Madeiru jsme zvolili jako jednu z mála možností, kam se dá jet v zimě za rozumnou cenu. Konkurenční Kanárské ostrovy byly plné. Informoval jsem se tedy u Fischera, jestli jsou dostupné letenky i bez ubytování, jelikož to bylo zbytečně drahé. Z extrémně znuděné slečny jsem dostal informace, které jsem potřeboval, hlavně, že letenek je dost. Tak jsem se už s hotovostí pro ně vydal. Nyní ale elhle bylo posledních pár letenek, které mi neprodají "co kdyby si koupil někdo zájezd". Shohem Fischere, jěště, že máme internet.

Na německých Last minutech jsem si vyhledal a vybral zájezd s ubytováním typu "co zbyde volného, tam vás ubytujeme". Za chvilku mě už volala (v 8 večer) z berlínského Neckermanna slečna, jestli to platí. Po mých, pro ni asi nejapných otázkách, jestli inzerovaná cena je konečná a nebude navýšena o bezpečnostní a letištní poplatky, odlet v období vánočních prázdnin, přílet v období vánočních prázdnin a podobné skryté české vymoženosti, mě ujistila, že inzerovaná cena není klamavá a je opravdu konečná. Dokonce po mě nechtěla ani číslo kreditní karty. Letenky si máme vyzvednout ráno před odletem na letišti, kde je taky zaplatíme.

Dovolená nás tak vyšla i s cestou do Drážďan a týdenním parkovaním podstatně levněji.]]> md5-hash:8736fe93171b0dab3e54cd1eb65d4625 weight:0 depth:2 Drážďanech.

Zaparkuji na P3, což jak se ukáže později je chyba, protože P2 a 4 jsou o 9€ levnější. U Thomas Cooka bez problémů kupujeme rezervované letenky za 628€ a jdeme do fronty na check-in. Fronta na náš let DE2000 (Condor/Thomas Cook) (ne)jde neuvěřitelně pomalu, takže na odbavení čekáme přes hodinu. Do letadla nastupujeme jsme jedni z posledních.

Startujeme z mlhy v 7:20. Letíme poprvé Airbusem A320-200. Místa je celkem dost, na sklopných displejích promítají záběry z kamery umístěné na předním podvozkovém kole a za letu pak "telemetrická" data a pozici na mapě. Za 45min jsme ve Stuttgartu-cca 280km. Z toho ale asi ¼ hodiny trvalo obkroužení města před přistáním. Prakticky jsme vystoupaly do 8000m a pak zase klesali. Na letišti nás z letadla převezli obrovským autobusem do haly. Čekání nám zpříjemnila přistávající letadla a průlet dvou F4 Phantom.

Ze Stuttgartu startujeme v 10:19 a čeká nás let dlouhý 2800km – asi 3hod40min letu s Boxing 757-300 (kpt.Eckert).. Postupně letíme přes Schwarzwald, Basel (je vidět Rýn), Bern, nalevo jsou vidět Alpy, pak bohužel pustí nějakou němou blbost, takže nevíme, přes co letíme, v 11:50 se navíc zatáhne, že není vidět na zem. Z mapky se zpětně dozvídáme, že jsme letěli přes Central Massif, Pampalonu, Lisabon a pak přímo na Funchal. Venku v 10km je celkem zima ... -52°C. Pilot nás informuje, že na ostrově je ale tepleji, 18°C, polojasno a silný západní vítr.

Poté co při přistávání prolétneme mraky se objevuje náš ostrov. Letíme těsně kolem výběžku Lorenço a pěkně se propadáme. Na monitorech sledujeme přibližující se letiště, které vypadá jako letadlová loď. Německý soused se ptá zda jsme někdy přistávali na starém letišti v Hongkongu – tam, že to stálo za to. No přistáli jsme zkušeně.

Na letišti nám přidělují rez. Melba a řidič Enrique nás Tranzitem odveze do hotelu-z letiště vyjíždíme po odečtení hodiny před druhou. Je zde 18 stupňů-což je asi o 30 víc než při odletu. Dálnice je úzká, vede tunely a pořád dolu nahoru.

