Příjezd

Sedlo Passo Pellegrino (1919m) na silnici mezi Moena a Falcade. V sedle je lyžařské středisko.

Trasa

Z parkoviště na sedle po cestě 604 k SZ na Passo la Selle (chata, 2529m, 1h30min). Naznačená cesta se ztrácí ve změti sjezdovek ale je jednoznačná. Za posledním vlekem končí oblast devastace a eroze.

Ze sedla po hřebeni většinou po vojenském chodníku (rakouské pozice) až na Costabella a dále stále po hřebeni až k italským pozicím, kde je v pozorovatelně vybudováno otevřené muzeum s emotivními fotografiemi ("hrdinský papá na obsazeném území - publikováno v rodinné ročence", "papá za několik dní - nepublikováno v ročence"). Stezka vede několika i poměrně dlouhými tunely ale svítilna není nezbytná, v místech pod hřebenem na severní straně může být zmrzlý sníh (říjen), několik zajištěných míst ale nepříjemný je jen jeden exponovější sestup na rozhraní rakouských a italských pozic. Z hřebenu 2 nouzové ústupové cesty k jihu a rekonstruovaná jeskyně z palandami z r.1916 (v 1.části). Po cca 3 hodinách zajištěná cesta končí a dál pokračuje zdá se už nejištěná ale značená cesta podle ukazatelů až k Forcella Uomo/Val Tasca což podle názvů nekoresponduje úplně s mapou Kompass. Sestup k výchozímu bodu nejprve sutí, loukách a nakonec sjezdovkách.

Samojištění není nezbytné, helma se hodí v nízkých tunelech. Umělé pomůcky byly obnoveny (2004).]]>

Příjezd

Z údolí Valsugana přes městečko Pieve Tesino k samotě Malga Sorgazza (1450m), kde je parkoviště. Při příjezdu přes Passo Broncon odbočíme u lanovek vpravo na úzkou silničku, která nás zavede do Val Tolva a odtud k Malga Sorgazza.

Trasa

Z parkoviště po vozové cestě až k nákladní lanovce (30min), zde odbočit vlevo na vojenskou zásobovací cestu 380,která zvolna stoupá v dlouhých serpentinách na Forcella Magna(2117m, 80min). V okolí sedla italské zákopové pozice. Ze sedla se vydáme prudce vzhůru k SV a za 15min dorazíme úbočím k dalším opevněním, kde je rozcestí (15min), na kterém se dáme ve směru šipek Via ferrata Gabrielli. Stezka dosáhne hřebenu a za 30min dojdeme k prvnímu zajištěnému úseku. Dále postupujeme mezi věžemi až dosáhneme hřebenu a kóty 2568m (60min), odkud sestoupíme kamenným svahem (20min) k Rifugio d'Asta (Ottore Brentari)(2447m), ležící nad jezerem. Na chatě je vybavený zimní prostor pro 6 osob ale není zde pramen vody.

Od chaty stezka pokračuje přes balvany až do sedla nad jezerem, ze kterého se sestupuje na jeho severní stranu (lana na přidržení, pozor na zmrzlý sníh), poté se traverzuje přes kameny k rozcestníku a nakonec po východním úbočí po upravené stezce (kamenné schody) až na vrchol s vrcholovým křížem (2847m, 85min). Pod vrcholem je malá chatka se dvěmi lůžky (deky), která sloužila jako ubikace pro posádku pozorovatelny, odkud se otevírá pohled na celý řetěz pohoří Lagorai.

Sestup stejnou cestou zpět k chatě (1hod). Další sestup buď po hlavní přístupové cestě 327 pod lanovkou k její údolní stanici (100min) a poté k parkovišti (20min). Nebo od chaty do sedla Forcella dell Pessetto (2495m, 30min) a dále úbočími Il Pessetto, Campagnasa a M.Coston a dále sestup k západu po cestě 386.

Vybavení

Zvážit zda s sebou brát samojištění, ferrata se skládá za dvou jištěných úseků, první je lehké lezení po policích/zářezech podél lan, druhý pak asi 30 metrový kolmý výstup po železných kramlích. Helma se nezdá nutná.]]>

Příjezd

Centrum je městečko Falcade na silnici ze sedla Passo di Pelegrino, resp. Canale d'Agordo odkud odbočuje silnice na Feder/Colmean(1300m). Ve vesničce Colmean je na konci silnice u lesa parkoviště.

Trasa

Z Colmean lesní vozovou cestou 689 vzhůru lesem. Značeno i jako trasa pro kola ale silnice prudce stoupá a má kamenitý povrch. Za hodinu se dojde k lanovce k chatě Baita dei Cacciatori, zde končí vozová cesta, lesní pěšinou se za 20 minut dojde k chatě, s výhledem na skupinu Pala. V říjnu, zde byl překvapivě správce, který připravoval dřevo na zimu. Variant cest 689 je zde více, připojují se další, které se kdesi odpojily.

Za dalších 15minut se dorazí na další chatu Baita Papa Giovanni Paolo I., otevřená ale bez pokrývek na spaní, sporák dřevo, zákaz stanování, voda. Odtud stezkou (šipky Via ferrata) dojdeme khranici lesa a pak namáhavě sutí k začátku ferraty Paolin-Piccolin(2280m, 30min). Ferrata začíná žebříkem, nejtěžší místa jsou na začátku až k druhému žebříku (přímo vzhůru a poměrně exponovaně za pomoci lan). Poté je možno buď dále ferratou po skalách v levé části žlabu nebo sutí vpravo (červené puntíky). Ferrata není vedena nejlehčími místy a občas je třeba využít síly. Za 35min vyústí na Forcella Medil (2470m). Odtud je podle Paula Wernera možno dosáhnout za půl hodiny západní vrchol. Osobně jsem se ale vrátil neboť terén byl lámavý, ujíždějící kameny na skalách, nejasný ideální směr.

