě. Ale bezpečnější a rychlejší bude pravděpodobně použít žebřík než sestupovat exponovaný svah ujíždějící sutí. Pod žebříkem se cesty spojují. Sestup dále vede stále dolů a traverzuje vlevo velké suťové pole. Ve výšce cca 2300m je u skal odbočka vlevo na zajištěnou cestu `Sentiero attrezzato Leva`. U prvních lan je dost místa na přípravu ferratového setu. Cesta vede zhruba nejprve po vrstevnici po policích. Je zpestřena exponovanými traverzy po ukloněných kamenech. Jištění je dobré pouze lana jsou poměrně otřepená (rukavice), místy vypadlé jištění a několik volných konců lana. Jeden zejména nepříjemný (9/2003) je ve výšvihu ve žlabu ještě před sestupem do sedla. V tomto směru se jde nahoru tak je vidět ale v opačném směru pozor! Nejtěžší částí je sestup do sedla **Forca del Palone** (2242m). Akutní nebezpečí pádu kamenů. Pozor cesta ještě v sedle nekončí (i když by pravděpodobně šlo sestoupit sutí dolu) ale pokračuje nahoru přes lanový žebřík. Po jeho zdolání cesta vyústí za několik minut na vojenském chodníčku vedoucím od chaty `Rif.Brazza` na **Cima di Terra Rossa** (2420m). Cesta na vrchol trvá asi 15min a vede kolem rozbořeného vojenského baráku. Z vrcholu opět mj. krásný pohled do stěn Više. Sestup po vojenském chodníčku k chatě **Rif.Brazza** (1660m) a dále k **parkovišti** (cca 1,5hod). Chodníček - zásobovací cesta k italským pozicím za 1.sv. války - je bezproblémový ale klikatí se tak, že má minimální sklon a cesta se zkrátit prakticky nedá. Celkový čas na túru cca 8hod 15min. Vybavení -------- - teleskopické hůlky - souprava na ferraty, rukavice - voda (není zde pramen, pitná voda teče na náměstí proti kostelu v [[Cave del Predil]], v [[Sella Nevea]] ani podél silnice jsem ji neobjevil a ani na `Rif.Brazza` volně neteče)

Kleiner Pal (1866m)

Polodenní túra po rekonstruovaném opevnění z 1.světové války. Příjezd ------- Z Rakouska z [[Kötschach-Mauthen]] nebo z jihu od [[Tolmezzo]]. Parkoviště přímo na hranicích na velkém parkovišti na **Plöckenpass/Passo di Monte Croce Carnico** (1357m). Trasa ----- Po cestě na vedoucí z rakouské strany po značkách `Freilichtmuseum, Kleiner Pal`. V mapě `Kompass, Lienzer Dolomiten/Lesachtal č.47` je cesta značena jako ferrata `Oberst Gressel W.` ale to není pravda. Jde o běžnou stezku. Ferrata existuje a vede hned od parkoviště a je těžká (minimálně začátek, sebejištění). Nevím kde přesně vyúsťuje. Výstup trvá cca 90min. Ve vrcholovém plato v partiích v části směrem k průsmyku se nachází neskutečné bludiště rakouských zákopů, kaveren, spojovacích tunelů, pozorovacích stanovišť, pozic pro děla, minomety a světlomety. Tato část je jen částečně rekonstruována a popsána tabulkami. U vstupu je krátký úsek zajištěný lanem vedoucí do tunelu, skrz který se plazí. Rekonstruovaná část se nachází kolem vrcholu u konce nákladní lanovky vedoucí po historické trase z `Hausalm` (1244m). Zde se nachází mimo jiné železný pozorovací zvon a kulometné pozice proti italské pozici `Trincaleria`(?). Šokující je, že se nejpředsunutější pozice jsou na stejném kopci od sebe vzdálené snad jen 40metrů. Sestup se dokončí přes italskou stranu opevnění, které je ale proti rakouské části nesrovnatelně menší, a italskou vojenskou stezkou (č.401) zpět k parkovišti (1h). V sedle jsou zbytky těžkých zátarasů a poněkud směšné strážní stanoviště ve skalách, přístupné skrytým schodištěm. Pro prohlídku opevnění na vrcholu je třeba si rezervovat aspoň 3hodiny času. Další historické pozice se nacházení v protilehlém masívu `Frischenkofel/Cellon` (2241m). Zde je zajímavá zejména dlouhá přístupová štola. Na rakouské straně u `Plöckenhaus` (1244m) u spodního konce lanovky se nachází památník, historický dieselový motor pro lanovku a končí zde rakouská zásobovací cesta `Landsturmweg`. Dále pak v nejnižší serpentině vojenský hřbitov. Vybavení -------- - baterka

Krn/Monte Nero (2244m)

Celodenní túra po frontové linii z 1.světové války.

Příjezd

Z údolí Soča z Tolmin nabo Kobarid po asfaltové silnici na parkoviště nad vesnicí Krn u chaty Zavetišče na Planini Kuhinja ve výšce cca 950m. Silnice je částečně úzká s velkým stoupáním ale pěkný asfalt.

Trasa

Po značené cestě kolem pastvim a salaší až na hřeben nad vsí Drežnica a dále k chatě Gamiščkovo zavetišče. Od chaty po skalách na vrchol, který se objeví až na poslední chvíli. Oficiální doba výstupu 3.5hod je poměrně předimenzovaná, dá se "normální" chůzí zvládnout o 45min rychleji. Z vrcholu kruhový výhled. Vrchol dobila italská armáda na začátku tažení v roce 1915 souběžným útokem ze dvou směrů, od Vršice přes Krnčicu a z našeho směru výstupu. Na vrcholu překvapili nepřipravené maďarské jednotky. Na místě chaty Gamiščkovo zavetišče postavili mezi válkami památník, který byl po navrácení území Jugoslavii odstraněn.

Pokračujeme sestupem do Krnska škrbina a výstupem na Batognica (2164m) (z Krnu 30min), kterou částečně Italové dobili postupem z Krnu. Na rozhlehlé vrcholové plošině se ale rakousko-uherské jednotky zachytily a fronta zde uvízla až do ústupu v roce 1917. Po celou dobu zde zuřila minová válka bez výrazného úspěchu. Okolí s množstvím kaveren, zbytků baráků, drátěných překážek, zákopů je pojmuto jako muzeum.

