23.2. - neděle
Ráno jsme hned v osm na snídani ale venku je hnusně. Nízké mraky západní vítr. Takže když fouká od západu jedem na východ – na výběžek
Ponta de Sâo Lorenço. Cestou leje ale na východě je trochu lépe. Na parkovišti jsme jedni z prvních.
Moc se nám nechce ale pak se rozhodujeme, že půjdeme aspoň kousek. V autě přečkáme dva asi 15 minutové slejváky. Já si beru na sebe úplně nové goretexové kalhoty. Vyrážíme rozbahněnýma stezkami podél útesů k
chatě Casa do Sardinha. Jelikož mezitím přijel autobus a několik taxíků a dost lidí vyráží na cestu, jdeme proti původnímu předsevzetí až na konec k chatě. Pouze vynecháváme závěrečný výstup s výhledem na ostrovy, což je možná chyba. Celou cestu fouká a prší ale hlavní problém je bahno. Kalhoty jsou celý zabahněný až ke kolenům, boty ani nemluvě. Na zpáteční cestě si ale můžeme smát svátečním turistům, kteří se snaží dostat aspoň k první vyhlídce a neumazat se. Výbavu mají jako do salonu. Snaží se pečlivě vyhýbat trochu zabláceným místům jako baletky ale moc jim to nejde. Většinou vzdávají předčasně.
U auta odstraníme aspoň největší bahno a jedeme na nám známou vyhlídku na *Pico do Facho*. Svačíme a tentokrát máme štěstí – přistávají dvě letadla
Finnair a
Fischer. Kromě toho je dnes vidět i ostrov
Porto Santo. Po svačině jedeme do
Machico, kde bereme za 10€ stejný benzín jako ve
Funchalu, a pak tunelem do
Porto da Cruz,
Faial do
Santany, kde se dnes koná festival. Policie ale řídí příjezd a jelikož nevíme jak je to daleko vracíme se k restaurovaným domkům (červená áčka) v
Cortado. Zaparkujeme na polní cestě a jdeme na vyhlídkový kopec
Pico da Boneca (599m). Cestou Hanka loví flóru. Na vyhlídce toho moc vidět není, protože mraky se válejí i v úrovni moře. Vracíme se kolem vysílací stanice a jedeme dále na
Achada do Teixeira.
Tam vede slepá silnice, která stoupá postupně se měnící krajinou až do výšky 1600m. Kupodivu je zde ještě pár aut. Bohužel jsme se nedostali nad mraky takže viditelnost je špatná. Obcházíme zavřenou chatu (s teoretickým přístřeškem použitelným v dešti) a okolní holou krajinu. Blízké
Pico do Ruivo – nejvyšší hora ostrova – vysoké 1862m je v mracích. Děláme aspoň několik fotek a pak se spouštíme zpět do údolí.
Mezitím se setmělo a tak se vracíme do
Funchalu. Jedem přes
Ribeiro Frío. Silnice je zátáčkovitá a prudká. Naštěstí není provoz a případná protijedoucí auta by byla vidět, takže v klidu dosahujeme sedla
Poiso (1413m). Ještě jedeme vyzkoušet silnici na
Pico do Ariero. Dole jsou vidět světla
Funchalu ale jelikož už je tma, tak se vracíme a klesáme do
Funchalu. Ještě se zastavujeme u poutního kostela na
Monte. Obcházíme park a fotíme pár nočních fotek. Do hotelu dorazíme kolem deváté. Dnes jsme pěkné zmokli a zabahnili se. Ujeli jsme 150km.