Ze sedla tedy pokračujeme na hlavní vrchol nejprve jednoduše pěkným lezením podél lan, později ale přímo vzhůru po hladkých skalách a nakonec traverzem pod vrchol. Zde se napojuje normální cesta Via Normale. Z vrcholu (2622m, 45min) nádherné rozhledy zejména na monumentální jižní stěnu Marmolada.

Sestup po normálce nejprve přes štěrbinu na sousední vrchol a poté podél lan nepříjemným východním svahem, kde za lana končí (20min). Poté stezkou po hřebeni k rozcestí, kudy je možno se vrátit k chatám (Via Normale). Pokračujeme ale dále po hřebeni a nad jezerem Lago di Franzei dojdeme na Forcella del Nagher (2287m). Odtud pěšinou 687 po pastvinách dolů. Až k salaši ve výšce (1852m, 45min) příjemný sestup, poté ale už v lese opět kamenitá vozová cesta, více různých cest, mapa Kompass odpovídá skutečnosti jen rámcově, stále po šipkách směr Feder i když se zdá, že se silnice zbytečně vzdaluje od cíle. Pod asfaltovým úsekem s prudkým klesáním (35min) opouštíme tuto cestu a dále sledujeme rozcestníky Feder. V závěrečné fázi, když už je slyšet hučení vody narazíme na neznačenou odbočku (s nadjížděcím místem pro vytočení), po které se můžeme dát vpravo, (po 5 minutách nejistoty) dojdeme v ranči poté dolů po cestě k odbočce příjezdové silnice do Colmean a po ní k autu (30min). Ve vsi je voda.

Vybavení

Kompletní vybavení na ferraty, teleskopické hůlky, mapa. Ferrata byla v říjnu 2008 ve výborném stavu.

]]>

Oblast je lehce přístupná díky vysoko položeným silnicím. Lze využít buď úzkou silnici pod Cinque Torri (2100m, pro auto do šířky 2m, přes den se naplní parkovací plochy), horské sedlo Passo Giau (2236m) nebo Passo Falzarego (2105m). Lehká přístupnost se podepisuje na velké návštěvnosti.

Cesta

Popisuji cestu od chaty Cinque Torri. Za hotelem vlevo pěšinou kolem přes louku (pítko) stezkou 443. Stezka obchází zleva masív Ra Gusela a asi za hodinu, kdy už je vidět Passo Giau, se dojde k odbočce vpravo na cestu 438 (rozcestníky). Ta stoupá prudce a namáhavě nepříjemnou sutí až k nástupu na ferratu (krátká, lehká, žebřík a natažené lano, 5min). Jí je třeba vystoupit asi 30m komínkem na náhorní plató, po kterém se dojde nejprve na vrchol Ra Gusela (2595m), vrchol Nuvolau (2575m, s chatou přímo na vrcholu) a do sedla Forcella Nuvolau (sedačková lanovka, 2416m).

Odtud odbočka k ferratě na Monte Averau (2649m). Nejprve sutí pod SV svah, kde začíná zajištěná cesta, lehká, krátká ale celkem zajímavá (10-15min). Kousek nad nástupem se rozděluje na dvě větve, které se po chvíli spojí. Pravá větev je podstatně náročnější (výstup?), levá prolézá po kramlích za vklíněným balvanem (sestup?). Žlabem dosahuje plató, po kterém sutí a po skalách se dosáhne za 20min vrchol s křížem. Sestup na sedlo stejnou cestou a dále po sjezdovkách zpět k autu.

]]>

Příjezd

Ze západu přes Villnösstall (San Pietro), ostré stoupání, úzká silnice, krásné výhledy na skupinu Saas Rigais, popř. ze Sarnes nebo z východu z Val Badia přes Antermoia a Würzjoch/Passo de Erde(2004m). Na sedle je velké parkoviště i na spaní. Východisko je u "ruského kříže" Russiskreuz (1700m) kousek (cca 300m) od odbočky na Sarnes, je zde místo jen pro 2-3 auta, více místa na parkování je u výše zmíněné křižovatky.

Trasa

Od kříže vzhůru lesem po pěšině značené "GM" (Günther-Messner-Steig), která ze západu obejde masív (pitná voda) a stoupá z jižní strany až na Tullen (2652m). Pouze závěrečný úsek vede sutí a po skalách (2h15min). Pokračujeme kousek cesty zpět a sutí v východu, cesta v blízkosti hřebene (většinou z jižní strany), později většinou klesá jižním úbočím aby na závěr přešla přes hřeben (žebřík, zajištění) a nakonec po louce klesne k Peitlerscharte(2361m) (2hod).

Odtud serpentinami po pěšině vzhůru k vrcholu Peitlerkofel(2874m), v závěru po skalách, zajištění ocelovým lanem (1h20min), frekventované (jednodušší je dosažení západního vrcholu, na který vede pěšina). Vynikající rozhledy na Zillertálské Alpy, Fanes/Sennes, Kreuzkogel, Tofane, Col di Lana, Monte Pelmo, Geisler, atd.

Sestup stejnou cestou zpět do štěrbiny a chodníkem č.2/GM k SZ. Okruh lze dokončit návratem po "GM" do výchozího místa nebo sestoupit k silnici (1h20min), kde budeme mít zaparkováno druhé auto (nebo kolo - návrat je z kopce).

Obtížnost

Jednoduché, v pohodě lze zvládnout oba vrcholy, několik zajištěných míst, která lze ale v pohodě zvládnout bez samojištění, jeden exponovanější žebřík. Helma by se mohla hodit v závěru výstupu na Peitlerkofel, který je frekventovaný a je možnost shození kamenů.

Obě hory jsou výborně projektované, neboť nemají žádné předvrcholy

]]>

Příjezd

Karerpass/Passo de Costalunga(1745m) na silnici mezi Bolzano a Vigo di Fassa. Parkování přímo v průsmyku je zakázáno ale 200m směrem na V je možné. U silnice z Vigo di Fassa 2x pramen s vodou.