Pokračujeme sestupem pod Vrh nad Peski do suťové doliny Peski k jezeru Lužnica, po krátkém výstupu pokračujeme prudkým sestupem pod Stador, kde opět mineme frontovou linii, až k salaším na planině Leskovca. Pozn. horní spojka vedoucí po úbočí Stador vedeucí k sedlo Pretovč byla 10/2013 zavřena. Z Batognica cca 1hod.

Po prašné silnici dojdeme za 30min k výchozímu parkovišti.

Vybavení

• baterka pro prohlížení kaveren
• hůlky

Mala a Velka Mojstrovka, Travnik

3/4 denní vděčná s ne moc velkým převýšením. Z vrcholů je nádherný pohled do údolí Tamar/[[Planica]], na mamutí můstky v Planici. a zejména na protilehlou dvojici obrů [[Mangart]] (2679m), [[Jalovec]] (2645m) a mezilehlé `Kotovo sedlo` (2134m). Příjezd ------- Od severu z [[Kranjska Gora]] nebo z jihu z [[Bovec]] po legendární silnici na sedlo **Vršič** (1611m). Silnice byla vybudována ruskými válečnými zajatci za 1.světové války. Sloužila jako strategická zásobovací cesta pro rakouské jednotky, které držely pozice od Više po Bovec. Při stavbě zahynulo mnoho zajatců a tak je připomínají vojenské hřbitovy kolem silnice a nad `Mihov dom` je památník `Ruska kapelica` s pravoslavný kostelíkem (parkoviště) Na úseku severně od sedla je 24 vraceček a na jižní straně je jich o dvě méně. Na severní větvi silnice ve výšce cca 1350m je místo na zastavení, stolky, informační tabule a především místo s krásným výhledem do severní stěny [[Prisojnik]]. Je vidět 80m skalní okno i přírodní útvar, který je podobný obrazu lidské tváře. Jelikož hranice Triglavskeho NP je za Kranjska Gora není zde možno stanovat ani bivakovat. Jezdí kolem strážci. Není možno přespávat ani v autech. Pokud se ale zastaví na označeném parkovišti (např.přímo na sedle), tak podle mého názoru je vše v pořádku (není zde žádné omezení platnosti značky). Pozor toto parkoviště je, jako jedno z mála, placené a za poměrně nesmyslnou cenu 1000SIT. Hlídač už před 8 hodinou ráno obcházel kolem, uklízel a vyhlížel koho by kasíroval! Tak je lépe odjet o několik desítek metrů ze sedla dolů a tam bez problémů zaparkovat (např. u `Erjačeva Koča`, 1525m). Trasa ----- Z `Vršiče pěšinou` skoro přímo k severu, popř. od `Erjačeva koča` přímo vzhůru kameným mořem a nad další zatáčkou po pěšině až na cestu vedoucí z Vršiče. Na sedélko **Vratica** (1807m, 30min), kde je odbočka vpravo na `Sleme` a doleva přímo pod severní srázy `Mojstrovka`. Buď lze jít přímo vlevo (50min od parkoviště) nebo si udělat obcházku přes `Sleme` a vrátit se k začátku cesty z protisměru. Ze **Sleme** (1815m) krásné pohledy do severních stěn Jalovce. Přístup k začátku zajištěné cesty vede přes **suťoviska** pod severními srázy Mojstrovky. Zajištěná cesta vede kolmými severními stěnami a je dobře odjištěna ocelovým lanem a kolíky. Vede často ve spádnici, tak velké nebezpečí pádu kamenů. Po dosažení hřebene jištění končí a **vrchol** (2332m) se dosahuje lehkým lezením po skalách (I). Celkový čas na zajištěnou cestu je necelých 1,5 hod. Na vrcholu je razítko, vrcholová knížka, krásné rozhledy a pravděpodobně lidi. Jižní svah, který je vlastně obrovské suťoviště, kontrastuje s kolmými severními stěnami. Dále se lze vrátit sestupem po klasické cestě směrem k jihu nebo pokračovat dále na protilehlou **Velkou Mojstrovku** (2366m, 20min). K tomu je třeba sejít několik desítek metrů a přejít přes suťové pole k suťovému žlabu vlevo od vrcholu. Žlabem se dosáhne hřebenu a po něm i vlastního vrcholu. Cesta je orientačně i technicky bezproblémová, dokonce je zde i staré značení. Pokračovat lze dále po jakémsi ochozu téměř po vrstevnici na další vrchol **Travnik** (2379m, 20min). V závěru se vrcholu dosahuje lehkým lezením, nejlehčí průstup je značen mužíky. Ve vrcholové oblasti se úplný les kamenných mužíků a nádherný výhled na stále se blížící [[Jalovec]] a [[Mangart]]. Zpět stejnou cestou a obrovské nepříjemné suťovisko traverzujeme křížem v sestupu a dále po stezce až do **sedla** (cca 2000m), odkud je vidět Vršič 400m pod námi. Následuje nepříjemný sestup prudkou sutí (pozor na uvolněné valící se kameny) a pak traversem se dosáhne sedla (cca 1hod15min). Vybavení -------- - helma - set na ferraty - hůlky - voda (pitná voda je v mnoha pramenech/vodopádech podél silnice, nahoře už není žádná)

Monte Arvénis (1968m)

Cyklistické svaté místo Monte Zoncolan a jako bonus krásná rozhledová hora.

Příjezd

Od východu z městečka Ovaro (525m, 10,2km), úzká silnice, trvalé stoupání min 14%, perfektní asfalt, v závěru 3 úzké tunely s osvětlením na fotobuňku, u silnice plakáty s historickými osobnostnmi "Gira". Toto je klasické stoupání, které se jezdí na Giru d'Italia. Z východu vede silnice z města Sutrio (570m, 13,9km), široká silnice i pro autobusy až do horského střediska k vlekům, odtud pak prudce nahoru úzkou asfalkou na hřeben. Na vrcholu je parkoviště. Monte Zoncolan je lyžařské středisko.

Trasa

Z parkoviště 50m po silnici na západ a odtud po cestě č.170, nejprve po stezce, pak široké cestě s betonovými kanály a poté vpravo "via rapida" po travnatém hřebeni na Monte Tomai, s horní stanicí sedačkové lanovky a dále po pěšině do sedla a poté vzhůru na Monte Arvénis(1968m). Vynikající rozhledy od Julských Alp, přes Karnské Alpy (Hohe Warte) po Dolomity (Monte Pelmo, Civetta, Antelao) (z parkoviště 1h30min).