V hotelu nás ubytují a my jdeme do centra. To je vzdáleno tak 25 min chůzí. Procházíme nábřeží, parky plné květin, dřevin a kaktusů. Zatímco doposud bylo tak oblačno s mraky v horách tak ve 400m, tak teď se rozpršelo a prší a prší. Prohlížíme odkud jezdí autobusy, kolik stojí lanovka na Monte (8,50€ - stejná cena nahoru i dolů, zpět.13,50€, dětská 4,25€/6,15€)-konec se ale ztrácí někde v mracích. Prohlédneme katedrálu, v informacích koupíme jízdní řády za 1,25€ a poté v supráči vodu Cruzeiro za 0,75€. Stmívá se kolem sedmé, pěkně leje, dorazíme na pokoj pěkné mokří.

H. uvaří nudlovku na vypůjčeném ponorňáku (s redukcí na zdejší zásuvky!!!). Myslíme se, že neteče teplá voda tak bez koupání jdeme spát.]]> md5-hash:2a8c3279db10019932b248dbe9ab6c45 weight:0 depth:2 Porto da Cruz. Obhlížíme supermarket s dlažební kostkou ve výloze (prý že se tu nekrade) a ze střechy garáží děláme foto pevnosti. V 10 nám autobus opravdu jede.

Zpočátku jsme v něm 4 ale postupně se z poloviny zaplňuje. Je to courák ale v cca 11:40 jsme na místě. Nejprve jdeme ke skaliskům, kde zuří příboj a je výhled na Orlí skálu nad zátokou. Poté zpět přes město silničkou na Larano. Sousední zátoku překonáváme sestupem kluzkou cestou po pláži a pak prudce nahoru nejdříve pěšinou, pak po silnici. U ní Hanka sbírá malý spadlý pomeranč a je dobrý.

Posléze asfaltka přechází na lesní cestu a pak na pěšinu, která vede vysoko nad mořem. V jednu chvíli se cesta momentálně vedoucí podél roury rozdvojí a my jdeme špatnou spodní cestou, která posléze končí u vodního rezervoáru a je nutno vyšplhat bahnitou stezkou o úroveň výš. Na několika místech je stezka mírně exponovaná ale široká a bezpečná. V sedle *Boca do Risco* fouká a tak, jak se dalo předpokládat, není vidět ostrov Porto Santo. Posvačíme a lesem sestoupíme k *levádě Caniçal* vedoucí nad Machicem. Zdá se, že k silnici nikdy nedojdeme ale po 45min se dočkáme.

Je čas a tak jdeme na vyhlídkovou horu Pico do Facho (323m). Odtud je krásný pohled na letiště ale za celou svačinu nic neletí. Tak sejdeme k tunelu ve Furado ale protože si nejsme 100% jisti jestli je zde zastávka vydáváme se dolů k Machicu. Teprve po dlouhé době narazíme na značku „Paragem“. Autobus č.113 za chvíli opravdu přijíždí a my za 2x2,55€ se vezeme. Jelikož je ale dost prázdný, přesadí nás řidič do jiného aby ušetřili. Vystoupíme u výše zmíněného supermarketu (už zaskleného) a kupujeme tousťák 1,74€, bochánek pečiva 0,50€ a 5l vody 1,54€. Do hotelu se doplahočíme po půl deváté.

Hanka uvaří tradiční večeři (polévka, ovesná kaše, čaj, salám) a jdeme na kutě. Celkem vydařený den-splněný plán, pěkné počasí.]]> md5-hash:0511f32beedce5c0db8958e5f70192db weight:0 depth:2 Sec.reg. do Ambiente na Avenida Arriana proti velké budově mezi Monumento Zarco a katedrálou Sé (5.patro, 9–12:30, 14–17:30) abychom se zeptali, jak je to s noclehem na chatě Pico do Ruivo. Je plno – volno je až na březen, což nám moc nevyhovuje.

Autobus je narvaný, málo místa na nohy, mám co dělat abych nevypadl do uličky. Silnice prudce stoupá zatáčkami kolem Monte až na sedlo do 1400m. Ideální pro cyklistiku-stoupání aspoň 20%, úzká silnice, provoz, ostré zatáčky s aspoň dvojnásobným sklonem na vnitřní straně. V našem cíly Ribeiro Frío vystupuje většina turistů.