Trasa

Přímo od parkoviště strmě stoupající vozovou cestou 548, kterou posléze nad salašemi opustíme a pěšinou dojdeme k památníku Christomannos (výhledy), který se je už na frekventované (lanovka) vrstevnicové cestě. Nyní po cestě k V dojdeme k chatě Roda di Vael (2283m), výborné výhledy z blízkého vrchu Ciampaz. U bufetu je názorný nákres zajištěných cest na Rotwand.

Pěšina vede od chaty přímo ke stěně a posléze vlevo abychom došli k začátku zajištěné cesty na nejjižnější části hřebene Punta Masaré(2564m, 2h15 z parkoviště). Výborně zajištěno "tak akorát" (lano, kolíky), pěkně vedeno v okolí hřebeno, několik výstupů a sestupů. Za Teufelswand končí první část cesty (sestup/výstup k chatě), nyní je nutno sutí vystoupat (skalní okno s křížem) a sestoupit do štěrbiny. To je nejobtížnější místo, kdy je potřeba exponovaně traverzovat hladké skály (kolíky, lano). Ve štěrbině opět varianta výstupu/sestupu k chatě. Následuje už lehké lezení po skalách (lano, žebřík) a pak stezka k vrcholu Rotwand (2806m, zajištěná cesta 2h30min). Z vrcholu fantastický rozhled (Latemar, Brenta, Adamello, Stelvio, Schlern, Rosengarten,Langkofel,Sella,Marmolada,Pala,Lagorai).

Sestup severní stěnou je zajištěn, jedná se v podstatě jednoduchý sestup podél lana až do Passo di Vaiolon(2560m). Dále nepříjemnou sutí k západu, poté vrstevnicovou cestou 549 (ve skalním koutu je voda) k Ref.Paolina(2127m, konečná lanovky). Odtud značenou cestou 552 podél sjezdovky k parkovišti (2h30min z vrcholu).

Cesta se dá ulehčit výjezdem sedačkovou lanovkou k Ref.Paolina ale pozor na provozní hodiny.

Vybavení

• samojištění
• helma (padající kameny - Rotwand je frekventovaný)
• (hůlky)

Příjezd

Na Passo Duran (1601m) na silnici mezi Agordo a Forno di Zoldo. V sedle je parkoviště. Východisko do skupiny Moizza a Tamer.

Trasa

Podle ukazatele San Sebastiano/Tamer přes louku do lesa (č.524). Pěšina rychle stoupá nejprve lesem, pak kosodřevinou a nakonec sutí. Dobré značení červenými pruhy. Pod velkou skálou se suťovisko rozděluje (rozcestník), vlevo se jde na San Sebastiano, vpravo na Tamer a sedlo La Porta, kam budeme pokračovat později. Vlevo se sutí překvapivě rychle dosáhne sedlo a z něho pak po skalách vrchol San Sebastiano (2488m, 2h30min). Sledovat kamenné mužíky. Z vrcholu parádní výhled - Pala, Monte Agner, Moizza, Civetta, Monte Pelmo, Antelao.

Vrátíme se pod skály a dáme se vpravo sutí, a nyní už namáhavěji dosáhneme sedla La Porta (1hod z vrcholu, sedlo je vlevo). Odtud se dá pravděpodobně vystoupit na Tamer. Stezka pokračuje vpravo do obrovského suťového kotle. Sporé značení a stezka traverzuje kotel po vrstevnici až pod převislou Cima de Gardesama (opatrně našlapovat ať se neutrhne ) a tam se značení ztrácí. Spravná cesta je po spádnici dolů do kotle, kde stezka pokračuje do kosodřeviny. Pří výstupu z druhé strany (z V) je sedlo La Porta vpravo, téměř není vidět!

Značení je sporé, že jsme na správné cestě nás ujistí na stromě cedule s poněkud záhadně ukazujícími šipkami, (pozor v jednom místě se zdá, že cesta pokračuje "potokem" ale vede vlevo úzkou pěšinou kosodřevinou), kousek dále pramínek s vodou. Za 10min se dojde na rozcestí, dáme se ve směru Cap.Angelini. K ní po 10 minutách dorazíme (1875m, 1hod ze sedla). Jedná se o bivakovou chatku s krbem, dřevem, 6 palandami, pitnou vodou, pilou, kolečkem, výhledem,... ale bez pokrývek! (Zdá se, že sem o víkendech vyrážejí místní).

Cesta pokračuje lesem po úbočí s mnoha výstupy a sestupy, přes kořeny a několika výhledy, postupně se otevírá stále více pohledů na masív Moizza až konečně za 1hod45min doklopítáme k výchozímu bodu.

]]>

Příjezd

Výchozí místo je Misurina, okolo jezera jsou modré zóny s placeným stáním, karavany mají placená parkoviště u začátku vysokohorské silnice k Rifugio Auronzo. Silnice je placená při příjezdu (osobní auto 20€, moto 10€, karavan 30€). Zadarmo se dá dojet poměrně vysoko (1850m) k mýtné bráně, u brány se dá zadarmo zaparkovat na parkovišti pro asi 20 aut (nikoliv ale karavany). Pokud je obsazeno je možno zajet na parkoviště u restaurace Casa di Rimbianco - před bránou vlevo a několik stovek metrů po prašně silnici. V říjnu byl výběrčí pouze od 8 do 18 hodin, jinak byla závora zvednutá a dá se projet zdarma.

V létě zde jezdí autobus, první jede kolem 9, poslední kolem 17 hodiny.

Trasa

Od brány zpět po cestě č. 101, takto to říká alespoň mapa Kompass,já jsem ale stezku nenašel. Dá se jít tedy zpět, v pravotočivé zatáčce opustit silnici, jít přímo pěšinou podél mýtiny až znovu téměř k silnici, ale v místě kde křižuje pěšinu lesní cesta se dát vlevo. Po cestě se dojde po několika stovkách metru na hlavní příjezdovou silničku k lanovce na chatu Rufugio Fratelli Fonda-Savio.

Stezka 115 vede pod lanovkou a poměrně rychle se vystoupá k chatě (2367m, 75min). Na chatě malý zimní prostor s 2 lůžky. Chata je východištěm na žebříkovou ferratu Merlone na Cima Cadin. Cesta vede svahem do údolí a odtud k nástupu pod stěnu. Oboje má severní expozici a je zde šance na sníh i když samotná ferrata může být beze sněhu.