Stejnou cestou zpět, pouze z M.Tomai, lze jít po sjezdovce (eroze, šutry, ..., 1hod).

Monte Crostis (2251m)

Krátká túra v Karnských Alpách s příjezdem po fantastické horské silnici.

Příjezd

Příjezd po úzoučké horské silnici buď z východu z Ravascletto nebo ze západu přes Tualis. Obě varianty jsou podobné, vyhýbání s protijedoucími auty problematické, velké stoupání ale perfektní asfalt. Pozor na cyklisty! Pouze na vrcholu, kde silnice vede několik kilometrů po vrstevnici je šotolina. Nejvyšší bod je ve výšce 1982m. Nedaleko je možno zaparkovat.

Silnice měla být předposledním vrchřskou prémií 14té etapy Gira 2011 z Leinz na protilehlý Zoncolan ale tento výjezd (a hlavně sjezd) byl bohužel zrušen.

Trasa

Z parkoviště po vyšlapané pěšině směrem v vysílači a v sedélku poté vpravo až na samotný vrchol s křížem (45min). Vhodné i pro pětileté děti. Z vrcholu nádherné rozhledy na protilehlý hraniční hřeben s vrcholy Seekopf a Hohe Warte. Zpět stejnou cestou.

Vybavení

• pevné boty

Monte Chiadenis (2490m)

Kratší denní túra v pěkném prostředí po zbytcích pozic z 1.světové války. Příjezd ------- Ze západu údolím Piavy nebo z východu přes sedlo do střediska [[Sappada]] (1350m?) a odtud odbočit (ukazatel `Monte Peralba, Sorgenti del Piave`) na uzoučkou asfaltovou silnici, která asi po 7km končí ve výšce 1800m na velkém parkovišti **Casera**. Silnice je sjízdná pouze pro osobní automobily, úzká místa na mostech, prudké stoupání a série protisměrných zatáček v 18% stoupání. Trasa ------ Na parkovišti je přehledná mapa oblasti. Z parkoviště kousek zpět až k odbočce na **cestu 173**, která vede po pastvinách a lesem. U vodního zdroje s betonovou budkou se držet nahoru a nepodejít cestu. Pokud se stane, tak vlevo ve svahu je na stromku značka. Další nejednoznačné místo je po chvíli při vyústění na pěknou cestu vedoucí vzhůru. To je pravděpodobně stará zásobovací cesta na italské pozice nad `Rifugio Calvi`. Pokud tedy dlouho nebude vidět značka, mine se lavička s malým mužíkem vpravo od cestu, po průchodu mnoha serpentinami a traversem do zpětného směru, tak je třeba se vrátit. Lze projít lesem od lavičky s mužíkem přímo k východu, dokud se nenarazí na správnou cestu. Ta obchází svahy a stoupá až do "loveckého" sedla **Passo dei Cacciatori/Jägerpass** (2232m, 90min). Dále se pokračuje vlevo po hřebeni až k **nástupu na ferratu** (15min). Po cestě se dá dále dojít za 20min na sedlo `Passo di Sesses` (v mapě Kompass, Lienzer Dolomiten/Lesachtal č.47 to není naznačeno). Vlastní ferratu je poměrně náročný ale pěkný výstup zářezem a komínem až na vrchol `Monte Chiadenis`. Zajištění je provedeno pouze průběžným ocelovým lanem bez (asi až 2 vyjímky) dalších umělých pomůcek. Jištění se vyznačuje obrovskými rozestupy mezi jednotlivými ukotveními. **Na vrcholu** jsou zachovalé zbytky italských pozic, kříž a vrcholová knížka (45min). Sestup lehkou mírně exponovanou ferratou jištěnou opět průběžným lanem k chatě `Rifugio Calvi` (2167m, 45min). Na **sedle** nad chatou, kde končí ferrata, jsou pěkné zachovalé zbytky opevnění s několika kavernami. Při dostatku času lze pokračovat přechodem [[Monte Peralba]] nebo jinak sestoupit za 40min po vozové cestě k parkovišti. Vybavení -------- - helma - vybavení na ferraty - pohorky Poznámka: -------- Všechny časy jsou skutečné časy chůze z bodu do bodu (včetně krátkých zastávek na focení) s lehkým batohem a výškové údaje z mapy nebo výškoměru. Při odjezdu se projíždí v [[Sappada]] kolem budky, která vypadá jako pokladna ale nezdá se, že je používaná.

Monte Zermula, Tschemulkofel (2145m)

Přesto, že Monte Zermula nevypadá za sedla Lanza nijak úchvatně, jedná se o pěknou polodenní túru krásnou, nepřelidněnou krajinou, kolem italských pozic z 1.světové války.

Příjezd

Na Passo di Lanza (1567m) lze přijet autem buď z východu z Pontebba po úzké silnici značně různorodé kvality. Začíná po vcelku normální silničce, následují rozbité úseky, mosty přes řeku, serpentýny, prudká stoupání, perfektní nový asfalt z dotací EU a na závěr zase rozbitější úsek. Na sedlo lze vyjet i ze západu (kratší) z Paularo. Přímo na průsmyku je velká horská chata.

Cesta

Z průsmyku proti hotelu šipka Via ferrata M.Zermula, lesem a v závěru sutí k začátku ferraty (1h). Ta vede žlábky a po plotnách, je zajištěná průběžným lanem (velmi pěkné). Po dosažení hřebenu (1h20) se za 15min dosahne tranvatý vrchol. Všude kolem jsou zbytky italských postavení, bohužel ve značně poničeném stavu.

Sestup po jižním úbočí cestou 442 do štěrbiny Forca di Lanza (1834m) a poté po 442A do výchozího bodu.

