V noci štěkají psi jako pominutí, později se dozvídáme, že na dvoře byl levhart. Příští den se jedeme podívat do jiné části parku. Na cestách nacházíme tygří stopy a řidič s průvodcem se snaží vystopovat tygra, což se jim nakonec za pomoci varovných zvuků sambarů podaří! To je neskutečný zážitek, když se tygr, resp. hladová tygřice, vynoří z džungle sto metrů před námi. Ostatní nám pak jen závidí. Na závěr ještě pozorujeme podivně bláznící ptáky, když se u vody objeví malá jungle cat. Jinak jsme ještě viděli šakali, mnoho axisů, samice sambarů, skrytě žijící malé barking deer, opice a různé ptáky včetně dravců.

Po návratu rychle balíme a spěcháme na normální bus, se kterým jedeme do Mandla (35Rs, do Jabalpur 85Rs). Nemůžeme totiž sehnat lístky na vlak, naše spojka v Česku hlásí "všechno přinejmenším wait list". Musíme tedy přejet nočním autobusem do Raipur(v 20hod, 135Rs). Na autobusáku tedy kupujeme lístky, necháváme batohy v pokladně a jdeme se podívat do města. Mandla je díra děr, nenacházíme žádné místo, kde by se dalo rozumně najíst a kdekoliv si sedneme, hned je kolem nás srocení dětí. Co dělat 4 hodiny do odjezdu? Nakonec nacházíme rozumně vypadající hotel, kde neumí nikdo anglicky. Předkládají nám hindsky psaný lístek, nevadí dáme plain rice a vegetable soup.

Když uvidíme ovšem co nám donesli za polévku, víme, že je zle. Celý personál se rozestavuje kolem nás u čeká jak nám bude chutnat. Nebude, protože tak koncentrovanou pálivou ingredienci, která pálí už na několik metrů, jsme ještě neviděli. Musíme obecenstvo zklamat. Ještě, že existuje plain rice a čaj. I když je jim divné, proč si cukr sypeme do čaje a nikoliv do rýže. Nicméně se nám podaří zabít pár hodin času sledováním filmu "Be free", příběh o koni z Namibie. Zbytek času trávíme na autobusáku se psi, kozami, spícími dětmi pod lavičkami. Na závěr pak ještě diskuzí s vševědem a všeumělem, který má být údajně otec ministerského předsedy. Konečně jedeme, místa na nohy je minimálně, noc dlouhá.]]>