Dále u chaty ústí jižní větev ferraty Bonacossa od Rif.Col de Varda procházející přes dva severně orientované žlaby se sněhem často i v létě. My budeme pokračovat cestou 117 od chaty prudce dolů do žlabu (pár lan, severní expozice, sníh) a poté už jednoduše na Forcella Rimbianco (2176m, 35min). Sem je možno také vystoupit přímo od mýtné brány a vyhnout se chatě. Dále cesta pokračuje po policích a v závěru prudce vzhůru kolem velkého převisu (lana, v sezóně by se asi hodila přilba). Nakonec opět po policích (lana) až k vyústění pod Monte Campedelle, krásné výhledy na Monte Piana a Croda Rossa. Odtud po loukách k Rifugio Auronzo (2320m, 110min), kde bude patrně mnoho autoturistů.

Přejdeme parkoviště a cestou 105 dojdeme po vrstevnici na Forcella di Mezzo (20min), odtud se otevírá krásný pohled na Rautspitzen ale pro ještě lepší výhled je třeba popojít asi 5min pod severní stěny Tre Cime, odkud se otevře pohled přes celé plató (zákaz vjezdu kol).

Zpět do sedla a stezkou č.108 (Rimbianco) podél zbytků italských zákopů dolů do sedla Forcella della Alghena (2087m, 35min), kde jsou další zbytky italských postavení a začíná zde značená stezka ke kavernám (percorso). Ze sedla vojenskou zásobovací cestou lesem s výhledy na Cadini dorazíme k restauraci Rimbianco a poté i k výchozímu bodu (1hod).

Vybavení

Samojištění není pro severní variantu Bonacossa nutné, jižní část je trochu těžší, via ferrata Merlone vyžaduje kompletní vybavení včetně helmy. ]]>

Příjezd

Výchozím bodem je Baita la Ritonda(1160m) v závěru údolí Valle dei Canali. V celém údolí je od začátku července do první neděle září placené parkování (1€/hod, 4€/den), přes noc je parkování zakázáno. Nejbližší město je Fiera di Primiero.

Trasa

Od chaty Baita la Ritonda po silnici k salaším Prati Fosne(1350m) a dále podle šipek Via Ferrata Dino Buzzati, po lesních pěšinách a nad hranicí lesa sutí až k nástupu na ferratu (2h). Pozor: místo pod začátkem ferraty a její úvodní část jsou silně ohrožovány padajícími kameny!!! Nejprve podél lan přímo vzhůru, poté lehce až ke komínu, kterým je nutno se prosoukat pomocí žebříků k jeho hornímu konci. Komín je úzký a větší batoh bude pravděpodobně třeba tlačit před sebou. Poté úbočím už lehce k vrcholu (70min), který je malý kousek od značené stezky, dosáhneme lehkým lezení.

Sestup vede žlaby, komínem a přes zajištěné stupně až k rozcestí (25min). Dále pokračujeme dolů po Sentiero del Cacciatore, nejprve po stezce k místu s fantastickým pohledem na monumentální Saas Maor, jehož stěnu budeme ve stálém sestupu podcházet. Několik stupňů zajištěno (jeden je poměrně obtížný), přes mokrou rokli a poté traverzy mezi stěnou a kosodřevinou (většinou zajištěno) ke konci lan (90min). Poté sutí a kamenným řečištěm k údolí Pedemonte, kde dosáhneme široké stezky (25min), vydáme se pár minut na SV, kde dosáhneme stezky 709, po které za hodinu sestoupíme v výchozímu bodu.

Vybavení

Samojištění, helma, karabiny pro zajištění batohu na žebříku při průchodu komínem. Stav 10/2008: obě ferraty jsou v dobrém stavu (Dino Buzzati má lana poněkud starší ale plně vyhovující).

]]>

Z Misurina nebo Cortina d'Ampezzo vede silnice na sedlo Passo di Tre Croci (1807m), kde se parkuje na menším parkovišti za hotelem nebo přímo na kraji silnice.

Cesta

Ze sedla asi 200m na východ a poté vpravo na vozovou cestu 215. Ta zpřístupňovala vojenské pozice a bunkry. Posléze se mění na stezku, která úbočím vede až na Rifugio Vandelli (1928m, 1h45min). Na ní je třeba zvolit směr postupu.

Po směru hodinových ručiček

Cesta pokračuje kolem chaty po šipkách Via ferrata A.Vandelli, nejprve karem bývalého ledovce a pak traverzem suťoviska pod stěnu (2100m, 45min). Zde žebříkem začíná zajištěná cesta. která vede stěnou šíkmo vzhůru na Col de Fuoco (2567m, 2hod), odkud se otevírá nádherný rozhled od Monte Cristallo ke Cadini. Červená ferrata není nijak extrémně exponovaná a je dobře zajištěná na místech, kde je třeba. Cesta poté klesá do suťového kotle a poté kosodřevinou (místy lano na přidržení) vede k bivakovací chatce Biv.E.Comici (2050m, 1hod). Chatka je pro alespoň 9 osob (deky, polštáře, bez vody).

Od chatky pár desítek metrů dolů na odbočku, kterou lze sestoupit do údolí, poté suťoviskem vzhůru na hřeben (20min), a posléze kosodřevinou JV úbočím Tre Sorelle. Stezka je poměrně exponovaná, občas zajištěna lany pro přidržení. Několikrát je třeba podcházet různé pilíře. Otevírají se pohledy do protilehlého masívu Marmarole s kaskádovitým vodopádem. Po dvou hodinách se prochází kolem dvou převisů, kde by bylo možno nouzově přespat a kde je šance nachytat kapající vodu. Po 2h30 od chatky je odbočka (2050m) na stezku 247, kterou je možno sestoupit do údolí.