Vybavení

• helma
• souprava na zajištěné cesty

Okruh v Kamnicko-Savinjských Alpách

Velkolepý třídenní přechod přes několik vrcholů po zajištěných cestách s lezeckými zážitky. Okruh lze různě modifikovat díky šikovně umístěným chatám a bivakům. Příjezd ------- Výchozím místem je velké parkoviště (zdarma) u **Dom v Kamniški Bistrici**. Což je při předpokládaném příjezdu ze severu poměrně komplikovaně přístupné místo ale nachází se přímo ve středu našeho okruhu. Údolí ústí až blízko `Lublaně` [[Ljubljana]] ale pokud jedeme ze směru [[Jezersko]]/[[Kranj]] lze přejet hřeben po trase `Cerklje`, `Apno`, `Šenturjska Gora`, `Sidraž`, `Mlaka`, `Kamnik`. Pozor v jednom úseku mezi `Šenturjska Gora`-`Sidraž` je v uvedeném směru poněkud záhadný zákaz vjezdu (jednosměrka) v určitých hodinách ve všední dny. Při cestě z [[Celje]] vede silnice přes `Gornji Grad`. Trasa ----- ==== 1.den Od parkoviště u jezírka (600m) - tzv. velký pramen - zpět 1,5km po silnici k začátku pěšiny (571m) směr `Slap Orlice`/`Kacbekov dom`. Cesta nejprve stoupá mírně lesem, za cca 45min je nepopsaná odbočka (široká cesta) k vodopádu, který ovšem 10/2009 měl málo vody. V blízkosti [[http://www.geocaching.com/seek/cache_details.aspx?wp=GCZPPN|geocache]]. Dále začíná pěšina prudce stoupat a klikatit se lesem. Značení je poněkud nejisté ale pravděpodobně je zde jen jedna stezka s mnoha zkratkami (I když je zde teoretická možnost dojít po lovecké cestě přes `Šraj pesek` přímo na `Kazbekov dom`, najít její začátek nebude ale pro cizince jednoduché, navíc je na ní údajně obtížnější nejištěný úsek). První část stoupání vyústí na vyhlídce s lavičkou abychom přechodem přes žlab pokračovali ve stoupání řídnoucím lesem a klečí až dosáhneme sedla `Presedljaj` (1613m, 2,5h z parkoviště). Následuje klečový výstup (`Čohavnica`), kdy se přetlačujeme občas s pružícími větvemi. Později se krajina otevře už lehce podél železných tyčí dojdeme na `Prag` (1911m), odkud už je pohled na rovný kotel **Korošica**, kde se později ukáže i chata **Kazbekov dom** (1h40min). Ještě předtím je možno odbočit k jezírku `Vodotočnik`, což má být rarita - jezero ne vápencové krajině. Od domu stezka stoupá jižními svahy **Ojstrice** a lehkým lezením za 1hod dosáhneme vrcholu (2350m). Sestup stejnou cestou k odbočce na štěrbinu `Škarje` (2141m), kterou dosáhneme za 1hodinu. Stezka dále stoupá vzhůru v blízkosti hřebene poté asi 2x nahoru dolu přes dvě tušené "Planjavy" ale ten pravý vrch **Planjava** (2394m) je až za 1h30min chůze (krátká odbočka k vrcholu). Krátký sestup ke křižovatce, kde se dáme vpravo, následuje sestup suťovými poli a žlaby k "hlavní cestě" `Korošica`-`Kamniško sedlo`. Ta po dosažení západní stěny začné prudce klesat a poté traverzovat stěnu, opatrně, traverzy zajištěny lany. **Kamniško sedlo** s chatou **Kamniška koča**(1864m) dosáhneme za 1h20min. Na chatě je přátelská atmosféra, mapy, průvodce, voda zdarma, i když nápis říká, že je nepitná, šéf ji vřele doporučil. Celkový čas 10h30min. ==== 2.den Od chaty stoupáme severními svahy `Brana` abychom poté sestoupili zase dolů do štěrbiny `Kotliči`. Jedná se nepříjemný částečně exponovaný úsek zajištěný většinou ocelovým lanem. Za deště a mokra i nebezpečný. Ve štěrbině se přelézá nahoru dolu kolem věží a poté už lehce východním úbočím **Turska hora**. Jedinou vyjímkou je prolézání skrz útvar `Sod brez dna` (Sud bez dna), kdy je nutno vylézt vzhůru podél ocelového lana (krátké). Vrchol 2251m dosáhneme za 1h45min. Následuje lehký sestup k hornímu okraji `Turski žleb` a poté vápencovým karem pod JV stěnu **Skuta**. Nejprve po kolících traverzujeme stěnu abychom velkým suťovým kotlem dosáhli nástupu. Lezeme přímo vzhůru po pevné skále (nádhera!!!)a po kolíkách stěnou až dosáhneme hřebenu, po něm exponovaně vpravo (ocelové lano) a dále opět vzhůru až dosáhneme vrcholu 2532m, což je kupodivu konec stěny, který celou dobu vidíme. Z `Turska hora` překvapivě jen 1hod45min. Sestup už vede chodeckým suťovým terénem kolem `Štruca`. Zde je šipka `voda` ale žádnou jsem na přelomu září/října zde neviděl. Dojdeme k odbočce na **Dolgi hrbet** (25min). Ten sice můžeme podejít karem ale jeho přelezení je zlatým hřebem dne. Tato nádherná hřebenovka začíná nejtěžším místem, kdy je nutno exponovaně slézt v sestupu do štěrbiny po několika kramlích vedoucích po břichu skály. Zhora vypadá těžší než to je. Následuje hřebenovka nahoru dolu s minimální ztrátou výšku přímo po hřebenu přes několik vrcholků. Nakonec prudce slézáme dolů, to je druhý nejtěžší úsek, exponováno, zajištěno lany a kolíky, dobrá skála a stupy. Za dobrou 1h