Nejdříve jdeme na vyhlídku Balçoes. Je velmi turistická s výhledem od moře po nejvyšší štíty (ty jsou ale v mracích). Fotím panoramu a malé ptáčky. Vracíme se a u stanice prohlížíme chovnou stanici na pstruhy a pak vyrážíme proudu levády Furado. Stále se potkáváme s dvěmi Němkami z hotelu. Po několika hodinách leváda, doposud vedoucí lesem, začíná být zaříznutá do svahu a vede též několika tunely (bez baterky).

Po asi 4 hodinách dorážíme k vodárně Lamaceiros, kde dáváme svačinu. Zde se leváda dělí na jednu, která klesá na sedlo Portela a druhá pokračuje dále vrstevnicí k další vodárně. My se vydáváme levádou k vodárně. Hned za zatáčkou je cesta, kterou se dá vystoupit na Pico do Suna. Od druhé vodárny sestupujeme podél úzké asi už nepoužívané levády do *Santo da Serra* (nezkracovat od smetiště doprava-je slepé). Zde je možné si zahrát golf, což jsme ale nevyužili. Stanice autobusu č.77 je u křižovatky, jede v 18hod a stojí 2x2,40€.

Ve Funchalu po setmění fotíme v parku fontánu a noční pohled na město. Večer se rozhoduji co další den. Dnes jsme též splnili plán a počasí vydrželo (pouze vrcholy byly v mracích).]]> md5-hash:25797e7798ae13922de7d6f48b1876cf weight:0 depth:2 Pico Grande z Boca da Corrida. Jdeme tedy na autobus Rodoeste č.96 v 9:45, který staví pod námi u Monumental Lido. U zastávky se zastavuji v outdoorové agenci Strawberry a oni mě odrazují od jakékoliv vrcholové túry – špatné počasí a speciálně Pico Grande je prý nebezpečné – skály. No přijíždí autobus tak kupujeme lísky za 2.05€ a jedeme ale při pohledu na mraky si to rozmýšlíme a už za pěkného lijáku vystupujeme v Estreito de Câmara de Lobos a jdeme levádu Norte.

Jednoduchá leváda nad obydlenými svahy. Několikrát sprchne, nahoře asi hodně fouká. V jednom místě u továrny je leváda přerušená. Nás se ale ujímá bosá průvodkyně a převede nás. Chce za to patrně 1€, dávám polovinu, což se jí zdá málo a chce "bombů". Tak ji dám 3 bonbóny a 50centů a rychle pryč. Nakonec docházíme k tunelu kam zabočuje leváda. My se ale dáváme rovně podél malé levádky a pak vystupujeme po schodech na vyhlídku Cabo Gardo – 580m vysoký útes.

To je místo pro autobusovou turistiku ale zjevně ne všem dělá dobře pohled na políčka u moře položená o 580m níže. Jeden kluk se plazil k ocelovému zábradlí málem po čtyřech. Posvačíme a jdeme k silnici kde staví autobusy. Bohužel nám ale dva ujely před nosem a tak na další čekáme ¾ hodiny. Lístek do *Câmara de Lobos* stojí 1,15€.

Na ulici se snažili žebrat dva kluci ale po "no" toho nechali. Tak fotíme loďky v přístavu a příboj zuřící za hrází. Asi po hodině nasedáme na autobus do Funchalu, který nás za 1,15€ odveze domů.

Po vysprchování jdeme do Atlasu zařídit auto na poslední 3 dny. Mělo by být ráno v 8:45 za 28€ na den. Kupujeme v suvenýrech se sympatickou prodavačkou krajky „za starou cenu“(19,19€) a průvodce Madeira od Sunflower Landscapes (19,90€). Pak jdeme na hotel plánovat co zítra. Bohužel hlavní neznámou je počasí.]]> md5-hash:9c38071d3f2d3f0ee9efa2422928fe35 weight:0 depth:2 Atlasu. Tam si půjčujeme auto a v hotovosti platíme 84€. Naše autíčko – Renault Clio 1,2 – stojí na parkovišti před půjčovnou a my hned po převzetí klíčků vyrážíme nejprve k pumpě, protože nádrž je prázdná. Bereme benzín 98 oktanů za 20l (1,02€/l). A pak už do kopce na dálnici. Motor není z nejsilnějších ale jede. Jak poznáme v průběhu dalších dní, bude nejpoužívanější rychlostí dvojka.