Zde začíná výstup k bivaku Slapeter. Stezka vede přechází kolem potůčku a vede k západu (na mapě Kompass je značena po opačném východním okraji suťoviska) neprve mírně po travnatých svazích. Cesta je zde špatně a zmateně značena, po projití kolem ukazatelů Bivacco Slepeter/E.Comici je po chvíli na kameni už jen nápis Rif.San Marco a další zamalovaný nápis. Zde je třeba odbočit vpravo ze stezky do travnatého žlabu a po starém značení dosáhnout už z dálky viditelnou stezku 246 (San Marco-Slapeter) a po ní z dálky viditelný červený bivak (2680m, 1h45min). Bivakovací chatka je podobná jako E.Comici ale chybí zde palandy na zemi. Není zde tekoucí voda, níže pod protilehlou (na SV) stěnou lze nalézt jezírko s čistou vodou patrně z rozpuštěného sněhu.

Pozn: Od bivaku lze lezením vystoupit na Sorapis po neznačené cestě. Přes Ref.San Marco lze sestoupit cestách 246/226/225 za 3h30 do údolí do San Vito di Cadore.

Po 15min se dojde k hřebenu, ze kterého se otevírá fantastický pohled do údolí a zejména na hory od Monte Pelmo po Tofany a zde také začíná Via ferrata Francesco Berti.

Ta vede zdánlivě neprostupnou kolmou stěnou vysokou 250-300m, je dobře zajištěna lanem (+několik žebříků) se stupy na správném místě ale s padajícími kameny!. Sutí se poté sestoupí k žebříkům vedoucím nahoru (patrně nejobtížnější místo) na úzkou lávku (zajištěno!) a poté už následují traverzy západním úbočím (sutě, na několika místech lana na přidržení). Na 2-3 místech tekoucí voda v potůčcích. Po 2hod odbočka 241 do údolí. Odtud stezka stoupá aby se přes hřeben dostala do údolí Tondi di Sarapiss(45min) vedoucím zpět k Ref.Vandelli. Zavěrečný nepříjemný sestup (skála+suť) je nejištěný.

Odtud by patrně bylo možno pokračovat po cestě 215 přes hřeben La Selletta abychom se vyhnuli stejné cestě z chaty. Stezka se ale zdá poměrně obtížná (???). Pokračujeme tedy údolím k S a pak sutí k V až k chatě (1h15min). Odtud známou cestou k autu (1h45).

Proti směru hodinových ručiček

Pod Ref.Vandelli se zprava obchází jezírko a pak dlouhý výstup sutí. Na konci Tondi di Sorapiss se špatně hledá nástup na cestu 242, Ta začíná vlevo vysoko ve skalách přímo proti viditelné cestě 215, která odbočuje vpravo. U začátku je na skále velký nápis se šipkou Biv.Slapeter, který ovšem zdola nemusí být vidět. Výstup k nástupu kamenným polem a sutí vlevo od (zbývajícího?) sněhového pole.

Při sestupu z Biv.Slapeter nepřejít nenápadnou odbočku na 247 (za cca 15min).

Vybavení

• souprava na zajištěné cesty
• helma!
• hůlky
• voda
• bivakovací potřeby v případě plných bivakovacích chatek
• pohory

Poznámka:

Všechny časy jsou skutečné časy (pomalé) chůze z bodu do bodu (včetně krátkých zastávek na focení) se středně těžkým batohem (se spacákem, bez vařiče). Na začátku července 2005 se nikde nepřecházel žádný sníh.

]]>

Příjezd

Od východu z městečka Ovaro (525m, 10,2km), úzká silnice, trvalé stoupání min 14%, perfektní asfalt, v závěru 3 úzké tunely s osvětlením na fotobuňku, u silnice plakáty s historickými osobnostnmi "Gira". Toto je klasické stoupání, které se jezdí na Giru d'Italia. Z východu vede silnice z města Sutrio (570m, 13,9km), široká silnice i pro autobusy až do horského střediska k vlekům, odtud pak prudce nahoru úzkou asfalkou na hřeben. Na vrcholu je parkoviště. Monte Zoncolan je lyžařské středisko.

Trasa

Z parkoviště 50m po silnici na západ a odtud po cestě č.170, nejprve po stezce, pak široké cestě s betonovými kanály a poté vpravo "via rapida" po travnatém hřebeni na Monte Tomai, s horní stanicí sedačkové lanovky a dále po pěšině do sedla a poté vzhůru na Monte Arvénis(1968m). Vynikající rozhledy od Julských Alp, přes Karnské Alpy (Hohe Warte) po Dolomity (Monte Pelmo, Civetta, Antelao) (z parkoviště 1h30min).

Stejnou cestou zpět, pouze z M.Tomai, lze jít po sjezdovce (eroze, šutry, ..., 1hod).

]]>

Příjezd

Na Passo di Lanza (1567m) lze přijet autem buď z východu z Pontebba po úzké silnici značně různorodé kvality. Začíná po vcelku normální silničce, následují rozbité úseky, mosty přes řeku, serpentýny, prudká stoupání, perfektní nový asfalt z dotací EU a na závěr zase rozbitější úsek. Na sedlo lze vyjet i ze západu (kratší) z Paularo. Přímo na průsmyku je velká horská chata.

Cesta

Z průsmyku proti hotelu šipka Via ferrata M.Zermula, lesem a v závěru sutí k začátku ferraty (1h). Ta vede žlábky a po plotnách, je zajištěná průběžným lanem (velmi pěkné). Po dosažení hřebenu (1h20) se za 15min dosahne tranvatý vrchol. Všude kolem jsou zbytky italských postavení, bohužel ve značně poničeném stavu.

Sestup po jižním úbočí cestou 442 do štěrbiny Forca di Lanza (1834m) a poté po 442A do výchozího bodu.

Vybavení

• helma
• souprava na zajištěné cesty

Příjezd

Do městečka Krnica blízko Bled, odbočit směr Radovna (také malá směrovka Poklujška soteska) a následně po úzké cestě až ke spodnímu konci, kde je parkoviště. Při příjezdu z údolí Radovna se dá otočit na hlavní silnici (jinak prudká odbočka vpravo).