dosahujeme **Mlinarsko sedlo**(2334m). Odtud můžeme sestoupit sk severu na `Češka koča` nebo zkrátit trasu a sestoupit karem na `Kokrsko sedlo`. Pokud je dostatek času pokračujeme na **Grintovec**. Opět přelézáme přes hřebenové věže a skryté štěrbiny až dosáhneme severní stěny, kudy nepříjemným chodeckým terénem (s jednou vyjímkou - vzdušné kolíky), Pozor na padající kameny (helma!) vystoupíme na vrchol (2558m) nejvyšší hory pohoří, slabá 1hod. Sestup klasickou cestou je velmi nudný (monotónní široká suťovo-kamenitá stěna), později erodovaná stezka, ale je to ideální závěrečný sestup dne, cíl je vidět a je to už pouze dolů (já 1h50min ale hodně pomaloučku s focením a svačinou) na **Kokrsko sedlo** (1793m) kde je **Cojzova koča**. U chaty se trochu pozastavím, na rozdíl od předcházející přátelské chaty je tato opakem. Snad je to tím, že leží na velmi frekventované trase auto-chata-vrchol-chata-auto ale 10/2009 zde nebyla tekoucí voda. Všechny kohoutky kromě nepřístupné kuchyně a splachovacích nádržek měly odmontované hlavice, takže bylo na další den nutno kupovat 1/2l vody po 1,10€. Za krajíc chleba si automaticky účtují 0,70€ (i když ho automaticky dávají k jídlu `jota` - ta byla tedy výborná - jako by byl jeho součástí), platí se za jídlo okamžitě, zmatky při placení-samozřejmě v neprospěch platícího. Žádné knižky ke čtení. Celkem 10hod. ==== 3.den Můžeme sestoupit podél nákladní lanovky k parkovišti nebo pokračovat dále na **Kalški greben**. Stezka vede od chaty po suťové hraně vzhůru, poté traverzuje suťový kotel abychom poté lezením stěnou (kolíky) dosáhli hřebene (30min). Odbočka vlevo nás za 10min dovede na nenápadný vrchol **Kalška gora** (2058m). Což je ovšem fantastický rozhledový bod, odkud máme celý amfiteátr před sebou. Za pěkného počasí se vyplatí i kdybychom se měli vrátit k chatě. Což bych zvážil, protože zbytek popsaného okruhu je úmorný. Vrátíme se na odbočku a buď můžeme pokračovat dolů a podejít tak `Kalški greben` přes `Kalce` nebo dále po hřebeni. Bude následovat nepříjemná stěrbina, zajištěná lanem a po chvíli ještě jedna, což bude nejtěžší místo celého okruhu. Jedná se o exponovaný sestup (cca 15m) do štěrbiny. Výborně zajištěno dvěma lany a kolíky (ale já osobně použil sebejištění, no aspoň jsem ho netáhnul zbytečně). Poté už většinou chodeckým terénem dosáhneme několika předvrcholů a nakonec vrcholu (2224m, 1hod). Výhledy na [[Storžič]] a kopce s lyžařskou oblastí [[Krvavec]]. Někde v `Kalce` je `Krvava lokev`, což je jezírko s červenou vodou. Následuje vyloženě chodecký terém po klečových planinách do sedélka (45min) a na **Vrh korena** (1989m, 30min). Pokračujeme dále směr `Mokrica`, po napojení na další cesty ovšem pozor na značení, zejména za mlhy, je zde několik cest, značení sporadické, kleč, stezky od dobytka. Správný směr je držet se co nejvíc vpravo (při pochodu na JZ) pod svahem `V.Zvoh` (sestup k jezírku). Já jsem šel po starém značení `Košutna`, které vedlo více vlevo a dovedlo mě k salaši s pěknou kapličkou. Údajně se dá sestupovat dále ale já jsem zatočil doprava ke kříži a poté pod stěnou (zajištěno lanem) se vrátil na původní trasu k jezírku kde je (pastevecká???) `koča Koren`. Značení ovšem i tady je bídné. Pokračujeme vpravo nad jezírkem, přehoupnem se přes vrchol, na odbočce vlevo. Následuje sestup k dalším salaším, kde se dáme zase vlevo, odtud je značení už jasné, kolem salaší, po louce, lesem, stále dolů do **Dolina Korošice** kde bude zprvu hodně kamenitá poničená cesta, která později vyústí na širokou prašnou lesní silnici. Pokud by zde bylo zaparkované auto nebo např. schované kolo, jednalo by se o dobrou variantu sestupu. Pokud ale je nutno dojít k výchozímu bodu pěšky bude se jednat o šlapačku nekonečným liduprázdným údolím než sestoupíme do hlavního údolí k řece `Kamniška Bistrica` (z `Vrh Korena` 4hod). Odtud stopem, autobusem nebo pěšky (lesem, ne po silnici, 50min) k výchozímu bodu. U `Naravni most` je uzoučká hluboká skalní soutěska **Predoselj**, ve které burácí řeka. Další zajimavostí se `Mali izvir` (malý pramen), který je poslední zastávkou před toužebně očékávaných parkovištěm, kde cesta končí. Celkem 9h30min. Těsně pod parkovištěm je odbočka k "mezinárodnímu picnic centru", hospoda ale i stolek s lavičkou a v nedaleké řece se nechá umýt. Vybavení -------- o voda o hůlky o helma o sebejištění (viz text) o mapa `Freytag&Berndt WK471 Kamniško/Savinjske Alpe` (1:50000) nebo pěkná slovinská `Grintovci` 1:25000 (cca 8€) o inkoust pokud si chcete orazítkovat vrcholovými razítky o spacák ani povlečení není potřeba, na chatách jsou deky i povlečení