Jedeme na západ až na konec dálnice do Ribeira Brava a pak napříč ostrovem na sedlo Encumeada (1007m). Tam se honí mraky, panorama nic moc na focení. My si nadejdeme aspoň začátkem hřebenovky nad vysílač (ze sedla nahoru a neodbočovat první cestou k vysílači, začátek cesty je na schodech na druhé cestě doprava).

Pak pokračujeme prudce dolů na druhou stranu a podle nového průvodce nalézáme cestu k levádě Fajâ do Rogrigues. Necháme auto u továrny na zabahněné cestě a vystoupáme k nádrži napájené z levády. A proti proudu této moderní levády jdeme asi ¾ hodiny, projdeme pod vodopádem a tunelem. Dá se jít dál dalšími tunely ale mi se vracíme k autu. Cestou potkáváme komerční výpravu vedenou průvodcem.

Pokračujeme do Sâo Vicente, kde dokončují nový most a pozorujeme vlny na Atlantiku. Poté pokračujeme pokud možno starou silnicí, která se vine po útesech směrem na Porto Moniz. Tyto části staré silnice jsou jednosměrné ale naštěstí v našem směru. V ústí nejdelší madeirské řeky Ribeira da Janela jdeme na kamenitou pláž fotit skaliska a příboj.

V Porto Moniz parkujeme na nábřeží u černých lávových skalisek. Opět zuří příboj. Dojem nám kazí moderní hotel a staveniště, takže nefotím ani loďky vytažené na břeh. Od pobřeží silnice prudce stoupá a poté odbočuje do Lamaceiros, kde začíná další *leváda Central da Ribeira da Janela*. Parkujeme u velké nádrže, ze které voda patrně teče do elektrárny v ústí řeky.

Nejsme zde sami – je zde asi 5 aut a velký autobus. Vydáváme se proti proudu této široké betonové levády a asi po 90 minutách docházíme k tunelu, kde narážíme na osazenstvo autobusu a francouzský pár, který vypadá zkušeně – nepromokavé návleky na batoh, čelovka apod. Po chvíli čekání na uvolnění tunelu (zájezd), jim procházíme, resp. spíš brodíme. Po deštích je v něm totiž hodně vody. Za tunelem na nás čeká průchod pod vodopádem a další tunel, tentokrát zatočený. Vody je v něm ještě víc. Jelikož se připozdívá za tunely se obracíme k návratu. Francouzi jdou ale dál na Fonte do Bispo. Musí někde přespat, protože podle mapy je to 7 hodin. Nám se zdá nekonečný i návrat. Ale asi po půl sedmé jsme konečně u auta.

Ještě bychom rádi stihli za světla Ponta do Pargo – nejzápadnější výběžek ostrova s majákem. Za světla ho sice stihneme ale svítí ne slunce ale maják. Takže bez fotky pokračujeme směrem na Funchal. Cesta se zde klikatí nahoru dolu po svazích hor a vůbec neubývá. Podle mapy by dole měla být nová silnice s tunely. Ukazatele na Funchal dolů neukazují a tak v Loretu naslepo sjíždíme k moři. Kupodivu jsem asi jeli správně ale bohužel v tomto úseku je objížďka, takže musíme zase nahoru. Zde po chvíli bloudění následujeme většinový provoz a nalézáme příbřežní silnici. Cesta ubíhá daleko rychleji a mi jsme pře desátou v hotelu. Ujeli jsme 167km. Počasí celkem vydrželo pouze hory byly v mracích a na pobřeží občas sprchlo.]]> md5-hash:328650c9dd50072611b4726838a88c79 weight:0 depth:2 Ponta de Sâo Lorenço. Cestou leje ale na východě je trochu lépe. Na parkovišti jsme jedni z prvních.

Moc se nám nechce ale pak se rozhodujeme, že půjdeme aspoň kousek. V autě přečkáme dva asi 15 minutové slejváky. Já si beru na sebe úplně nové goretexové kalhoty. Vyrážíme rozbahněnýma stezkami podél útesů k chatě Casa do Sardinha. Jelikož mezitím přijel autobus a několik taxíků a dost lidí vyráží na cestu, jdeme proti původnímu předsevzetí až na konec k chatě. Pouze vynecháváme závěrečný výstup s výhledem na ostrovy, což je možná chyba. Celou cestu fouká a prší ale hlavní problém je bahno. Kalhoty jsou celý zabahněný až ke kolenům, boty ani nemluvě. Na zpáteční cestě si ale můžeme smát svátečním turistům, kteří se snaží dostat aspoň k první vyhlídce a neumazat se. Výbavu mají jako do salonu. Snaží se pečlivě vyhýbat trochu zabláceným místům jako baletky ale moc jim to nejde. Většinou vzdávají předčasně.