Vybavení

• na focení stativ

Příjezd

viz. Třídenní okruh kolem Triglavu

Trasa

1.den

Od parkoviště po široké cestě kolem Aljažev dom k památníku padlým partyzánům v průběhu 2.světové války (obří plechová karabina, 15min). Poté postupně stoupáme přes Bukovlje (vysokohorský listnatý les) a pak sutí na Sedlo Luknja (1758m, 2h). Poslední voda je buď v potoku nebo u Bivaku pod Luknjo.

Odtud stezka vede vprava a začíná nabírat výšku. V jednom místě není pokračování úplně jednoznačné, já jsem osobně přehlédnul značení vlevo a vydal se po pěšině fantasticky exponovaným traverzem zhruba v místech nad bivakem. Po traverzu stezka mizí ale dá se vlevo po strmých travnatých svazích přímo proti vrstevnicím dostat zpět na stezku. Závěrečný krátký úsek na Bovški Gamsovec (2392m, 2h) se doleze po skalách.

Pokračujeme kousek zpět a pak zářezem podél ocelových lan na sedlo Dovška Vratca (2180m, 30min) a poté krasovou krajinou k Pogačnikov dom (2050m, 40min). Mimo sezónu zimní prostor pro min. 16 osob nad lanovkou. Podle nápisů by voda měla být (15-30min) směrem do doliny Trenta, nevím.

Pokud je dostatek času a sil je možno zdolat např. Pihavec (2419m) se značně odmítavou západní stěnou (v říjnu už byla prudká stezka podle všeho pod sněhem) nebo Stenar (2501m), který má naopak z této strany suťoviska.

2.den

Necháme si přebytečné věci na chatě a jdeme směrem na sedlo Planja, nejprve se traverzuje pod mohutnými srázy Razor a pak úmorně po skalách a sutí až na sedlo (2349m, 1hod). Zde dále podle šipky Razor sutí, kolem velké jeskyně a poté znovu suťovým žlabem do sedélka odkud jsou krásné pohledy. Odtud pokračujeme traverzem vlevo až pod západní stěnu odkud pilířem dosáhneme hřebene těsně vedle vrcholu (2601m, 1hod). Pilíř je v zastíněné straně, pozor na sníh a námrazu.

Sestuupíme stejnou cestou na sedlo Planja (30min) a nejprve lehkým lezením, poté po nakloněném plató za 20min dosáhneme vrcholu Planja (2453m). Ač nižší než protilehlý Razor je zde k vidění vysoké skalní okno (most) a samozřejmě rozhledy.

Vrátíme se stejnou cestou na Pogačnikov dom (45min) a už se všemi věcmi pokračujeme stoupající stezkou na Križ. Ta vede vysoko nad modrými jezery (Kriško jez.), v závěru letecké pohledy do doliny Krnica, strmý výstup na hřeben (1h15min), po kterém lehce ze 15min dosáhneme vrcholu Križ (2410m). V závěru je nutné se prosoukat úzkou štěrbinou. Odtud je už také vidět cíl dnešní cesty Bivak IV. Vrátíme se tedy zpět po hřebeni a sestoupíme dále nejprve stezkou, pak krasovou krajinou se závrty (1hod). Pozn. lze se k němu dostat i sestupem stezkou (pozor na sníh) sutí mezi Stenar a Križ ale touto cestou se podejde a je nutné znovu vystoupat.

Bivak pro min. 8 lidí je podle zápisů v knize v sezóně poměrně dost frekventovaný, voda zde není ale zato myši ano (špunty do uší) a v sezóně i ovce.

3.den

Zbytečné věci necháme na bivaku a jdeme stezkou na SV pod srázy Dolkova špica až do suťového kotle pod Škrlatica. Jím je nutno se velice namázaně vyškrábat až ke skalám, kde začíná zajištěná cesta. Ta traverzuje stěnou doprava (komín, zářez, stěna, exponovaný traverz po kolíkách) a po dosažení hřebene pak lehce ale zdlouhavě až na vrchol s moderním křížem (2740m, podle zápisů v bivaku borci za 2hod, já osobně 4hod). Ten je vidět až v poslední okamžik, celou (dlouhou) cestu tedy netušíme kdy už bude (trápení) konec. Celou cestu se otevírají krásné rozhledy.

Sestup stejnou cestou na suťoviska (1h10min) a pokračovat zpěk k bivaku (1hod) nebo lze vystoupit do suťového sedla, slézt Dolkova špica a vrátit se kolem ní v závěru stejnou cestou jako 2.den.

Od bivaku se sestupuje zpět k Aljažev dom stále prudce klesající stezkou (1h30min).

Osobně bych tudy nechtěl jít nahoru, stezku permanentně a namáhavě stoupá (les, koryto, kamenný žlab) a ani se neotevírají žádné zajímavé výhledy. Kupodivu ani zde není voda.

Vybavení

• hůlky
• pro výstup na Škrlaticu helma a vybavení na ferraty
• voda! (já měl 3.5l a jedno pivo)

Příjezd

Do Schladming ležícím na silnici Liezen-Radstadt, odbočit na Rohrmoos, Untertal a na parkoviště Reisachfälle(zdarma) na konci slepé silnice.

1.den

Od parkoviště (1079m) k jihu po vozové cestě až dolní stanici nákladní lanovky (Unt.Stegeralm) a pak stezkou k už z dálky viditelné chatě Gollinghütte (1641m, cca 90min), která se vypíná na skalním prahu. Zde je vhodné si nechat zbytečné věci pro nocleh a rezervovat si místa na noclehárně (v zářijovou sobotu zde bylo pěkně narváno). Ačkoliv to není přímo chata Alpenverrein, platí zde slevy na průkazku. V jídelně si přečtěte rekordy výstupu na Hochgolling abyste se měli s čím srovnávat, rekord je kolem 53minut!

Od chaty podél potoka na pastviny Ob.Steinwenderalm (1705m) pod severní stěnu, kde jsou krásná místa na stanování. Zde začíná stoupání (stezka, poté kamenná pole) na sedlo Gollingscharte (2326m, 2hod), ze kterého se začnou otevírat pohledy na ledové Vysoké Taury.