Pokljuška soteska

Pěkná atraktivní soutěska, která může sloužit pro aktivní odpočinutí to náročných túrách. Soutěska je suchá a nalezneme zde kromě kolmých stěm také atraktivní vysuté lávky a průchod skalním tunelem.

Příjezd

Do městečka Krnica blízko Bled, odbočit směr Radovna (také malá směrovka Poklujška soteska) a následně po úzké cestě až ke spodnímu konci, kde je parkoviště. Při příjezdu z údolí Radovna se dá otočit na hlavní silnici (jinak prudká odbočka vpravo).

Vybavení

• na focení stativ

Storžič

Polodenní přechod přes `Storžič`. Příjezd ------- Z [[Tržič]] přes `Lom` a `Slaparska Vas`, kde končí asfalt a začíná vcelku dobrá prašná cesta, k `Dom pod Storžičom` (1123m), kde je parkoviště. Cestou se mine poněkud nejednoznačný zákaz vjezdu s doplňkovými tabulkami 'Neplatí pro vlastníky pozemků' a 'Na vlastní zodpovědnost'. Trasa ----- Od parkoviště vzhůru lesem po značkách směr `Stržič`. Po 10 minutách odbočka směr `cez Žrelo`. Pěšina stoupá prudce lesem a po okraji suťoviska dosáhne ústí strže - **žrelo** (jícen). Po její pravé části pravého vede výstupová trasa. První polovina výstupu spočívá v prudkém stoupání mezi klečí po vlhkých kamenech a kořenech, částečně zajištěno ocelovými lany. Druhá polovina je naštěstí už zajímavější, když se dostaneme nad zlom. Na závěr těsně před dosažením hřebenu pěkné lezení po plotnách (lana, kolíky). Také pozor na padající kameny od předlezců. Sebezajištění podle mě není nutné, jednak místa nejsou příliš obtížná a jednak např. v horní části je nezajištěný kluzký kout, rozhodně obtížnější než některé zajištěné partie. Z parkoviště na hřeben 1h30min. Většinou atraktivně po hřebeni, stále vzhůru přes několik předvrcholů, několik pasáží zajištěno kolíky, až se dosáhne hlavního vrcholu 2123m s křížem a žulovým pultem (45min). Sestupujeme na druhou stranu za kříž (pozor za mlhy, v blízkosti vrcholu začíná několik cest na různé strany) cestou přes `Škarjev rob`. Nejdříve vede nepříjemným rozlámaným terénem, později stezkou v kleči k lesu k odbočce k výchozímu místu (1650m, 1hod). Zde jsou dvě možnosti, buď se dáme naznačeným směrem a lesem dojdeme za 1h10min k parkovišti nebo pokračujeme dále málo chozenou pěšinou na `Javorniški preval` (1465m) a odtud (údajně po vozové cestě) k parkovišti. Vybavení ------- o hůlky o přilba Další zajímavosti ----------------- Cestou do `Tržič` možno udělat malou odbočku úzkou silnicí s několika tunely do **Dovžanova soutěska**, kde potok v jednom místě prudce padá přes obrovské balvany. Je zde parkoviště a vyhlídková stezka. Při hlavní silnici `Tržič` - `Ljubelj` je místo, kde byla za války **pobočka koncentračního tábora** [[Mauthausen]]. Je zde památník a popisy co kde bylo. Tábor byl spjat s ražbou strategického silničního tunelu pod Ljubelským sedlem.

Třídenní okruh kolem Triglavu

Velkolepý okruh kolem nejvyšší slovinské hory s mnoha krásnými výhledy. Vede jak frekventovanými stezkami tak liduprázdnými místy. Technicky vcelku bezproblémové, jediný problém kromě počasí může být těžký batoh ve spojení s velkým převýšením. Příjezd ------- Do [[Mojstrana]] a dále po šipkách `Vrata` k `Aljaževu domu` (1015m). Silnice je dobrá, nejdříve asfaltová a později prašná, v jednom místě je krátké 20% stoupání. Pod **Aljažev dom** je velké parkoviště (zdarma), které je ráno prázdné ale v průběhu dne se zaplní. Hranice Triglavskeho NP začíná hned za Mojstranou a tak je zde zakázáno přespávat (i v autech). To lze obejít a přespat v lese těsně za koncem vesnice (Mojstrana), kde se dá zastavit na velkém hliněném "odpočívadle". Trasa ------- ==== 1.den Od parkoviště po široké cestě kolem **Aljažev dom** k památníku padlým partyzánům v průběhu 2.světové války (obří plechová karabina, 15min). U ní vlevo přes řečiště, kde začíná značená `Tominškova cesta`. Cesta je značená červenými značkami a rychle lesem nabírá výšku. V místě, kde se přechází kamenný žlab (po 15min) značení žlabem ale stezka vede i za řečištěm (stará cesta). Dají se použít obě varianty, protože se výše opět spojí. Stezka dost prudce a nepříjemně stoupá (hlína, kameny, stromy), za mokra to bude dost klouzat a dolů to také není nic moc, hodí se hůlky. Po 1hod45min se dochází k **začátku jištění** (1795m). To je tvořeno buď ocelovými kolíky nebo průběžným lanem (dá se jít bez úvazů, helma se hodí i když cesta převážně vede horizontálně). Pěkné pohledy přes dolinu Vrata, k sedlu `Luknja` i do severních stěn Triglavu. Cesta nyní traverzuje svahy po místy exponovaných policích `Begunjského vrchu` a zároveň nabírá výšku, aby se nakonec spojila v místě **Begunjski Studenec** ve výšce 2140m (2h10min) s cestou `Prag`. Podle průvodce by zde měl být ve skále pramínek vody (neviděl jsem ho). Nyní zbývá vystoupat 15min sutí ke **křižovatce** (2290m), cesta doprava vede k `Triglavskemu domu` a doleva k `Staničeva koča`. Dáme se vlevo a po 45min chůze krasovým terénem dorazíme k **chatě** (2332m). Ačkoliv podle informací i podle průvodce má být otevřena do konce září, byla 19.9.2003 už zavřena. Naštěstí za ní je nově krásně rekonstruovaný zimní prostor se 4 lůžky (vyspalo by zde ale i 8 lidí). Co zde ale chybí je pramen vody, v blízkosti chaty lze ale nalézt zbytky sněhu a ten rozehřát. Zde je možno nechat věci (a zabrat si tak místo) a pokračovat od chaty na sever krasovou plošinou a přes místo `Begunjska vratca` (2341m) zprava obcházíme traversem `Begunjski vrch`. Za ním mohou být na stezce zbytky sněhu až do pozdního léta. Cesta je značena vybledlými značkami ale stezka je všude znatelná. Po dosažení hřebenu se stáčí vpravo a dosahuje vrchol **Rjačeva Glava** (2360m). Předtím je ale nutno překonat exponovaný traverz po ocelových kolíkách ve skále (průběžné lano). Za vrcholem následuje 2x sestup kolmým zářezem, jištěno lanem a kolíky. Ze shora se zdá těžší než ve skutečnosti je (použil jsem klettersteig set). Následuje další výstup nepříjemnou skalnatou sutí a po hřebeni a nakonec skalami na **Cmir** (2393m). Po celou dobu pobytu na hřebeni krásné výhledy přes dolinu Vrata. Návrat stejnou cestou až na `Begunjska Vratca`. Nyní je možno za 25min vystoupit chodeckým terénem na **Begunjski vrch** (2461m, rozhledy, razítko, knížka) a po návratu ještě na protilehlou **Visoka Vrbanova Špica** (2408m, 25min) a z ní pak za 15min z chatě. V celé oblasti je množství kamzíků. ==== 2.den Od chaty k jihu po šipkách `Kredarica`. Na cestě v severních svazích zbytky sněhu. Na hřebeni Kredarica zábradlí ale terén je lehký. Za 1hod se dojde k velké chatě **Triglavski dom na Kredarici** (2515m). Na umývárnách/WC možno napustit vodu! Za chatou je malá kaple, větrná elektrárna a heliport. Mírně dolů a poté po místy exponované cestě osazené ocelovými kolíky na **Mali Triglav** (2725m, 50min), pak po velmi ostrém hřebeni (zábradlí, za bouřky je to zde jeden velký bleskosvod, extrémně nebezpečné, mnoho pomníčků) a závěrečným výšvihem na vrchol **Triglavu** (2864m, 30min). Jelikož všechny cesty jsou silně frekventované přilba se hodí. Sebejištění není nutné. Na vrcholu stojí ocelová raketka - `Aljažev stolp`, ve které jsou popsané hory, které jsou díky kruhovému rozhledu vidět. Cesta pokračuje dále k jihu sestupem (lana) **Triglavska škrbina** (2659m). Vlevo se dá sestoupit k `chatě Planika` a vpravo pak prudce nepříjemným suťovým žlabem a poté místy exponovaným traversem (lana) dosáhneme náhorní planiny **Triglavske podi** (2550m, 1hod z Triglavu). Zde je křižovatka cest, vpravo se dá jít těžkou `Bambergovou cestou` na sedlo `Luknja`. Vpředu jsou zbytky bývalých kasáren `Morbegno` a vlevo vede po náhorní planině cesta k chatě **Tržaška koča** (2151m, 1hod). Na chatě opět není voda a v okolí ani zbytku sněhu. Na chatě nechat věci a na lehko stezkou, která začíná přímo u noclehárny, je možno dosáhnout za 1hod10min **Kanjavec** (2568m, knížka) s výhledy na Triglav a k jihu na `Gribarice`). Cesta vede krasovou krajinou a pouze na jednom místě pod vrcholem se vystupuje asi 20m koutem (lano). Z vrcholu nejprve po hřebeni k východu a poté sutí do **sedla** (2380m, 30min) pod výraznou horou `Mišeljski konec` a dále sestup suťovisky k severu na `Dolič` (2164m) a k chatě (1h20min z Kanjavce). ==== 3.den Dlouhý sestup po transverzále chodníkem směrem k dolině `Zadnjica`. Za 1h20min se dosáhne (1470m) konečně odbočky na sedlo `Luknja` (1758m). K jeho dosažení je bohužel ale třeba znovu vystoupat po chodníku 300m. Na **sedle Luknja** je křižovatka cest, zprava přichází `Bambergova cesta` na Triglav přes `Plemence` a vlevo vede zajištěná cesta na [[Bovški Gamsovec]]. Do doliny Vrata se pokračuje seběhem prudkého suťového pole k lesíku, v němž se nachází velká bivakovací chatka **Bivak pod Luknjo** (1450m, 30min). Chatka je zamčená ale za chatkou je rezervoár na pitnou vodu (filtrovaná dešťová voda), kterou je možno v nouzi načepovat. Dále se pokračuje lesíkem až k odbočce na cestu `Prag` (1150m, 40min). Zde je další možnost nabrat vodu z potoka, který se za několik desítek metrů dále ztrácí. Za dalších 40min se dorazí na **parkoviště**. Vybavení -------- - povlak na chaty / spacák - helma - hůlky - vybavení na ferraty není nezbytné (místní ho ani moc nepoužívají) - voda (v celé oblasti je minimum vody!)