U auta odstraníme aspoň největší bahno a jedeme na nám známou vyhlídku na *Pico do Facho*. Svačíme a tentokrát máme štěstí – přistávají dvě letadla Finnair a Fischer. Kromě toho je dnes vidět i ostrov Porto Santo. Po svačině jedeme do Machico, kde bereme za 10€ stejný benzín jako ve Funchalu, a pak tunelem do Porto da Cruz, Faial do Santany, kde se dnes koná festival. Policie ale řídí příjezd a jelikož nevíme jak je to daleko vracíme se k restaurovaným domkům (červená áčka) v Cortado. Zaparkujeme na polní cestě a jdeme na vyhlídkový kopec Pico da Boneca (599m). Cestou Hanka loví flóru. Na vyhlídce toho moc vidět není, protože mraky se válejí i v úrovni moře. Vracíme se kolem vysílací stanice a jedeme dále na Achada do Teixeira.

Tam vede slepá silnice, která stoupá postupně se měnící krajinou až do výšky 1600m. Kupodivu je zde ještě pár aut. Bohužel jsme se nedostali nad mraky takže viditelnost je špatná. Obcházíme zavřenou chatu (s teoretickým přístřeškem použitelným v dešti) a okolní holou krajinu. Blízké Pico do Ruivo – nejvyšší hora ostrova – vysoké 1862m je v mracích. Děláme aspoň několik fotek a pak se spouštíme zpět do údolí.

Mezitím se setmělo a tak se vracíme do Funchalu. Jedem přes Ribeiro Frío. Silnice je zátáčkovitá a prudká. Naštěstí není provoz a případná protijedoucí auta by byla vidět, takže v klidu dosahujeme sedla Poiso (1413m). Ještě jedeme vyzkoušet silnici na Pico do Ariero. Dole jsou vidět světla Funchalu ale jelikož už je tma, tak se vracíme a klesáme do Funchalu. Ještě se zastavujeme u poutního kostela na Monte. Obcházíme park a fotíme pár nočních fotek. Do hotelu dorazíme kolem deváté. Dnes jsme pěkné zmokli a zabahnili se. Ujeli jsme 150km.]]> md5-hash:63c3232cfdc91b298c946c8a2611b28c weight:0 depth:2 průsmyk Encumeada a pak dále na náhorní plošinu Paúl da Serra. Ukazatel benzínu se blíží k nule a tak mám o nervy postaráno. Nahoře fučí ale je částečně modro. Cestou fotíme větrné elektrárny na východním okraji. Chceme jet na turistické levády Rabaçal.

K nim vede úzká silnička ale není tak zlá jak se o ni někde píše. Vejde se na ni jen jedno auto a tak jsme rádi, že jedeme brzo a nepotkáme v protisměru žádné auto. Na parkovišti jsme jedni s prvních. Vyrážíme na levádu Risco, která končí asi po půl hodině vodopádem. Níže položená leváda 25 Fontes je zajímavější – jde se po úzké kamenné cestičce vedle levády. Před koncem levády u kotle s vodopády potkáváme čističe levády. Jsme zde první a tak stačíme udělat pár fotek než dorazí další turisté. Scházíme do už málo turistického patra k levádě Rocha Vermelha. Sestup a následný výstup je poměrně dlouhý. Lavádou 25 Fontes jdeme až k velkému portálovému tunelu vedoucímu na druhou stranu pohoří. Zatímco odpočíváme přijde správce levády, zapálí si kahan a jde tunelem na druhou stranu. Před tunelem se shora řítí kamenným korytem leváda Rosco. My vyjdeme k autu a opouštíme zdejší levády.