Za sedla pak skalnatou stezkou západní stěnou poměrně ostře vzhůru až k rozcestí (2500m). Vlevo se pokračuje k vrcholu přes hřeben Nordgrat, vpravo po normálce Normalweg. Cesta přes Nordgrat je mnohem zajímavější a nabízí lehké lezení přímo na hřebeni po pevné skále. Je méně frekventovaná než normálka, která naopak šplhá vzhůru přes žlaby poměrně nepříjemnou stezkou s volnými kameny. Doporučuji výstup po Nordgrat a sestup normálkou. Na vrcholu Hochgolling (2862m, 2,5hod) je závětří, kříž a nádherné kruhové rozhledy, Totes Gebirge, Dachstein, Gossaukamm, Tennengebirge, Ankogel, Montasio, Jalovec, Mangart, Triglav, atd.

Sestup k chatě stejnou cestou (2x1,5hod pomalé chůze). Celkový hrubý čas z parkoviště až zpět na chatu cca 11hod.

2.den

Přímo od chaty přes potok směr Greifenberg, Preinstallerhütte. Ráno půjde touto cestou pravděpodobně většina spolunocležníků, takže je možno si zazávodit. Nejprve je třeba nastoupat výšku k jezeru na Greiffenbergstelle (2450m, 2hod) a odtud pak ještě 30min na vrchol Greifenberg(2618m). Opět krásné kruhové rozhledy ale nyní také pohledy na sever na Klefferkessel s množstvím jezer a jezírek.

Sestup pokračuje na V a SV do kotle Klefferkessel (35min). Zde je možno buď zvolit cestu přes Breite Scharte a Waldhorntörl (2283m) s možností výstupu na Waldhorn (2702m) nebo kolem jezer na Klefferscharte (30min) a odtud prudce dolů k potoku (1850m, 45min), kde se obě cesty opět setkávají. Za dalších 30min se dojde k velké Preintalerhütte (1657m). Patří stejné společnosti Alpine gesellschaft Preintaler (http://www.preintaler.at/) jako Gollinghütte.

Sestup pokračuje pod nákladní lanovkou na Kotalm (1420m) a poté dlouhým údolím až k jezeru Reisachsee (1338m, přes 1hod). Odtud je možno sestoupit atraktivní cestou (zdarma) s vysutými lanovými mosty a železnými žebříky soutěskou podél vodopádů Reisachfälle. Atraktivní cesta byla dokončena v roce 2005. V klidu až na parkoviště za 1hod. Celkový hrubý čas 10-11hod.

Vybavení

• teleskopické hůlky
• pohory
• měl jsem helmu ale nutná není
• (nejen) na chatách je pitná voda

Na italské straně je provoz řízen semaforem mezi sedlem a městem Anterselva (biatlonové středisko). Do Itálie se jezdí 6-22:15 vždy čtvrthodinu po celé (0-15), z Itálie pak čtvrthodinou po půl (30-45). Přes noc zákaz průjezdu.]]>

Příjezd

Z Česka směr Linz, Gmunden, Bad Ischl, Gosau, parkoviště Gosaubahn (záchody, voda).

Trasa

1.den

Parkoviště u Vordere Gosausee (937m), pitná voda, cestou 620 na Geblonzer hütte (1650m, 1h15m). Lze použít i kabinkovou lanovku (jezdí v sezóně cca 8:15-17:20). Dále je možno pokračovat buď normální cestou 503/628 vedoucí na Grosse Donnerkogel (2055m) a tím i hřeben ze západní strany (kosodřevina, vápenec, hlína) nebo ferratou Intersport, která vede ze SV strany. Ta začíná asi 15min od chaty. Udávaný oficiální čas je 3hod. Jedná se ale o těžkou ferratu C/D, zajištění je provedeno průběžným ocelovým lanem doplněným úsporně ocelovými kolíky. Skládá se ze 3.etap, mezi nimi ji lze vždy opustit stezkou na JZ. 1.etapa vzdušné lezení s několika traverzy, 2.etapa je z největší části prolézání přes kořeny kosodřeviny, smekající se skálu a závěrečný několikasetmetrový traverz po hladkých prudkých skalách většinou bez pořádných stupů. 3.etapa závěrečný krásný exponovaný skalní hřeben (D). Osobně jsem jí šel v pohorkách a s těžkým batohem, což asi není nejlepší nápad, traverz mě tak vyčerpal, že jsem 3.etapu už vzdal. Na vrcholu je kříž a vrcholová knížka.

Dále pokračujeme po cestě 631 (nur für geübte, několik lan na přidržení) do sedla Gaissriesen Scharte a zase nahoru na Steinriesenkogel (2015m), ze kterého zase dolů a po 10 minutách cca 30m do poslední štěrbiny pod Strichkogel, odkud už pak klesá sutí a posléze kosodřeninou na Stuhlalm (90min) a pár minut k chatě ÖEAV Theodor-Körner-hütte (1468m) s výhledem na mj. Grossglockner. Chata je proslulá výborným jídlem a také rodinnou atmosférou. Pitná voda zdarma ze speciálního kohoutku, noclehárna 6.5 EUR ÖEAV)

Je možno vystoupit i na další vrcholy Angerstein a Mandlkogel ale u nich je výstup a sestup stejnou cestou.

2.den

Cestou 601 po úbočí Bischofsmütze cca 2h45min na velkou chatu Hofpürglhütte (1705m). Cesta vede kromě jednoho prudšího výstupu víceméně po vrstevnici a otevírají se pěkné pohledy na Tennengebirge, Hochkönig i zasněžené vrcholy Vysokých Taur. Na chatě pitná voda zdarma.