Třídenní okruh s vyvrcholením na Škrlatici

Pěkný okruh přes několik dvoutisícovek s vyvrcholením na druhé nejvyšší slovinské hoře Škrlatici a kruhovými výhledy nejen na protilehlý Triglav.

Příjezd

viz. Třídenní okruh kolem Triglavu

Trasa

1.den

Od parkoviště po široké cestě kolem Aljažev dom k památníku padlým partyzánům v průběhu 2.světové války (obří plechová karabina, 15min). Poté postupně stoupáme přes Bukovlje (vysokohorský listnatý les) a pak sutí na Sedlo Luknja (1758m, 2h). Poslední voda je buď v potoku nebo u Bivaku pod Luknjo.

Odtud stezka vede vprava a začíná nabírat výšku. V jednom místě není pokračování úplně jednoznačné, já jsem osobně přehlédnul značení vlevo a vydal se po pěšině fantasticky exponovaným traverzem zhruba v místech nad bivakem. Po traverzu stezka mizí ale dá se vlevo po strmých travnatých svazích přímo proti vrstevnicím dostat zpět na stezku. Závěrečný krátký úsek na Bovški Gamsovec (2392m, 2h) se doleze po skalách.

Pokračujeme kousek zpět a pak zářezem podél ocelových lan na sedlo Dovška Vratca (2180m, 30min) a poté krasovou krajinou k Pogačnikov dom (2050m, 40min). Mimo sezónu zimní prostor pro min. 16 osob nad lanovkou. Podle nápisů by voda měla být (15-30min) směrem do doliny Trenta, nevím.

Pokud je dostatek času a sil je možno zdolat např. Pihavec (2419m) se značně odmítavou západní stěnou (v říjnu už byla prudká stezka podle všeho pod sněhem) nebo Stenar (2501m), který má naopak z této strany suťoviska.

2.den

Necháme si přebytečné věci na chatě a jdeme směrem na sedlo Planja, nejprve se traverzuje pod mohutnými srázy Razor a pak úmorně po skalách a sutí až na sedlo (2349m, 1hod). Zde dále podle šipky Razor sutí, kolem velké jeskyně a poté znovu suťovým žlabem do sedélka odkud jsou krásné pohledy. Odtud pokračujeme traverzem vlevo až pod západní stěnu odkud pilířem dosáhneme hřebene těsně vedle vrcholu (2601m, 1hod). Pilíř je v zastíněné straně, pozor na sníh a námrazu.

Sestuupíme stejnou cestou na sedlo Planja (30min) a nejprve lehkým lezením, poté po nakloněném plató za 20min dosáhneme vrcholu Planja (2453m). Ač nižší než protilehlý Razor je zde k vidění vysoké skalní okno (most) a samozřejmě rozhledy.