Začíná se ale zatahovat a za nějakou dobu z doposud modré oblohy se spustí bílá opona a není vidět nic. Sjíždíme na úbočí plošiny z mraků, jejíž dolní hranice je ve 1400 metrech. Zaparkujeme a jdeme proti proudu levády Bica da Cana. Je to úzká leváda vinoucí se bezlesou krajinou v mlze(mracích). Oproti Rabaçalu zde není vůbec nikdo. Cestu si zpestřujeme vybíráním kamenů z levády v místech, kde voda přetéká přes okraj. Jdeme až k místu, kde je odbočka k levádě Rabaças. Na zpáteční cestě posvačíme u osamocené mohutné borovice.

Autem pak sjedeme do obydlené oblasti, kde konečně bereme benzín – tentokrát nás obslouží a dají nám za 5€ méně oktanový benzín (0,95€/l). Je ještě celkem brzo a jelikož jsou vyšší polohy v mracích jedeme zpět do Funchalu abychom si prohlédly Monte. Až tam dorazíme, tak mraky sestoupí níž a začne pršet. Procházíme po kluzkých cestách volně otevřené zahrady. Do hotelu se vracíme brzo asi kolem sedmé. Dnes jsme ujeli 110km. Hanka uvaří a zbytek dne strávíme balením věcí.]]> md5-hash:997393a8936eaf8e00f255d041fca729 weight:0 depth:2 Pico de Ariero (1816m) s hotelem (od hotelu 27km a 45 minut). Je ale hnusně – mraky a fouká. Takže vyběhnu na „vyhlídku“ a vracíme se zpět.

Zastavíme se potřetí na Monte, kde fotíme tentokrát denní fotky. Pak ještě stíháme vyhlídku na Pico dos Barcellos (355m). Ta je obsypána stánkaři. Takže foto a rychle do hotelu, kde jsme přesně v 9:00 po ujetí 60km.

Klíčky necháváme na recepci a po snídani běžíme nafotit městkou tržnici s rybím trhem. Je tam sice víc turistů než ryb ale stálo to za to. Vracíme se městským autobusem (Zona 1 – 2x1,07€).

V 11:05 si pro nás přijde průvodkyně a odvede nás do autobusu (bagáž jede samostatně na náklaďáčku), který objíždí po městě ostatní hotely. Na letišti jsem asi v 12:30. Vystojíme opět frontu na check-in, pak u RTG kontroly až po 14:05 jsme naloděni do letadla. Z Funchalu ale startujeme asi o 45min později.

Boeing 757-300 vydává podivné zvuky a prolétáváme několik turbulencí. Opět na monitorech můžeme sledovat přistání na překrásně osvětleném letišti – dráhy jsou označeny dlouhými pásy modrých, žlutých a červených světel. Ve Stuttgartu jsme asi v 19:45 ale musíme čekat dvě hodiny navíc, protože let z Santa Cruz má dvě hodiny zpoždění. Dostáváme poukázky do hospody na 2x15€. Plně je využíváme (uzené z nudlemi, rizoto, ½ l Sprite, pivo nealko, dortíky, zmrzlina) – doplácíme 1€.

Ze Stuttgartu startujeme v 22:40 s veselou posádkou. Před přistáním je na monitoru vidět v dálce letiště, které ale pak zmizí. Dlouho se dohadujeme, kam že to chce pilot přistát. Na poslední chvíli se ale ztracené letiště objeví a tak šťastně v Drážďanech přistáváme v 23:25.

Vyzvedáváme auto na parkovišti (47€) a hurá domů. U Lovosic si musím trochu odpočinou, protože už téměř nevidím. Doma jsme ve 3 hodiny ráno.]]> md5-hash:af56338d7b2c25925949947f7681c655 weight:1 depth:2 Věci

Pension Melba

Ubytování se ukázalo jako šťastná náhoda, protože rodinný penzión se nacházel asi v poloviční vzdálenosti z centra než obří hotelové komplexy. Nebylo tedy nutné používat městké autobusy, 15-20min se dalo dojít pěšky. Penzión měl sice méně hvězdiček, pokojík byl malý ale na přespání bohatě stačil a na snídani (švédské stoly) jsme se po česku najedli na celý den.

Auto

Ve městě je mnoho půjčoven s rozdílnými cenami. My jsme zvolili nejlevnější. Všechny ceny jsou podstatně levnější než nabízejí tuzemské cestovky. Vypůjčení bez problémů, tuším, že ani nechtěli vidět řidičák.

Cena z půjčovny Atlas: 28€ na den