Dále pokračujeme opět vrstevnicově asi 1h30min po jižním úbočí Gosauerstein (Lienzer Weg) až k rozcestí, odkud se prudce vystoupá (ve skále kousek nad rozcestím u cesty je jeskyňka, kde se dá schovat) do Riessgangscharte (1960m, 40min) (suť, skály, pozor na kameny!) a odtud vysokohorským vápencovým stále vzhůru terénem k nejvyššímu bodu na hřebeni (2280m, 1hod), odkud už by měla být vidět Adamek hütte (2196m). Cesta k ní trvá ale ještě 1hod30min neboť se nejdříve sestupuje do suťového kotle pod Kleine Gosau Gletcher, několik zajištěných míst (lana, kramle) a z něho opět kolmo nahoru (kramle, lana) a po moréně ledovce stylem nahoru-dolu k chatě. Chata je o víkendech velmi frekventovaná, pitná voda zdarma, noclehárna 9 EUR ÖEAV).

3.den

Sestup k jezerům buď klasickou frekventovanou cestou 614 nebo daleko delší cestou 652. Ta nenápadně odbočuje hned pod svahy Schreiberwand po vápencových plotnách a po chvíli se od ní odděluje cesta na Simony hütte. Cesta vede zelenou krasovou krajinou nahoru-dolu (minimální výhledy na hory), po více než dvou hodinách nekonečného klopítání přes různé útvary konečně ústí na cestu 613 (1717m, kousek níže je mohutný převis kde se dá schovat), která pak hodinu prudce klesá lesem k Hintere Gosausee (1154m). Odtud pak za 1h30min dojdeme po prašné silnici k parkovišti. Přímo na molu se dá vykoupat v jezeru a smýt tak ze sebe všechnu špínu a únavu.

Vybavení

• hůlky
• (soupravu na zajištěné cesty)
• (helma)
• voda je zdarma na chatách
• povlak pro spaní na chatách

Poznámka

U spodního a horního jezera se nacházejí 2 geokešky, další je na Austri Weg v JV části.]]>

29 ÜBERSCHREITUNG KLEINER PRIEL - GROSSER PRIEL

1. Begehung - Gruber, Schmid 1904

Gratwanderung mit zahlreichen kurzen Kletterstellen (11)

Gratlänge: ca. 8 km, Aufstiegshöhenmeter: 1.200, Abstieg: 850 m dazu noch der Aufstieg zum Kleinen Priel (1500 m) ca. 4 Std. und der Abstieg zum Prielschutzhaus ca. 1 1/2 Std. Der Normalverbraucher sollte ein Biwak einplanen.

Abbruchmöglichkeiten bei Schlechtwetter: Krapfenscharte (3 Std. nach Hinterstoder) Arzlochscharte (1/2 Std. zur Welserhütte, 2 Std. Prielschutzhaus)

ÜBERSICHT:

Vom Kleinen Priel am Westgrat in Schrofen und über Felsstufen hinunter zu einem Abbruch, 5 m davor ist nordseitig hinunter eine Drahtseilsicherung in einen Kamin hinein, dann ausgesetzt abklettern (11). Oder abseilen 10 m. In der Nordflanke hin zur Scharte zwischen Kl. Priel und Schwarzkogel queren. Die folgende Platte querend nach rechts auf den Giebelfirst, zuerst rechts des Grates, dann links hinauf zum Gipfel des Schwarzkogels (1 Std.), Absteigen Richtung Norden, die untere Steilstufe links umgehen, direkt hinunter zur Scharte. Aufstieg zu einer mächtigen Gratschulter - die Gruberwand (2049 m). Abstieg Richtung Westen zur Scharte (1970 m), dann Aufstieg zwei Steilstufen rechts umgehend zum Gipfel der Angelmauer (2103 m - kleines Holzkreuz/1 Std.).

Nach Nordwest, später West oft auf und ab zu höherem Punkt mit Steinmann (2055m). Hinunter zu einer Scharte mit guten Biwakplätzen. Zum Teil waagrecht weiter bis vor einen steilen Abbruch. Links davor durch einen kaminförmigen Einschnitt nach Süden auf Steigspuren abwärts zur Krapfenscharte (1903 m - 3/4 Std.).

Von dieser tiefsten Einschartung des gesamten Grates über einen scharfen Grat nach Südwesten gestuft bergan und weiter Richtung Westen, die folgenden Türme teils überklettern, teils nördlich umgehen, in einem Linksbogen zum Nordgrat der Teufelsmauer. Rechts der Gratkante durch Riß (11) 10 m aufwärts, dann leichter werdend über Schrofen zum Gipfel der Teufelsmauer (2187m). über den zuerst grasigen, dann plattigen SW-Grat rund 50 m hinunter, bis er steil abbricht. über eine Plattenrampe (11) 30 m schräg rechts abwärts. In der Nordflanke umgeht man die letzten Grattürme und gelangt zu einem Sattel (2085m/2 Std.). über breiten Rücken bequem weiter zur Kirtagmauer (1 Std.). Hinunter nach Westsüdwest zur Einschartung 2075 m zwischen dem links liegenden Kirtagkar und der rechts steil abfallenden Hungerau. An der linken Seite des Grates hinüberqueren. Zwillingskogel und Kreuz läßt man nördlich liegen und steigt über grobes Blockwerk Richtung Süden ab. Kurz vor der Arzlochscharte einen Abbruch links umgehen und in die Scharte hinein (1 Std.).

Von der Arzlochscharte 50 m nach rechts queren über moosige, steile Platten zu einem Steinmann, weiter nach rechts in eine plattige Schuttrinne, 50 m empor und schräg rechts zu einer zweiten Rinne, die nach 100 m zum Fuße eines Plattenpfeilers führt. Hier 30 m aufwärts (II) und 15 m quergang nach rechts. Halbrechts 40 m hinauf zu Steinmännern. Auf einem Band nach rechts, durch einen Riß aufs nächste Band und in der rechten Flanke auf einen Gratabsatz. Wieder in der rechten Gratflanke rund 150 m bis zu schluchtartiger Rinne. Links der Rinne in eine Scharte. Die letzten Steilstufen links umgehen und weiter, eher östlich vom Grat, zum Gipfel des Gr. Priel (2515 m - II - 2 Std.). ]]>