Vrátíme se stejnou cestou na Pogačnikov dom (45min) a už se všemi věcmi pokračujeme stoupající stezkou na Križ. Ta vede vysoko nad modrými jezery (Kriško jez.), v závěru letecké pohledy do doliny Krnica, strmý výstup na hřeben (1h15min), po kterém lehce ze 15min dosáhneme vrcholu Križ (2410m). V závěru je nutné se prosoukat úzkou štěrbinou. Odtud je už také vidět cíl dnešní cesty Bivak IV. Vrátíme se tedy zpět po hřebeni a sestoupíme dále nejprve stezkou, pak krasovou krajinou se závrty (1hod). Pozn. lze se k němu dostat i sestupem stezkou (pozor na sníh) sutí mezi Stenar a Križ ale touto cestou se podejde a je nutné znovu vystoupat.

Bivak pro min. 8 lidí je podle zápisů v knize v sezóně poměrně dost frekventovaný, voda zde není ale zato myši ano (špunty do uší) a v sezóně i ovce.

3.den

Zbytečné věci necháme na bivaku a jdeme stezkou na SV pod srázy Dolkova špica až do suťového kotle pod Škrlatica. Jím je nutno se velice namázaně vyškrábat až ke skalám, kde začíná zajištěná cesta. Ta traverzuje stěnou doprava (komín, zářez, stěna, exponovaný traverz po kolíkách) a po dosažení hřebene pak lehce ale zdlouhavě až na vrchol s moderním křížem (2740m, podle zápisů v bivaku borci za 2hod, já osobně 4hod). Ten je vidět až v poslední okamžik, celou (dlouhou) cestu tedy netušíme kdy už bude (trápení) konec. Celou cestu se otevírají krásné rozhledy.

Sestup stejnou cestou na suťoviska (1h10min) a pokračovat zpěk k bivaku (1hod) nebo lze vystoupit do suťového sedla, slézt Dolkova špica a vrátit se kolem ní v závěru stejnou cestou jako 2.den.

Od bivaku se sestupuje zpět k Aljažev dom stále prudce klesající stezkou (1h30min).

Osobně bych tudy nechtěl jít nahoru, stezku permanentně a namáhavě stoupá (les, koryto, kamenný žlab) a ani se neotevírají žádné zajímavé výhledy. Kupodivu ani zde není voda.

Vybavení

• hůlky
• pro výstup na Škrlaticu helma a vybavení na ferraty
• voda! (já měl 3.5l a jedno pivo)

Vodopády na potoku Martuljek

3-4 hodinová vycházka malebným lesem k pěkným vodopádům. Vhodná jako odpolední přídavek po brzkém návratu z několikadenní túry. Kontrastem proti vyšším polohám je svěží les a dostatek vláhy. Příjezd ------- Přes [[Kranska Gora]] nebo [[Mojstrana]] do `Gozd Martuljek`. Před zatáčkou k mostu přes `Sava` (při cestě z Kranjske Gory) odbočit vpravo na úzkou silnici (kolmo k hlavní). Cesta ústí na poměrně velkém parkovišti (na rozcestí vpravo, zdarma). Trasa ----- Od parkoviště (750m) po šipkách k vodopádům (`Slap I a II`) vozovou cestou poměrně prudkým stoupáním lesem. Po 30minutách se projde kolem odbočky ke spodnímu vodopádu ale ten až na zpáteční cestě. Další odbočka vlevo je k chatě/občerstvení `xxx pri Ingote`(studánka). Stále po šipkách k hornímu vodopádu, ke kterému se dojde asi za 1,5 hod od parkoviště (1145m, nikoliv 900m jak je uvedeno `Klettersteig Atlas od Paula Wernera`). Pod vodopádem je nutno přejít potok, vystoupat sutí ke žlabu. Kolmým (cca 20m) žlabem (ocelové lano) přímo pod paprskový vodopád (na focení nic moc, stříkající voda). Zpět stejnou cestou až k horní odbočce k chatě. Cesta k ní vede přes potok kolem horského kostelíka. U bufetu pitná voda a nádherný pohled do horského amfiteátru (Špik, Oltar, Dovški Križ, Kukova Špica, atd.). Nejlepší pohled navečer ale ne zase tak aby byla spodní část už ve stínu. Dále po široké cestě a u odbočky ke spodnímu vodopádu se dáme vpravo. Proti vodopádu je dřevěná lávka, ze které je překvapivě pěkný pohled na vodopád (objektiv 28mm). Dále přes potok a po proudu dolů. V 9/2003 zde byla stržena pravobřežní cesta. Po kládách se přecházel potok na levý a posléze na pravý břeh. Za vysokého stavu vody by to byl asi trochu problém. Po pěšině a posléze cestě se dojde zpět k parkovišti (od horního vodopádu 1h10min). Vybavení -------- - lehké pohorky - nic zvláštního není třeba - vody je zde dostatek (až moc)

Wolayer Kopf (2472m)

Celodenní túra na hraniční vrchol s pozicemi z 1.světové války.

Příjezd

Z hlavní slinice Sappada Ovaro odbočit ve Forni Avoltri a po široké silnici do Collina, kde je pěkný kemp (http://www.campingcollina.it/). Kemp se nachází až za vesnicí kousek pod chatou Tolazzi ve výšce cca 1300m.

Trasa

Výstup začíná za mostkem, kde jsou nějaké budovy a pramen. Orientace je problematická. Buď se dá jít po vozové cestě vlevo, která se pak stočí vpravo nebo zkratkou po schůdkách. Z cesty se dá po pár minutách sejít vlevo kolem salaší a lesem až se narazí na značenou cestu 176. Po ní pokračujeme vpravo a nahoru. Špatná volba je vlevo přes potok. Pokud se neodbočí s salaším, vozová cesta nás dovede za 10min na cestu 176 také.

176 stoupá nejprve prudce lesem a poté pastvinách k salaším Chianaletta (1814m), odtud vlevo na hřeben, kterým stále stoupáme vzhůru. V dáli se objevují staré baráky, ke kterým dorazíme po zdolání suťového svahu. Na hraniční hřeben z druhé strany vedla kolmou stěnou via ferrata ale ta je 9/2012 odinstalována.

Pokračujeme obtížněni skalami vlevo až do místa kde překonáme hřeben a konečně uvidíme cíl cesty Wolayer Kopf. Závěrečný úsek vede po nepříjemných suťových skalách až na vrchol, ze kterého jsou výhledy směrem na Wolayersee, masív Hohe Warte i na druhou stranu na Monte Peralba s prameny Piavy. Výstup cca 3h15min.

Sestup stejnou cestou (2h15min) nebo cestou 141 do vsi Collina.

Vybavení

• hůlky